Článek
Původně jsme měli jet spolu, ale tři dny před odjezdem mu do toho vlezla práce. Řekl, že dorazí později. Tak jsem jela sama. Trochu s obavami, ale i s pocitem, že si aspoň chvíli odpočinu bez starostí.
Samotě jsem se nebránila
První dny jsem si užívala. Ráno káva na terase, moře skoro jen pro mě, večer procházky po promenádě. Bylo mi dobře. A taky se mi líbilo, že se po dlouhé době někdo na mě usmál jen tak. Třeba v kavárně. Třeba ten muž, kterého jsem poprvé zahlédla u přístavu.
Byl cizinec, ale mluvil lámanou češtinou. Řekl, že pracoval pár let v Praze. Nabídl mi espresso, pak slovo dalo slovo a večer pozvání na večeři. Byla jsem překvapená, ale necítila jsem se v ohrožení. Spíš mi to připadalo jako příjemná změna. Nešlo o nic víc než pár hodin rozhovoru, smíchu a vína s výhledem na moře. Vrátila jsem se do apartmánu a říkala si, že tohle bych manželovi možná ani neměla říkat. Ne že bych něco provedla, ale známe chlapy.
Ráno mi zvonil telefon
Další den jsem se šla projít na trh. Když jsem se vrátila, čekalo mě překvapení. U vchodu stál manžel. Měl přijet až za tři dny, ale přehodil si směny a chtěl mě překvapit. Přivezl víno a úsměv. A já se v tu chvíli cítila, jako bych byla přistižená při něčem zakázaném, i když jsem vlastně nic neudělala.
Najednou jsem nevěděla, co cítím
Večer jsme šli na stejnou promenádu. A já měla v hlavě zmatek. Ne proto, že bych měla výčitky, ale protože jsem si uvědomila, jak moc mi chyběla pozornost. Ne ta romantická, spíš obyčejná. Laskavé gesto, zájem, přirozený úsměv. Najednou mi došlo, že jsem si večeři s cizincem tolik užila ne proto, že by mezi námi něco jiskřilo, ale protože jsem si připadala zase jako žena, ne jen jako manželka.
Nic jsem neřekla. Ale něco si odnesla
Manžel se nikdy nedozvěděl, že mě pozval na večeři někdo jiný. Ne proto, že bych to chtěla zatajovat, ale protože jsem pochopila, že to nebylo o něm. Bylo to o mně. O tom, že i když jsme spolu, neměli bychom zapomínat být k sobě blíž. Nejen sdílet domácnost, ale i pozornost. Od té doby si to připomínám častěji a možná i díky téhle malé chorvatské epizodě jsme si dnes zase o něco blíž.
