Článek
Měla jsem v sobě jakousi vnitřní potřebu dokázat, že i s tchyní zvládnu trávit čas bez výbuchů nebo pasivní agrese. Nakonec, je to přece rodina. A taky prarodič našich dětí. Jenže realita začala hned první den a byl to spíš začátek malé katastrofy než rodinné pohody.
Tyhle plavky? Vážně?
Ještě než jsme stihli vybalit kufry, slyšela jsem první poznámku. Týkala se mých plavek. „Tyhle jsi kupovala kdy? V osmnácti?“ smála se a upřela na mě pohled, u kterého se nedalo poznat, jestli jde o vtip, nebo výčitku. Neodpověděla jsem. Jen jsem se usmála a připadala si okamžitě o deset kilo těžší. Naštěstí jsme se šli hned projít, takže téma ustalo. Jenže to byl jen začátek.
U bazénu to teprve začalo
Další den jsme byli u hotelového bazénu. Já si lehla s knížkou, děti řádily ve vodě a manžel šel objednat něco k pití. Tchyně usedla vedle mě, ale místo ticha přišly komentáře. O tom, jak jiné ženy vypadají „vkusněji“, že by některé maminky mohly „přibrzdit s odhalováním“, a že „na některé postavy by měly být zákony“. Bylo mi trapně – ne kvůli ní, ale kvůli sobě. Protože jsem věděla, že mluví i o mně. Nepřímo, ale dost nahlas na to, aby to slyšel i pán ležící o dvě lehátka dál.
Večeře pod dohledem
Večer v hotelové restauraci mě zachvátila další vlna nervozity. Tchyně se usadila jako královna a začala komentovat dětem výběr jídel. „Tohle ti maminka dovolila? Tolik sladkého?“ ptala se nahlas syna, který se sotva držel na nohou po celodenním běhání. Manžel se snažil odlehčit situaci, ale mně už cukalo v koutcích. S každým soustem jsem cítila, jak se mi zmenšuje žaludek.
Věty, které zabolí víc než slunce
Během celého pobytu padaly věty, které zněly jako starost, ale bodaly jako hrot kopí. „Jsi unavená, viď? Ono se to s dětmi nedá zvládat, chápu tě.“ Nebo: „Ty toho manžela asi moc nepustíš, co? Všimla jsem si, že se drží spíš u tebe.“ Při jedné večeři se dokonce obrátila na manžela a se smíchem řekla: „Já ti říkala, že si měl počkat, že to není závod.“
Dovolená, na kterou nezapomenu
Nebyly to otevřené hádky. Nebyly to scény. Ale bylo to nepříjemné, únavné a pomalu to odebíralo všechno, co jsem si od dovolené slibovala. Příště, až někdo navrhne dovolenou s rodinou, budu hlasitěji mluvit o svých hranicích. Protože klid u moře není samozřejmost. A někdy jsou tiché poznámky hlasitější než šum vln.
