Článek
Jenže při každém uklízení jsem se na ně dívala a říkala si, že už to asi nemá smysl. Tentokrát jsem se rozhodla jednat. V obýváku stála velká stará skříň a vedle ní komoda po rodičích, které už sice kdysi dávno sloužily dobře, ale poslední dobou jsem je brala spíš jako přítěž. Nebyly špatné, jen prostě zastaralé a do moderního bytu se už vůbec nehodily. Padlo tedy rozhodnutí, že je prodám.
Na internetu dnes prodáte všechno. Stačilo nafotit, napsat stručný inzerát a během pár hodin mi začaly chodit první zprávy. Zájemců bylo víc, ale jeden pán se ozval rychle a působil velmi seriózně. Hned se domluvil, že si přijede nábytek prohlédnout a pokud se mu bude líbit, rovnou ho odveze. Mně to vyhovovalo, protože jsem chtěla mít tu velkou skříň z bytu pryč co nejdřív. Už jen to, že se o ni nebudu muset sama starat, byl důvod k radosti.
Když přijel, měl s sebou ještě dva chlapy, takže skříň i komodu během pár minut vynesli ven. Byla jsem překvapená, jak hladce to šlo, protože jsem se bála, že tahání po schodech bude utrpení. On mi s úsměvem poděkoval, předal mi peníze, ještě chvíli jsme si povídali a pak odjeli. Já za nimi zavřela dveře, v ruce svírala obálku s hotovostí a cítila se spokojeně – jednak jsem se zbavila velkého kusu nábytku, jednak jsem měla i něco navíc do rodinného rozpočtu. Jenže to jsem ještě netušila, že tím to celé nekončí.
Uběhlo sotva pár hodin, když mi na mobil přišla zpráva. Byl to ten samý pán, co si odvezl nábytek. Psalo se v ní, že při přenášení komody vypadla zezadu jedna zásuvka, kterou si pak doma vyčistili, a v ní objevili něco, s čím jsem vůbec nepočítala. Jenže on mi poslal fotku. Na ní byl složený balíček dopisů a malá plechová krabička. V tu chvíli mi to docvaklo. To byla komoda, kterou jsme měli doma už od mých rodičů, a já ji nikdy celou pořádně neprohlížela.
V té zásuvce byly staré rodinné dopisy, několik fotografií a také prsten po mé babičce, o kterém jsem si myslela, že se dávno ztratil. Při stěhování kdysi před lety se věci různě přehazovaly a já to už ani neřešila. Přesně ten prsten jsem ale hledala, protože měl pro mě obrovskou citovou hodnotu. A najednou mi z ničeho nic posílá cizí člověk jeho fotografii. Nemohla jsem tomu uvěřit.
Okamžitě jsem mu zavolala a domluvili jsme se, že mi ty věci přiveze zpět. A opravdu, ještě ten večer přijel, vystoupil z auta a podal mi malou krabičku. Řekl, že si myslel, že by to pro mě mohlo být důležité, a proto mi to nechtěl nechat. Nechtěla jsem věřit, že ještě existují takhle poctiví lidé. Peníze za nábytek si nechal, to byla naše dohoda, ale obsah zásuvky mi vrátil do posledního kousku.
Seděla jsem pak doma a znovu si procházela všechny ty věci. Fotografie z dětství mé maminky, dopisy psané krásným rukopisem mého dědečka, dokonce i pohlednice z cest, které jsem nikdy předtím neviděla. A mezi tím prsten, který se mi rozzářil v dlani. Ten večer jsem měla pocit, jako bych dostala dárek z minulosti. A nebýt toho, že jsem prodala starý nábytek, nikdy by se ke mně tyhle vzpomínky nevrátily.
Když jsem se nad tím později zamyslela, uvědomila jsem si, že člověk občas úplně nevědomky přehlíží věci, které má na dosah. Něco odloží, zapomene a ono to čeká, dokud se to nevrátí v tu nejméně očekávanou chvíli. Pro mě to bylo obrovské překvapení a zároveň připomínka, že ne všechno, co vypadá jako obyčejná stará věc, je skutečně bezcenné.
A pak tu je ještě jedna rovina. Poctivost. Mohlo to skončit úplně jinak. Pán, co si nábytek odvezl, mohl dopisy i šperky klidně vyhodit nebo si prsten nechat. Nikdy bych se nedozvěděla, že tam vůbec něco bylo. Jenže on to udělal správně, a tím mi vrátil kousek rodinné historie. V dnešní době, kdy člověk často slyší jen o podvodech a špatných zkušenostech s prodejem přes internet, tohle bylo přesně opačné.
Takže ano, prodala jsem starý nábytek a byla ráda, že mám doma víc prostoru. Ale to, co jsem díky tomu našla, pro mě mělo mnohem větší cenu než jakákoliv částka, kterou jsem za skříň a komodu dostala. A hlavně jsem díky tomu získala pocit, že i mezi cizími lidmi existuje slušnost a čest. A to je pro mě možná ta nejcennější věc ze všech.
