Článek
Po dnešním verdiktu amerického Nejvyššího soudu vstoupí 20. únor roku 2026 do historie jako den, kdy instituce Spojených států zastavily prezidenta Donalda Trumpa a určily mu mantinely, které nesmí překročit. Ústavní soud Spojených států zrušil veškerá cla uvalená prezidentem Spojených států na de facto celý svět v dubnu roku 2025 v rámci takzvaného Dne osvobození. Americký zákon IEEPA, který Donald Trump využil, ale neslouží k zavedení plošných celních přirážek, nýbrž dává prezidentovi pravomoci v časech ekonomické krize, ostatně k tomuto účelu byl také zaveden v roce 1971, kdy kartel OPEC uvalil rozsáhlé ropné embargo na spojence Izraele, čímž položil ekonomiky USA, Velké Británie a Nizozemska na kolena.
Nikdo však při tvorbě legislativy nepředpokládal nástup Donalda Trumpa a zákonodárci rovněž nepočítali se situací, kdy si prezident Spojených států ohne pravidla ku vlastnímu prospěchu a zneužije své pravomoci na úkor zákona, jehož smysl byl původně zamýšlen k odvrácení krize v jiné době a v úplně odlišném geopolitickém kontextu. Až do inaugurace Donalda Trumpa byla rovnováha sil prezidenta Spojených států a obou komor Kongresu rozdělená tak, aby mohl prezident vydávat exekutivní příkazy a úkolovat federální agentury. Zároveň byla hlava státu omezena rozpočtem, který má pod kontrolou výhradně Kongres. Donald Trump tak mohl měnit legislativu, nesměl ale hospodařit s finančními prostředky - ty přiřazuje do konkrétních programů a agend výhradně Kongres, nikoli prezident. Je to opět Kongres, který má pod kontrolou ratifikaci americké obchodní politiky, mimo jiné i uvalování cel na spojence či protivníky a jiná není situace ani u sankčních opatření, obchodních dohod a dalších procedur, jejichž vliv zasahuje do rozpočtu Spojených států.
Prezident drží moc, Kongres kontroluje peníze. Tak měly alespoň donedávna fungovat demokratické pojistky ve Spojených státech. Využitím zákona IEEPA a množství dalších opatření však Donald Trump tuto rovnováhu narušil a způsobil mezi členy Kongresu i soudci Nejvyššího soudu šok.
Volby roku 2024 nebyly pro občany Spojených států šokující pouze proto, že se k moci opětovně dostal Donald Trump. Republikáni po demokratických volbách roku 2024 kontrolují také Senát Kongresu USA a Sněmovnu reprezentantů. Takzvaná červená vlna, které byli Američané v listopadu roku 2024 svědky, zajistila Donaldu Trumpovi proti všem předpokladům naprosto bezstarostné vládnutí a aby toho nebylo málo, republikáni pomyslně kontrolovali i nejdůležitější ústavní pojistku v podobě Nejvyššího soudu Spojených států. Celkem šest z devíti soudců, kteří jsou poslední záchrannou brzdou a pojistkou demokracie, bylo totiž nominováno republikánskými prezidenty. Na rozdíl od českého Ústavního soudu mají přitom ve Spojených státech nominovaní soudci jistotu doživotní funkce. Nemohou být odvoláni, nemohou být zpochybněni a skrze vyřčené verdikty přímo upravují americké právo, ve kterém má Nejvyšší soud mimořádné a nejsilnější postavení.
Jedním precedentem lze přepsat výklad ústavy, jedním precedentem lze změnit politiku v USA - ukázaly to verdikty Roe v. Wade, McCulloch v. Maryland, ale také Marbury v. Madison. První verdikt zajistil Američankám federálně garantované právo na potrat, druhý verdikt umožnil soudcům rušit federálně přijaté zákony a třetím precedentem soudci posílili pravomoci Kongresu a umožnili oběma komorám přímo zasahovat do zákonů federálních států.
Dne 20. února 2026 vyřkl Nejvyšší soud neméně důležitý a přelomový verdikt, který změní Spojené státy navždy. Soudci to přitom neměli jednoduché. Buď mohli z Donalda Trumpa udělat nejmocnějšího a jediného vládce nejsilnější ekonomiky i vojenské síly světa, nebo také mohli jeho kariéru i politické ambice definitivně pohřbít. Třetí možnost nebyla.
„Trumpův Nejvyšší soud“ zastavil vlastního chlebodárce. Prezident USA ztrácí klíčové pravomoci
Nejvyšší soud USA má v současnosti devět členů. Vedoucím soudcem je John Roberts, nominovaný Georgem Bushem mladším a jeho kolegium tvoří republikány nominovaní Clarence Thomas, Brett Cavanaugh, Samuel A. Alito jr., Neil Gorush a Amy Coney Barrett. Demokraté následně za éry Baracka Obamy a Joea Bidena nominovali pouhé tři soudce, Soniu Sotomayor, Elenu Kagan a Ketanji Brown Jackson. Ve Spojených státech je zcela běžné, že se soudci nejvyšší ústavní instance kloní k názorům jedné či druhé partaje. Šest republikánských soudců proti třem nominantům demokratů i v minulosti podpořilo Donalda Trumpa v rozličných opatřeních, například v nevybíravém řešení migrační krize a deportacím Kubánců, Venezuelanů a Salvadorců do Jižního Súdánu, ale i v jiných otázkách.
Verdikt ze dne 20. února byl ale jiný. Zasahoval do samotné podstaty rozložení sil mezi Kongresem a prezidentem Spojených států, čímž měli soudci pouze dvě možnosti. Buď mohl Nejvyšší soud Donalda Trumpa podpořit a verdiktem mu také umožnit uvalování cel bez souhlasu Kongresu na jakýkoli stát a za jakýchkoli okolností, nebo jej soudci mohli zastavit a nastavit mu potřebné mantinely. První případ by de facto paralyzoval Kongres a odebral mu pravomoci v klíčové obchodní politice, druhý případ ale pro změnu paralyzuje prezidenta Spojených států, respektive jej vrací do zamýšlených mantinelů. Rozhodování jistě nebylo jednoduché. Soudci případ začali projednávat dne 4. září roku 2025 a trvalo bezmála půl roku, než došli k jasnému a argumenty podepřenému názoru.
Trumpem zavedená cla v rámci Dne osvobození, oznámená 2. dubna roku 2025, jsou po 20. únoru roku 2026 podle Nejvyššího soudu USA nelegální. Soudci ale verdikt doplnili o další klíčový argument - pravomoc zavádět cla má podle Nejvyššího soudu pouze a výhradně Kongres Spojených států. Donald Trump sice označil rozhodnutí Nejvyššího soudu za ostudné, ale to je asi vše, co může v současné situaci dělat. Dopady verdiktu soudců budou pro Bílý dům i Trumpovy budoucí politické ambice zničující.
Šéf Bílého domu ztratil schopnost vydírat spojence. Začíná konec Trumpovy éry
Na technikáliích rozhodnutí Nejvyššího soudu ale příliš nezáleží. Důležité je, že Kongres získává opětovnou kontrolu nad obchodní politikou Spojených států, čímž se prezidentovy výbuchy vzteku přetavené do vydírání spojenců i protivníků mění z funkčních a ekonomických výhrůžek do pouhých rétorických cvičení, kterým se je možné maximálně pousmát. Po 20. únoru se již nemůže stát, že by Donald Trump vyhrožoval spojencům kvůli zamýšlenému záboru Grónska a také nyní nemá pravomoci k uvalení vyšších celních sazeb pro Evropskou unii nebo jiné země čistě kvůli tomu, že by s ním lídři oponentních státních celků snad nesouhlasili, nebo jeho argumenty vyvraceli.
Není možné zavést cla na Kanadu jen kvůli nevůli premiéra podrobit se Trumpovým požadavkům. Není možné zavést cla proti státům Evropské unie, které otevřeně vystoupily proti snaze Donalda Trumpa pohltit Grónsko. Není také možné vydírat Mexiko, Kolumbii nebo Brazílii navýšenými celními přirážkami jen proto, že tamní lídři s politikou Donalda Trumpa nesouhlasí. Vše se nyní musí projednat a schválit v Kongresu, což odebírá prezidentovi Spojených států jeho doposud nejsilnější ekonomickou zbraň nátlaku. Trump je i nadále hrozbou, ale již ne takovou, která dokáže obrátit kolesa geopolitické ekonomiky za jediný den skrze unilaterálně přijatý exekutivní příkaz. Verdikt Nejvyššího soudu ale Donaldu Trumpovi nepřidělává vrásky jen v otázce uplatnění jeho domnělé moci a politické dominance. Precedent se na uvalená cla z dubna roku 2025 vztahuje i zpětně, čímž otevírá dveře žalobám za desítky miliard dolarů ze stran firem, které celní politikou prezidenta Spojených států utrpěly ztráty. Ať už jde o Wallmart, Ford Morots, General Motors nebo Boeing. Firmy vlastněné akcionáři nyní musí splnit svou povinnost řádného hospodáře a žalovat Spojené státy o náhradu ztrát způsobených vyššími cenami dovážených komponent. Tak hovoří zákon.
Donalda Trumpa již dnes žaluje Kalifornie, Ohio, Minnesota, ale i množství soukromých firem. Po dnešním dni jsou jejich žaloby de facto odsouzené k úspěchu a federální vláda USA bude muset občanům vysvětlit, proč vyplácí miliardová odškodná v dolarech firmám i státům, které jí žalovaly od samého počátku Trumpovy agresivní celní politiky. Příjmy z celních opatření v roce 2025 dosáhly hodnoty přes 264 miliard dolarů. O rok dříve, za vlády Joea Bidena, šlo přitom o necelých 90 miliard dolarů a výrokem Nejvyššího soudu se těchto nových 150 miliard dolarů stalo nelegálními. Firmy se o ztráty mohou soudit a stejná práva přísluší i jednotlivým státům federace Spojených států. Donald Trump ale k dnešnímu dni již příjmy z cel využil pro jiné účely, například na kompenzace farmářům nebo na podporu daňových odpočtů. Federální vláda tak má před sebou nelehký úkol v podobě nalezení zdrojů, které musí přidělit Kongres.
Verdikt Nejvyššího soudu spustil lavinu a otočil rovnováhu sil. Jak ochotní budou kongresmani a senátoři, které Trump celý rok 2025 obcházel, ponižoval a urážel? Ti stejní lidé budou po dnešním verdiktu odpovědní za alokaci zdrojů federální vládě, aby mohla vyplatit ztráty importérů a federálních států, mimo jiné i těch, které vedou guvernéři demokratů. Císař je nahý a nemůže nadále vydírat spojence, natož protivníky. Éra Donalda Trumpa s dnešním verdiktem nenávratně končí a Nejvyšší soud se v klíčovém momentu, kdy už snad ani Američané nedoufali, rozhodl pro zachování demokracie ve Spojených státech. Bez schopnosti ovlivňovat obchodní politiku je Donald Trump jen bezmocnou loutkou a může nadále vymýšlet Rady míru i další velkolepé plány, bez souhlasu Kongresu na ně ale nezíská financování, natož pak legální autoritu k jejich realizaci.
Den 20. února roku 2026 vstoupí do historie jako zlomové období, kdy demokratické pojistky Spojených států zafungovaly, ačkoliv by to čekal již málokdo. Donald Trump je zpomalen, omezen, paralyzován a limitován exekutivní mocí, kterou mu nalajnoval Nejvyšší soud sloužený převážně z republikánů. Byl nejvyšší čas a verdikt nebyl zdaleka jistý. Oněch šest odvážných soudců nyní určuje světový řád a osud dalších desítek milionů občanů napříč světem, kteří byli terčem Trumpova útlaku a často si se situací nevěděli rady. S dneškem končí i prospekt zdlouhavé války v Íránu, nepřátelství mezi Evropskou uníí a Spojenými státy, ale i další konstrukty z dílny hnutí MAGA Donalda Trumpa. Donald Trump si tyto kroky již jednoduše nemůže politicky dovolit, Kongres získal až příliš silné páky.
Prezident sice cla zavede znovu, již ale pouze v hodnotě 10 % s tím, že je musí individuálně ratifikovat Kongres do následujících 150 dní. Již ale není možné přirážkami vydírat spojence ani nepřátele, což Trumpovi značně zkomplikuje život i politické ambice.
Donald Trump v reakci na na verdikt samozřejmě sprostě nadával, označil výrok za ostudný posléze nazval členy kolegia škůdci - to je ale vše, co může nyní dělat. Svět se opět vrací do rovnováhy.
Nezbývá než poděkovat Bohu a šesti soudcům Nejvyššího soudu USA za tyto nebývale potřebné dary.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
