Článek
Když se koná firemní akce, většinou se člověk těší na chvíli, kdy opustí pracovní režim a jen tak se nechá unášet atmosférou. Přesně to jsem měla v plánu i já. Přišla jsem včas, pozdravila známé tváře a zamířila k baru, kde už stáli někteří kolegové. Mezi nimi i Filip. Byl to ten typ člověka, který potřebuje, aby se na něj ostatní dívali. V práci to ještě jakž takž šlo, ale na večírku se jeho touha po pozornosti vždy znásobila. Ten večer si však vybral nové publikum. Nikol, která se u nás objevila poprvé, prý kamarádka šéfovy ženy. Všiml si jí dřív, než se stihla rozkoukat, a už se kolem ní točil jako magnet.
Filip mluvil hlasitěji než obvykle a smál se každé větě, kterou pronesl, jako by byla zlatým hřebem večera. Nikol se usmívala, ale bylo zřejmé, že část jeho chování ji spíš uváděla do rozpaků. Mně to bylo už dlouho nepříjemné, protože jsem věděla, jak dokáže přehrávat. Jenže tentokrát jsem tam stála a pozorovala, jak se jeho energie mění ve zvláštní směs samolibosti a nervozity. Chtěl zaujmout za každou cenu a neštítil se ani drobných lží, aby vypadal lépe. Všichni kolem to viděli, jen on si dál budoval obraz dokonalého muže.
Zrovna jsem si brala skleničku ze stolku, když jsem zaslechla, jak se před Nikol chlubí pracovním úspěchem, na kterém se podle něj nikdo jiný nepodílel. Poznala jsem, o čem mluví. Byla to zakázka, kterou jsme připravovali společně, a velkou část odvedl náš tým. Jenže Filip měl tendenci přivlastnit si pochvalu vždy, když se naskytla příležitost. Možná by mi to jindy bylo jedno, ale tentokrát se mě dotklo, jak okázale přetvařoval realitu, jen aby na ženu zapůsobil.
Přistoupila jsem blíž, aby mě slyšela nejen ona, ale i kolegové kolem. Klidným hlasem jsem doplnila to, co Filip vynechal. Popsala jsem část naší společné práce, zmínila kolegy a dodala několik faktů, které situaci uvedly na pravou míru. Cítila jsem, jak Filip znejistěl. Na okamžik se mu změnil výraz, jako by přemýšlel, jak z toho vybruslí, ale už bylo pozdě. Nikol se na něj podívala a v jejím výrazu se objevilo pochopení i lehké překvapení.
Když pravda pokazí představení
Filip se snažil ještě něco dodat, ale začalo to působit nuceně. Vzduch kolem nás najednou ztěžkl a já poznala, že mu jeho plán nevychází. Nechtěla jsem mu ublížit, jen jsem odmítla mlčky přihlížet tomu, jak si přivlastňuje zásluhy a vytváří dojem, který neodpovídá skutečnosti. Nikol ke mně po chvíli přistoupila a poděkovala mi za doplnění. Působila uvolněněji a já pochopila, že se jí ulevilo, že v tom nemá jen vlastní intuici.
Filip se pak držel spíš stranou. Jeho přehnané sebevědomí se vytratilo a na večírku působil nenápadněji než jindy. Možná pochopil, že pozornost není něco, co získá tím, že bude překrucovat realitu. Možná jen nečekal, že zrovna já mu zkazím celou show. Večer pokračoval v příjemné atmosféře a já si uvědomila, že někdy stačí jeden pravdivý detail, aby se světlo reflektorů obrátilo jiným směrem.
Domů jsem odcházela s pocitem klidu. Neudělala jsem nic víc, než že jsem řekla pravdu. A ta někdy dokáže narušit i pečlivě připravené představení. Zdálo se, že tentokrát spadla opona mnohem dřív, než si Filip plánoval.
