Na Trumpa se řítí lavina žalob. Svět MAGA se v přímém přenosu rozpadá

V minulém článku jsem se nebál použít výraz, že je éra Donalda Trumpa definitivně u konce a hřebík do politické rakve prezidentovi zatloukl verdikt Nejvyššího soudu ze dne 20. února, kterým byla cla uvalená de facto na celý svět ukončena a označena jako nelegální. Prohra Bílého domu v klíčovém sporu se totiž promítá i do mnoha dalších oblastí, čímž se uvolní ruce státům federace, soukromým společnostem i univerzitám - ti všichni jsou nyní verdiktem posíleni a jejich šance na výhru v soudních sporech se přiblížily pravděpodobnosti hraničící s jistotou. Právo se ve Spojených státech řídí precedenty. Jeden, v tomto případě nejdůležitější verdikt za uplynulou dekádu, pak může přepsat zvyklosti a určit soudům nižší instance, jak mají rozhodovat. Nejvyšší soud má taktéž možnost jednotlivé precedenty rušit skrze přezkoumání, jak se stalo například v otázce potratů a precedentu Roe v. Wade, který určil ženám kdysi určil univerzální právo na potrat, a nyní po výroku z roku 2022 se pravomoci přesunuly na státní úroveň.

Proč je verdikt ze dne 20. února natolik přelomový? Donaldu Trumpovi totiž soudci Nejvyššího soudu vzali dvě pomyslné hračky najednou. Nejprve uvedli, že zákon IEEPA využitý k zavedení cel neopravňuje prezidenta k zavádění cel, čímž zcela popřeli Trumpovu logiku v obchodní politice. Další pasáž je ale zásadnější - soudci do odůvodnění verdiktu napsali, že prezident nesmí bez souhlasu Kongresu účtovat byť jen jediný dolar skrze celní přirážky, které nebyly potvrzeny Kongresem. Šéf Bílého domu byl po oznámení verdiktu viditelně rozhořčen nikoli ze samotného zrušení cel. Podle jeho slov bude trvat dlouhé roky, než firmy i občané vysoudí odškodné. Donald Trump ale nadával a nazýval soudce šílenci kvůli té druhé větě, díky které byla potvrzena úplná a nezpochybnitelná kontrola Kongresu nad finančními prostředky.

Tento princip je pro demokracii ve Spojených státech určující - prezident vládne skrze exekutivní příkazy, zákonodárci kontrolují peníze.

Pro ty, kteří nerozumí anglicky, přeložím klíčovou pasáž tiskové konference níže do češtiny.

„Abych ukázal, jak je ten výrok šílený, podle soudu po nich nemůžu chtít jediný dolar. Já nemůžu chtít dolar… Ani jeden dolar. Můžu zničit celé země, můžu zavést obchodní embargo. Ale nemůžu po těchto zemích chtít jeden jediný dolar, ani cent, ale ty už nevyrábíme. “

Podstatou verdiktu je tedy potvrzení postavení Kongresu v otázkách schvalování celních opatření a alokacích prostředků do jednotlivých rozpočtových agend. Výrok ze dne 20. února 2026 se ale promítne i do dalších případů, kdy Donald Trump svévolně zrušil či jinak pozměnil rozpočty alokované Kongresem. Takových žalob jsou desítky.

Na clech zavedených skrze zákon IEEPA, což bylo Nejvyšším soudem označeno za nelegální, se k dnešnímu dni vybralo zhruba 180 miliard dolarů. Tyto peníze bude Trumpova administrativa muset vracet těm, kteří je uhradili. Ve Spojených státech, což je nyní pro Bílý dům nebývalý problém, ale cla na zboží neplatí zahraniční dovozci, nýbrž americké firmy, které produkty od dovozců kupují. Pokud by to bylo opačně, existovala by možnost, že by množství společnosti, zvlášť těch menších, kompenzace kvůli vysokým nákladům za právní služby v USA nežádalo. Díky institutu hromadných žalob se však mohou přihlásit všichni, případně mohou také prodat své nároky větším a kapitálově silnějším společnostem, které o náhradu následně žalují federální vládu. V tomto ohledu je poměrně úsměvné, že největším držitelem skoupených nároků na kompenzace je v USA rodina ministra obchodu, Howarda Lutnicka, tedy člena Trumpovy administrativy. Toto téma ale vydá na samostatný článek, který sepíšu v blízké době.

Stejný princip, tedy výsostné právo Kongresu při alokaci finančních prostředků a uvalování daní, se však týká také dalších významných sporů ve Spojených státech. S federální vládou se soudí o více než dvě miliardy dolarů Harvardova univerzita a argumentace jejích právníků je totožná s tou, kterou potvrdili soudci Nejvyššího soudu 20. února 2026. I v případě Harvardu zasáhl Donald Trump do Kongresem přidělených prostředků a jednostranně je univerzitě odebral. Stejná žaloba míří k Nejvyššímu soudu také ze stran 13 států federace USA a města San Francisco. Demokraty vedenému státu odebral Donald Trump bez souhlasu Kongresu 2,9 miliardy na energetické projekty a San Francisco přišlo o financování programu na boj s nemocí AIDS, taktéž jednostranně, ačkoliv byly peníze již schváleny a Kongresem alokovány. Tyto spory jsou nejdůležitější, ale existují i desítky dalších postavených na totožném principu. Server Litigation Tracker vývoj těchto žalob sleduje, protože jich je takové množství - k dnešnímu dni 655 - že je doslova nemožné tyto spory vypsat individuálně.

Američtí zákonodárci již dnes s nelibostí sledují, jak celní politika Donalda Trumpa nefunguje. Účelem bylo snížení obchodního deficitu USA, přesun výroby do Spojených států a posílení příjmů rozpočtu o celní přirážky. Prezident Spojených států plánoval příjmy státní kasy navýšit o 2 miliardy dolarů denně a číslo následně v dubnu potvrdil i na veřejné tiskové konferenci. Realita je ale naprosto odlišná. USA vybraly na Trumpem uvalených clech pouhých 175 miliard dolarů za celý rok 2025, což neodpovídá ani 1 % HDP a deficit rozpočtu naopak proti předpokladům narostl. Rovnice mezi cly a nižším státním dluhem tedy nezafungovala. Nedosáhlo se ale ani snížení obchodního deficitu, za rok 2025 přesáhl dovoz do USA vývoz o rekordních 900 miliard dolarů, což taktéž popírá účel, se kterým byla cla v prvé řadě zaváděna. Posledním záměrem bylo posílení zahraničních investic v USA, které měly firmy realizovat, aby se celním opatřením vyhnuly. V říjnu Donald Trump prohlásil, že za pouhých 10 měsíců dosáhly zahraniční investice celkem 20 bilionů dolarů - 400 bilionů korun, tedy 200 státních rozpočtů České republiky. Realita je ale opět odlišná, federální úřad Bureau of Economic Analyses pod kontrolou Bílého domu uvádí, že za prvních 10 měsíců firmy reálně investovaly pouze 240 miliard dolarů, což odpovídá opět zhruba 1 % amerického HDP.

Příjmy jsou nižší než se očekávalo, obchodní deficit se nesnížil a zahraniční investice zůstaly daleko za očekáváním. Nižší než očekávaný je také celoroční růst ekonomiky USA a za rok 2025 nedošlo téměř k žádné tvorbě nových pracovních míst, situace je nejhorší od pandemického roku 2020. I republikány kontrolovaná Sněmovna reprezentantů a Senát Kongresu tak ztrácí s cly i Donaldem Trumpem trpělivost. Nedávno se kongresmani přímo postavili prezidentovi na odpor a schválili rezoluci odsuzující cla proti Kanadě. Jakmile si Donald Trump přál zavést cla na Evropskou unii při rozepři ohledně Grónska, republikáni v Kongresu jasně uvedli, že cla následně neschválí a odmítnou. Je tak otázkou, zda nově oznámená 10 % cla, která po verdiktu z 20. února 2026 prezident zavedl, budou platná déle než pouhých několik týdnů či měsíců, než je Kongres zruší.

Donald Trump se proměnil z nevypočitatelného, ale flexibilního prezidenta v paralyzovaného, zapšklého a především ohroženého politika. Desítky, možná i stovky miliard dolarů bude muset administrativa prezidenta vracet a to nikoli v době, kdy by se ekonomice dařilo. Republikáni musí přemýšlet i nad vlastní budoucností - podle nedávno zveřejněných průzkumů mají demokraté v následujících listopadových průběžných volbách náskok 9 procentních bodů. Budou-li Donalda Truma jeho straníci nadále podporovat v nefunkční politice, ztratí i vlastní posty. Má-li dnes prezident problémy s blížící se lavinou žalob a republikány kontrolovaným Kongresem, demokraté mu za 9 měsíců mohou způsobit násobně větší problémy. Dojít by mohlo k omezení rozpočtů federálních agentur, například Trumpovy oblíbené ICE, případně mohou zákonodárci prezidenta i odvolat hlasy prosté většiny, pokud by pouze několik republikánů v Senátu opustilo sál. Někteří z Trumpových straníků již v minulosti tuto možnost připustilo, bude-li se prezident chovat jako neřízená střela ohrožující zájmy USA doma i v zahraničí.

Nedá se než konstatovat, že to s Donaldem Trumpem po 20. únoru roku 2026 nevypadá vůbec dobře.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.