Rusko je vůči EU i Česku v exekuci. Zabavená aktiva nikdy nevysoudí

Ve veřejném prostoru mi chybí podrobnější debata o možném využití zabavených ruských aktiv v domech Euroclear a Clearstream, které drží celkem 185 a 20 miliard eur, tedy bezmála 5 bilionů korun. Evropská unie se dlouhodobě snaží tyto prostředky využít ve prospěch napadené Ukrajiny, ale Belgie, Maďarsko a také samotný Vladimir Putin poukazují na možné protiprávní jednání a následnou arbitráž, kde by Evropská unie zcela jistě prohrála a prostředky následně musela Ruské federaci vyplatit.

Dnešní článek tomuto tématu věnuji i proto, abych uvedl potřebné zdroje, rozhodnutí a informace z minulých a současných arbitráží mezi Evropskou unií a Ruskou federací, které by budoucí osud ruských aktiv ovlivnily. Do sporu o ruská peníze navíc začal zasahovat i Donald Trump, který si ve svém 28 bodovém plánu evropské peníze Rusů přivlastnil a 200 miliard dolarů z těchto aktiv přiřkl v navrženém mírovém ujednání americkým firmám, na což nemá sebemenší mandát ani právo. I toto se pokusím vysvětlit, protože Američané mají taktéž na svém území zabavený ruský majetek a jeho osud, jak lze u Donalda Trumpa předpokládat, mírová dohoda upravovala také - aktiva v USA se měla vrátit do rukou Vladimira Putina bez další diskuse.

Jádrem diskuse nad ruskými aktivy je přístup belgického premiéra, jehož obavy o budoucí soudní spor blokují využití ruských peněz. Přístup Barta De Wevera je na první pohled pragmatický, ale při prozkoumání širšího kontextu je postoj Belgie vypočítavý a obavy z budoucích sankcí nejsou na místě.

I pokud by Rusové využití zabavených prostředků zažalovali u tribunálu Permanent Court of Arbitration (PCA) v Haagu a Evropského soudního dvora, narazili by na několik předchozích rozhodnutí těchto mezinárodní entity, jejichž jurisdikci dlouhodobě popírají. Byl to právě soud PCA, který v letech 2017, 2020 a 2024 rozhodoval o žalobě akcionářů firmy Yukos, kterou Rusové zabavili na okupovaném Krymu včetně jejího majetku. Spor o 50 miliard dolarů následně Rusové u soudu PCA v roce 2017 prohráli, ale odvolali se a finální verdikty soud vyřkl až v letech 2022 a 2024. A výsledek? Zabavený majetek si Ruská federace přivlastnila neoprávněně a firmě Yukos dluží 50 miliard dolarů, dnes navýšených o úroky v částce dalších 15 miliard dolarů. Nejde ale o jediný spor, který Rusové prohráli. Po anexi části Donbasu a Krymu se v jurisdikci PCA v Haagu rozhodovaly další spory, například mezi Ruskou federací a ukrajinskými firmami Naftogaz, Ukrnafta, PJSC a PrivatBank. Všechny tyto arbitráže vycházející z bilaterálních dohod uzavřených mezi Ruskou federací a Ukrajinou Rusové prohráli a měli vyplatit částky přesahující 6 miliard dolarů, k čemuž nikdy nedošlo.

I evropským firmám a státům ale Rusové dluží peníze na základě pravomocných rozhodnutí mezinárodních arbitrážních tribunálů. Německá firma Uniper obhájila svou žádost o kompenzaci ve výši 13 miliard eur za aktiva a majetek, který Ruská federace bezúplatně převedla po rozpoutání války na Gazprom a Rosněfť. Další spor konsorcia finské Fortum Group a německého Uniperu opět vyhrály evropské firmy a Rusové opět 5,5 miliard eur nezaplatili.

Vyjádření zástupců Ruské federace o jurisdikci mezinárodního obchodního tribunálu PCA dokreslují, co si Rusové o instituci myslí.

Výše uvedené citace mají jedno společné. Rusové jsou přesvědčeni, že když uzákoní Krym jako ruské území, platí na něm ruské zákony. Na základě obvinění ruských úřadů tak jednoduše firmu Yukos obvinili z praní špinavých peněz a daňových úniků, aby jí následně zabavili veškerý majetek a prohlásili celou operaci za legální. U dalších firem, včetně německého Uniperu, finské Fortum, dánské společnosti Carlsberg nebo u rakouské OMV je postup obdobný. Společnosti nemají nárok na odškodné, protože Rusové mohou zabavit, co se jim jen zlíbí.

I Česká republika nad Ruskou federací vyhrála arbitráž u Mezinárodního obchodního soudu v Ženevě a vysoudila přes miliardu korun za škody způsobené nespolehlivými ruskými dodávkami plynu v letech 2021 a 2022. Rusové, jak lze předpokládat, nikdy nezaplatili. Nároky uplatňuje i státní firma Net4Gas, ale té jde na rozdíl od ČEZu o násobně vyšší odškodnění za nesplnění smluvních dodávek plynu, taktéž v letech 2021 až 2023 - suma půjde do vyšších jednotek či nižších desítek miliard a česká společnost již u mezinárodního soudu vyhrála uznání nároku, ale zatím není určena jeho definitivní výše.

Z výše uvedených informací a zdrojů zcela jasně vyplývá, že již dnes Ruská federace dluží evropským a ukrajinským firmám více než 80 miliard dolarů jen díky třem klíčovým verdiktům a při započítání menších arbitráží suma vystoupá až poblíž 100 milionů dolarů, o kterých je dnes již pravomocně rozhodnuto. Rusové ale nevyplatili byť jen jediný rubl, dolar či euro, protože jurisdikci mezinárodních tribunálů neuznávají. Sami ale Belgii a Evropské unii vyhrožují, že se kvůli hypotetickému využití ruských aktiv budou u totožných tribunálů soudit. Nejdůležitějším aspektem celé anabáze o ruských aktivech totiž je, že jurisdikci nad těmito finančními prostředky drží právě tribunál PCA, ale především Evropský soudní dvůr.

V otázce úroků ze zabavených aktiv jde o obchodní soudní spor, jehož garantem by byl právě tribunál v Haagu a aktiva jako taková spadají pod suverénní jurisdikci Evropského soudního dvora podle směrnice Central Securities Depositories Regulation (CSDR) (EU) No 909/2014, jejíž precedent již potvrdila Organizace spojených národů precedentem v rámci ustanovení ARSIWA č.21 o právu na sebeobranu před agresí. Ve zkratce - aby Rusové mohli evropskou jurisdikci obejít, museli by získat závazný verdikt Mezinárodního soudního dvora o ilegalitě kroku Evropské unie, který by ale - což je zásadní háček - aplikovali i sami na sebe.

Zabavení ruských aktiv tak spadá pod suverénní jurisdikci Evropské unie stejně, jako spadalo zabavení aktiv západních firem a vlád pod jurisdikci Ruské federace v minulosti. Verdikty mezinárodních tribunálů tuto suverenitu mohou narušit skrze doporučení - viz. výše uvedené verdikty PCA - ale nelze je efektivně vymáhat bez souhlasu protistrany. Příklad zabavených evropských a ukrajinských aktiv je tak zpětně aplikovatelný i na samotné Rusy.

Výše uvedený výčet hodnoty aktiv, která Rusové dosud od počátku války na Ukrajině ukradli, je ale pouze dílčí. Celková hodnota aktiv zabavených Ruskou federací okamžitě po invazi na Ukrajinu dosahuje podle institutu Carnegie Endowment částky 288 miliard dolarů, které nyní slouží na základě Dmitriho Peskova ruským zájmům.

Evropská jurisdikce je také důvodem, proč Spojené státy tahají v otázce zabavených ruských aktiv za kratší konec provazu. Zveřejněný 28 bodový plán USA, který ale sepsali Rusové, obsahoval klauzuli o využití ruských aktiv skrze americko-ruské investiční konsorcium, které by mělo 100 miliard eur investovat na Ukrajině a 100 miliard eur v Ruské federaci. Tento plán je ale zcela neprůchodný - Američané nemohou o osudu ruských aktiv rozhodovat, natož jimi disponovat bez souhlasu Evropanů. Bankovní domy Euroclear a Clearstream spadají nejprve pod národní vládu Belgie, v případě sporů je posléze nejvyšší autoritou právě Evropská unie.

Snaha Donalda Trumpa o převedení aktiv mimo dosah Evropské unie, respektive k němu samotnému a k Rusům, tak zřejmě nevyjde. Jak je známo, Rusové nemají aktiva zmražená pouze v Evropě, ale také ve Spojených státech, kde jde o násobně nižší částku odhadovanou na 5 miliard dolarů. Osud těchto aktiv je také předmětem navrženého 28 bodového plánu, je ale nutné umět číst mezi řádky. Američané tyto peníze zabavili díky sankčním opatřením federálního úřadu OFAC a Rusové se k penězům nemohou dostat do té doby, dokud budou sankce nadále platné. Spojené státy tak mají s ruskými aktivy jiné plány. V 28 bodovém plánu Rusů a Donalda Trumpa se nachází nepříliš výrazný bod 13 o postupném ukončení veškerých sankcí USA proti Ruské federaci a normalizaci vztahů. Ačkoliv se o ruských penězích bod vyloženě nezmiňuje, zrušení sankcí de facto znamená návrat celé částky do ruských rukou bez dalšího omezení.

Americký postoj k ruským aktivům je naprosto zásadním detailem jednání o míru na Ukrajině. Spojené státy se již dnes nachází v hlubokém rozpočtovém deficitu a Donald Trump nemá čím Vladimira Putina uplatit. Na území USA se nachází pouze jednotky miliard v ruském majetku a obchodní výměna mezi USA a Ruskou federací téměř neexistuje - vzájemný obchod obou zemí dosáhl v roce 2024 pouhých 5,2 miliard dolarů. 28 bodový plán zmiňuje záměr Ruské federace a Spojených států zřídit investiční konsorcium společností, které budou těžit a dobývat nerostné bohatství Arktidy, mimo jiné ropu, plyn a kovy vzácných zemin. Jde ale o velmi drahý špás, který se Donaldu Trumpovi nechce financovat a Spojené státy i Ruská federace hospodaří s násobně napjatějšími rozpočty než Evropská unie. Bez přesměrování ruských aktiv na území Evropské unie ke spolupráci obou zemí nedojde - balík 100 miliard eur by tuto možnost otevřel a právě z tohoto důvodu Donald Trump o ruské peníze tolik usiluje. Druhý balík 100 miliard eur, který má být investován do rekonstrukce Ukrajiny, může být využit totožným způsobem pro realizaci dohody o nerostných surovinách uzavřené mezi Ukrajinou a Spojenými státy v letošním roce.

Osud ruských aktiv je dnes tím nejdůležitějším aspektem jednání mezi Ruskou federací, Evropskou unií, Spojenými státy a Ukrajinou. Výhrůžky Donalda Trumpa a Vladimira Putina jen reprezentují zoufalství obou lídrů nad prostým faktem, že osud těchto peněz ovládají Evropané, kterými oba prezidenti hluboce pohrdají. Šance na budoucí arbitrážní úspěch Rusů se ale blíží nule a pokud by přeci jen vyhráli, musí nejprve vyrovnat vlastní závazky vzniklé krádeží majetku evropských, ukrajinských a amerických firem. Po vyplacení odškodného by Rusové až tolik nezískali, což se jim samozřejmě nelíbí. Vladimir Putin se tak Donalda Trumpa snaží směřovat k uzmutí evropských peněz a investování těchto prostředků, alespoň z části, do projektů v Ruské federaci. Trump ochotně souhlasí, ostatně, kdo by nechtěl získat 200 miliard eur a Rusové v tomto případě vyhrají hned dvakrát - vyhnou se platbám za vlastní závazky a špinavou práci za ně odvedou Američané. Prodělá Ukrajina i Evropská unie, což Donaldu Trumpovi ani Vladimiru Putinovi rozhodně nevadí.

Američané i Rusové zmiňují v kontextu zabaveného majetku Rusů na území Evropské unie až příliš často slovo krádež. Spojené státy přitom stále drží 50 miliard dolarů zabavených Íránu v roce 1967, 37 miliard zabavených Libyi v roce 2014 a přes 9 miliard dolarů afghánské centrální banky, ze kterých státům neuvolnily ani po výměně vlád jediný dolar. Ruská federace jednala obdobně, Ukrajině nekompenzovala zabavený majetek na Krymu v hodnotě přes 8 miliard dolarů, o kterém arbitrážní soud rozhodl ve prospěch Ukrajiny, ale Rusové samozřejmě nezaplatili. Při započtení zabaveného majetku v roce 2014, o němž již arbitrážní soudy většinově rozhodly, a dalšího zcizeného majetku v odhadované hodnotě 288 miliard dolarů v roce 2022, by ruská výhra v arbitráži znamenala čistou ztrátu - nejprve by musel Putinův režim vydat odškodné dle předchozích verdiktů a až posléze by kompenzaci samotní Rusové.

Donald Trump a Vladimir Putin nemají kromě výhrůžek žádné argumenty, kterými by zabavení ruských aktiv dokázali odvrátit. Využití ruských peněz není krádeží, natož rizikem pro Evropskou unii ve věci práva, ale rozhodně lze v reakci očekávat hněv Spojených států i Ruské federace, pokud by Evropská unie krok skutečně schválila a realizovala. Vladimir Putin ani Donald Trump nemají ve zvyku prohrávat, natož tváří v tvář opovrhovaným Evropanům. Odvetné kroky USA by Evropskou unii jistě neminuly, ale je otázkou, zda není nejvyšší čas Donaldu Trumpovi ukázat, že Evropská unie ani její členské státy nejsou koloniemi, natož guberniemi USA, které lze urážet a přikazovat jim, co smí, a co již nikoliv.

Na závěr si vypůjčím výše citovaná slova Dmitrije Peskova. Zabavení ruských aktiv a jejich využití proti ruské agresi by mohlo být jasnou odpovědí na válku, kterou Ruská federace vede proti Evropské unii a Ukrajině. Využití financí by tak pouze lemovalo cestu k ochraně evropských zájmů přesně tak, jak jednají sami Rusové. Aneb kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.