Článek
Tento text píši jako přesvědčený zastánce Evropské federace, tedy podobného modelu, jaký existuje ve Spojených státech. Unii vnímám jako jediný model zajišťující přežití Evropy a jejích ekonomických i bezpečnostních ambicí v současném světě. Evropská unie je ale v současné době ve stavu, který lze připodobnit k nemoci, v důsledku čehož se často ocitá paralyzovaná a napříč Evropou také rostou protiunijní nálady promítající se do politických preferencí i výsledků jednotlivých voleb.
Někteří politici vysvětlují dnešní stav vlivem ruské propagandy, jiní hovoří o širší nedůvěře v tradiční politické strany. Obě teze jsou jistě na místě, ale daleko zásadnějším neduhem evropské politiky je podstatnější problém - odtržení Bruselu od reality. Má-li se existence Evropské unie zachovat a její fungování do budoucna vylepšit, je také třeba společenství konstruktivně a objektivně kritizovat, nikoli pouze adorovat coby nedotknutelný koncept, kde vše probíhá naprosto správně.
Svět, ve kterém žijí evropští komisaři, je totiž naprosto odlišný od světa Evropanů, tedy voličů, kteří následně politikům na národní i evropské úrovni vystavují pomyslná vysvědčení.
Bruselský paradox. Když 90 % Maďarů žádá uhlíkovou neutralitu, proč vítězí Orbán?
Když se politici řídí vlastními představami, nikoli potřebami voličů, nevyhnutelně by mělo dojít k přehodnocení realizovaných opatření. Příklad současné Evropské komise ale ukazuje i další cestu - politici se také mohou utvrdit v tom, že vše dělají správně a lidé je nechápou, případně jim renomé kazí vnější i vnitřní nepřátelé.
8 z 10 Evropanů podporuje uhlíkově neutrální Evropskou unii do roku 2050. Evropané silně pociťují dopady klimatické změny a je na nás, abychom rozhodně konali. Dnes ukazujeme, že stojíme za naším závazkem. Prosazení ambicióznějších klimatických cílů pro rok 2040 je plně v souladu s evropským Kompasem konkurenceschopnosti, Čistou průmyslovou dohodou a Akčním plánem pro dostupné energie. Cíl je jasný a naše cesta zůstává pragmatická a realistická.
Tyto věty sepsala šéfka Evropské komise po tom, co došlo k prosazení 90 % redukce emisí oxidu uhličitého do roku 2040, což je vnímáno experty jako kontroverzní a potenciálně i škodlivý krok nejen pro evropský průmysl, ale také pro bezpečnost unijního bloku a obecnou konkurenceschopnost. Důvody zmiňuje ve svém komentáři pro Seznam Zprávy bývalý guvernér České národní banky, Miroslav Singer.
Nejde ale až tolik o samotné věty Ursuly von der Leyen, ale o data, ze kterých šéfka unijní exekutivy vychází. Jde o šetření Evropské komise realizované mezi lednem a březnem roku 2025 v rámci takzvaného Eurobarometru.
Výsledky šetření Eurobarometru 527 v oblasti klimatické politiky. Průzkum byl realizován v období ledna až března 2025.
Při pohledu do útrob průzkumů lze narazit na další podivuhodná data. Celých 48 % Maďarů prý preferuje rychlý přechod k uhlíkové neutralitě a vnímá téma jako nejdůležitější. V Polsku je takových občanů ještě více, podle Eurobarometru 527 celých 67 % a rychlejší přechod na uhlíkově neutrální ekonomiku podporuje i celých 44 % občanů České republiky. Podle průzkumů Evropské komise je navíc hlavní motivací občanů Evropské unie pro prosazování bezemisní ekonomiky vidina vyšších výdělků a ekonomického růstu (75 %), alespoň tedy podle detailních dat z průzkumu na straně 12.
To není vše. Jiné šetření, Eurobarometr 96 z roku 2021 uvádí, že 67 % občanů Evropské unie vnímá migraci jako kulturně obohacující a pozitivní pro jejich život. Dalších 74 % Evropanů pak podporuje současnou migrační politiku Evropské unie a 62 % občanů by naopak přijalo do Evropské unie ještě více cizinců než nyní. Eurobarometr číslo 104 se zabývá také otázkou důvěry v jednotlivé národní vlády a instituce Evropské unie. Politické strany se těší nejnižší důvěře 22 %, zatímco Evropské komisi věří celých 60 % Evropanů, mimo jiné i 67 % Poláků, 62 % Maďarů a 51 % občanů České republiky.
Vrcholem absurdity, ale smutnou realitou, je i výsledek šetření Eurobarometru 527 v otázce, zda by Evropané souhlasili s uvalením univerzální energetické kvóty na občany a každý Evropan by tak mohl spotřebovat jen předem stanovený objem energie. Výsledek nepřekvapí. 6,5 z 10 Evropanů by návrh samozřejmě podpořilo, mimo jiné 8 z 10 Italů, 4 z 10 Čechů a 7 z 10 Řeků.
Eurobarometr 527, strana 38. Evropská komise zkoumá výši podpory pro zavedení univerzální a všeobecné kvóty na spotřebu elektrické energie kvůli ochraně klimatu. Většina Italů, Bulharů, Maďarů, Řeků, Francouzů a 41 % občanů České republiky návrh podle Evropské komise podporuje.
Statistika ale nedává smysl, respektive absolutně neodpovídá trendům v dotčených zemích. Dosahuje-li podpora uhlíkové neutrality v Maďarsku 90 %, proč tedy Viktor Orbán neustále vítězí ve volbách? Podporuje-li bezemisní Evropu 80 % Němců nebo 74 % Poláků, proč v obou zemích narůstají preference antisystémových partají, které jdou přímo proti jejich domnělým preferencím občanů?
Výsledky Eurobarometru přitom přebírají největší média typu Seznam Zpráv, bruselského Politica nebo německého Die Welt. Občané jsou tak konfrontování s často bizarními zjištěními, která zcela neodpovídají realitě. Na místě jsou pak obavy, zda sdílení takových šetření nevyvolává více nedůvěry v evropské instituce než propaganda z Ruské federace.
Evropská komise žije ve světě, který si sama vytvořila. Svět voličů je však zcela odlišný
Zařážející jsou i nepoměrně odlišná zjištění v šetřeních realizovaných Evropskou komisí a jednotlivými agenturami pro výzkum veřejného mínění na národní úrovni. Společnost Allianz provedla na podzim roku 2024 vlastní sběr dat v Německu a její alarmující zjištění publikovala mezinárodní agentura Reuters i další mediální domy. Pouhých 29 % mladých Němců do 35 let vnímá přínos Evropské unie pozitivně, zatímco 52 % populace přímo viní Evropskou komisi za nedostatečný ekonomický výkon a obávají se o prohloubení recese. Z unie by pak vystoupilo rekordních 33 % Němců, což je nejvyšší nedůvěra v evropské společenství za historii členství Německa v unijním bloku.
Proti statistikám Evropské komise ale hovoří i ten nejdůležitější průzkum, tedy demokratické volby, například ty v České republice. Pokud bude unijní exekutiva nadále přesvědčena vlastními daty o správnosti prosazovaných opatření a jejich podpoře, budou také pokračovat současné politické trendy, které jsou poměrně alarmující. Kdyby se dnes konaly volby, koalice socialistů, evropských lidovců a francouzské frakce Renew nezíská většinu v Evropském parlamentu a bude mít na výběr dvě možnosti - spojit se se Zelenými, nebo s pravicovými frakcemi ECR a Patriots for Europe. Šetření realizované pro Politico v lednu roku 2026 pak uvádí, že nadpoloviční většina Evropanů nevnímá směr unijního bloku jako pozitivní s tím, že nejhorší je situace ve Francii. Celkem 79 % oslovených Francouzů není podle vlivného bruselského serveru spokojeno s ekonomickou situací a ani se směřováním země.
Jeden z mála vlivných pragmatiků v Evropské unii, Manfred Weber, před zhoubným trendem Bruselu odtrženého od reality varoval v rozhovoru pro Politico ze dne 15. ledna 2026 a jeho slova dokládají, že nervózní začínají být i silně prounijní, tradiční a etablované strany. Německý politik však jako jeden z mála za současný stav neviní vnějšího nepřítele, nýbrž k sebereflexi vyzývá i zástupce tradičních politických stran.
Rád pracuji s centristy, ale musí rychle začít naslouchat vlastním voličům. Pravicové strany po roce 2024 viditelně posílily a tento jev se musí propsat i do politiky, kterou realizujeme. Občané musí mít pocit, že jim Brusel skutečně naslouchá.
Šéf frakce EPP v tomtéž rozhovoru nabízí až primitivně jednoduchý recept, jak by se měl Brusel voličům přiblížit. Evropská komise má podlé Manfreda Webera prosazovat program, který si občané přejí a je-li mezi společností obava z migrace nebo dopadů klimatické politiky, měla by unijní exekutiva voličům naslouchat.Weberem navržený recept ale nebude fungovat do té doby, dokud unijní exekutiva žije v odlišném světě než v jakém žijí unijní občané. Pokud ale Evropská komise prosazuje 90 % redukci emisí oxidu uhličitého do roku 2040 s tím, že jí v jejím úsilí podporuje 89 % Maďarů a 82 % Němců, k racionalizaci politiky nedojde.
Existuje ale i druhý svět, který bych se nebál nazvat realitou. Španělský pravicově-nacionalistický VOX za uplynulé čtyři roky dvojnásobil preference z 9 na 17 %. AfD za uplynulých pět let posílila z 10 na 28 % a v Polsku silně upadají preference koaličních partnerů Donalda Tuska, zatímco neroste konkurenční Právo a spravedlnost, nýbrž ultraortodoxní Konfederace a Konfederace koruny polské. Před třemi lety šlo o okrajové partaje s preferencemi na úrovni 5 %, dnes by získaly obě strany celkem 23 %, což odpovídá bezmála pětinásobnému růstu preferencí. Na Slovensku nerostou preference Progresivnímu Slovensku nebo Ficově SMERu, ale ultranacionalistickému hnutí Republika, tedy nástupcům Mariana Kotleby. V Rumunsku málem vyhrál otevřeně protievropský a proruský prezidentský kandidát volby a ve Francii je nejpravděpodobnější nástupkyní Emmanuela Macrona Marine LePen, případně její kolega Jordan Bardella.
Státníci na národní úrovni mají ale při souboji s těmito protivníky omezené možnosti. Národní legislativy jsou podřízené té evropské a bez spolupráce s Evropskou komisí jsou národní opatření paralyzována těmi evropskými. Ať už jde o konkurenceschopnost, průmyslovou politiku, energetiku nebo ochranu životního prostředí, ústřední roli hraje Brusel a nejsilnější pozici zastává právě Ursula von der Leyen. Stále častěji se pak stává, že jdou lídři jednotlivých členských zemí Evropské unie přímo proti šéfce Evropské komise a prosazují navzájem se popírající opatření. Friedrich Merz vyjednává bilaterální dohody s Tálibánem v Afghánistánu i Sýrií o návratu ilegálních příchozích. V ten samý moment ale Evropská komise odmítá uznat obě země jako bezpečné a snahy Německa tím podráží. Německo také dotuje ekonomicky náročné podniky, které díky vysokým cenám elektřiny a emisním povolenkám ztrácí konkurenceschopnost, ale Evropská komise na druhé straně v rámci schváleného emisního cíle pro rok 2040 omezila dostupnost emisních povolenek zdarma již od roku 2026, čímž došlo ke zvýšení jejich ceny a okamžitému propsání těchto nákladů zpět do těch stejných podniků, které Německo dotuje z vlastního rozpočtu. Jednotlivé členské státy Evropské unie se také snaží opustit závislost na dodávkách energií z Ruské federace, ale Evropská komise v roce 2024 také zavedla směrnici CSDDD, díky které dodavatelé z Blízkého východu, Afriky, Střední Asie i USA hrozí, že evropský trh opustí, protože nařízení nemohou splnit.
Zůstane-li Brusel uvězněn v iluzích, čeká Evropskou unii šok
Kdyby se konaly volby do Evropského parlamentu dnes, vládnoucí koalice partají EPP, Renew a S&D svou většinu neudrží, nebo získá jen těsný náskok 363 poslanců z 361 potřebných pro vznik většinové koalice. Trendy jsou ale nezpochybnitelné a každým rokem je situace pro současnou Evropskou komisi pouze a jen horší. Nedojde-li k zásadní změně, může i v Evropě během následujících několika let zažít šok podobný zvolení Donalda Trumpa prezidentem ve Spojených státech. Současný šéf Bílého domu podle průzkumů vyhrát neměl a prezentovaná šetření ukazovala mimořádně vysokou podporu demokratů u hispánských, muslimských i afroamerických menšin, jen aby následné volby potvrdily pravý opak. Vedení demokratické strany před volbami v roce 2024 přesvědčilo samo sebe, že je Joe Biden zdravý, ve skvělé formě a připravený vládnout až do roku 2028, přičemž je jeho nominace nejlepší možnou volbou. Také to měli podpořené průzkumy. Současnou realitou je, že vládne Donald Trump a demokracie v USA se otřásá v základech.
Totéž jen v jiné verzi čeká také Evropskou unii a radikalizaci společnosti i sílící protiunijní nálady dokládají nejen preferenční průzkumy v Polsku nebo změna vlády v České republice. V německých zemských volbách, které se odehrají později v letošním roce, získává AfD 39 % podpory v Sasku-Anhaltsku a 38 % v Meklenbursku-Předním Pomořansku, zatímco druhá CDU zůstává na 20 až 22 procentních bodech. Německo uplatňuje proti AfD takzvaný firewall, tedy široké koalice tradičních stran, díky nimž se vládě AfD zabrání. Podpora partaje ale roste do takových rozměrů, že se brzy firewall ukáže jako nefunkční a buď bude AfD vládnout většinově, nebo stranu již nebude možné obejít. Sanitární kordon v Evropském parlamentu, firewall proti AfD v Německu a snaha Emmanuela Macrona obsadit politické pozice ve Francii dříve než k moci vystoupá Marine Le Penová řeší jen symptomy problému, nikoli jeho skutečnou podstatu.
Evropští zákonodárci, zejména zástupci Evropská komise, se až příliš odchýlili od ekonomických, bezpečnostních a společenských zájmů voličů v jednotlivých členských státech. Odtržení Bruselu od této reality pak přímo podkopává často racionální návrhy státníků, kteří tento trend přímo pozorují a snaží se jej zastavit. Jakmile volá Francie, Itálie a Německo v doprovodu dalších států po širokých ekonomických i politických reformách a ve stejném týdnu schválí Evropský parlament drakonické zpřísnění emisních cílů, nenabízí pak vývoj příliš důvodů k optimismu. Dnes již záleží pouze na tom, kdo s pomyslnou motorovou pilou Javiera Mileie do Bruselu nakonec přijde. Mohou to být tradiční, racionální a umírnění politici typu Friedricha Merze a Georgie Meloni, kteří Brusel opět vrátí do reality, nebo nepříjemný šok o několik let později zajistí Alice Weidel, Gregorz Braun, Marine Le Pen a Milan Uhrík.
Coby zastánce Evropské unie stále doufám v první scénář i v době, kdy společenství nevyhnutelně a často i za vlastního přičinění směřuje k té druhé, nepříliš lákavé variantě.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
