Hlavní obsah

Tchyně dávala dceři léky bez našeho vědomí. Po návštěvě pediatra jsme museli změnit pravidla

Foto: Shutterstock.com-licencováno

Nevěřila jsem, že se dostanu do situace, kdy budu muset řešit něco tak citlivého s vlastní rodinou. O to víc mě překvapilo, jak rychle se z obyčejné důvěry stane obava. A jak těžké je nastavit hranice někomu, kdo je přesvědčený, že to myslí dobře.

Článek

Když se mi dcera jednoho dne svěřila, že jí babička dala sirup, protože ji bolela hlava, nejdřív jsem tomu nepřikládala velký význam. Myslela jsem si, že šlo o jednorázovou situaci. Jenže postupně jsem zjistila, že to nebylo poprvé.

Když pomoc překročí hranici

Moje tchyně je typ člověka, který má pocit, že už všechno zažil a všechno ví. Vychovala dvě děti, zvládla spoustu těžkých situací a často nám připomíná, že dnešní rodiče jsou zbytečně úzkostliví. Snažila jsem se to brát s nadhledem. Říkala jsem si, že každá generace to má jinak.

Jenže tady už nešlo o jiný názor na výchovu. Šlo o zdraví naší dcery. Když jsem se jí jednou večer ptala, proč je ospalá a malátná, zmínila mezi řečí, že jí babička dala tabletku, aby ji nebolelo bříško. Zůstala jsem stát v kuchyni a v tu chvíli jsem nevěděla, co říct.

Nepříjemné zjištění

Sedla jsem si k ní a začala se vyptávat. Ukázalo se, že během posledních měsíců dostala několikrát sirup na kašel, něco na bolest hlavy a jednou dokonce půlku tabletky, kterou tchyně běžně užívá. Prý jen slabou, dětskou dávku. Prý to tak dělala i u vlastních dětí.

V tu chvíli se ve mně mísil vztek, strach i pocit viny. Vztek proto, že si někdo dovolil rozhodovat o léčbě našeho dítěte bez našeho vědomí. Strach proto, že jsem netušila, co přesně jí bylo podáno a v jakém množství. A vina proto, že jsem to nezachytila dřív.

Návštěva pediatra

Nečekali jsme dlouho a objednali jsme se k pediatrovi. Potřebovala jsem slyšet odborný názor a ujistit se, že jsme nic nepodcenili. V ordinaci jsem měla sevřený žaludek a připadala jsem si jako rodič, který selhal.

Lékař si nás vyslechl velmi klidně. Vysvětlil nám, že i běžně dostupné léky mohou být pro dítě rizikové, pokud nejsou podány správně a v odpovídající dávce. Zvlášť pokud jde o přípravky určené primárně pro dospělé. Ulevilo se mi, když řekl, že dcera je podle vyšetření v pořádku. Zároveň nás ale upozornil, že takové situace se nesmí opakovat.

Rozhovor, který bolel

Nejtěžší část přišla až potom. Museli jsme si s tchyní sednout a otevřeně si promluvit. Nechtěla jsem na ni křičet ani ji obviňovat. Věděla jsem, že to nedělala ze zlého úmyslu. Jenže dobrý úmysl nestačí, když jde o zdraví dítěte.

Řekla jsem jí, že si vážím její pomoci i času, který s naší dcerou tráví. Zároveň jsem jí ale jasně vysvětlila, že jakýkoli lék musí vždy schválit rodič. Bez výjimky. Nezáleží na tom, jestli jde o sirup, kapky nebo tabletku. Viděla jsem, že ji to zasáhlo. Ohradila se, že z ní děláme nezodpovědnou osobu. To jsem nikdy nechtěla.

Nastavení nových pravidel

Nakonec jsme se rozhodli omezit hlídání. Ne úplně, ale nastavili jsme jasná pravidla. Dcera už u babičky netráví celé víkendy. Pokud je nemocná, zůstává výhradně doma s námi. A léky jsou uložené mimo dosah.

Bylo to těžké rozhodnutí. Tchyně to brala jako nedůvěru. Několik týdnů mezi námi panovalo napětí. Manžel se ocitl mezi dvěma mlýnskými kameny a nebylo mu do řeči. Přesto jsem cítila, že jiná cesta není.

Pochybnosti i úleva

Přiznám se, že jsem si dlouho kladla otázku, jestli nepřeháním. Jestli jsme nemohli situaci řešit mírněji. Jenže pokaždé, když si vzpomenu na slova pediatra, uvědomím si, že odpovědnost neseme my jako rodiče. Nikdo jiný.

Dnes už je atmosféra klidnější. Tchyně ví, že hranice nejsou útokem na její roli babičky. Jsou ochranou našeho dítěte. Někdy mám pocit, že si dává větší pozor než dřív a raději zavolá i kvůli drobnosti.

Co jsem si z toho odnesla

Tahle zkušenost mě naučila jednu důležitou věc. Důvěra je krásná, ale musí mít jasné mantinely. Rodina není automatická záruka správných rozhodnutí. Každý vychází ze své zkušenosti a ze své doby. To, co bylo běžné před třiceti lety, dnes už platit nemusí. Zároveň jsem pochopila, že mlčet ze strachu před konfliktem se nevyplácí.

Kdybych situaci přešla jen proto, abych si udržela klid, nesla bych v sobě napětí mnohem déle. Otevřený rozhovor sice bolel, ale přinesl jasno. Nechci, aby to vyznělo jako útok na prarodiče obecně. Vím, že většina z nich jedná s láskou a snahou pomoci. Jen si myslím, že i láska potřebuje respektovat hranice rodičů. Zdraví dítěte není prostor pro experimenty ani dobré rady bez souhlasu

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz