Článek
Před dvěma měsíci jsem napsal text o velice důležité návštěvě Vladimira Putina v Indii, kde mělo podle původních představ ruských médií i nejvyšších představitelů dojít k podpisu dohod, které by přepsaly historii nejen indické, ale také ruské vojenské výroby. Prezident Ruské federace cestoval do Nového Dillí s dohodami o společném vývoji jaderných ponorek, letounů páté generace Su-57, tanků T-90, ale i dosud nepředstavených systémů protivzdušné obrany S-500. Putin na Indii sázel s nejdůležitějšími a nejpokročilejšími výrobky současného ruského vojenského průmyslu, jejichž kompletace se na domácím území mírně řečeno zadrhává a dlouhodobě nedosahuje požadované kvality, natož kvantity.
Jakmile ale Vladimir Putin v prosinci roku 2025 do Nového Dillí dorazil a setkal se s čelními představiteli Indie, vše se změnilo. Nedošlo k očekávaným nákupům ruských jaderných ponorek a systémů protivzdušné obrany, ale co je důležitější, nebyly podepsány ani dohody o společné výrobě zbraní na indickém území, což mělo být podle stále veřejně dostupného vyjádření agentury TASS již pouhou formalitou. Místo klíčových dohod si Vladimir Putin z Indie odvezl dohody o pracovních vízech pro indické občany v Ruské federaci a Nárendra Módí mu také vyčetl, že zatímco jeho země nakupuje fosilní paliva za desítky miliard dolarů ročně, Rusové nenakupují z Indie téměř žádné její produkty. I proto se na schůzce místo letounů Su-57 řešilo snížení kvalitativních standardů pro export indických potravin a povinné kvóty na nákup dalších indických vývozních produktů, mimo jiné léků, elektroniky nebo automobilů. Ačkoliv se před dvěma měsíci schůzka Vladimiru Putinovi nevydařila podle jeho představ, stále existovala naděje na dohodu, jak ostatně obě strany deklarovaly ve vzájemně podepsaných memorandech, kde stvrdily, že budou příležitosti pro rozvoj obranného průmyslu aktivně konzultovat a zkoumat jejich možnou realizaci.
Dnes je ale zřejmé, že Indové pouze vyčkávali a plánovali Vladimira Putina pomyslně hodit přes palubu již od samého počátku - od Rusů totiž nenakoupili vůbec nic.
Indie měla vyrábět nejmodernější ruské zbraně. Módí ale Putinovi bezpečnost země svěřit odmítá
Z čistě technického pohledu Indie, která byla na ruských zbraních dlouhodobě závislá, by paradoxně společný vývoj zbraní s Rusy dával smysl. Indové již dnes využívají ruské systémy S-400, provozují ruské tanky a spoléhají také na dělostřelecké systémy i stíhačky MiG a Suchoj ruské provenience. Premiér Indie, Nárendra Módí, navíc dlouhodobě usiluje o strategickou nezávislost a vybudování pozice regionální velmoci vedle stále rostoucí Číny, která soustavně prohlubuje bezpečnostní partnerství s odvěkým rivalem Indie, Pákistánem a angažuje se také v Íránu i Bangladéši.
Evropská média často Indii zkratkovitě označují jako blízkého spojence Ruské federace, zejména pak po vypuknutí války na Ukrajině, kdy se země pod vedením Nárendry Módího společně s Čínou nevzdala dodávek ruských paliv a naopak je posílila, čímž Vladimiru Putinovi umožnila válku financovat. Tento pohled je ale jednostranný a nelíčí celý příběh ekonomické i vojenské spolupráce Indie s Ruskou federací. Podle švédského institutu SIPRI, jehož statistiky mapují globální obchod se zbraněmi, se dovoz ruských zbraní do Indie mezi roky 2021 a 2024 snížil o 67 % na nejnižší absolutní hodnotu za uplynulých 78 let, tedy od doby, kdy Indie získala nezávislost na Velké Británii.
Indické firmy tedy nakupují podstatně více ruských paliv než před válkou, ale zároveň země razantně snižuje svou bezpečnostní závislost na režimu Vladimira Putina a nijak neprohlubuje ani finanční či kulturní vazby s Ruskem, čímž uplatňuje podstatně odlišný přístup než sousední Čína. Na druhé straně ale Indie zcela zásadním způsobem posiluje vztahy se západními demokraciemi, zejména s Evropskou unií, Japonskem, Spojenými státy a Jižní Koreou.
Tento trend dokládají i uzavřené zbrojní dodávky v posledních dvou měsících. Rusové usilovali o prodej stíhaček páté generace Su-57 a nabízeli Indii i technologický transfer a výrobu přímo na jejím území. Co udělala Indie? Nakoupila 114 francouzských letounů Dassault Rafale, a to za podstatně vyšší cenu než jakou nabízel Vladimir Putin během prosincového setkání v Novém Dillí. Rusové taktéž Indii nabízeli vývoj nových a dosud nepředstavených systémů S-500, opět i s technologickým transferem a výrazně poníženou cenou. Indie se ale znovu rozhodla pro jiné systémy, konkrétně pro indo-izraelské Barak-8 a společně s protivzdušnou obranou oznámil Nárendra Módí v lednu roku 2026 také dodatečný nákup izraelských zbraní za bezmála 9 miliard dolarů. Kromě stíhaček a systémů PVO nabízel Vladimir Putin i tanky T-90, jaderné ponorky třídy Ščuka-B a drony Ochotnik v exportní verzi. Nabídky opět nebyly vyslyšeny - tanky Indie pořídí z Turecka a Jižní Koreje, ponorky z Německa a drony MQ-Reaper dodají nakonec Američané společně s radarem vybavenými letouny Boeing pro kontrolu vzdušného prostoru.
Neexistuje byť jen jediná ruská zbraň, kterou by Vladimir Putin premiérovi Módímu skutečně prodal. Spolupráce s Rusy pokračuje z logických důvodů pouze u raket do systémů S-400, jejichž zásoby Indie vyčerpala během konfliktu s Pákistánem v květnu roku 2025. Když jsou dnes již zbrojní zakázky rozdány, zní zpráva ruské agentury RIA Novosti z 3. prosince roku 2025, tedy před rusko-indickým summitem v Novém Dillí, až úsměvně.
Během návštěvy Vladimira Putina v Indii se očekává uzavření největšího zbrojního obchodu desetiletí o dodávkách letounů Su-57 a systémů S-500. A proč se Indie vrhá do naší náruče v době, kdy na ní tlačí Spojené státy a západní dekadentní svět? Přemýšlí totiž hlavou. Jestli jsou ruské systémy S-400 na bojišti neporazitelné a poráží západní stroje na hlavu, systémy S-500 zabezpečí indický vzdušný prostor jako nikdy dříve a konkurovat jim nemohou zlaté, železné, ani jiné dómy. Indie ví, že i západní vojenští experti potvrzují převahu ruských technologií na bojišti a proto znovu ruští vývojáři potvrdili naši technologickou převahu, která se promítá do bezprecedentního zájmu kupců po celém světě.
Agentura RIA Novosti po několika citacích Vladimira Putina a ódách na ruský zbrojní průmysl i armádu na ukrajinském bojišti uvádí, že by Indie měla objednat také pět nových systémů S-400. Ani k tomu ale nedošlo, ačkoliv byla smlouva o dodávkách součástí předjednaných dokumentů k podpisu mezi lídry Indie a Ruské federace. Ve finálním souhrnu podepsaných dohod se však pět systémů za zhruba 5 miliard dolarů ztratilo a nakoupeno bylo jen výše zmíněných 288 raket za podstatně nižší sumy. Ironií osudu je, že ony ruské systémy nahradily právě zbraně z Izraele, jimž se Rusové v tiskové zprávě agentury RIA Novosti vysmívají.
Po summitu v Novém Dillí již ruské agentury psaly jinak.
Nedošlo k uzavření žádné nové dohody mezi Indií a Ruskou federací.
Jedním z témat konverzace mezi Vladimirem Putinem a Nárendrou Módím byla podle agentury TASS i výše uvedená jaderná ponorka Ščuka-B, kterou měla Ruská federace Indii dodat již v roce 2018 na základě smlouvy podepsané v roce 2012. K dodávce však nikdy nedošlo a její zpoždění se protáhlo nejprve do roku 2022, posléze do roku 2025 a na prosincovém summitu museli Rusové přiznat, že stroj nedodají ani do roku 2028. Indie si na oplátku zajistila slevu z původních 3,4 miliard dolarů a za ponorku, pokud jí Rusové někdy dodají, zaplatí pouze 1,6 miliardy dolarů. I tato zpoždění zřejmě přispěla k tomu, že Indové pravděpodobně ruskému obrannému průmyslu deklarované lhůty dodání již zcela nevěří a důvodně by také mohli zpochybňovat i schopnosti jednotlivých zbraní, zvlášť když systém S-400 během krátkého konfliktu s Pákistánem vyřadila čínská stíhačka J-10 z 80. let 20. století.
Když Čína a Spojené státy vyvíjí nátlak, obvykle vydělá Evropská unie a Izrael
Ruský debakl v Indii s sebou nese další znak geopoliticky nestabilní doby. Menší, ale ekonomicky stále silnější země typu Kolumbie, Brazílie a Indonésie si v posledním roce uvědomily, jak křehká je spolupráce se světovými velmocemi, zejména pak se Spojenými státy a Čínou. Odpovědí na tlak obou zemí je pak stále častěji příklon k Evropě v otázkách bezpečnosti a ekonomiky. V Jižní Americe i Jižní Asii stále častěji ve výběru dodavatelů obranných technologií vítězí firmy z Francie, Švédska, Velké Británie ale i z Izraele. Za pouhých pět let vzrostl exportovaný počet letounů Rafale a Gripen evropské výroby pětinásobně a jinak tomu není ani u lodí, ponorek a dělostřeleckých systémů.
Evropská unie ale nezůstává jen u exportu zbraní, což je chvályhodné. Posílení vztahů mezi regiony Jižní Ameriky a Jižní Asie často doplňují i dohody o volném obchodu a podpis smluv se státy Mercosur nebo s Indií lze vnímat jako historický a dekády nevídaný průlom, ke kterému přispěl zejména Donald Trump svou agresivní a často nátlakovou ekonomickou politikou.
Pro Rusko je ale výsledný postoj Indie ponížením. Žádnému partnerovi dosud Vladimir Putin nenabídl tak příznivé podmínky pro rozvoj bezpečnostní spolupráce, jako právě Indii. Rusové nabízeli slevy, technologické transfery, prioritní dodávky a dokonce i možnou integraci indických technologií včetně softwaru do dodávaných zbraní, což je v otázkách zbraní zcela bezprecedentní. Výsledkem je ale tristní debakl, kdy z navrhovaného strategického partnerství nezbylo vůbec nic. Indové se ve většině dodávek spolehli na firmy z Evropy a Izraele, které doplnili o další regionální dodavatele, jen aby maximálně omezili svou závislost nejen na Ruské federaci, ale také na Spojených státech.
Rusové očekávali vřelé přijetí, dočkali se ale indického až brutálního politického pragmatismu. Prezident Ruské federace zřejmě doufal, že jej alespoň Indie legitimizuje skrze povýšení dosud transakčně orientovaných vztahů obou zemí na strategicko-bezpečnostní partnerství. Nárendra Módí ale svými kroky Vladimiru Putinovi potvrdil, že jej Indové vnímají pouze jako provozovatele diskontní čerpací stanice, nikoli jako státníka, kterému by důvěřovali, natož aby mu svěřili tak choulostivé téma, jakým je bezpečnost země.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
