Článek
V tomto textu odbočím od tradičních geopliticko-historických článků a podělím se s vámi o zážitky, rozčarování a upřímný pocit beznaděje z výsledků přijímacích zkoušek na střední školy, které v uplynulých 50 dnech absolvovala má dcera v 9. ročníku základní školy.
Celá anabáze přijímacího řízení ale probíhala o mnoho déle, již od ledna ve škole dceru připravovali učitelé a využili jsme i služeb soukromého poskytovatele testů nanečisto. Ti všichni nám velice pomohli, práci učitelů na základní škole mohu pouze obdivovat a pro pedagogy byly letošní přijímačky podobně stresující jako pro děti a rodiče. Po dubnovém termínu přijímaček, které svým obsahem i formou kritizovali nejen rodiče a pedagogové, ale také odborníci ve vzdělávání, jsme na výsledky čekali déle než měsíc.
Včera jsem měl první možnost do výsledků mé dcery nahlédnout a musím jen s pocitem beznaděje konstatovat, že tak tristní výkon od Cermatu zřejmě nečekal nikdo. Ostatně, níže sdílím anonymizované formě, jak se dceři dařilo.
Výsledky ze státních přijímacích zkoušek: 26 bodů z češtiny vám zajistí lepší výsledek než 65 % uchazečů a 16 bodů v matematice znamená, že jste získali více bodů než 73 % ostatních dětí. V obou testech bylo možné získat maximálně 50 bodů.
Jak je z dokumentu zřejmé, dcera dopadla celkem dobře a zřejmě se dostane na umělecky zaměřené školy jejího výběru. Jenže její výsledky a umístění v rámci populace jsou úplně jiným a daleko hlubším problémem, než by se na první pohled mohlo zdát.
Dvě hodiny určují budoucnost dítěte - na tristní výsledek čekáte měsíc
Z archu výše je patrné, že letošní uchazeči o přijetí na střední školy dosáhli naprosto katastrofálních výsledků. Dcera je s 26 body v češtině lepší než 65 % populace v oboru a s 16 body v matematice pořáží dokonce 73 % ostatních dětí (!). Z obou testů bylo možné získat až 50 bodů.
Připravili úředníci státního Cermatu testy záměrně tak, aby děti dosáhly takto tristních výsledků? Představte si případ ambiciózních rodičů premianta mířícího na gymnázium, který přinese domů 25 z 50 možných bodů v matematice. Jak se dítě cítí po absolvování testu, který lze přirovnat k cílené popravě dětské psychiky? Kritika pedagogů základní školy může být přirozenou reakcí rodiče a dítě mezitím propadne depresi z nedosažených očekávání i totálního selhání, protože dle všech objektivních měřítek měl počet bodů na výsledném testu dosáhnout daleko vyšších hodnot.
Je zcela irelevantní, zda dosažení například 25 bodů v matematice dítě kvalifikuje do skupiny 5 % nejlepších školáků - pokud děti selhaly v takovém měřítku a dobrý výsledek je poloviční úspěšnost, ztrácí tento způsob testování smysl. Psychický tlak na děti, rodiče i pedagogy je potom jen smutnou dohrou, protože ti všichni čekají dlouhý jeden měsíc s vědomím, že selhali. Pedagogové selhali při výuce, děti selhaly při testech a rodiče selhali při zajištění přípravy.
Pokud přenesu situaci do prostředí podnikání nebo vedení firmy: Jakmile nastavím pomalý, komplikovaný, uživatelsky nepříjemný a stresující systém, je to jednoduše špatný systém a nemohu jej obhájit.
Stovky tisíc rodičů, desítky tisíc pedagogů a odhadovaných 103 tisíc dětí - ti všichni žili měsíc v domnění, že úplně selhali. Ve skutečnosti jde ale selhání jen za ministerstvem školství a úřadem Cermat, který vytvořil zcela nevyhovující testy.
Tezi o nevyhovujících testech podpořím konkrétním příkladem mé dcery. Ta je přesně tím uchazečem, jehož by Cermat měl vyhodnotit jako podprůměrného. Ani to se nepovedlo a naopak dcera získala vyšší počty bodů, než - dle mého názoru - tisíce dětí s daleko lepšími schopnostmi v testovaných předmětech.
O budoucnosti mé talentované pravolevé dcery
Pro účel textu a ochranu dceřina soukromí jí provizorně pojmenuji Golda. Narodila se jiná a s učením má obrovské problémy již od útlého věku. Vymyslete si jakoukoli poruchu učení a mohu s klidem říci, že ji Golda pravděpodobně má - její pravolevá orientace, částečná barvoslepost a další komplikace znamenají diskvalifikaci z gymnázií a škol s vysokými nároky na matematiku, literaturu a učení vyžadující paměť a soustředění.
Jak už to ale bývá, její talent tkví jinde. Za svůj život jsem nepotkal jiného člověka, který by za 3-4 minuty byl schopen zanalyzovat, proporčně zaměřit a navrhnout v digitálním nástroji interiér, konstrukci a půdorysy domu nebo model mostu, postele či vestavěného úložního prostoru. Úžasný talent, orientace v prostoru a oko pro design je ale Goldě vyhrazené jen v digitálním světě, v tom skutečném nezvládne rovně narýsovat ani trojúhelník. Dříve by to byl problém, dnes již máme technologie - naštěstí pro Goldu.
Také dysgrafie, dyslexie a podobné poruchy psaní nejsou Goldě cizí. Její SMS jsou přehlídkou úsměvného pravopisu a otázky typu ,,Koupíš my zmrzlyny“ mne většinou rozesmějí, než abych byl popuzen chybějící znalostí češtiny - náprava je dle odborníků téměř nemožná. Nemám ale strach o ni ani o její budoucnost, protože její konstrukční, malířský a návrhářský talent je něco neuvěřitelného a již ve svých 14 letech se podílí na předběžných architektonických návrzích a kresbách často i pro účely hlavního města Prahy pod dozorem známé architektky.
Problém systému testování spočívá v tom, že Golda je na papíře lepší než většina českých dětí, čemuž upřímně nevěřím, zvlášť v českém jazyce. Říká to ale Cermat na svém oznámení o výsledcích, tak to přeci musí být pravda - nebo ne?
Jak obejít systém? Stačí podporovat bezmyšlenkovitý dril
Původně jsme mysleli, že výsledky dopadly dle očekávání špatně a situaci zachrání talentové zkoušky a reference dokládající Goldin talent. I tak jsme ale nepodceňovali situaci a po únorových zkouškách nanečisto, které organizovala základní škola, jsme s údivem pozorovali dceřin příšerný výsledek - z matematiky získala 2 body a z češtiny 6.
Při pohledu na testy, jejich kompozici a zaměření mne ale udivila jejich primitivní repetitivnost, tedy opakující se typy úloh, vzorců a kompozice možných odpovědí. Za 4 500 korun jsme následně pořídili sadu pěti dvojic online testů včetně jedné fyzické zkoušky simulující přijímací řízení od soukromé společnosti a já osobně se vrhl na doučování s cílem nikoli podnítit znalosti nebo schopnosti, ale porazit státní systém.
V obou předmětech, matematice i češtině, jsem odstranil jakékoli úvahy, přemýšlení nebo znalostní dovednosti a vrhl se na jednoduché přiřazení odpovědí formou ,,debilizujícího“ drilu spočívajícím v desítkách opakování typové otázky s přiřazením typové odpovědi. Kdybychom se místo češtiny učili svahilštinu, věřím, že by Golda dosáhla podobného bodového ohodnocení - se znalostmi nemělo učení nic společného. To samé jsme absolvovali v matematice, opět jsme stále dokola opakovali typy otázek a typy řešení bez ohledu na smysl nebo reálné znalosti.
Forma ,,Vidíš otázku, přiřaď výsledek a neptej se proč“ fungovala. Výsledky jsou nadprůměrné a mohu odpřísáhnout, že znalosti matematiky nebo češtiny mé dcery rozhodně nadprůměru neodpovídají. Testy neodhalí talent ani znalosti, nepodporují přemýšlení nebo kombinaci znalostí získaných během několika let základní školy.
Stačí primitivní dril a systém lze porazit. Stačí mít peníze a čas, což dnes není samozřejmostí a systém tak opět diskvalifikuje děti z nízkopříjmových rodin - ty si desítky hodin časové investice do svých dětí a několik tisíc korun prostě nemohou dovolit.
Byl bych upřímně štastnější, kdyby Goldiny výsledky více reflektovaly její skutečné znalosti, znamenalo by to pak, že je systém v pořádku. Bohužel není. Systém mi umožnil vytvořit bezmyšlenkovitého robota opakujícího pokyny a ten následně v testech Cermatu uspěl lépe než většina - to by už z podstaty povahy testování nemělo být možné.
Nereformovatelný Cermat a beznaděj v českém školství
Když shrnu dosavadní zkušenost s letošními přijímačkami na střední školy, šlo o bezprecedentní ,,popravu“ psychiky rodičů, dětí i pedagogů s nejasným výsledkem, protože testy neodhalí znalosti ani talent, na to jednoduše nejsou stavěné. Dlouhý měsíc čekání na výsledky neodpovídá technologickým možnostem dnešního světa a přináší všem zmíněným skupinám neúměrný stres.
O osudu i dalším vzdělávání dítěte rozhodnou po devíti letech studia základní školy dvě hodiny - 70 minut na matematiku, 60 na češtinu. Neexistují předběžné konzultace či testování ve spolupráci základních a středních škol, které by časový rámec prodloužily. Je opravdu tak těžké vytvořit přijímací řízení složené z více zkoušek v delším časovém období a skutečně hledat, podpořit a rozvíjet talent dětí v preferovaných oborech?
Z mé zkušenosti rodiče vím, že děti mají o svých preferencích alespoň částečně jasno již v osmé třídě a v průběhu posledního roku by neměly problém docházet na pravidelné konzultace či testy do středních škol. Ty by získaly daleko širší spektrum znalostí o uchazeči, talentu i dovednostech k vyhodnocení, zda lze takového uchazeče v oboru vzdělávat.
Cermat to ale opět vymyslel jinak. Testem plným příkladů zaměřených na dril, nikoli na znalosti rozhodují úředníci během dvou stresujících hodin o osudu vašeho dítěte. Aby toho nebylo málo, v době digitálních nástrojů, umělé inteligence a pokročilých technologií je samozřejmě ,,logické“ tyto nástroje nikoli podporovat, ale zakázat.
Letošní přijímačky na střední školy tak opět potvrdily znepokojivý trend. České školství není připravené na budoucnost, stále využívá obstarožní metody pro testování dětí i identifikaci talentu, podporuje namísto přemýšlení bezmyšlenkovitý dril a zatěžuje neúměrným stresem statisíce lidí. Po ohlášení tristních výsledků očekávám opět články na téma ,,Rodiče mají nereálná očekávání, Cermat za fiasko nemůže“ stejné, jako každý rok. Měsíc budeme opět jako minulý rok sledovat rozhovory s odborníky, kteří současný systém kritizují a navrhují změny až do června, kdy se situace uklidní a přijímačky přestanou být žádaným tématem.
Vše za pár měsíců vyšumí, lidé zapomenou a příští rok děti usednou před archy Cermatu znovu. Vyhodnocení efektivity nebo logiky současné podoby vzdělávání a testování s ohledem na tristní výsledky je pak spíše naivním přáním - testování nadále zůstává v pravěku a dril opět vyhrál nad znalostmi, všeobecným rozhledem a technologickými nástroji dnešního světa.
