Článek
Současná jednání mezi Ukrajinou a Ruskou federací moderovaná Spojenými státy jsou s velkou pravděpodobností jen další přehlídkou ruského předstírání čehokoli, co alespoň vzdáleně připomíná snahu válku ukončit. K průlomu ale nedojde, jednání mají předem daný scénář a diplomaté na ruské straně jsou jen třetiřadé loutky Vladimira Putina, které bez jeho svolení ústupky a rámec míru vyjednat ani nemohou.
Na rozdíl od Jurije Ušakova, který je blízkým a dlouholetým spojencem Vladimira Putina, vede současné jednání v Ženevě Vladimir Medinskij, tedy bývalý ministr kultury Ruské federace. Po jeho boku stojí Michail Galuzin, zástupce ruského ministra zahraničí, Sergeje Lavrova, tedy nižší šarže z diplomatických kruhů. Vojenské struktury reprezentuje Igor Kostjukov, ředitel vojenské rozvědky GRU a doplňuje jej nejvýznamnější postava na ruské straně, Kirill Dmitrijev, Putinův muž přes finance a ředitel Ruského fondu národního bohatství.
Putinovu delegaci vede muž, ze kterého je v Rusku legální dělat klauna. Doplňuje jej znalec japonštiny
Pro pochopení situace v Ženevě je třeba se zastavit u složení ruské delegace a doplnit potřebný kontext. Jejím vedením byl pověřen Vladimir Medinskij, který se proslavil svou historickou prací na téma ruské nadřazenosti. Zcela seriózně v ruských vědeckých časopisech publikoval svá zjištění o tom, jak mají Rusové více chromozomů než běžní muži a původ ruského národa datoval až k památné Atlantidě, čímž vyzdvihl jedinečnou podstatu povahy ruského člověka. Ony dodatečné chromozomy Rusů měly být podle Medinského spojeny se spiritualitou a tudíž i rozvinutějším povědomí o hodnotách a Bohu. Vedoucí delegace jednající o míru na Ukrajině se v Ruské federaci navždy proslavil svým citátem, že když něco není ruské a nesedí to do ruského výkladu historie, nemůže jít o pravdivý výrok či událost.
Absurdní angažmá Medinského coby ministra kultury Ruské federace v letech 2012 až 2020 vedlo k založení několika satirických stránek, které Vladimira Medinského vyobrazují v četných karikaturách, internetových memech a na účet ministra vznikly i samostatné internetové stránky shrnující jeho nejbizarnější komentáře. Zarážející je zejména fakt, že tyto weby existují i dnes a Rusové stále přispívají dalšími komentáři, ačkoliv je internet v zemi silně cenzurován a jakýkoli odpor proti představitelům vlády postihován i odnětím svobody. Medinskému se ale smí i v dnešním Rusku říkat jeho zažitou přezdívkou, tedy „klaun“.
Ruský charakter je jedinečný, protože kombinuje dvě přímo protichůdné vlastnosti. Na jedné straně se Rusové obětují pro druhé, vnímají se sami postradatelnými a pohání je jen touha po padnutí za vlast. Na straně druhé jsou ale natolik sebevědomými a individuálně zdatnými, že se až zdá, jakoby to vycházelo z ničeho, což vede k chování úplně mimo zažité standardy.
Původ Medinského přezdívky pramení právě z jeho až neuvěřitelné schopnosti popřít sebe samotného ve dvou po sobě následujících větách, což je ideální vlastnost šéfa delegace, kterou Vladimir Putin vyslal vyjednávat mír v nejvíce zničující válce 21. století, kterou Rusové vedou déle než historickou Velkou vlasteneckou válku proti Adolfu Hitlerovi.
Michail Galuzin za Ministerstvo zahraničí taktéž proti složení předchozích ruských delegací vybočuje svou bezvýznamností, ačkoliv se jedná o studovaného intelektuála, milovníka knih a muže, který mluví celkem devíti jazyky a rád cituje západní i asijskou literaturu. Od roku 2022, kdy z postu velvyslance v Japonsku a prozápadně orientovaného zástupce Kremlu stažen zpět do Moskvy, se ale proměnil v tvrdého nacionalistu, který v pořadech Vladimira Solovjova běžně navrhuje ta nejtvrdší opatření proti západním zemím, a to včetně preventivních jaderných úderů.
Oba političtí členové ruské delegace a zároveň poradci Vladimira Putina tak nejsou ani druhořadými hlasy Kremlu a v samotné struktuře ruského režimu se těší jen zanedbatelnému vlivu. Jen těžko si lze představit na politické úrovni představit cokoliv jiného, než předem stanovený scénář pro Medinského i Galuzina, což dokládá jasný záměr Vladimira Putina - k zásadnímu politickému průlomu nedojde, ani nikdy dojít nemělo. I Ukrajinci, kteří na jednání vyslali svou nejtěžší váhu mimo prezidenta Zelenského, tedy bývalého šéfa rozvědky HUR Kirillo Budanova, se nad angažmá Medinského podivovali a jeho výběr coby lídra ruské delegace kritizovali, přičemž preferovali původní produktivní formát z Abú Dhábí. Tehdy byl šéfem ruských vyjednavačů třetí muž ženevské delegace, ředitel GRU, Igor Kostjukov, který byl ale na příkaz Vladimira Putina upozaděn a nahrazen v roli klíčové osobnosti právě Medinským. Podle serveru Japan Today si Ukrajinci u prezidenta USA na výměnu stěžovali s tím, že z úst bývalého ministra kultury Ruské federace poslouchali na předešlých jednáních pouze několikahodinové a iluzorní historické přednášky na téma ruské nadřazenosti a vnímají krok jako úmyslnou sabotáž schůzky ze strany Rusů.
Klíčovým mužem je stále Dmitrijev, ruský prodejce iluzí a Witkoffův stín
Čtvrtým a posledním mužem na ruské straně nemůže být nikdo jiný, než Kirill Dmitrijev, Putinův oblíbenec a šéf Ruského fondu národního bohatství. Jeho role je v jednání s Bílým domem stále silnější od té doby, co se mu podařilo Stevena Witkoffa přimět k uspořádání summitu na Aljašce a přesvědčit ho o ochotě Rusů stáhnout se z ukrajinských regionů. Trumpův vyjednavač ale neměl na schůzce v Kremlu vlastního tlumočníka, v důsledku čehož nepochopil, že Rusové vnímají ukrajinské anektované regiony taktéž jako ruské, tudíž stažení z ukrajinských regionů vlastně znamená odevzdání Donbasu bez boje. I proto podle The Irish Times odkazující se na zdroje v Bílém domě skončil aljašský summit příliš rychle a po schůzce za zavřenými dveřmi se další již oznámený program nekonal. Vladimir Putin zopakoval to, co opakuje vždycky a odletěl. Donald Trump jej ale předtím samotným uspořádáním summitu legitimizoval samotnou schůzkou, což byl zřejmě Putinův záměr od samého začátku.
Byl to opět Dmitrijev, kdo doporučil Američanům, aby na Ukrajinu po únorové schůzce Zelenského s Trumpem zatlačili, což mělo pro ofenzivu v Kurské oblasti zdrcující následky. Byl to znovu Dmitrijev, kdo navrhl a zřejmě i napsal slavný 28 bodový mírový plán, který byl de facto splněným snem Rusů a kopíroval Putinovy deklarované požadavky doslova do písmene. Do třetice byl Dmitrijev odpovědný i za nabídku investičního balíčku v hodnotě 12 bilionů dolarů, v jejímž důsledku by firmy z USA získaly preferenční přístup k ruským nerostným zdrojům a Rusko by se taktéž zavázalo k výhradnímu užívání dolaru při transakcích s energetickými surovinami.
Kde je Steven Witkoff, tam je i Kirill Dmitrijev a pokaždé prodává novou iluzi, jen aby Spojené státy přesvědčil, že se nátlak na Ukrajinu vyplatí více, než nátlak na Ruskou federaci.
Rusové hrají Ukrajincům na nervy. Bude-li Trump vyhlížet snadné body, může taktika fungovat
V Ženevě se nejedná o míru na Ukrajině. Vyjednavače napadené země zahltí Vladimir Medinskij nesouvisejícím a irelevantním balastem, jen aby Kirill Dmitrijev zvládl znovu, již poněkolikáté, přesvědčit Spojené státy o tom, že Ruská federace nabízí Donaldu Trumpovi větší benefity než Ukrajina. Bude-li tato taktika fungovat a bude-li prezident Spojených států nadále tlačit Ukrajince k ústupkům a nátlak na Ruskou federaci zůstane opomenut, jednání splní své cíle.
Sekundárním efektem působení Kirilla Dmitrijeva je i značná nervozita a rozhořčení na Ukrajinské straně. Volodymyr Zelenský souhlasil s částečnými územními ústupky, souhlasil s bezpečnostními zárukami navrženými USA, souhlasil s příměřím a souhlasil také s tím, že v zemi i během válečného stavu uspořádá volby. Rusové nesouhlasili s ničím. Příměří odmítli, ústupky odmítli, bezpečnostní garance odmítli a namísto skutečného jednání jen nabízí Spojeným státům další a další iluze, zprostředkované právě Dmitrijevem a jeho nekonečnou plejádou investičních balíčků, které popírají realitu ruské ekonomiky i prosté zákony matematiky. To vše se děje v době, kdy statisíce Ukrajinců mrznou po zcela cíleném a nehumánním bombardování energetické infrastruktury. Před jednáním v Ženevě navíc Rusové podnikli další masivní útok, opět cílený na již tak zničenou ukrajinskou energetiku. Dokud tato taktika Rusům prochází, nezmění se zhola nic a válka bude pokračovat, zatímco nekonečná jednání o míru pouze ještě více unaví občany Evropské unie i USA. I někteří státníci již iluzím podlehli a prořekli se, že je třeba investice do obrany napadené země promyslet, protože mír je již přece za dveřmi.
K míru je ale stále daleko, především díky absolutní neochotě Rusů k jakémukoli - a pro ně velmi výhodnému - návrhu o urovnání konfliktu na současných bojových liniích. V Ženevě tak bude ruská delegace bez jakéhokoli politického mandátu nadále hrát Ukrajincům na nervy a doufat ve výbuch podobný tomu, když se Volodymyr Zelenskyj v únoru roku 2025 setkal s Donaldem Trumpem v Bílém domě. Nic politicky významného Medinskij s Galuzinem domluvit nemají, ostatně od toho na jednání ani nejsou. Režisérem a hlavním protagonistou trilaterálního setkání v Ženevě zůstává ruský prodejce snů, Kirill Dmitrijev. Jakmile Donald Trump neopustí iluzi, že jemným přístupem k Rusům a nátlakem na Ukrajinu získá nejvíce, splní schůzka požadovaný účel.
Teprve až Medinského vystřídá Ušakov a další místa zaujmou Sergej Naryškin, případně Alexej Djumin, bude možné vnímat ruské snahy seriózně, protože to byli tito muži, kteří odpovídali za krizovou komunikaci v časech největší nouze ruského režimu, tedy po dobu vzpoury Jevgenije Prigožina v roce 2023.
Jen tehdy se jednání zúčastní ti skuteční hybatelé vlivu v Kremlu, jejichž návrhy ale bude muset v každém případě stvrdit i jejich šéf, Vladimir Putin tváří v tvář Volodymyru Zelenskému. Tuto schůzku však Putin nikdy nedovolí. Byl to totiž Zelenský, satirický ruskojazyčný herec, který Putina na Ukrajině nejen zesměšnil, ale také zhatil jeho imperiální ambice a proměnil Ruskou federaci v zemi, která se již čtvrtým rokem snaží pohltit pětkrát slabšího a zranitelného protivníka i za cenu vlastní budoucnosti a ekonomického přežití.
