Článek
Zákony USA neumožňují jakkoli odložit, zrušit nebo omezit federální volby a Donald Trump si je toho velmi dobře vědom. Letošní průběžné volby, takzvané midterms, zajistí výměnu poloviny Sněmovny reprezentantů a třetiny Senátu amerického Kongresu, kde dosud drželi většinu zástupci republikánů. Pro Donalda Trumpa je vládnutí nebývale snadné, protože nekontroluje jen obě komory Kongresu, ale také se může opřít o většinu soudců Nejvyššího soudu, které sám v minulém volebním období let 2017 až 2020 nominoval.
Listopadové volby jsou pro prezidenta Spojených států noční můrou, mohou totiž jeho styl vládnutí omezit natolik, že nebude dále možné uvalovat celní přirážky skrze exekutivní příkazy a Bílý dům může také skrze uplatnění zákona War Powers Act přijít o pravomoci spojené s vysíláním ozbrojených sil na území cizích států. Výsostnou pravomocí obou komor Kongresu je také schvalování rozpočtu a alokace financí, což Trumpa taktéž nepotěší. Historie takové případy samozřejmě zná. Druhý mandát Baracka Obamy je pro Donalda Trumpa varováním. Obama vládl s republikánskou většinou v Senátu i Kongresu a sám několikrát zmínil, že jej to de facto paralyzovalo a opoziční většina mu blokovala kromě výjimek téměř veškerou navrhovanou legislativu.
Volby jako národní vzpoura? Trump začíná často mluvit o zákoně Insurrection Act z roku 1807
Nebyl by to ale Donald Trump, kdyby k možnému řešení neblahých listopadových vyhlídek nepřistoupil kreativně, respektive ve svém tradičním stylu.
Je to hluboká psychologická polemika, prezident, který prohraje průběžné volby. Když se nad tím ale zamyslíte, jsem přesvědčen, že bychom žádné volby ani nepotřebovali.
Citát pocházející z Trumpova projevu k členům republikánské strany ze dne 14. ledna 2026 není prvním případem, kdy prezident USA pronášel nebezpečné a nejednoznačné výroky na adresu demokracie ve Spojených státech.
Pokud prohrajeme průběžné volby… no, může dojít k opravdu ošklivým věcem.
Ony opravdu ošklivé věci mohou znamenat i aktivaci zákona Insurrection Act z roku 1807, který hlavě státu umožňuje ovládnout vojska Národní gardy jednotlivých států federace a především nasadit pravidelnou armádu USA na domácí půdě bez souhlasu Kongresu. Nástroj k potlačení národní vzpoury z roku 1807, kdy ve Spojených státech žilo 5 milionů lidí, sloužil primárně k nasazení ozbrojených sil proti četným povstáním otroků v jižních státech federace. Z oněch 5 milionů občanů v období let 1800 až 1810 jich totiž celých 28 % tvořili právě otroci a právě Insurrection Act použil k potlačení jejich povstání nejen jeho autor, Thomas Jefferson, ale také Andrew Jackson o 24 let později, když došlo ke slavné Turnerově rebélii, největší vzpouře otroků v historii USA. Zákon kromě nasazení vojsk USA na domácí půdě prezidentovi také umožňuje jednat bez souhlasu guvernérů států federace a zasáhnout i proti civilistům, je-li podle hlavy státu na půdě USA porušováno právo.
V tomto ohledu si Donald Trump vykládá porušování práva a národní vzpouru poněkud kreativně. Jednoduše jako vzpouru zmiňuje vše od odlišného politického přístupu k migraci a protestům ve státech vedených demokraty po ohrožení národní suverenity takzvanými nelegálními vetřelci, tedy lidmi, kteří jsou podle Donalda Trumpa v zemi nelegálně a nejsou občany Spojených států.
Když lidi umírají (pozn. kvůli migraci a drogám) a soudy nás zpomalují, guvernéři a starostové mne omezují, samozřejmě, že Insurrection Act použiji. Myslím, že by lidé neměli umírat. Musím zajistit, aby byla města bezpečná.
Jak takové zabezpečení města vypadá, ukazuje současné nasazení příslušníků agentury ICE v Minnesotě, kde stovky federálních agentů hledají ilegální migranty přímo v domech Američanů a na protestující útočí slzným plynem, pepřovými spreji, gumovými projektily a smrt Renee Goodové i Alexe Prettiho dokládá, že se příslušníci úřadu ICE nezdráhají sáhnout ani k ostrým nábojům.
Aplikace Insurrection Act by ale neznamenala posílení pravomocí agentů ICE, FBI a dalších příslušníků federálních agentur, ti mají právo zasahovat již dnes. Skutečným nebezpečím zákona je související rozšíření pravomocí příslušníků armády, kteří nově získají možnost zatýkat občany a omezovat je na svobodě, případně také kontrolovat doklady a ověřovat jejich identitu.
Donald Trump chce znát své nepřátele. Sahá k dosud bezprecedentním nástrojům
Administrativa Donalda Trumpa přitom již od nástupu k moci usilovně pracuje na dosud bezprecedentním prolomení soukromí Američanů. Generální prokurátorka Pam Bondi již několik měsíců požaduje, aby jí státy federace, zejména pak ty vedené demokraty, vydaly kompletní přehledy registrací voličů, včetně jejich jmen, adres, volební historie a stranické příslušnosti.
Ve Spojených státech jsou konkrétní opatření spojená s volbami doménou jednotlivých států a federální vláda nesmí podmínky voličů jakkoli měnit. Některé státy, například Kalifornie, vyžadují, aby volič nebyl odsouzeným zločincem nebo pacientem psychiatrické léčebny a zaregistroval se jako volič minimálně 15 dní před volbami. Severní Dakota pak samotnou registraci neřeší a jakmile volič přijde k urnám, může volit bez omezení. Specifikem USA je také registrace stranické příslušnosti, občan tak může být registrovaným příznivcem republikánem nebo demokratem, v důsledku čehož se může účastnit takzvaných primárek, kde si strany volí klíčové kandidáty do voleb, ale i své vedení.
Státy neví, jak konkrétní občané volili - i registrovaný republikán může volit kandidáta demokratů a naopak - ale zná stranickou příslušnost voliče, věk, adresu a případně i jeho aktivitu v minulých volbách, tedy kdy daný volič volil a které volby vynechal, registrace se totiž musí před každými volbami obnovit. Generální prokurátorka Pam Bondi na Trumpův pokyn tato data skrze federální žalobu žádá již více než šest měsíců od šesti států. Státy Michigan, Minnesota, Pennsylvánie, Kalifornie, New Hampshire a New York jsou přitom specifické nejen tím, že je vedou demokraté, ale také tím, že je Donald Trump hodlá takzvaně očistit, tedy ve státech nasadit agenty ICE a případně také Národní gardu, jak se stalo v Kalifornii a Michiganu.
Bude-li Pam Bondiová ve svých žádostech úspěšná, což dosud není jisté, mohou agenti ICE příště při domovních raziích na základě dat vědět i to, zda je obyvatel volič republikánů či demokratů, což by znamenalo bezprecedentní ohrožení některých skupin občanů. V případě nasazení Národní gardy nebo při aktivaci zákona Insurrection Act by pak vojáci mohli skrze kontroly dokladů opět vyhodnocovat, zda je zadržený demokratem či republikánem, případně zda je či není aktivním voličem.
Pokud by Trumpova administrativa tato data získala, šlo by o bezprecedentní prolomení soukromí voličů a v souvislosti také ideální nástroj k zastrašování těch, kteří nezapadají do profilu příznivců současného prezidenta USA.
Armáda již Trumpa zastavila jednou. Udělá to znovu?
Kombinace polemiky nad využitím zákona Insurrection Act s úsilím Pam Bondiové a rozsáhlých zásazích ve státech vedených demokraty je znepokojivá již dnes, ale hypotetické nasazení vojáků pravidelné armády USA na domácí půdě by pak znamenalo skutečné ohrožení demokracie a svobodných voleb.
Jistou útěchu pro Američany a zbytek svobodného světa může přinést vědomí, že armáda Spojených států zastavila Donalda Trumpa již jednou, když rezolutně odmítla prezidentův rozkaz, který by vedl ke katastrofě. Dne 15. ledna roku 2021, šest dnů před inaugurací Joea Bidena, vydal tehdy Donald Trump z pozice poraženého prezidentského kandidáta rozkaz k okamžitému opuštění Afghánistánu, tedy ke stažení všech zhruba 8 000 vojáků ze země do 24 hodin. Předseda Sdruženého štábu náčelníků armády USA, Mark Milley, rozkaz odmítl uposlechnout a společně s odvolaným ministrem obrany, Markem Esperem, otevřeně proti Donaldu Trumpovi vystoupili, čímž ke stažení jednotek a související katastrofě nikdy nedošlo. Jak se ukázalo později, jednotky Tálibánu ovládly Afghánistán i navzdory pozdějšímu plánovanému stažení a lze si tak pouze domyslet, kolik tisíců příslušníků afghánské armády a dalších lidí spolupracujících s vojsky NATO by zemřelo, kdyby Američané odešli nečekaně a za pouhých 24 hodin.
Mark Esper a Mark Milley ale nezastavili Donalda Trumpa jen v případě stažení vojáků z Afghánistánu. O šest měsíců dříve, v červnu 2020, chtěl Donald Trump nasadit 10 tisíc příslušníků americké armády ve Washingtonu D.C. a dalších městech, aby potlačili protesty vyvolané smrtí George Floyda.
Nasazení vojsk Spojených států na domácí půdě má přijít na mysl až v případech krajní nouze, což není aktuální. Aktivaci zákona Insurrection Act proto nepodporuji.
Mark Miley, Michael Pence, Michael Flynn a Mark Esper byli ale respektovanými politiky a profesionály ve svých oborech. Generálové Flynn a Milley, plukovník Esper a respektovaný politik Pence dokázali Trumpovi otevřeně, často i veřejně oponovat. Guvernérka nejméně obydleného a druhého nejchudšího státu USA Noemová rozhodně není podobně těžkou vahou, jakou byl Mike Pence a její politická budoucnost je přímo svázaná s úspěchem Donalda Trumpa. Pete Hegseth coby ministr obrany dosáhl v armádě druhé nejnižší důstojnické hodnosti, tedy poručíka. Až později, když již působil v televizi Fox News, pak získal hodnost kapitána a posléze v roce 2021 také majora. Nešlo ale o bojové zásluhy, nýbrž kariérní postup v rámci postavení rezervisty Národní gardy státu Minnesota. Pouze hodnosti poručíka (!) dosáhl také současný Trumpem nominovaný politický ředitel armádního štábu Pentagonu, Dan Driscoll.
Prezident Spojených států dnes stále častěji zmiňuje nasazení armády jako reálnou možnost v případě nepokojů, ale skutečným záměrem může být ovlivnění průběžných voleb v listopadu roku 2026. Tomu by nasvědčovaly i snahy Pam Bondiové, která Trumpovým jménem žádá o vydání registrů voličů v demokratických státech, což by Bílému domu umožnilo aktivně zasahovat proti odpůrcům současné politiky vlády a ovlivnit ochotu nezávislých i demokratů hlasovat. V prvním volebním období prezidenta USA zastavili profesionálové a respektované osobnosti, které byly členy jeho administrativy. Trumpův druhý mandát je ale jiný a přední funkce zastávají lidé, kteří se do takto vlivných pozic ve vládě dostali historicky poprvé, dříve by to Peteru Hegsethovi nebo Kristi Noemové nebylo umožněno pro nedostatek kompetencí i zkušeností. Jen těžko si představit, že by Kristi Noemová, Pete Hegseth, J. D. Vance nebo Dan Driscoll otevřeně proti nasazení armády ve Spojených státech protestovali, natož aby Trumpovo rozhodnutí zpochybnili i veřejně.
Jsou obavy skutečné a nepřehánějí Trumpovi odpůrci ve chvíli, kdy varují před možným použitím armády proti občanům Spojených států? Mark Esper, který vedl Ministerstvo obrany v průběhu Trumpova prvního funkčním období, se obává, že je hrozba reálná.
Nedá se říci, že by Donald Trump neinklinoval k fašismu, rozhodně má takové tendence. A to je něco, čeho bychom se měli velice obávat.
Nezbývá tak než doufat, že jsou alespoň ozbrojené složky USA stále ovládané profesionály a takovými osobnostmi, které v případě očividně závadného rozkazu a útoku na svobodné volby či ústavní práva Američanů vystoupí nebo případně rozkazy prezidenta odmítnou uposlechnout, budou-li v rozporu s ústavou USA i platnými právními předpisy. Vzhledem k personálním čistkám ministra obrany Hegsetha, který během pouhého jednoho roku zbavil funkce 20 % čtyřhvězdičkových generálů z nejvyššího vedení armády USA se zdá, že Bílý dům již aktivně pracuje i na odstranění těch kompetentních důstojníků schopných prezidentovi vzdorovat. Celý svět tak sleduje rozpad světového řádu v přímém přenosu a často se lidé také baví nad Trumpovými maximalistickými výroky, přeřeky nebo očividnými nesmysly, které prezident USA často a sebevědomě pronáší. Tyto momenty ale odvádí od toho podstatného.
Snaha o získání dat voličů, čistky v armádě, slova o aktivaci Insurrection Act, to vše nevěstí nic dobrého a jestli historie potvrdila jediné, Trumpa rozhodně není radno podceňovat a žádná bariéra není, zdá se, během jeho druhého mandátu nepřekročitelná.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
