Článek
Evropská unie je stále ještě druhou nejsilnější ekonomikou světa při zohlednění nominálního HDP a nedávno v této metrice, která má stejně jako přepočet na paritu kupní síly svá omezení, opět předběhla Čínu a starý kontinent již více než rok drží druhou příčku, ačkoli se tak rozhodně nechová. Spojené státy vedou agresivní, místy až mafiánskou diplomacii, kdy si za ochranu nechávají platit ústupky, nákupy energií, ale i celními přirážkami, které musí spřátelené státy tolerovat, zatímco nepřátelé a rivalové Spojených států běžně platí méně než odvěcí spojenci. I v kontextu jednání o míru na Ukrajině je naprosto patrné, že USA pod vládou Donalda Trumpa rozhodně nejsou spolehlivým spojencem a nářky nad touto realitou jsou sice emotivní, ale dosud nevedly ke konkrétním krokům a protiopatřením.
Svět se s válkou na Ukrajině změnil a již nikdy nebude jako dříve. Apatie k bezpečnosti na evropském kontinentu není dále přijatelná a blok Číny a Ruské federace naplno odhalil svou pravou tvář - Rusové se vrátili k imperiálním ambicím a zbrojí jako utržení ze řetězu, na což musí Evropané reagovat. S Donaldem Trumpem v zádech, který je schopen vyměnit přístup k ruským zdrojům za 80 let spojenectví s Evropou, je tento nový svět o to horší a méně čitelný.
V mezičase ale rostou také nové velmoci a některé zanedbávané a podceňované státy nabírají na síle. V Jižní Americe dominuje Brazílie, která se stává nezpochybnitelnou regionální ekonomickou i vojenskou velmocí a to stejné platí u Indie, jejíž ekonomika roste obdivuhodným tempem a tamní trh nabízí ohromný potenciál. To samé lze tvrdit o Thajsku, Vietnamu, Indonésii, Filipínách, Kolumbii, Uruguayi, Chile, Guayaně a v neposlední řadě také o Namibii, Tanzanii, Botswaně, Angole, Ghaně a Keni.
Hodně států? Ano, ale všechny mají jedno společné - neexistující obchodní dohodu s Evropskou unií. Oněch 15 vyjmenovaných zemí s Brazílií a Indií lze ale rozdělit do tří relativně kompaktních celků. Jihoamerické státy se sdružují ve společenství Mercosur - obchodní aliance - a asijské ekonomiky mají své vlastní uskupení ASEAN. V Africe existuje méně funkční, leč zajímavé společenství AfCFTA sdružující 54 z 55 afrických států. Nechme dnes Afriku stranou - jde o komplikovaný, nestabilní a velmi důležitý kontinent pro Evropu, kterému se ale budu věnovat jindy v samostatném textu. Obchodní vztahy s Indií a státy Mercosur jsou totiž aktuálnější a svým rozsahem významnější.
Evropa jedná s Indií 25 let a se státy Mercosur 18 let. Dosud bez výsledku
Oba regiony, Indie i Jižní Amerika, jsou specifické nejen svou mentalitou, nýbrž také přístupem k obchodním bariérám a protekcionismu. Evropská unie ale přistupuje k obchodní dohodě formou „všechno nebo nic“ a snaží se dosáhnout komplexní dohody na úkor dílčích úspěchů. Podle samotných evropských komisařů komplikovalo uzavření obchodní dohodu s Indií nejprve ujednání o zemědělství, kvůli kterému již v roce 2009 probíhala na plénu Evropského parlamentu plamenná debata. Jak dokládá citát níže, protestovali i slovenští farmáři.
Jsme zdaněni dvakrát jako spotřebitelé i plátci daní a chcete nás zdanit potřetí touto dohodou s Indií.
Díky protestům zemědělců se uzavření dohody odložilo, respektive jednání s Indií na několik let zamrzlo. Další pokus o dosažení dohody proběhl v roce 2019, kdy již Indie v mezičase zdvojnásobila své HDP a bylo jasné, že se země stává regionální mocností i perspektivním trhem. Tehdy ale jednání ztroskotala na jiné oblasti - lidských právech, klimatické politice a otázce občanství obyvatel Kašmíru. Indové reagovali tradičně hrdě a k evropskému vlivu odmítavě.
Když se podíváme na náš svět, nehledáme kazatele a moralisty, ale obchodní partnery.
Tehdejší stav jednání dobře reflektuje bruselský institut CEPS ve své studii, která nabízí pohled na evropský i indický přístup a uvádí, proč byly postoje obou aktérů před šesti lety neslučitelné, ačkoliv si v ekonomické stránce dohody EU s Indií konečně porozuměly. Pandemie koronaviru v letech 2020 až 2022 ale jednání opět zablokovala a rok 2024, kdy se jednání obnovila, provází až dosud další problémy - indická spolupráce s Ruskou federací a klimatická politika Evropské unie.
Iracionální standardy nastavené Evropskou unií (uhlíková daň CBAM) jsou pro Indii nesplnitelné a navýšily by i ceny na domácím trhu.
S příjmy na úrovni jedné dvanáctiny těch evropských - můžeme si dovolit vyšší ceny kvůli klimatu? Nemůžeme.
Indové dnes poukazují zejména na nepřijatelnost směrnic CSDDD a CBAM, tedy reporting uhlíkové stopy a ESG v zahraničním importu a uplatnění emisních povolenek na zahraniční dovoz společně s vymáháním klimatických standardů u výrobců z třetích zemí. Obě tyto směrnice jsou pro Indii nepřijatelné, protože nenařizují výrobcům pouze dodržování evropských standardů u exportovaných produktů, ale i u těch, které vyrábí na vlastním území. Firmy by tak de facto musely zřizovat dvě fabriky s dvěma odlišnými dodavatelskými řetězci - jednu pro domácí trh a druhou pro export. Taková praxe je zcela iracionální, protože potřebné dodavatelské řetězce přijatelné pro evropský trh v zemi mimo sektor služeb neexistují.
Není pravděpodobné, že by k dohodě v blízké budoucnosti došlo. Směrnice CBAM a CSDDD jsou hlavní složkou klimatického cíle pro rok 2040 a redukci emisí o 90 %, respektive 85 % na evropském území a 5 % právě skrze CBAM.
Stav dohody se státy Mercosur, jejichž populace dosahuje 700 milionů obyvatel a ekonomika 2,7 bilionů euro v HDP ročně, je podobný jednání s Indií s tím rozdílem, že již existuje finální podoba dohody. Tu ale neschválil Evropský parlament ze dvou důvodů. Proti hlasovali socialisté a zelení, kteří upozorňovali na nedostatečné klimatické záruky, které by Evropská unie vymáhala po jihoamerických dovozcích.
Tato dohoda nezohledňuje práva zvířat, podporuje odlesňování a prezentuje červený koberec vykořisťovatelům z nadnárodních korporací. Budeme usilovně bojovat, aby dohoda nebyla nikdy ratifikovaná a zabránilo se ohromným dopadům na Amazonii a evropské zemědělce.
Jen těžko lze protestujícím europoslancům vysvětlit, že Evropská unie poskytuje alespoň nějaké standardy dodržování lidských práv, environmentální péče a férového obchodu, zatímco Číňané nebo Američané v současnosti nehledí na jakákoli rizika. To je ale vedlejší, protože ratifikaci dohody zablokoval Evropský parlament a tím se celá záležitost opět odložila.
Druhým důvodem, který musím v textu v rámci objektivity zmínit, je odpor druhé strany politického spektra, tedy pravicových a nacionalistických stran. Za těmito partajemi stojí dlouhodobě silná zemědělská lobby, zejména ve Francii a Itálii, která navzdory 4 % podílu zemědělství na HDP Evropské unie disponuje ohromnou politickou silou. Tento bylo možné vidět i v kampaních SPD a Stačilo!, které podporují čeští zemědělci usilující o agrární izolacionismus i na úrovni jednotlivých států unie. Na půdě EU je tento vliv lobbistů ještě násobně hlasitější a zemědělci často dohody blokují z obav, že dojde ke snížení cen a dovozu levnějšího masa či rostlinných plodin.
Dohoda je stále nevyrovnaná a pro evropské zemědělce nebezpečná. Chybí ochrana národních zájmů a reciprocita obchodních vztahů.
Obě dohody jsou nyní v paralýze. Indie odmítá evropské klimatické standardy a Evropská unie upozorňuje na indický dovoz ruských paliv i občanská práva obyvatel v Kašmíru. Evropská unie je přitom největším obchodním partnerem Indie a v době, kdy Donald Trump Indii hrozí uvalením sankcí a z druhé strany Číňané posilují svůj vliv v regionu, je právě spolupráce s EU rozumným a bezpečným kompromisem. To samé lze tvrdit o státech Mercosur, které by pro změnu ocenily obchodní výměnu evropských technologií za zemědělské výrobky a energie. Není třeba dodávat, že diverzifikace dodávek energií je pro Evropu prioritou číslo jedna.
Politiku možného nahrazuje dogmatický přístup. Indie a Jižní Amerika mají na rozdíl od Evropské unie na výběr
Nyní se vrátím k nadpisu svého článku. Předsedkyně Evropské komise, Ursula von der Leyenová, totiž před několika týdny Brazílii navštívila. Nejednala ale o dohodě s uskupením Mercosur, nýbrž se účastnila klimatického summitu COP30, který letos proběhl bez čelních představitelů USA, Indie, Ruské federace a Číny, tedy států odpovědných za 70 % světových emisí. Míra propagace obchodní dohody na evropské úrovni - i mezi občany - je téměř nulová a málokdo vůbec tuší, o jak důležité záležitosti jde, zatímco summit COP30 byl v době konání předmětem masivní kampaně, kdy o akci pravidelně informovala tuzemská i zahraniční média.
Obě dohody tak bombardují lobbisté z obou extrémů politického spektra a úkaz, kdy Evropská komise po 18 letech dohodu se státy Mercosur skutečně vyjedná a Evropský parlament jí následně pohřbí, je ukázkou naprostého selhání. Apatie vůči perspektivnímu trhu v Indii a důraz na záležitosti, které není Indie schopná ani ochotná vyřešit - klima a Kašmír - jen ukazují na evropský dogmatismus, kdy na úkor vlastních zájmů tendenčně řešíme ty cizí, aniž bychom jako Evropané měli jakékoli právo Indii v těchto oblastech usměrňovat. Mezitím ale odebíráme kobalt z Ugandy a křemík ze Sin-ťiangu, kde Číňané zotročují a mučí Ujgury, to vše ve jménu lidských práv, obnovitelné energie, klimatické politiky a bezemisní Evropy.
Nejde to naopak. Nejprve růst životní úrovně, pak až klima a lidská práva
Ve světě ale stále platí odvěký princip. Pokud má člověk hlad a nemůže uživit sebe nebo své dítě, raději utluče chráněnou gorilu nebo vykácí prales. Maslowova pyramida priorit je univerzální příručkou i k řešení environmentální a klimatické politiky. Stačí, aby Jihoameričané, Indové či Afričané vystoupali po stupíncích bohatství výše a v souvislosti dojde také ke změnám mentality a pohledu na environmentální otázky i lidská práva. Zde lze jmenovat příklad Botswany v Africe, která se stala pomyslným Švýcarskem kontinentu a hle, najednou je země bezpečná, tamní vláda stabilní a s růstem bohatství nyní Botswana také zavádí ekologické a environmentální standardy.
Evropská unie bude ve střednědobém horizontu vždy uzavírat dohody s méně bohatými a méně rozvinutými státy. I z tohoto důvodu je třeba prvně tlačit na ekonomické aspekty dohody a posléze po rozvinutí spolupráce i životní úrovně obou aktérů lze uplatňovat také další kritéria. Pokud se takto Evropská unie nenaučí jednat, předběhnou jí Američané nebo Číňané s násobně výhodnějšími ale politicky zabarvenými dohodami.
Dnešní doba je pro rozvoj Evropské unie ideální, bohužel tomu ale neodpovídají dosažené výsledky. Ursula von der Leyen by tak měla namísto vymýšlení evropské armády a tajné služby - což jsou výsostné domény NATO - raději jednat s Indy a Jihoameričany a posilovat vliv Evropské unie i tuzemskou životní úroveň vyjednanými dohodami. Čas tiká a jak ukazuje návštěva Vladimira Putina v Indii, perspektivní trhy mají mnoho čekajících nápadníků ve formě potenciálních partnerů a pokud Evropané dobu promeškají, druhá šance nemusí nastat.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
