Článek
Přímá demokracie, přímá odvolatelnost politiků, referenda o klíčových zahraničně-politických otázkách - tyto proklamace zní z opoziční SPD, mimoparlamentního Stačilo! a dnes už podobné nápady zmiňuje také Andrej Babiš, který se snaží partajím Tomia Okamury a Daniela Sterzika vyluxovat voliče.
Když se ale nad využitím referenda zamyslíme a zahrneme veškeré technické, organizační i procedurální reálie, vychází lidová hlasování a pokusy o přímou demokracii draze, neefektivně a hlavně již existují příklady států, kde referenda zcela selhávají. Slovensko již referendum v minulosti zavedlo a výsledky jsou zcela tristní, lépe na tom nejsou ani Poláci.
Nejprve se ale zastavím u jediného referenda v historii České republiky i Slovenska, které dosáhlo potřebné účasti a už jen toto referendum prokázalo, že Češi ani Slováci ve skutečnosti o přímou demokracii příliš nestojí.
Referenda o vstupu do EU se neúčastnilo 45 % Čechů a 48 % Slováků
Psal se rok 2003 a Českou republiku i Slovensko čekalo klíčové hlasování o budoucím směřování obou zemí. Rozhodovalo se o vstupu do Evropské unie a vlády obou zemí vypsaly v otázce celostátní referendum. Šlo o klíčovou otázku s daleko vyššími dopady na život obyvatel a zahraniční orientaci země, než byly jakékoli tehdejší volby do Poslanecké sněmovny. I tak ale účast v referendu mohutně zaostala za očekáváním, k urnám přišlo pouhých 55 % Čechů a 77 % účastníků hlasovalo pro vstup do EU .
Na Slovensku byla situace ještě horší, pro vstup do EU sice bylo 92,5 % voličů, ale volební účast dosáhla pouhých 52,15 % a referendum tak bylo platné, ale k opakování celého procesu nechybělo málo.
Celostátní hlasování takového významu s tak nízkou účastí prokázalo neochotu voličů podílet se na prvcích přímé demokracie, mezi které patří právě celostátní referendum. Samotná nízká účast ale není jediným problémem referenda, jde také o formulaci pokládané otázky. Referendum může být v některých případech manipulativní a otázky nesrozumitelné nebo zavádějící, jak lze doložit na několika slovenských referendech.
Právě Slovensko by mělo být dostatečně odstrašujícím příkladem, proč referendum nezavádět. V uplynulých dekádách Slováci hlasovali o mnohých otázkách a referendum se vždy prokázalo jako drahé, neefektivní a ve výsledku především neplatné. Žádné z osmi celostátních hlasování - mimo vstup do EU - u našich východních sousedů nesplnilo podmínku pro platnost v podobě účasti alespoň 50 % voličů a některé z otázek v referendech jsou přímo bizarní.
Osm neplatných referend, podivné otázky a účet za miliardy
Od roku 1992 se na území samostatného Slovenska konalo celkem devět celostátních referend. Jediné, které splnilo požadovanou míru účasti 50 % bylo to o vstupu do Evropské unie a pokud by k urnám přišlo o 35 000 lidí méně, i toto hlasování by nakonec bylo neplatné.
Jiná referenda, například referendum o privatizaci, referendum o rodině a referendum o zkrácení volebního období, nedosáhla účasti ani 30 % a upřímně se není čemu divit, protože pokládané otázky byly často nesrozumitelné a v případě referenda o privatizaci šlo dokonce o dotaz ke schválení legislativy, která mohla být schválena Národní radou, tu v té době ale ovládal Vladimir Mečiar a šlo tak více o předvolební kampaň opozice než o cokoli jiného.
Hlasování z roku 2015 pak doprovázely nesmyslně spojené a manipulativní otázky. Příkladem může být otázka, zda by děti měly rozhodovat o své účasti na výuce sexuální výchovy a zda Slováci souhlasí s tím, že mohou děti odmítnout.
Otázka v celostátním referendu byla položená následovně,
„Súhlasíte s tým, aby školy nemohli vyžadovať účasť detí na vyučovaní v oblasti sexuálneho správania či eutanázie, ak ich rodičia alebo deti samé nesúhlasia s obsahom vyučovania?“
Když odhlédneme od logiky sexuální výchovy na školách, která mladistvé připravuje na budoucnost, učí je o pohlavních chorobách, hygieně a rizikách promiskuity, lze vnímat jako minimálně manipulativní i spojení samotné sexuální výchovy a eutanázie, které spolu nemají nic společného. Má se tedy dítě neúčastnit výuky o sexu, nebo výuky o eutanazii? Pokud rodič souhlasí s výukou sexuální výchovy a nesouhlasí s učivem o eutanazii, jak má hlasovat?
Otázka také připouští odmítnutí výuky samotnými žáky, což je nebezpečný precedent. Referenda se v roce 2015 zúčastnilo pouhých 21 % oprávněných voličů a proto bylo neplatné. Účet za toto konkrétní hlasování se ale vyšplhal až na 10,5 milionu eur, tedy více než čtvrt miliardy korun. Celkově již Slováci vynaložili dle odhadů expertů na neplatná referenda přes 60 milionů eur, tedy více než 1,5 miliardy korun.
Abych ale nejmenoval pouze Slovensko. I v Polsku existuje možnost celostátního referenda a Poláci lidové hlasování od roku 1989 využili celkem sedmkrát. Podobně jako v případě Slovenska, i v Polsku dosáhla účast nad 50 % jen v případě hlasování o vstupu do Evropské unie. Jiná referenda skončila jako neplatná kvůli nedostatečné vůli Poláků zúčastnit se hlasování.
Přímá odvolatelnost politiků? První by šel samotný Okamura
Pokud slovenský a polský příklad nestačí, lze si přečíst program SPD a při dvouminutovém rozboru je jasné, že se plány Tomia Okamury nikdy realizovat nepodaří. Jsou totiž zcela nesmyslné a v rozporu nejen s principy zastupitelské demokracie, ale také se zdravým rozumem.
Hnutí SPD chce například prosadit přímou odvolatelnost politiků. Jak by to podle Tomia Okamury mělo fungovat, píše lídr hnutí SPD na svém blogu. Lidé nashromáždí 1 až 2 % podpisů všech oprávněných voličů - v případě Poslanecké sněmovny a poslanců tak lze mluvit o celostátním hlasování, tedy o zhruba 80 000 až 160 000 hlasech. Jaké bude kvórum? Pokud má být referendum směrodatné, musí se zúčastnit alespoň polovina oprávněných voličů, tudíž by pro odvolání poslance bylo třeba více hlasů než v krajských či senátních volbách.
A teď přijde to zásadní - máme zastupitelskou demokracii, ve které poslanci reprezenzují svůj elektorát, nikoli zájmy veřejnosti. Pirátští poslanci reprezentují zájmy voličů Pirátů, nikoli zájmy voličů SPD. Zde se Tomio Okamura dostává do pěkné šlamastiky - budou o odvolání Tomia Okamury hlasovat také voliči Pirátů? S 10 % hlasy oprávněných voličů rozhodně o lídrovi SPD ani o poslancích hnutí nelze hovořit jako o většinově oblíbených politicích. Vysloví-li se například všichni voliči koalice SPOLU, Pirátů, hnutí ANO a STAN, má být Okamura odvolán?
To samé platí u starostů, hejtmanů, senátorů a ostatních volených zástupců. Demokratický systém České republiky neřeší, koho voliči nechtějí, ale koho naopak jako svého zástupce chtějí. V případě všech volených politiků vyjma senátorů a prezidenta, kde je uplatněn většinový systém, by tak teoreticky vždy existovala většina občanů, kteří by mohli mít zájem daného politika odvolat.
Kromě zcela prokazatelné nefunkčnosti lidového hlasování v sousedních zemích, lze také poukázat na možnost, že by Tomio Okamura po schválení vysněného referenda zřejmě mohl jít od válu jako první.
