Článek
Od května letošního roku působí Marco Rubio v dvojroli ministra zahraničí USA a poradce prezidenta pro národní bezpečnost. Jde o dvě zcela klíčové funkce s mimořádnými pravomocemi v rámci zahraniční politiky Spojených států a kumulace těchto pozic z Marca Rubia dělá, alespoň na papíře, nejmocnějšího a nejvlivnějšího politika od éry Henryho Kissingera, který dosud jako jediný obě role najednou zastával.
Jmenování Marca Rubia bylo reakcí na skandál Signalgate, kdy předchozí poradce pro národní bezpečnost Mike Waltz přizval novináře do skupinové konverzace na téma bombardování Jemenu, kde poprvé členové Trumpovy administrativy zcela otevřeně odhalili svou averzi vůči Evropanům a viceprezident J. D. Vance navíc v konverzaci několikrát uvedl, že Evropou pohrdá a je nutné zástupcům členských zemí Evropské unie zaslat za vybombardování pozic jemenských Húthíů účet. Waltz byl po zveřejnění příspěvků serverem The Atlantic v tichosti propuštěn a jmenován ambasadorem USA při OSN. Kvůli uklidnění veřejnosti i naštvaných republikánských zákonodárců jmenoval šéf Bílého domu místo Waltze právě Marca Rubia, který je vnímán jako profesionální diplomat, jehož respektují zástupci nejen zástupci republikánů, ale také demokratů. Při potvrzení členů Trumpovy druhé administrativy americkým senátem to byl právě ministr zahraničí, kdo od republikánů a demokratů získal nejvíce hlasů, zatímco Pete Hegseth, ministr obrany, prošel pouze díky hlasu viceprezidenta J. D. Vance.
Od května letošního roku Rubiova hvězda v Trumpově kontroverzní vládě rychle stoupala. Pokaždé to byl Marco Rubio, kdo diplomaticky zasáhl do nejkontroverznějších přešlapů amerických vyjednavačů. Jakmile Steve Witkoff využíval v Kremlu ruské tlumočníky a zbabral komunikaci před summitem na Aljašce, kdy informoval o ruském stažení z ukrajinských regionů, přitom ale Rusové deklarovali naopak jejich obsazení, byl to Rubio, kdo uklidnil evropské státníky a Ukrajince tím, že se přímo účastnil jednání za zavřenými dveřmi s Vladimirem Putinem a jeho týmem. Když se Donald Trump chystal vstoupit do pasti a absolvovat další potupný summit v Budapešti s neústupným Putinem a jeho maximalistickými požadavky, opět zasáhl Marco Rubio a po telefonátu se Sergejem Lavrovem schůzku označil za zbytečnou. A do třetice ministr zahraničí zasáhl i po zveřejnění 28 bodového plánu Stevena Witkoffa, který sepsali sami Rusové, a vedl jednání s Ukrajinci a evropskými lídry v Ženevě.
Schůzku ve Švýcarsku si následně všechny strany pochvalovaly, což zřejmě slibný vzestup Rubia ukončilo. Dnes ministra zahraničí vystřídal v roli vyjednavače a hybatele zahraniční politiky Jared Kushner, který vyjednává na Blízkém východě i v Ruské federaci a na Ukrajině. Důvod je přitom prostý - Marco Rubio je populárnější než Donald Trump i J.D. Vance a hrozí, že by mu narušil prezidentovy nástupnické plány. V posledním zveřejněném průzkumu Harvard CAPS/Harris vnímají voliči v rámci Trumpovy administrativy pozitivně pouze Marca Rubia a Roberta F. Kennedyho, což pro šéfa Bílého domu znamená potenciální hrozbu.
Dvě tváře Bílého domu. J. D. Vance spoléhá na Trumpovy nejbližší, Rubio na republikánskou stranu
V Bílém domě existují dva soupeřící tábory. Kariérní diplomaté, nejvyšší vojenští činitelé a dlouholetí republikánští zákonodárci zastávají onu pomyslnou starou republikánskou školu Reaganova a Bushova typu. Tito lidé, mezi které patří Mitch McConnel, Ted Cruz, Marco Rubio a Lindsey Graham zastávají vůči Ruské federaci tvrdý a nedůvěřivý přístup, zatímco Trumpův nejužší kruh kolem viceprezidenta J. D. Vance, Stevena Witkoffa, Jareda Kushnera, Petera Hegsetha a Trumpových synů otevřeně prosazují sbližování s Rusy na úkor tradičních spojenců a jak vyplynulo ze Signalgate, nejbližší okolí prezidenta Evropany otevřeně pohrdá. Je nutné podotknout, že Marco Rubio byl součástí zveřejněné konverzace také a poznámky na adresu Evropanů si na rozdíl od ostatních účastníků odpustil.
Byl to ministr zahraničí, kdo letos dominoval schůzkám na Aljašce a korigoval přešlapy Stevea Witkoffa až do osudové schůzky v Ženevě, kde koordinoval rusko-americký plán urovnání ruské války na Ukrajině a pronesl tato památná slova,
Naše týmy se nyní věnují zapracování připomínek do finální úpravy mírového plánu. Udělali jsme nějaké změny a úpravy, které dokument přetváří na něco, s čím může souhlasit Ukrajina, Rusko, ale samozřejmě i Spojené státy.
Z vývoje v následujících týdnech ale plyne, že si Marco Rubio úpravou plánu Stevea Witkoffa dovolil až příliš a do Kremlu následně Witkoff odletěl již po boku jiného vlivného Američana, Trumpova zeťě, Jareda Kushnera. Po prohlídce Moskvy a večeři v michelinské restauraci se vyjednavači Spojených států vrátili s úplně odlišným plánem, než byl zpracován v Ženevě, což dokládá zejména rozčarování evropských státníků a samotného Volodymyra Zelenského.
Rubiův důraz na bezpečnostní záruky pro Ukrajinu a příměří na frontových liniích namísto vzdání se území Donbasu vystřídalo duo Witkoff-Kushner brutálním nátlakem na prezidenta Zelenského, kterého oba vyjednavači tlačili k okamžitému přijetí znovu pozměněného amerického návrhu, jehož středobodem je opět ukrajinské stažení z celého území Donbasu včetně území, která Ruská federace nekontroluje. Otázka bezpečnostních záruk má být podle serveru Axios opět vágní a do hry vstoupili američtí investoři pod fondem BlackRock, kteří mají mít lví podíl na obnově Ukrajiny a Spojené státy tak mají získat de facto monopol na poválečnou rekonstrukci. Po odstavení Marca Rubia vystřídal diplomacii a skutečné řešení ukrajinské i evropské bezpečnosti byznys, na což se Jared Kushner i Steve Witkoff specializují.
Kushner a Witkoff ale také vrátili do debaty další nebezpečnou myšlenku - Ukrajina má před ratifikací mírové dohody uspořádat volby.
Putinovi se splní sen. Volby na Ukrajině mají odstavit vzpurného Zelenského
Není tajemstvím, že Vladimir Putin současného prezidenta Ukrajiny, Volodymyra Zelenského, skutečně nenávidí a když ruský diktátor k někomu chová takovou averzi, zásadně nevyslovuje protivníkovo jméno. Jednal tak u Alexeje Navalného a jedná tak i pokaždé, když hovoří o Ukrajině. Se Zelenským se Putin odmítl setkat v Istanbulu v červnu tohoto roku a dlouhodobě také tvrdí, že je současná vláda Ukrajiny nelegitimní a tudíž pro něj není partnerem v jednání. Rusové touto rétorikou podrývají autoritu prezidenta Ukrajiny nejen u domácího publika, ale snaží se apelovat i na Ukrajince, které již měsíce zahlcuje ruská propaganda. Rostoucí aktivita Rusů na poli hybridní války v uplynulých měsících má rozvrátit důvěru Ukrajinců v současné vedení a je otázkou, koho nakonec Rusové podpoří a zda bude tento kandidát na budoucího prezidenta Ukrajiny shodně podporován i Spojenými státy.
Pro Vladimira Putina je ale odstavení Zelenského, který již s uspořádáním voleb předběžně souhlasil, splněným snem a tento pocit výhry mu doručil Jared Kushner, který vystřídal Marca Rubia v roli hlavního tvůrce politiky Bílého domu. Steven Witkoff politiku nikdy netvořil, nýbrž byl pouhou spojkou mezi Bílým domem a Kremlem bez významějšího mandátu. Klíčové je, kdo Witkoffovi ladil noty a jakmile existovala pojistka v podobě Marca Rubia, mohli být Ukrajinci i Evropané relativně v klidu.
Rusové s Kushnerem získávají ještě více než sami chtěli
S Jaredem Kushnerem přichází zcela odlišný přístup a Američané ženevský plán nejen seškrtali, ale dokonce přihodili i zcela nové body, které Vladimira Putina pouze potěší. V původním 28 bodovém plánu Stevea Witkoffa, který byl sepsán Rusy, se hovoří pouze o 100 denním termínu pro uspořádání voleb po podpisu dohody o míru. Nyní ale po Kushnerově angažmá Američané i Rusové trvají na uspořádání voleb ještě během válečného stavu, což je zcela bezprecedentní a nebezpečný hazard. Důvod je přitom jednoduchý, Zelenský je s Evropany v zádech tvrdým vyjednavačem a hrozí, že se maximalistickým požadavkům Rusů a USA nepodvolí, ačkoli by Ukrajina ztratila v USA mocného spojence.
Důležitým aspektem jednání je ale také soustavný odpor Kremlu, který ani jednu z prezentovaných verzí mírového plánu neposvětil a skrze mluvčího Dmitrije Peskova se Vladimir Putin několikrát vyjádřil, že na straně Ruské federace přetrvávají výhrady. Tlak na Ukrajinu je tudíž jednodušší volbou než tlak na Ruskou federaci a Jared Kushner zjevně v úsilí zprostředkovat ukrajinský souhlas do Vánoc překračuje ukrajinské červené linie a do plánu vkládá i body, které sami Rusové v původní verzi prezentované Stevem Witkoffem ani nechtěli.
Ministr zahraničí Marco Rubio tak podle aktuálního vývoje jednání ztratil schopnost dohodu o míru nadále ovlivňovat. Jeho místo zastoupil Trumpův důvěrník Jared Kushner a společně s protiukrajinsky naladěnými členy Trumpovy administrativy hodlají vyjít Vladimiru Putinovi maximálně vstříc i na úkor euroatlantických vazeb a ukrajinské bezpečnosti. Ukázalo se, že Marco Rubio byl příliš tvrdým vyjednavačem a jeho stoupající popularita zřejmě ohrožovala i potenciálního Trumpova nástupce, viceprezidenta J. D. Vance, který je vůči Ukrajině ještě tvrdší než sám Donald Trump.
Pro Evropu, Českou republiku a Ukrajinu je upozadění Marca Rubia rozhodně nepříjemnou a potenciálně nebezpečnou novinkou.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
