Vypařilo se přes 320 miliard. Jen Stanjura ví, kde skončily

K sepsání dnešního článku se odhodlávám již delší dobu a je možné, že text u některých čtenářů vzbudí značné rozrušení či kontroverze. Není ale možné ignorovat realitu a zamlčovat podstatné události s dopady nejen na peněženky občanů, ale také na budoucnost české energetiky. Díky neobratné energetické politice a skrytým daním totiž Česká republika v uplynulých dvou letech projedla přes 320 miliard korun, tedy 70 % ceny výstavby dvou nových bloků jaderné elektrárny v Dukovanech. Kde tyto peníze skončily, to by věděl snad jen Zbyněk Stanjura, který je zřejmě obratně utratil v četných kapitolách deficitního státního rozpočtu.

Na úvod upřesním několik klíčových skutečností. Spotřeba elektřiny v České republice setrvale klesá již od roku 2021, kdy dosáhla vrcholu na odebraných 74 TWh elektřiny a v roce 2024 činila již pouhých 53,6 TWh, tedy o zhruba 30 % méně. Důležitý je také podíl společnosti ČEZ na výrobě této energie, firma zaujímá dominantní postavení a v roce 2021 vyprodukovala 60,4 TWh a o tři roky později o zhruba 13 % méně, konkrétně 50 TWh. Společnost ČEZ tedy vyrábí stále méně elektřiny a klesají také odběry spotřebitelů, kteří si stále častěji vyrábí elektřinu svépomocí. Pokud bych započítal nejen vyrobenou a dodanou elektřinu firmami, nýbrž také samovýrobu, spotřeba je konstantní a z 84,9 TWh v roce 2021 narostla jen mírně na 85 TWh v roce 2024.

Z výše uvedených dat tedy jasně vyplývá, že společnost ČEZ vyrábí o 15 % méně elektřiny než před třemi roky i se započítáním vývozu energií a Češi v reakci na vysoké ceny elektřiny reagovali úprkem od dodavatelů k domácí výrobě. Polostátní ČEZ ale není jedinou společností, které se v dnešním textu budu věnovat. Státní firma ČEPS je dalším podnikem, skrze který si Ministerstvo financí v letech 2023 a 2024 vylepšovalo vlastní rozpočtové příjmy a stranou nesmí zůstat ani GasNet, distributor zemního plynu na 80 % území České republiky. Spotřeba zemního plynu totiž v letech 2021 až 2024 klesala jakbysmet a snížila se z 9,2 milionů metrů krychlových na 6,4 milionů metrových, což je opět pokles o zhruba 30 %.

Jak si tedy vysvětlit nárůst tržeb společnosti ČEZ mezi lety 2021 a 2024 z 230 miliard korun ročně na 350 miliard, když průměrná cena elektřiny dosahovala vyšších hodnot než o tři roky později? Jak si vysvětlit zisk před zdaněním, který společnosti ČEZ v tomtéž období vzrostl z 12 miliard na neuvěřitelných 98 miliard korun, ačkoliv cena elektřiny poklesla o 28 %? Není to jen ČEZ, tržby vzrostly také firmě ČEPS z 19,1 miliardy korun v roce 2021 na 27,9 miliard o tři roky později a zisk se navýšil z 6 miliard korun před zdaněním na bezmála 14 miliard korun. Jak je to tedy možné? Hospodařily firmy tak odpovědně, že státní provozovatel distribuční soustavy dosáhl hrubé marže na úrovni 65 % a ČEZ zvýšil provozní zisk téměř desetinásobně? Ne, stát pouze využil nárůstu cen elektřiny a plynu k mimořádnému stimulu státní kasy. Jak?

To vše vysvětlím níže v textu a také je třeba se ptát, kde vybrané peníze v hodnotě stovek miliard korun skončily.

Paradoxem mého textu je, že se v něm nehodlám zabývat samotnými cenami elektřiny a plynu, nýbrž zákonnými úpravami schválenými za vlády Petra Fialy a rozpočtovými přesuny Zbyňka Stanjury, který pod záminkou kompenzací cen energií vytvořil rezervy v hodnotě přes 110 miliard korun a také zavedl windfall tax, díky které pouze odklonil peníze zaplacené odběrateli energií do státní kasy a obešel tak soukromé akcionáře společnosti ČEZ. Existovaly čtyři cesty, jakými se mohl kabinet premiéra Fialy v době energetické krize vydat. Jako vzorové příklady lze využít Francii, Polsko, Maďarsko a právě Českou republiku, která byla v reakci na energetickou krizi zcela unikátní svou nečinností, která se ale projevila mimořádnými příjmy ve státním rozpočtu.

Francouzi reagovali kvótami na výrobu polostátní energetické společnosti EDF, kterou vláda země donutila k závazku dodávek 95 % vyrobené energie za předem stanovenou cenu nejen domácnostem a firmám, ale také konkurenci ovlivněné nedostatkem ruského plynu. Francie tak šla cestou regulace dodávek samotných energií na velkoobchodní trh a zastropovala ceny u výrobců. Polsko se vydalo jinou cestou a adresně kompenzovalo ceny domácnostem až do předem stanoveného stropu v podobě spotřeby, šlo o 2 MWh na domácnost a 2,6 MWh na domácnost s třemi a více dětmi. Firmám polská vláda zastropovala ceny na ekvivalentu 4 a 4,65 Kč za 1 KWh odběru podle sektorů včetně regulované složky a podniky s extrémně vysokou energetickou náročností smlouvaly podporu s vládou individuálně. Na rozdíl od Francie tak Polsko adresovalo přímo spotřebitele, nikoli dodavatele a oproti Francii vláda ušetřila a nevydávala tolik prostředků na kompenzaci oněch cenových stropů. Pak je tu Maďarsko a extrémně nízké cenové stropy na elektřinu i plyn, které stály rozpočet země desítky miliard eur a měly zajistit, že se Maďaři budou cítit jako před válkou. Plošný strop u výrobců a na nebývale nízké úrovni udělal z Maďarska krátkodobý energetický ráj, ale dopady na rozpočet země byly extrémní a počítaly se v 2 až 3 procentech HDP ročně.

Klíčové pro můj text je také fakt, že ani jedna ze tří výše uvedených zemí nenavyšovala regulovanou cenu elektřiny o více než 14 % - Francie - a Polsko nebo Maďarsko poplatky za distribuci a přenosovou soustavu zachovaly na původních úrovních a investovaly do energetické soustavy prostředky ze státních kas. Česká republika byla výjimečná a cenový strop nastavila mimořádně vysoko, konkrétně na 6 Kč za KWh bez zahrnutí regulované složky ceny. Fialův kabinet tak zvolil nejvyšší možný cenový strop, což by bylo v pořádku, kdyby zastropování nedoprovázely přesuny prostředků ve státním rozpočtu a typická finanční kouzla ministra Zbyňka Stanjury.

Ministr financí v roce 2022 vyčlenil na zastropování cen energií a související výdaje státu 80 miliard korun a o rok později počítal státní rozpočet s částkou 130 miliard korun. Kvůli těmto deklarovaným nákladům se také navýšil rozpočet na rok 2022 z původně plánovaných 270 miliard až na novelizovaných 375 miliard. A realita? Za rok 2022 stát utratil za kompenzace energií podle ERÚ 52,2 miliardy korun a o rok později 72 miliard korun. Deficit se ale nesnížil adekvátně k deklarovaným a skutečně vynaloženým výdajům.

Přebytky z alokovaných 210 miliard korun skončily přesunuty v jiných kapitolách rozpočtu a nižší než alokovaná podpora neovlivnila rozpočty pozitivně, což vyvolává otázky. V letech 2022 a 2023 byl deficit státního rozpočtu nižší o 10, respektive 15 miliard a Evropská unie přitom vyplatila o 10, respektive 40 miliard více České republice, než stát skutečně v evropských projektech profinancoval. Je tak paradoxem, že se Zbyněk Stanjura letos hájil nezaslanými penězi z Evropské unie, když naopak v předchozích letech byly přebytky těchto prostředků důvodem, proč vykázal splněné rozpočty.

Kde skončilo 96 miliard korun, které stát nikdy za kompenzace cen energií nevyplatil a přitom je utratil v rámci schválených rozpočtů? To ví pouze Zbyněk Stanjura. Nelze tak hovořit o vysokých nákladech na energetickou krizi. V porovnání s podporou Francie v hodnotě 25 miliard eur a Polska v hodnotě 100 miliard zlotých stála energetická krize český stát jen minimum.

Tím ale výčet manipulací a nepřímého zdanění občanů pouze začíná. Od roku 2023 byla zavedena takzvaná daň z mimořádných zisků, známá také jako windfall tax. Záměrem bylo, aby společnosti v energetice a bankovnictví odvedly část mimořádných zisků způsobených vysokými cenami energií a navýšenými úrokovými sazbami ČNB velkou část zisků do státní kasy. Jak je již dnes známo, záměr se nejen nepovedl, ale windfall tax se stala nepřímou daní nejen z ceny silové elektřiny, ale také regulované složky.

Dříve v letech 2015 až 2021 bylo zvykem, že stát ročně od společnosti ČEZ získal zhruba 15 až 18 miliard, někdy i méně. V důsledku nového Stanjurova opatření odvedla společnost ČEZ českému státu v roce 2023 celkem 126 miliard (!) korun. Přes 47 miliard korun společnost České republice odvedla na dani z mimořádného zisku, 27 miliard na běžné dani z příjmu, 58 miliard korun na dividendě a 10 miliard korun formou odvodu z nadměrných tržeb z výroby. Aby nedošlo k mýlce, výše uvedené výsledky a související rozpočtové příjmy odpovídají hospodaření firmy v roce 2022, které byly státu a minoritním akcionářům vyplaceny v polovině roku 2023. O rok později firma ČEZ zveřejnila další mimořádně ziskový rok a odvedla státu celkem 98 miliard korun ve všech formách daní a mimořádných odvodů.

Sečteno, podtrženo. Zbyněk Stanjura do rozpočtů let 2022 a 2023 alokoval 210 miliard korun na podporu domácností a firem zasažených energetickou krizí a inkasoval od společnosti ČEZ v letech 2023 a 2024 celkem 224 miliard korun s tím, že z alokovaných 210 miliard utratil Stanjura za skutečnou podporu občanů a firem zasažených energetickou krizí pouhých 124,4 miliard. Tato čísla vychází z pokladního plnění let 2022, 2023 a 2024, kdy již cenový strop neexistoval a podporu občanů zasažených energetickou krizí Fialův kabinet zrušil.

Odečteme-li od inkasa z ČEZ a částek alokovaných na státní podporu skutečně vyplacené prostředky, vyjde jen těžko uvěřitelný přebytek v hodnotě 210 miliard korun, které Zbyněk Stanjura ve třech zmíněných letech utratil, aniž by ale peníze plynuly na deklarovaný účel.

Tím ale výčet prostředků, které stát získal v době energetické krize zdaleka nekončí.

V odstavcích výše se vyčerpávajícím a zdroji podpořeným způsobem snažím vysvětlit, že energetická krize nebyla pro Českou republiku příjmově negativní, nýbrž na období extrémních cen elektřiny a plynu stát náležitě vydělal.

V roce 2024 se ale situace změnila a ceny elektřiny i plynu klesly pod úroveň let 2021, 2022, 2023 a 2024. Fialův kabinet tak tento pokles využil k dalšímu zatížení spotřebitelů a firem skrze navýšení regulované složky ceny elektřiny a plynu, která meziročně stoupla při zahrnutí plateb za OZE o 67 % a stala se nejvyšší co do procentuálního podílu v ceně v rámci celé Evropské unie - regulovaná složka dosáhla průměrně 42 % ceny dodávek elektřiny a 39 % dodávek plynu.

Kombinace vyšších než předcovidových cen elektřiny i plynu na energetických burzách proti předcovidovému období a dodatečná podpora ve formě masivního navýšení regulované složky elektřiny změnila ziskovost dodavatelů, distributorů a správce české přenosové soustavy. Zatímco v letech 2022 a 2023 byl dominantním tahounem tržeb segment prodeje a obchodu s komoditami, od roku 2024 několikanásobně stoupla ziskovost zejména u distribučních odnoží firem.

Tento trend demonstruje nárůst tržeb společností ČEZ Distribuce z 37 miliard v roce 2023 na 68 miliard v roce 2024 a správce přenosové soustavy ČEPS, kterému ve stejném období vzrostly tržby z 19 na 29 miliard a zisk se více než dvojnásobil z 6 na 14 miliard korun. Adekvátně vzrostly tržby i zisk také správci plynovodů GasNet, kterému opět vzrostly tržby o 40 % a ze ztráty 300 milionů se meziročně díky nebývale štědré finanční injekci ve formě navýšených poplatků spotřebitelů firma překlopila do zisku více než 2 miliard korun. Není pak náhodou, že firmu za 24 miliard korun v roce 2024 koupila společnost ČEZ a díky akvizici tak adekvátně snížila zisk.

Co je podstatné? Opět vydělal primárně stát a Zbyněk Stanjura i v roce 2024 inkasoval prostředky díky zdanění zisků, mimořádných zisků a také z dividend, ačkoliv stát v tomto roce již domácnosti ani firmy nijak nepodporoval, naopak jim ceny energií značně skrze novou vyhlášku ERÚ navýšil.

Od společnosti ČEZ tak i navzdory akvizici GasNet za 24 miliard získal stát zdaněním zisku 14,2 miliardy, skrze windfall tax 29,9 miliardy a díky dividendě dalších 17,2 miliardy korun. Kromě 61,8 miliardy korun z firmy ČEZ se Zbyněk Stanjura radoval i z mimořádně ziskového roku provozovatele distribuční soustavy ČEPS. Firma financovaná výhradně skrze poplatky odběratelů elektřiny vykázala rekordní zisk ve výši 13,8 miliardy korun, z čehož si stát na dividendě vyplatil 2 miliardy korun a dalších 6,9 miliardy státní kasa získala skrze zdanění mimořádného a očištěného zisku. Dalších 70 miliard korun tak stát získal i v roce 2025, aniž by vynaložil byť jen jedinou podporu na minimalizaci dopadů mimořádně vysokých cen energií, které vláda Petra Fialy navíc z velké části sama způsobila nejprve svou nečinností a posléze aktivním navyšováním těchto cen skrze Energetický regulační úřad.

ČEZ vyrábí o 15 % méně elektřiny, ale společnost v letech 2023 až 2025 vydělala státu průměrně 100 miliard korun ročně. Společnost ČEPS v roce 2024 investovala méně než v roce 2021 a finance určené na investice inkasoval opět stát. Rozpočtové alokace skončily v odlišných než určených kapitolách, zatímco občané a firmy zaplatily pomyslný účet.

Stačily tři roky a 280 inkasovaných miliard skončilo v černé díře jménem státní rozpočet. I letos bude tato finanční jízda vzhledem k 103,2 miliardám EBITDA společnosti ČEZ po devíti měsících roku 2025 pokračovat a stát i v polovině příštího roku získá daň z mimořádného zisku a bude zcela jistě čerpat z mimořádně ziskového státního energetického sektoru, pro řádky níže konzervativně odhadnu příjem v hodnotě dalších minimálně 50 miliard. Banky opět nezaplatí nic a energetičtí magnáti Pavel Tykač a Daniel Křetínský již v roce 2022 zaparkovali své majetky do Lucemburska a Nizozemska. Není překvapením, že ani tito dva miliardáři nezaplatili v mimořádně ziskových letech 2022 až 2025 byť jedinou korunu na winfdall tax a do zahraničí také obratně vyváděli dividendy. Český stát jim pomohl, oznámil záměr předem a dovolil skrze právní skuliny bankám a energetickým magnátům mimořádné dani uniknout.

Oněch 280 miliard z let 2023 až 2024 navýšených o dalších odhadovaných 50 v příštím roce skončilo jako záplata deficitních rozpočtů a tyto peníze neskončily ani v české energetice, natož jako podpora občanů a firem. Nyní možná některé čtenáře naštvu, ale i kdyby vláda transparentně prohlásila, že si ony vybrané díky energetické krizi nechá, nebyl bych proti. Mohli jsme mít místo plánu výstavby dvou jaderných bloků bloky čtyři a ještě by několik desítek miliard zbylo. Česká republika také mohla za vybrané peníze postavit stovky kilometrů nových dálnic a konečně propojit Českou republiku s Rakouskem nebo Karlovy Vary s Prahou.

Fialově vládě vyčítám nejvíce nikoli její apatii, ale ona vzletná slova o posilování české energetiky a masivních investicích do přenosové sítě. Jak si tedy vysvětlit, že ČEPS investoval v roce 2024 méně než v roce 2017 a spravoval méně kilometrů přenosové soustavy s nižším výkonem instalovaných transformátorů a vyššimi ztrátami v přenosové soustavě? Stačí si otevřít výroční zprávy z let 2017 a 2024 a jednoduše si je přečíst. ČEPS také investoval v mimořádně ziskovém roce 2024 méně do oprav a údržby než v letech před pandemií koronaviru. Jsou tedy ona slova o masivních investicích pravdivá, nebo stát myslel prvně na své vlastní příjmy a sekundárně zajistil mimořádný zisk i energetickým firmám s tím, že to občané a firmy nějak zvládnou?

Kdyby byla pravdivá první a Fialou deklarovaná optimistická varianta o státu, jehož představitelé mají zájem na transformaci české energetiky, utrácely by se mimořádně vybrané prostředky účelově a jejich přebytky v hodnotě stovek miliard korun by byly alokovány na budoucí transformační projekty, například na výstavbu jaderných bloků. To se ale nestalo a ony stovky miliard skončily v deficitních rozpočtech.

Ne, energetika se netransformovala, pouze se diverzifikovaly její zdroje a zajistily se - což je nutné ocenit - kapacity plynových terminálů v západních přístavech pro české účely. Nepříjemnou pravdou ale je, že výroba energií soustavně od roku 2021 klesá o více než 23 % a smlouva na Dukovany stále leží na Evropské komisi, která má schválit státní (!) podporu projektu. Pokud by ČEZ inkasované prostředky namísto do státního rozpočtu investoval do Dukovan či Temelína bez státní podpory, notifikace by nebyla třeba. Letos, v roce 2026, jsme stále pozadu s instalováním výkonu obnovitelných zdrojů a hodláme odklonit uhlí ve chvíli, kdy za něj nemáme adekvátní náhradu. Takto transformace energetiky nevypadá.

Vláda Petra Fialy je již minulostí, volby jsou taktéž za námi a tak je dobré si nepříjemnou pravdu přiznat bez popírání. Na energetické krizi kromě Pavla Tykače a Daniela Křetínského vydělala zejména státní kasa pod Zbyňkem Stanjurou. Ačkoliv Petr Fiala deklaroval podporu domácnostem i firmám, nestalo se tak a stát naopak vybral stovky miliard přebytků, jen aby posléze cenu energií dále navyšoval skrze úpravy vyhlášek ERÚ. Dukovany jsou v nedohlednu, opce na Temelín není využitá a v obnovitelných zdrojích taktéž zaostáváme. Kdyby se za oněch 330 miliard postavilo alespoň něco hmotného, hmatatelného a dlouhodobého, daly by se přivřít obě oči a neochotně odpustit. Toto fiasko nezpůsobil Vladimir Putin, Lipská burza nebo realizovaná energetická transformace, ale výhradně vláda České republiky. Místo energetické transformace a konsolidace zbyla pouze díra v rozpočtu na rok 2025 a bizarně nekompletní návrh Zbyňka Stanjury na rok 2026, jehož deficit Babišova vláda s největší pravděpodobností opět navýší. Stovky miliard jsou pryč, Stanjura je taktéž pryč a zůstala jen ona pachuť nedůvěry k politice a především k politikům, kteří opět pod rozličnými záminkami vybrali peníze daňových poplatníků a podnikatelů, jen aby je využili na všemožné, jen ne na deklarované, dlouhodobé a především smysluplné účely.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.