Rozpočtová katastrofa: Fialův odkaz se rozpadá pod tíhou reality

I já jsem byl jeden z těch, kdo v roce 2021 po covidovém chaosu vlády ANO a ČSSD s podporou komunistů vhodil hlas Petru Fialovi a jeho koalici SPOLU, jejímž mottem byl nejen návrat slušnosti, ale také odpovědnosti. O více než čtyři roky později, když je říjnové volební klání již za námi, lze bilancovat, zda byla tato odpovědnost reálná nebo pouze předstíraná a nejlepším důkazem pro jedno či druhé je plnění státních rozpočtů a souvisejících deficitů veřejných financí.

Jedním z důvodů, proč lidé v České republice politiky nevnímají jako důvěryhodné, jsou časté fabulace, klamy, případně zcela otevřené lži, kterými čeští politici chlácholí či manipulují veřejnost. Vlády se v naší republice tradičně těší nízké důvěry veřejnosti a stejný stav je u obou komor Parlamentu, což rozhodně není dobrou vizitkou. Bohužel se ukazuje, že jedním z těchto klamajících a fabulujících politiků byl také Petr Fiala. Rozpočtová odpovědnost a konsolidační úsilí minulé vlády se po vyhodnocení plnění rozpočtu na rok 2025 objektivně zcela minuly deklarovaným účinkem. Odpovědní politici, tedy zejména sám Petr Fiala a jeho ministr financí Zbyněk Stanjura, mohli občanům otevřeně sdělit, že konsolidace není možná kvůli energetické krizi, inflaci a zbrojním výdajům, ale neučinili tak. Místo toho si stáli za svým a přesvědčovali voliče, jak schodky rekordně snižují a jak jsou jimi navržené rozpočty bezchybně plněny.

Dnes se ukazuje, že minimálně Zbyněk Stanjura otevřeně lhal. Zda Petr Fiala o vykonstruovaném a nereálném rozpočtu svého spolustraníka věděl, to je otázkou, ale výsledky vlády padají na Fialova bedra v nezávislosti na tom, zda o Stanjurových rozpočtových kouzlech věděl nebo svého kolegu v nereálném rozpočtování i přímo podporoval.

Vláda rozpočtové odpovědnosti, tak Petr Fiala sebe a své ministry nazýval sám, aniž by jej k užití tohoto přívlastku kdokoli nutil. Je tedy třeba vyhodnotit, zda byla vláda skutečně rozpočtově odpovědná, nikoli však pouze v otázce rozpočtů pro roky 2025 a 2026, nýbrž pro všechna léta, kdy na plnění nejdůležitějšího státního zákona dohlížel Zbyněk Stanjura.

Začít je třeba rokem 2022, kdy po dvou měsících od jmenování Fialovy vlády vypukla válka na Ukrajině. Dne 30. 3. 2022 schválila vláda návrh rozpočtu se schodkem 280 miliard korun, kdy již probíhala plnohodnotná válka na evropském kontinentu a bylo zřejmé, že ceny energií vystřelily nad tolerovaná maxima a vláda bude muset situaci řešit. Výdaje státu měly podle návrhu dosáhnout 1,893 bilionu korun a příjmy 1,613 bilionu korun. Přeskočím onu mezifázi, kdy vláda v červenci roku 2022 navrhla navýšení schodku na 330 miliard korun a přejdu rovnou k finální fázi, tedy k další úpravě, jejíž schodek dosahoval 375 miliard korun a vláda tento rozpočet schválila až v září roku 2022.

Finální výsledek překvapí - příjmy se od původního návrhu téměř nezměnily a dosáhly 1,624 bilionu korun, zatímco výdaje státu byly navýšeny na 1,984 bilionu korun. Kde je problém? Navýšení příjmů o 0,5 % v době více než desetiprocentní inflace znamená, že Zbyněk Stanjura odhadl příjmovou část rozpočtu velice optimisticky již v původním návrhu a navýšený schodek zakryl neschopnost vlády vyčerpat peníze z evropských fondů, odkud chybělo více než 30 miliard do příjmové části. Dokument vydaný Ministerstvem financí na počátku roku 2023 shrnující pokladní plnění tento trend potvrzuje.

Schodek roku 2022 tak byl problematický a zřejmě i nedosažitelný již v době, kdy byl schvalován. Zbyněk Stanjura tak kouzlil již s prvním rozpočtem, který sestavil. Díky válce na Ukrajině se posléze na příjmovou část a rozpory s původním návrhem nikdo neptal a veřejnost diskrepance přešla. Rok 2023 a schodek 288,5 miliard je pak jediným rokem, kdy Stanjura rozpočet splnil, ale je nutné rozebrat, za jakou cenu. Příjmy státu vzrostly z 1,624 bilionu korun na 1,914 bilionu, tedy o bezmála 300 miliard korun. Výdaje státu přitom vzrostly méně, z 1,984 bilionu korun vzrostly na 2,204 bilionu.

Co stojí za vyššími příjmy? Především kombinace dividend ze státních podniků, daně z mimořádných zisků, snížení valorizace důchodů a vyšší zdanění OSVČ i firem. Zatímco v roce 2022 získal stát od společnosti ČEZ 17 miliard díky dividendě a 7 miliard z daně ze zisku, v roce 2023 si stát od ČEZ vybral celkem 116 miliard, což je o více než 90 miliard více. Stejný postup uplatnil Zbyněk Stanjura i u dalších státních společností a jen díky dividendám a mimořádné dani z Lesů České republiky, Českých drah a ČEPS získal stát dalších 20 miliard korun. O 40,3 miliard korun se meziročně zvýšilo inkaso sociálního pojištění v roce 2023 a o dalších 63 miliard korun pak v roce 2024. Jde o konsolidaci? Ano i ne. Zbyněk Stanjura sice skrze snížení valorizace důchodů ponížil výdajovou stránku rozpočtu, ale také vytvořil časovanou bombu v podobě extrémních cen elektřiny, které se staly jedním z nejdůležitějších nových příjmů státu a masivními dividendami i mimořádnými daněmi posléze lepil díry ve státním rozpočtu, který se na druhé straně potýkal s nárůstem občanů závislých na sociálních dávkách a státní podpoře, často opět kvůli životním nákladům a energiím.

Tento stav přetrval i v roce 2024 s jedinou změnou - vláda k příjmům z ČEZ a dalších energetických podniků přidala takzvaný konsolidační balíček, tedy plošné zvýšení daní a zrušení některých úlev, které mělo rozpočtu dále pomoci.

Povedlo se? Ne, ale Zbyňka Stanjuru opět zachránila vyšší moc, tentokrát v podobě povodní na přelomu září a října 2024. Z 250 miliard korun byl schodek rozpočtu na rok 2024 navýšen o 30 miliard, které ale skončily jinde než u potřebných. Podle NKÚ se z oněch 30 miliard na skutečné sanace škod po povodních vyčerpaly pouze 4 miliardy, zatímco 16 miliard bylo přesunuto do jiných kapitol a zbytek alokované částky skončil v nespotřebovaných výdajích, tedy jako rezerva do dalšího roku. Roky 2022, 2023 a 2024 tak byly rozpočtovány ze strany Zbyňka Stanjury poněkud svérázně, ale abych byl objektivní, precedentní triky lze najít i u Andreje Babiše v letech 2017 a 2018, kdy došlo například k rozpuštění privatizačního fondu do rozpočtu a předseda hnutí ANO se následně holedbal výraznými přebytky.

Rozpočty na roky 2025 a 2026 ale byly, jak se dnes ukazuje, čirou a vědomou manipulací, která měla občany přesvědčit o konsolidačním úsilí vlády, ačkoli Stanjura jistě věděl, že jde o čísla zcela nereálná.

S přivřením obou očí a notnou dávkou sebezapření lze Zbyňku Stanjurovi roky 2022 až 2024 odpustit jako kontroverzní, nicméně stále obhajitelné minulými precedenty. Co již obhajitelné není, je Stanjurovo chování a v souvislosti také rétorika vlády Petra Fialy, kdy kabinet obhajoval rozpočty pro roky 2025 a 2026 s vědomím, že čísla nebyla reálná již od samého počátku.Dnešní tisková konference Aleny Schillerové odhalila, že plnění státního rozpočtu v roce 2025 skončilo v deficitu 290,4 miliard, ačkoliv byl plánovaný schodek pouze 241 miliard.

Z dat Ministerstva financí jasně vyplývá, že nejde o manipulaci ministryně za hnutí ANO v posledních dnech vlády. Zbyněk Stanjura značně nadhodnotil příjmy a odpovídajícím způsobem také podhodnotil výdaje, čímž si rozpočet pro volební rok 2025 upravil tak, aby číslo evokovalo konsolidační úsilí a snižování schodků, ačkoliv na rozpory varovali již ekonomové, mezi nimi i poradce prezidenta Pavla, David Marek z Deloitte.

Výdaje na podporu obnovitelných zdrojů Stanjura odhadl o 17,4 miliard nižší než ve skutečnosti, zatímco příjmy z emisních povolenek nadhodnotil o 16 miliard. Na platy nepedagogických pracovníků pak stát vynaložil o 9 miliard více proti plánu. Jen pro představu - příjmy z emisních povolenek dosahují zhruba 25 až 30 miliard ročně a podpora obnovitelných zdrojů činí podobnou částku. Z 10 miliard alokovaných na sanaci škod po povodních se pak podle souhrnu pokladního plnění za rok 2025 vyčerpaly pouze 3 miliardy. Odhady chybné o 50 a více procent nelze vnímat jako nekompetentnost nebo vadnou predikci, jde o vědomou lež. Vládě přitom pomohl vyšší než plánovaný ekonomický růst, vyšší výběr daní a vyšší inkaso sociálního pojištění kvůli vyššímu než plánovanému růstu reálných mezd. Tyto mimořádné příjmy ale vykrylo tristní čerpání evropských peněz, které na konci listopadu 2025 činilo jen 68 % celoročního plánu. Evropská unie přitom peníze nezasílá jen tak, je třeba o ně požádat a správně je skrze projektové alokace profinancovat, jde tak opět o odpovědnost vlády a jednotlivých ministerstev.

Mnoho občanů, kteří Andreje Babiše a současnou vládu nemají v lásce, nyní jistě obviní Alenu Schillerovou, že státní rozpočet v období 15. až 31. prosince 2025 zmanipulovala a záměrně jej sabotovala. Bohužel, a tím apeluji na ty, kteří si v rozdělené společnosti zachovali zdravý rozum, se slova Schillerové shodují s pravidelně vydávaným přehledem pokladního plnění, které varovné signály vykazovalo již v období 1. srpna až 30. listopadu 2025, kdy ještě Alena Schillerová zdaleka neměla šanci čísla ovlivnit. Za zmínku stojí zejména listopadový přehled, kde je již zcela jasné, že rozpočet dopadne katastrofou. Při podrobném rozboru lze pozorovat chybějící výdaje do regionálního školství, chybějící prostředky z evropské unie, zpožděné tranše na obranné výdaje a zpožděné výplaty dávek včetně chybějících příjmů uvedených výše. Umělé zpoždění některých výdajů mělo zřejmě vyvolávat do poslední chvíle dojem, že je vše v pořádku.

Výše uvedené diskrepance, které byly veřejně známé již v roce 2024, ale nezabránily tomu, aby vládní strany deklarovaný nižší schodek rozpočtu v letech 2025 a 2026 využívaly v předvolební kampani, kdy se Petr Fiala, Zbyněk Stanjura a další oháněli rozpočtovou odpovědností a tvrdili, jak ozdravují veřejné finance.

Příspěvek Zbyňka Stanjury výše se datuje k 1. říjnu 2025, sepsal jej tedy dva dny před konáním sněmovních voleb s vědomím, že veškeré obavy ekonomů Národní rozpočtové rady a Davida Marka, které deklarovali před schválením rozpočtu pro rok 2025, jsou oprávněné a čísla jsou vyfabulovaná. Stejně vylhaný byl i Stanjurův rozpočet na rok 2026 a aniž bych se odvolával na čísla Andreje Babiše, lze jmenovat pouze chybějící návrh rozpočtu SFDI a deficit zdravotních pojišťoven, aby chybělo více než 50 miliard. Takovou manipulaci si ministr financí a samozvaný odpovědný hospodář nemůže nikdy dovolit. O to horší je, že proti Stanjurovi nevystoupil nikdo z koalice SPOLU nebo partnerského hnutí STAN a premiér Fiala ministra financí podporoval, obhajoval a jeho čísla využíval pro vlastní volební kampaň.

Odkaz Fialovy vlády byl narušen již kontroverzním rozpočtem na rok 2026 a potupným sporem o jeho zaslání či nezaslání vládě Andreje Babiše. Nové informace o plnění letošního schodku ale dokazují, že nešlo o minelu, nýbrž promyšlený plán, jak před občany obhájit vlastní práci skrze manipulaci a vědomé lži.

Na závěr článku mi nezbývá než dodat, že ostrá kritika výše není obhajobou nové Babišovy vlády, nýbrž smutným povzdechem nad tím, jak samozvaní odpovědní a slušní politici zcela otevřeně manipulovali, lhali a navíc vše tajili až do té doby, než vše nevyhnutelně prasklo. Tento stav nevyhnutelně povede k další erozi důvěry v demokratické instituce a politiky, což si v dnešní nebezpečné době česká společnost nemůže dovolit.

V roce 2021 propůjčili voliči, mne nevyjímaje, Fialovi své hlasy v naději, že obnoví majestát i důvěryhodnost veřejných činitelů a navrátí do politiky slušnost, upřímnost a odpovědnost. Nelze než konstatovat, že došlo k přesnému opaku zamýšleného stavu a postupně s kauzami Pavla Blažka odešla slušnost, s vylhanými rozpočty Zbyňka Stanjury pak odešla i odpovědnost a upřímnost.

Po vládě Petra Fialy zůstává jen trpký pocit nenaplnění onoho potenciálu a důvěry, který kabinet získal a mohl jej směle využít.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.