Článek
Evropský parlament se proměnil v nekontrolovatelný chaos, když díky 10 hlasům europoslanců z většinové koalice Evropské lidové strany, Renew Europe a Progresivní aliance socialistů a demokratů odsouhlasil soudní přezkoumání dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a čtyřmi státy společenství Mercosur, jmenovitě s Brazílií, Argentinou, Paraguayí a Uruguayí.
Ten totožný Evropský parlament ve stejném složení přitom zkraje ledna tohoto roku totožnou dohodu většinově schválil a šéfka Evropské komise dne 17. ledna 2026 následně dokument s velkou pompou v Paraguayi podepsala. Jde o nebývale ponižující diplomatické fiasko dokládající nejen slabost Evropy, ale především nedůvěryhodnost jejího vedení. Vina jde přitom pouze a jen na bedra Ursuly von der Leyenové a její komise, která se těší mimořádně nízké důvěry veřejnosti, ačkoliv si Evropská unie jako projekt s přehledem udržuje v členských zemích nadpoloviční podporu občanů.
V reakci na toto selhání, které rozhodně nebylo první, je třeba přemýšlet nad přínosy vyslovení nedůvěry současné Evropské komisi a nahrazení unijní exekutivy jinými, schopnějšími a respektovanějšími politiky.
Chaotická šéfka komise nemá respekt státníků, ale ani důvěru občanů
Fiasko dohody se státy Mercosur oslabuje Evropskou unii uvnitř i navenek, a to navíc ve vyostřené době, kdy Spojené státy proti unijnímu bloku stále častěji využívají ekonomické, diplomatické i vojenské páky a Ruská federace nadále útočí na Ukrajinu. Šéfka Evropské komise je navíc - často oprávněně - terčem kritiky a kontroverzí kvůli četným případům nekompetentnosti, nedostatečné autority mezi lídry členských států a upadající důvěře veřejnosti. Je to opět Evropská komise, která se pravidelně řadí mezi jednotlivými institucemi Evropské unie mezi ty nejméně důvěryhodné a eroduje tak akceschopnost i autoritu unijní sedmadvacítky.
Jen pro představu - práci šéfky Evropské komise by ohodnotilo jako velice pozitivní pouze 3 % Evropanů a jen 21 % občanů by souhlasilo s tvrzením, že jsou její výsledky uspokojivé. Důsledkem této nedůvěry pak je, že unijní šéfku diplomacie Kaju Kallas v USA ani nepozvou do Bílého domu a stejný osud potkává i Maroše Ševčoviče, komisaře pro obchod a ekonomickou bezpečnost, který čelí kritice Indie, jejíž představitelé nerozumí, jak může mít unijní vyjednavač tak omezený mandát, díky kterému jednání se Ševčovičem téměř pozbývá smyslu. Nejasné jsou priority Evropské unie v Africe, kam unie v programu Global Gateway alokovala přes 80 miliard eur s cílem rozvíjet udržitelnou energetiku v Zambii, Namibii a uspořádala první klimatický summit, kam ale přijeli státníci z pouhých sedmi zemí kontinentu. Není také jasné, kolik z oznámených projektů dojde skutečné realizace. Příkladem může být koridor Lobito spojující Angolu, Zambii a Demokratickou republiku Kongo, kde bylo roku 2023 podepsáno finální memorandum o spolupráci investičního konsorcia z EU a USA, ale projekt nabral dvouleté zpoždění a práce dosud nezačaly.
Evropská komise je v druhém volebním období Ursuly von der Leyenové kritizována za svůj nejasný mandát, vzletná slova nedoprovázená adekvátními činy a často se také stává, že komisaři zcela odtržení od reality navrhnou konkrétní opatření, které Evropský parlament a Evropská rada následně rozcupují na kusy. Stalo se tak i v případě toho nejdůležitějšího projektu, kterým je rozpočet Evropské unie na roky 2028 až 2034.
Celoplošné navýšení výdajů Evropské unie je nepřijatelné zejména v době, kdy jednotlivé národní státy usilují o konsolidaci vlastních rozpočtů. Návrh jednoznačně nepřijmeme i z důvodu zavedení nových evropských daní.
Výše uvedené vyjádření dokládá, že komise Ursuly von der Leyenové často koná dříve než své kroky alespoň rámcově konzultuje s nejdůležitějšími státníky Evropské unie, čímž pak vzniká chaos, protichůdná tvrzení a spory ještě dříve, než by byly samotné návrhy podrobeny diskusi na Evropské radě.
U těch opatření, které má Evropská komise již zmapovaná a může tak chybné směrnice změnit, postupuje unijní exekutiva vyloženě hlemýždím tempem, jak ukazuje příklad implementace nápravných opatření vycházejících ze zprávy Maria Draghiho o konkurenceschopnosti.
Přebujelá byrokracie ohrožuje konkurenceschopnost. Komise reaguje další byrokracií a expertům nenaslouchá
Před více než rokem vyšla zpráva Maria Draghiho o evropské konkurenceschopnosti, ve které bývalý šéf Evropské centrální banky rozcupoval byrokratická opatření a exaktně pojmenoval mnoho neduhů Evropské unie. Mezi tyto resty patří absence skutečně volného a jednotného trhu, tedy takzvaný 28. režim, ale Draghi také jako jedno z nejničivějších opatření pro evropskou konkurenceschopnost zmiňuje chybnou cenotvorbu evropských energetických burz. Cenu stále navzdory Draghiho varování určuje takzvaný závěrný zdroj, čímž dosahují ceny v období inverzí a slabého výkonu obnovitelných zdrojů nadměrných částek a nová povolení na jaderné bloky vyřizuje Evropská komise průměrně déle než dva roky.
Aniž bych zabíhal do zbytečných detailů, stačí citovat analýzu institutu European Policy Innovation Council, který po roce od zveřejnění Draghiho zprávy konstatuje, že bylo dosud z nápravných opatření splněno pouhých 11,2 %.
Z navržených a připravených 383 opatření implementovala Evropská komise za 12 měsíců od zveřejnění Draghiho zprávy pouhých 43 do legislativy.
Situace zašla tak daleko, že národní státy hromadně porušují unijní pravidla o férovém trhu a Německo, Francie, ale i Česká republika začínají masivně dotovat odběratele elektřiny, aby cenu dostaly alespoň poblíž udržitelné úrovni. Je to přitom Evropská unie, která má skrze dohled nad unijním trhem napravit závadná opatření, což se ale stále nestalo ani po bezmála čtyřech letech od vypuknutí války na Ukrajině.
Ještě větší komplikací pro Evropskou unii je ale stále větší rozpor mezi politickou situací v členských státech unie a politikou, kterou Evropská komise efektivně prosazuje. Evropský parlament totiž nemá pravomoc předkládat návrhy směrnic - evropské legislativy - a tak se při schvalování nutných opatření musí čekat na Evropskou komisi. Její agenda ale neodpovídá potřebám evropské ekonomiky, bezpečnosti a diplomacie.
Vlády se v Evropě obávají o vlastní přežití a Evropská komise reaguje přísnější klimatickou politikou
Jakmile padla vláda Olafa Scholze v Německu a Francie se propadla do stavu parlamentního bezvládí a chaosu, začali evropští státníci volat po přehodnocení některých aspektů klimatické politiky, aby zabránili úpadku evropské konkurenceschopnosti a reagovali na obavy občanů napříč Evropou. Byla to především evropská klimatická politika, co Andreji Babišovi, Motoristům sobě a hnutí SPD zajistilo sněmovní většinu a Česká republika v tomto ohledu není osamocená, podobně se chovají Rumuni, Poláci, Francouzi a neutěšená situace panuje i v Německu a Rakousku, kde posiluje AfD i rakouští Svobodní. Ve Skandinávii a jižních státech unijního bloku zas rezonuje téma migrace a nedostatečné reakce Evropské unie, která má zajistit efektivní návratovou politiku a zajistit tak akcelerované deportace kriminálníků a odmítnutých žadatelů o azyl z řad příchozích migrantů.
Namísto Evropské unie ale se Sýrií, Afghánistánem, Albánií, Libyí a Marokem jedná premiérka Itálie a německý kancléř, kteří se opět v obavách o vlastní politické přežití nemohou spolehnout na dostatečnou akceschopnost Evropské komise, pod jejíž mandát společná migrační politika spadá.
Členské státy si tak řeší vlastní energetickou politiku, ačkoliv by Evropská unie měla využívat jednotný trh a jednotná pravidla. Členské státy si taktéž řeší individuální migrační politiku, za což je opět odpovědná Evropská komise. Nelze pak pochopit, proč jsou na agendě Evropské komise a Evropského parlamentu návrhy na zpřísnění dohledu nad odlesňováním v Jižní Americe nebo zavedení zahraničních uhlíkových cel, tedy takzvaného mechanismu CBAM. Kromě těchto opatření se navíc v druhém mandátu komise Ursuly von der Leyenové unijní exekutiva navzdory předchozím deklaracím zavázala ke snížení emisních cílů pro rok 2040, což s sebou ponese další nálož regulačních opatření a byrokratických norem. Nikdo po komisi tento cíl nevyžadoval a politická situace v členských státech Evropské unie rozhodně nenabádá k implementaci přísnějších emisních norem, unijní exekutiva ale tento návrh stejně předložila zajistila si mezi europoslanci socialistů, lidovců a francouzských centristů dostatečnou podporu.
Revize zákazu výroby automobilů se spalovacími motory sice dostála změny, ale příklon k zelené oceli je stále nejistý, protože na území Evropské unie neexistuje byť jen jediný podnik, který by bezemisní ocel vyráběl za přijatelnou cenu. I při nejpříznivějších podmínkách pro obnovitelné zdroje v letních měsících je výrobní cena zelené oceli o více než 50 % vyšší než té konvenční. Do této ceny je třeba zahrnout emisní povolenky, mechanismus CBAM a cla uplatněná na dovozce z Číny nebo Indie. Bez těchto celních a regulačních navýšení ceny by čínská nebo indická ocel stála méně než desetinu současné ceny.
Z kdysi jednotné Evropské unie se stává pomyslný holubník. Jednotlivé státy si dotují vlastní energetickou spotřebu a vyjednávají si vlastní bilaterální dohody potřebné k zajištění efektivní návratové politiky. Jakmile je stát příliš silný nebo jsou jeho poslanci klíčoví pro stabilitu unijní exekutivy, dostane taková země výjimku a tyto uplatněné výjimky pak pouze dál křiví trh a erodují jednotu i mezi samotnými státníky. Jsou to maďarské a slovenské výjimky na ruská paliva, italská výjimka v podobě 45 miliard eur na kompenzace dopadů dohody se státy Mercosur, výjimky z migračního paktu, výjimky z garancí půjčky pro Ukrajinu, vyjednané výjimky z amerických cel pro francouzské luxusní zboží a italské těstoviny, a mohl bych pokračovat. Z jednotného trhu se stal trh výjimek a národních nedaňových bariér a z jednotné obchodní politiky se stala politika ústupků a výjimek pro ty, kteří zrovna Evropské komisi zajistili hlasy svých europoslanců potřebnou většinu a podporu.
Slabá Evropská komise, slabá Evropa. Unijní exekutiva musí být přehlídkou těch nejlepších, nikoli odkladištěm použitých politiků
Před několika lety nebylo běžné, aby se o Evropě a Evropské unii veřejně hovořilo jako o slabé ekonomické síle, nedej bože jako o slabém kontinentu. Dnes se slabost Evropy veřejně skloňuje na Mnichovské bezpečnostní konferenci i na Světovém ekonomickém fóru v Davosu a nejsou to jen Američané, kdo před slabou Evropou varují, ačkoliv lze za názory politiků z USA hledat i jejich sobecké cíle. Vladimir Putin se Evropské unie také neobává, ale kdo by se mu divil? Jakmile má unijní exekutiva připravit a vyjednat využití zabavených ruských aktiv, což Rusové vůči Evropské unii uplatňují dlouhé roky, stane se z jednání nepřehledný chaos a dokonce i samotné srdce Evropské unie, Belgie, musí vystoupit proti očividně nepřipravenému, nepromyšlenému a urychleně vytvořenému mechanismu, který navrhla Ursula von der Leyenová, jen aby většina státníků její návrh jednoznačně odmítla.
Zde si vypůjčím slova Alexandra Vondry, který chaos během schvalování finanční pomoci pro Ukrajinu komentoval slovy „Když chceme vyloupit banku, musíme mít pořádnou flintu“ a ačkoliv je tento citát v kontextu ruských aktiv nadsázkou, nelze s ním nesouhlasit. Doplnil bych jej o další popis současné situace, tedy že nestačí mít jen ony pořádné flinty, ale schopní bankovní lupiči musí být sehraní, připravení, mimořádně disciplinovaní a především přesvědčiví.
Evropská komise Ursuly von der Leyen nezvládá ukočírovat vlastní parlament, natož lídry členských zemí a ostudný osud dohody se státy Mercosur je jen symptomem vážnější choroby evropské politiky. Do unijní exekutivy státy často odkládají použité politiky typu Jozefa Síkely, Maroše Ševčoviče, samotné Leyenové a například i Teresu Riberovou, jejíž podpora mezi Španěly dosahuje neobyčejně nízkých čísel. Evropská komise se pod vedením současné předsedkyně již prokazatelně netěší dostatečného respektu v zahraničí, ale její práci začínají podkopávat i jednotliví státníci i Evropský parlament. Výsledkem je ponižující chaos, nefunkční jednotný trh, neexistující výsledky a vzestup skutečně nebezpečných politických partají, které mohou tuto erozi exponenciálně urychlit.
Je v nejlepším zájmu Evropské unie Ursulu von der Leyen po fiasku dohody se státy Mercosur okamžitě odvolat. Je-li dnešní Evropská unie loď plující v rozbouřených vodách, potřebuje respektované, kompetentní a především akceschopné vedení. Uplynulých 14 měsíců druhého funkčního období Ursuly von der Leyen ukázalo, že současná šéfka Evropské komise není takového vedení schopná.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
