Evropa začíná těžit ve velkém

Původně jsem plánoval sepsat článek na téma devítimiliardové dotace firmě Geomet, která se zabývá těžbou lithia na Cínovci a nyní buduje zpracovatelský závod v areálu elektrárny Prunéřov. České lithium bylo ostatně tématem mnoha mých předchozích článků, kde jsem zdůrazňoval nejen nereálné sliby, ale hlavně několikaleté zdržení projektu, který měl být českým národním pokladem. Lithiovou horečku jsme ale promeškali, protože cena kovu potřebného k výrobě baterií v období let 2020 až 2023 poklesla až o 90 % a z původních dvou bilionů korun má dnes ložisko na Cínovci hodnotu pouhých stovek miliard po odečtení nákladů těžby a budoucí sanace.

Ona otázka, tedy proč stát dotuje firmu ve vlastnictví polostátního podniku ČEZ tak bezprecedentní částkou v době, kdy vláda hospodaří s hlubokými deficity a marně hledá peníze na dopravní stavby, mi nedala spát a rozhodl jsem se tedy do tématu více ponořit a dohledat si i potřebný kontext. Jako kovaný kapitalista nevnímám dotace podniku, jehož EBITDA - zisk před zdaněním a amortizací - dosáhla v minulém roce 137 miliard korun, nijak pozitivně a přirozeně mne tato z kontextu vytržená informace o poskytnuté dotaci rozhněvala.

Jak to ale někdy bývá, člověk se mýlí a státní dotace poskytnutá těžaři Geomet zapadá do širšího kontextu opatření CRMA Evropské unie. Směrnice Critical Raw Materials Act je totiž ojedinělým úkazem akceschopné deregulace z dílny EU, která skrze opatření zajišťuje státům prioritní financování a výjimky z evropských regulací v oblasti projektování těžby strategicky významných ložisek kovů a minerálů vzácných zemin. Právě tyto kovy jsou dnes naprosto nezbytné pro výrobu magnetů přítomných ve všech myslitelných produktech dnešní doby. Bez kovů vzácných zemin v dnešní době nelze vyrobit zhola nic od pračky po automobil a další kovy, například kobalt nebo zmíněné lithium jsou ve světě automotive nenahraditelné kvůli plug-in hybridním a elektrickým vozidlům.

Schválené opatření CRAM se vztahuje nejen na české lithium, ale na dalších 47 evropských projektů a Evropská unie poskytuje těžařům i státům nejen garanci povolovacích procesů pro těžbu do 12 měsíců, ale také financování a bankovní garance v celkové hodnotě 22,5 miliard eur. Pod CRAM nyní na evropském území spadá 17 projektů s plánovaným rozšířením o desítky dalších. Do roku 2030 mají finanční garance dosáhnout celkových 200 až 300 miliard eur a tato prioritizace má v pětiletém horizontu zajistit unijní dodávky kovů vzácných zemin a dalších materiálů ve výši 30 až 50 procent spotřeby, což je zcela zásadní průlom.

Někdy ale bývají rétorická prohlášení Evropské unie daleko od reality, jak je tomu právě v oblasti těžby? Jen v letech 2025 až 2027 startuje těžba lithia v lokalitách Carinthia (Německo), Rapasaari (Finsko), Barrosso (Portugalsko) a také započne dolování v Cínovci, jehož start se očekává mezi lety 2026 a 2027. Tyto lokality společně se srbským dolem Jadar poskytnout až 65 % lithia pro potřeby evropského trhu v horizontu dalších pěti let. V otázce manganu má pomoci mediálně nepříliš známá lokalita poblíž Chvaletic, která sama o sobě uspokojí až polovinu evropské poptávky. Pilotní fáze těžby započala zkraje roku 2025 a do dvou let má těžba dosáhnout potřebné škály, k čemuž již provozovatel získal veškerá potřebná povolení. Firmy SOMNICOR a Polvolt v současnosti startují v Portugalsku a Polsku také těžbu mědi, zinku, niklu a součástí směrnice CRAM je také vybudování ohromné kapacity provozů orientovaných na recyklaci elektroodpadu a starých baterií k extrakci potřebných prvků a jejich uvedení zpět do oběhu. K vypsání všech projektů, které se v následujících dvou letech chystají zahájit provoz, bych ale potřeboval nikoli prostor článku, ale celou knihu.

Vývojem recyklačních technologií v oblasti prvků vzácných zemin již státy Evropské unie zásobují zhruba desetinu potřebné poptávky a rafinační projekty v Belgii (Solvay) a Estonsku mají tuto kapacitu dále posílit. Zatímco Spojené státy vsadily na těžbu a následnou rafinaci, evropský důraz na recyklaci nabízí v tomto případě vyšší škálovatelnost a jsou to paradoxně Američané, kteří nyní pro svou rafinérii Lynas v Kalifornii usilují o nákup evropských patentovaných technologií. Do roku 2028 má kombinace recyklace, rafinace a těžby zajistit státům EU až 35 % poptávky, což je vzhledem k 10 % nárůstu vlastních dodávek za uplynulých 12 měsíců zřejmě i splnitelný cíl.

Zatímco lithium, kobalt nebo nikl lze v evropských ložiscích najít a těžit, prvky vzácných zemin zůstávají v oblasti těžby na evropském území nedosažitelným cílem - potřebná ložiska s dostatečnou hustotou a koncentrací prvků se v Evropě jednoduše nenachází.

Nedávno médii proběhla debata o osudu českého eurokomisaře Josefa Síkely, kterého přes rok nikdo neviděl a bývalý ministr průmyslu a obchodu také podle článků odmítá médiím rozhovory. Je to ale právě Josef Síkela, kdo odpovídá za obchodní dohody v zahraničí, zejména pak v Africe. Něco se ale děje, protože dne 4. června 2025 oznámila Evropská komise umístění dvou ložisek vzácných kovů na seznam strategických projektů podléhající směrnici CRAM. Evropská unie také nakoupila plnou kapacitu dolů Songwe Hill v Malawi a Zandkopsdrift v Jihoafrické republice do roku 2037. Obě ložiska obsahují kovy vzácných zemin v kapacitě, která může při dostupné rafinační kapacitě na evropské půdě pokrýt až 55 % evropské poptávky. V současnosti již oba těžební projekty obdržely potřebná povolení včetně EIA a pilotní provoz má vystřídat plnohodnotná těžba již v letech 2027 a 2028.

Stejným způsobem Evropská unie vykoupila také kapacity grafitových dolů na území Madagaskaru a kobaltová ložiska v Zambii a zařadila ložiska pod program CRAM. V tomto kontextu lze pouze doufat, že se Josef Síkela neozývá, protože má plné ruce práce.

Po sérii článků zaměřených na kritiku kroků Evropské unie mne snad čtenáři za následující odstavec neodsoudí, ale jak rád říkám, svět není černobílý. V otázce těžby vzácných kovů a dalších prvků potřebných pro současnou ekonomiku je strategie Evropské unie tou nejlepší možnou. Příliš dlouho Evropa spoléhala na dodávky nerostů z Ruska, Číny a Spojených států, až se díky své snaze o přesunutí špinavého průmyslu jinam kontinent ocitl mezi dvěma mlýnskými kameny. Rusko-čínský blok využívá suroviny jako politickou páku a po zvolení Donalda Trumpa tak činí i Spojené státy. Bylo tedy možné zvolit dvě cesty - závislost na Číně vyměnit za závislost na Spojených státech, nebo tlak několik let snášet a za ohromných finančních nákladů získat zpět vlastní suverenitu. Druhá varianta je z mého pohledu smysluplnější, protože Evropská unie se závislostí na jednom či druhém dodavateli ztrácí nejen peníze, ale především politické páky ve stále se měnícím světě.

Válka na Ukrajině a diplomatický styl Donalda Trumpa v Bílém domě ukazují, že s levnými surovinami přichází také velká závislost, která se také může lusknutím prstu proměnit i ze stran spojenců v prachsprosté vydírání a chce-li Evropská unie zůstat alespoň částečně nezávislá a suverénní, nezbývá než do špinavého průmyslu těžby proniknout vlastními prostředky a uzavírat partnerství s často nevyzpytatelnými vládami Afriky, nebo vysvětlovat vlastním občanům, že je důl na vzácné zeminy důležitější než obydlí 200 lidí v nedaleké vesnici, což s sebou také nese politické náklady a potřebnou komunikaci priorit, která taktéž není jednoduchá.

Dnešní text tak nikdy neměl vzniknout a namísto výše uvedených odstavců bych publikoval prostý výkřik kapitalisty proti dotační ekonomice dnešní doby bez širších souvislostí. V tomto konkrétním případě českého lithia a širšího propojení na další projekty v rámci směrnice CRAM ale není kritika Evropské unie a dotačních mechanismů na místě. Síla bloku je v tomto případě právě tím, co umožní partnerství uzavírat rychle a projekty, leč za diskutabilní cenu, uvádět do provozu v rekordním čase. Takový přístup nyní potřebujeme a peníze lze krátkodobě vyměnit za prospekt nákupu vlastní suverenity.

Pokud bychom dodávky kritických materiálů a kovů vzácných zemin nevyjednávali v rámci Evropské unie, ale samostatné České republiky, neměli bychom sebemenší šanci potřebné kapacity zajistit. I na to je třeba pamatovat a doufejme, že se v tomto ohledu v Evropské unii blýská na lepší časy.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.