Z ruských čísel mrazí. Putin zbrojí násobně více než celá Evropa

Dnes proběhne očekávaný summit na Aljašce, od kterého si někteří slibují dramatický průlom a očekávají mír nebo alespoň příměří na ukrajinském bojišti. Vždy jsem se rád rozhodoval na základě rozumu, nikoli emocí a ačkoli bych si velmi pro napadenou zemi přál skončení s hrůzami posledních více než tří let, zůstávám pesimistou. Ačkoli kdysi izraelská premiérka vyřkla památný výrok, že pesimismus je luxus, který si Žid nemůže dovolit, data z Ruska vykreslují jiný příběh, než ten o míru.

Evropa si je dobře vědoma své zaostalosti na poli obranyschopnosti i zbrojní produkce a tento problém se posunul od vypuknutí války na Ukrajině jen minimálně. I to dokládá, jak moc je vybudování zbrojních kapacit a stabilní produkce obtížné. Ruská federace měla na začátku války také problémy a některé komponenty docházely až do té míry, že existují zdokumentované případy nasazování jaderných hlavic bez výbušniny, které sloužily jako návnady pro ukrajinskou protivzdušnou obranu. Rusové v letech 2022 a 2023 stříleli vším možným, dokonce i raketami do systémů S-300. Tato minulost je ale pryč a dnes již nelze Rusy podezírat z jakéhokoli nedostatku.

Realitou je pravý opak a Putinův režim produkuje tolik vojenského materiálu, že trpí silnými přebytky a je tak otázkou, jak s nimi plánuje naložit. Neodpustím si poznámku, že seřazené stovky tanků před podnikem Uralvagonzavod nebudou orat pole nebo dopravovat zboží do nedostupných lokalit - tyto stroje jsou nové, poměrně moderní a připravené na válku.

Informace státních agentur z Ruské federace je a vždy bylo třeba číst rezervovaně. Pokud je ale pravda jen třetina sdílených informací, Evropa má skutečně obrovský problém a jakékoli Putinovy snahy o kamufláž pravých záměrů jen odvedou Evropu od toho podstatného. Rusko zbrojí čtyřikrát rychleji než Evropa a v některých oblastech předhání evropské státy NATO v produkci až dvaadvacetinásobně.

Abychom pochopili rozsah ruské hrozby a rozměr vojenské výroby v Ruské federaci, je třeba nejprve pohlédnout do Evropy. Více než tři roky po konfliktu na Ukrajině teprve v roce 2025 došlo mezi Brity a Francouzi k restartu výroby střel StormShadow. Poslední várka byla vyrobena před patnácti lety a ačkoli tři roky zuří na evropském kontinentu konflikt, dohodu stvrdil podpis obou stran až letos. Po dobu trvání války na Ukrajině nebyla vyrobena jediná raketa. Největší výrobce řízených střel v Evropě, společnost MBDA, navýšila produkci mezi roky 2022 a 2024 o 33 %. Zpráva byla prezentována jako úspěch a tempo růstu jako raketové (užit angl. výraz - surge).

Podle zpráv médií jsou evropské státy schopné vyrobit ročně kolem 450 tanků. Počty řízených a balistických střel Evropané nezveřejňují, ale podle odhadů jde o nižší stovky kusů ročně. Jako další úspěch je považována zpráva německého koncernu Rheinmetall, který oznámil navýšení výroby tanků Leopard na 50 kusů ročně.

Žádné střely StormShadow, nižší stovky raket od MBDA, a 50 tanků Leopard. Francie nevyrobila ani jeden tank Leclerc posledních 8 let. Angličané loni vyrobili 8, slovy osm tanků Challenger. A mohl bych pokračovat. Výdaje na obranyschopnost evropských států snad s výjimkou Polska zdaleka nedostačují vyrovnání ruské dimenze vojenské produkce.

A nyní k těm Rusům. Podotýkám, že zdroje uvedené jako prokliky u dat v textu pochází výhradně od ruské agentury TASS. Text zdrojových zpráv je třeba si přeložit například v nástroji Google nebo ChatGPT.

Ve fabrikách napříč Ruskou federací pracují dělníci a technici na třísměnný nepřetržitý provoz a každý den chrlí další a další smrtonosné zbraně. Osm tanků Challenger, 50 Leopardů a nabíhající výroba řízených střel Evropy je Putinovu Rusku spíš k smíchu.

Zbrojní výroba je setrvačný byznys a stejně jako je těžké jí rozběhnout a produkci naškálovat, je také stejně těžké výrobu zastavit či preorientovat na jiné produkty. V době probíhajícího konfliktu jsou materiály nasmlouvané na roky dopředu a kvalifikované pracovní síly také není dostatek ani v Ruské federaci. Dělníci jsou velmi dobře placeni a prošli proškolením, nelze je jednoduše ze dne na den propustit a poslat jinam.

I slova Denise Manturova pro agenturu TASS hovoří o jasném zájmu Ruské federace výrobu nesnižovat, ale naopak jí navýšit až do absurdních rozměrů. Ruská vojska v současnosti spotřebovávají zhruba 8 až 10 tisíc dělostřeleckých granátů denně, z nichž část pochází ze severokorejských dodávek. Sami Rusové si nyní tvoří ohromné zásoby - proč asi? Také čísla tanků nesedí. Ukrajinci podle nezávislého statistikého a pozorovatelského webu Oryx ztratili kolem 4 000 tanků za celou dobu války. Realita může být horší, ale nejnovější produkční čísla 1 600 až 2 400 strojů ročně zásadně překračují potřebný počet k náhradě poškozených nebo vyřazených strojů z ukrajinského bojiště.

Rusové nové stroje, munici, střely a další vojenské vybavení v poslední době skladují a už nevrhají vše co mají proti Ukrajině, ale spíš více vyčkávají. Tento trend je značně znepokojující.

Jak je vidět z výše uvedených čísel, Ukrajinci dosud zvládají Rusy odrážet, nebude to ale trvat věčně. Neodpustím si zde ryze osobní poznámku o lidské zlobě a závisti, která se projevuje poznámkami vůči prezidentu Zelenském v posledních měsících. Jakmile je oznámeno, že Rusové jednají s Trumpem bez Ukrajiny, okamžitě sítě zahltí komentáře často i od veřejně známých osobností o klaunech, diktátorech, zločincích a buhvíčem ještě. Rusové zbrojí jako šílení, vrhají do boje nejen vlastní, ale i zahraniční vojáky ze Severní Koreje, pálí raketami z Íránu a sestavují střely z čínských nebo indických dílů. Pokud Ukrajina podlehne ať už vojensky či diplomatickým tlakem Trumpových Spojených států, může dojít k nejhoršímu scénáři ze všech. Ukrajinská vláda pod Volodymyrem Zelenským a dalšími, kteří chtějí stát vést proevropskou cestou, padne a její místo zaujme novodobý Janukovyč, Medvedčuk, nebo kdokoli - na jméně vůbec nezáleží.

V takovém případě zůstane Evropa vystavená možné ruské agresi se svými 58 tanky ročně a nabíhající výrobou řízených střel. Evropské systémy protivzdušné obrany nejen že často neexistují, ale byly by zcela vyčerpány po několika salvách střel ruské armády, které po nebi putují do ukrajinských měst téměř každý den. Jako jediní tuto hrozbu dosud berou vážně Poláci a státy Pobaltí.

Je zvláštní, že všichni Evropané i Američané chtějí mír a Vladimir Putin v mezičase zbrojí tempem, kterým překonává kombinovaně celou Evropu. Summit na Aljašce tak možná překvapí, Rusové ale nadále budou pokračovat ve výrobě dalších a dalších zbraní, které musí eventuálně použít. Putin již zainvestoval příliš mnoho a mír nejen že si nemůže, ale hlavně nechce dovolit.