Článek
Andrej Babiš potvrdil, že jeho vláda usiluje o zestátnění společnosti ČEZ, tedy výkup podílů zhruba 30 % menšinových akcionářů. Z pohledu akcionáře se zprvu tento plán může zdát i jako příležitost, ostatně firma vydělává 100 miliard korun ročně, ceny elektřiny jsou relativně vysoko a navíc končí také daň z mimořádných zisků, čímž ČEZ navýší odvody akcionářům a dividenda se tak navýší. V dnešním článku tento přelomový záměr rozeberu, protože akcionáře ČEZ nečeká nic dobrého a Babiš se navíc snahou s akcionáři vyběhnout ani nijak netají.
Minoritní akcionáři záměr lídra hnutí ANO samozřejmě znají, ostatně se jím premiér nijak netajil a často očekávají, že stát jejich akcie odkoupí a zaplatí i dostatečně tučné odškodné, tedy takzvanou prémii. Jde o běžný proces při odkupu společností jinými firmami, fondy či při jejich stažení z akciového trhu. V tomto případě ale společnost ČEZ deprivatizuje stát, tudíž lze očekávat zcela odlišný přístup. Celý proces navíc proběhne pod taktovkou Andreje Babiše, který je známý svou neochotou platit, jak prokázal například při koupi podniku AGRO Jevišovice. Pozice minoritních akcionářů společnosti tak není vůbec pohodlná. Premiér má navíc mnoho nástrojů k tomu, aby nebývale vysokou cenu akcií před odkupem snížil a je velice pravděpodobné, že tyto možnosti Andrej Babiš patřičně využije.
Z pohledu dat, čísel a skutečností, které v dnešním textu rozeberu, je vlastnictví akcií podniku ČEZ před Babišovou deprivatizací pro investory předem prohranou bitvou.
ČEZ je firma, ale také politický nástroj. Babiš má jiné záměry než Stanjura
Prvně si je třeba upřesnit, kolik akcie společnosti ČEZ nyní stojí a na základě jakých dat lze ověřit, zda je tato cena adekvátní. Dne 19. ledna 2026 se na pražské burze jedna akcie obchodovala za 1 280 Kč, což by celý podnik ohodnotilo na 688 miliard korun a oněch 30 % minoritních vlastníků by bylo možné při zohlednění této ceny vytěsnit za zhruba 200 miliard korun. Při odkupech části firem od soukromých akcionářů je ale běžné nabídnout přirážku, respektive prémii a motivovat tak akcionáře k prodeji jejich cenných papírů. Jakmile by firma tuto prémii nastavila na 20 %, což je běžně užívaná hodnota, vyjde zestátnění na 240 miliard korun.
Pohledem spekulanta je při dividendě 47 korun na akcii v roce 2025 - 80 % zisku z roku 2024 - cena ekvivalentem přibližně 29 násobku loňského zisku a ve hře je také konec takzvané windfall tax, což cenu ještě více zvedne. Ideální stav? Ne, zde totiž nastává ono nepochopení situace, protože ČEZ není jen firma, nýbrž také politický nástroj vlády České republiky. Nikdy v minulosti se akcie ČEZ neobchodovaly takto draze a v letech 2015 až 2020 dosahovala návratnost skrze index P/E - cena/zisk na akcii - hodnoty 6 až 7, trvalo tedy 6 až 7 let než si firma na cenu akcie pomyslně vydělala. Nyní je tato návratnost čtyřnásobná a je nutné se ptát, jak k tomu došlo.
Od roku 2020 má společnost ČEZ o 8 % nižší instalovaný výkon, vyrábí o 15 % méně elektřiny ročně a prodeje této elektřiny poklesly o 30 %. Tržby společnosti přitom od roku 2020 vzrostly ze 213 na 360 miliard korun a provozní zisk se zvýšil osminásobně.
Základní výkonnostní parametry společnosti ČEZ v letech 2020 až 2025.
Nedávají tato čísla smysl? Firma méně vyrábí, méně prodává a násobně více vydělává, jak tedy k tomuto podivuhodnému stavu došlo?
Společnost ČEZ není jen dominantní výrobce, prodejce a distributor elektřiny, plynu i tepla na území České republiky, nýbrž také politický nástroj vlády České republiky. Od roku 2022 se vláda Petra Fialy rozhodla polostátní ČEZ a další firmy, mimo jiné i ČEPS, využít jako doplňkový zdroj příjmů státního rozpočtu a uzpůsobila veškerou daňovou i regulační politiku tomu, aby firma ČEZ vydělávala co nejvíce a přinášela zhruba více než 100 miliard ročně do státního rozpočtu. Stát takto vybral v letech 2023 až 2025 zhruba 400 miliard korun a daň z mimořádných zisků, klíčový instrument pro přesměrování zisků ČEZ do státního rozpočtu, bude naposledy aplikována v letošním roce vůči výsledkům ČEZ za rok 2025. Detailní přehled systému, jak Zbyněk Stanjura odkláněl peníze z ČEZ skrze daňovou i regulační politiku v letech 2023 až 2025, jsem popsal v článku z 15. ledna 2026.
Zkráceně lze chování vlády vůči společnosti ČEZ v letech 2022 až 2025 popsat následovně. Vláda nijak neomezovala ČEZ v cenotvorbě a naopak cenu zastropovala u domácností, kterým dva roky kompenzovala cenu elektřiny nad úrovní 6 Kč za KWh silové složky, což byl nejvyšší cenový strop vzhledem ke kupní síle nastavený vládou na území Evropské unie. Díky tomu firma ČEZ vydělávala bez omezení a jakmile Zbyněk Stanjura zavedl daň z mimořádných zisků, tyto tržby a zisky plynuly téměř výhradně do státní kasy. Od roku 2024 se posléze díky nové vyhlášce ERÚ zvedla o 67 % také regulovaná složka elektřiny a distributoři elektřiny díky tomuto dárku navýšili tržby o zhruba 40 až 50 % a zisky, což je logické, vzrostly taktéž několikanásobně. Firma ČEPS tak při očištění o dceřinnou společnost Net4Gas meziročně navýšila tržby z 19 na 29 miliard a zisk vzrostl trojnásobně. Stejná situace panovala také u firmy ČEZ Distribuce, jejíž tržby vzrostly z 26 na 37 miliard korun ročně a lze předpokládat, že adekvátně rostl i zisk. Společnost ČEZ ale reportuje výsledky jako celek, tudíž nelze jednoznačně vyčíslit, jak regulační vyhláška ERÚ polostátnímu podniku ČEZ prospěla.
Tato politika ale skončila dnem nástupu nové vlády ANO, Motoristů a SPD. Záměry premiéra i ministryně financí v novém kabinetu jsou totiž přímo protichůdné a zatímco Zbyněk Stanjura tlačil na zisk, pro Andreje Babiše znamená zisk společnosti ČEZ vyšší cenu akcií a zprostředkovaně také vyšší výkupní cenu akcií minoritních vlastníků. Premiér je navíc v perfektní pozici, aby zisk společnosti ČEZ adekvátně snížil skrze několik konvenčních i mimořádných opatření. V tomto ohledu je dobré připomenout těžbu lithia v lokalitě Cínovec a ochotu podniku ČEZ do tohoto projektu investovat celkem 42 miliard korun v následujících pěti letech. Firmu čeká také nákladná výstavba jaderné elektrárny Dukovany a pravděpodobně i nových bloků v Temelíně, ačkoliv ty ještě neprošly finálním odsouhlasením představenstva firmy ani vlády České republiky. Není pak nic jednoduššího, než snížit dividendový výnos akcie z 80 % na 60 % a odůvodnit tento krok investičními projekty.
Premiér ale drží další pomyslnou bazuku na minoritní akcionáře a může skrze kapitálové výdaje navýšit investice ČEZ v oblastech výroby, infrastruktury, obnovitelných zdrojů i renovace distribuční sítě. V článku ze dne 15. ledna totiž nezmiňuji, že za minulé vlády Petra Fialy byla společnost ČEZ také masivně podinvestovaná a její investiční výdaje v letech 2022 až 2025 zaostávaly za dlouhodobým trendem.
V letech 2015 až 2019 investovala firma ČEZ zhruba 17 % svého příjmu (CAPEX výdaje) a ačkoliv za vlády Petra Fialy tvrdili politici, jak distribuční síť renovují, obnovují a budují, nebylo tomu tak. Například v roce 2016 vykázala společnost ČEZ dlouhodobé investice v hodnotě 29 miliard korun, což tehdy tvořilo 21 % z jejích příjmů, zatímco v roce 2024 byla míra investic horší a 43 investovaných miliard z tržeb na úrovni 346 miliard znamená zhruba 13 % CAPEX, tedy nejnižší míru investic za období let 2010 až 2025, kdy firma CAPEX zveřejňuje.
Babiš se netají svým záměrem s investory vyběhnout. Vláda může čekat, akcionáři nikoliv
Než přejdu ke slovům Andreje Babiše z minulosti, kde své plány s polostátním podnikem nastínil, uvedu i nejdůležitější důvod, proč čas rozhodně není na straně minoritních akcionářů. Tímto důvodem je samotná povaha obchodu s elektřinou, kterou výrobci prodávají na několik let dopředu a dnes, v roce 2026, bude ČEZ realizovat kontrakty z let 2022, 2023 a částečně také z roku 2024.
V roce 2024 prodávala firma ČEZ elektřinu za průměrnou cenu 130 eur/MWh, ačkoliv se její tržní cena pohybovala průměrně na 88 eur/MWh. Následující rok prodal podnik ČEZ celých 64 % své produkce za cenu 125 eur/MWh, ačkoliv od března do prosince tohoto roku cena nepřekročila hodnotu 99 eur/MWh. Jak je to možné? Za časů energetické krize podniky a distributoři nenakupovali elektřinu na spotovém trhu, nýbrž s dodavateli uzavírali dlouhodobé kontrakty na rok až tři roky dopředu. Díky této tržní zvyklosti v časech krize mohla společnost ČEZ produkci nadhodnotit a zajistit si odběr za vyšší než tržní ceny i v následujících letech. Tento trend ale taktéž skončil, ceny se totiž stabilizovaly. Na rok 2026 má ČEZ zajištěný odběr pouhých 27 % své produkce za průměrnou cenu 107 eur/MWh a o rok později se odběratelé zavázali ke koupi 6 % produkce za cenu 92 eur/MWh.
Je třeba podotknout, že snížení dividendy je taktéž v zájmu Babiše, protože ČEZ neplánuje zestátnit za státní peníze, nýbrž za peníze samotného podniku. Andrej Babiš navíc neřeší rok 2026, kdy bude ČEZ reportovat výsledky z roku 2025, protože jde o poslední zisk zatížený daní z mimořádných zisků. Vysoká dividenda státu v tomto případě vyhovuje a pro účel textu je důležitý rok 2027, tedy první rok, kdy ČEZ akcionáře odmění dividendou bez zatížení windfall tax.
Jan Raška z Fio Banky odhaduje dividendu 61 až 67 korun v roce 2027 při zachování současných kapitálových výdajů a výplatního poměru 80 % ze zisku. Tato dividenda by znamenala čistý zisk 43 až 48 miliard korun, ale navýšení kapitálových výdajů a snižení výplatního poměru by tuto částku ponížilo blíže hodnotě 20 až 25 miliard, pravděpodobné je však i nižší číslo. Společnosti ČEZ zůstane více peněz, cena akcie se sníží a Andrej Babiš může deklarovat, že za jeho vlády rekonstrukce energetické infrastruktury odšpuntoval po anemických letech 2023 až 2025, v čemž by měl, bohužel, pravdu. Při zisku na úrovni 20 miliard by současná tržní hodnota společnosti ČEZ odpovídala P/E poměru 36, což je na energetickou a ještě navíc polostátní společnost nebývale vysoké číslo a především neudržitelné číslo.
Nejvarovnějším signálem pro minoritní akcionáře polostátního energetického gigantu ČEZ jsou ale slova samotného Andreje Babiše z ledna roku 2025.
Mluvil jsem o dvě stě miliardách. Ale je to otázka jednání. Musíte říct minoritním akcionářům, že už nebudou dostávat dividendu a ČEZ odkoupí jejich akcie. Problém je, že pan Kupka ani pan premiér Fiala tomu vůbec nerozumí. Je to stejné, jako kdyby já měl s někým diskutovat třeba o operaci srdce.
Jednou z variant, jak minoritní investory vytěsnit, je tak navýšení kapitálových výdajů nebo snížení výplatního poměru dividendy. Také ale lze po vzoru Babiše výplatu dividendy zrušit úplně a akcionáře vytěsnit takto brutálním a nevybíravým způsobem.
Pro soukromé investory je tak boj o vlastnictví a výdělky z akcií společnosti ČEZ skrze dosažení maximální výkupní ceny předem prohranou bitvou. Stát má až příliš možností, jak akcionářům znepříjemnit život a nelze zapomínat ani na Andreje Babiše, který rozhodně není známý tím, že by při převzetí společností nebo výkupu podílů dotyčným rád platil.
Naopak, kde to jde, tam Babiš se společníky nebo akcionáři vyběhne a jinak tomu nebude ani při zestátnění společnosti ČEZ.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
