Článek
Zlato provází lidskou civilizaci už zhruba 6 000 let. Nejstarší nález zlata jako symbolu luxusu a společenského postavení archeologové odhalili v poblíž bulharské Varny, prvními těžaři drahého kovu ale byli staří Egypťané, kteří dolovali drahý kov poblíž Nilu a lze jim tak přičíst první úmyslnou těžbu před 5 000 lety.
Od té doby byl drahý kov nejen známkou luxusu, ale také platidlem, kulturním artiklem a v dnešní době využití zlata dalece přesahuje šperkařství, investice a luxusní zboží. Na zlatě závisí obvody systémů letecké navigace, tepelné štíty satelitů i nosičů raket a počítačové desky nejvýkonnějších strojů se neobejdou bez konektorů obsahujících právě tento lidmi ceněný kov.
Celosvětová těžba zlata je nyní na historickém maximu 3 400 metrických tun ročně, které putují na trh. Poptávka ale dalece převyšuje nabídku. Jen v roce 2024 kupci skoupili přes 4 900 metrických tun drahého kovu a vzniklý převis společně s nejistou geopolitickou situací žene cenu zlata strmě vzhůru.
Kdo většinu zásob vlastní, kde se nacházejí zbylé zásoby a jak do užití zlata promlouvá průmysl a politika centrálních bank přiblížím v textu níže.
Kdo drží existující světové zlato?
Největšími držiteli zlata nejsou světové centrální banky, ale soukromníci, kteří dohromady disponují zlatem ve formě šperků nebo uměleckých předmětů v celkovém objemu 100 000 metrických tun. Centrální banky států drží 19 % světových zlatých rezerv v objemu 39 000 metrických tun a soukromí investoři drží více zásob, než státní instituce - disponují 22 % známého zlata v objemu 45 000 tun ať už ve formě zlatých prutů, cihel a dalších forem, například investičních mincí.
Státním vlastníkům zlata dominují Spojené státy s 8 130 metrickými tunami, ty následuje Německo, Francie a Itálie - dohromady tyto tři státy disponují zásobami zhruba v objemu těch ve vlastnictví Spojených států.
Těžebními velmocemi jsou pak zejména Číňané, Rusové, Kanaďané a Australané. Dohromady dodávají 75 % objemu, který každý rok míří na otevřený trh. V posledních letech ale s rozvojem polovodičů a počítačů narostl podíl zlata využitého v průmyslu. Ten již dnes soupeří s rezervami centrálních bank a v komponentech, zejména v konektorech, počítačových deskách a vodivých částech pokročilých systémů, například těch v leteckém a kosmickém průmyslu, dnes najdeme 15 % světových zásob v objemu 30 000 metrických tun drahého kovu.
Podíl průmyslu neustále roste a zlato dosud neumí firmy univerzálně nahradit. Unikátní vlastnosti spočívající ve vodivosti, odolnosti vůči oxidaci a tvarovatelnosti lze pouze obejít za cenu snížení kvality.
World Gold Council - přední analytická skupina zabývající se zásobami, poptávkou a analýzou trhu se zlatem - odhaduje, že v známých ložiscích zbývá pouhých 17 % nevytěženého zlata v porovnání s tím existujícím v oběhu. Při zachování tempa poptávky na úrovni roku 2024 by tak svět vyčerpal dostupné zásoby již za 12 let.
Objevená ložiska v letech 2000 až 2024 navíc dosahují objemu pouhých 11 metrických tun, tedy necelým třem ročním objemům poptávky.
Kde se nachází největší světové zásoby a proč to není dobrá zpráva?
Největší světové zásoby v objemu 12 000 tun drží Austrálie. Ta je také jedním z dvou největších světových těžařů a své prvenství sdílí s Čínou, která ale v rezervách zdaleka nedosahuje prvních příček. Rusko disponuje podobným objemem jako Austrálie, těžba ale v posledních letech zpomalila, zřejmě kvůli nedostupnosti západních technologií ve spojení se sankcemi.
Technologickým lídrem dodávajícím těžařské stroje a technologie je Evropa, respektive Itálie, Německo a Švédsko. Následují Japonci, Američané a Číňané. Povrchové doly jsou dnes již vzácností a pro výtěžnost zlatých dolů je třeba chemické oddělení zlata od ostatního vytěženého materiálu, často za cenu úniku chemikálií do povrchu dolu a související ekologické zátěže. Těžba zlata na území EU a USA tak v posledních letech téměř neprobíhá a ve vyspělých zemích typu Kanady nebo Austrálie je přítomná těžební technika pouze v odlehlých oblastech a musí při využití chemikálií užívat šetrné postupy. To není případ Ruska a Číny, kde těžaři často vystěhují celé vesnice a půdu obsahující zlaté rezervy znečistí na desítky let.
Ačkoli jsou Austrálie a Kanada předními těžaři, největší nálezy nových zlatých ložisek byly objeveny v Číně. Ta je také předním zpracovatelem zlaté rudy a její produkce na úrovni 1 000 metrických tun zlata ročně stále roste.
Vyspělé státy tak těží z dekády známých rezerv a nové objevy v Číně a například na území afrického Pobřeží Slonoviny nejsou pro evropské kupce dosažitelné, doly kontrolují Rusové a Číňané.
Cena zlata odráží geopolitický chaos a ztenčující se zásoby
Zlaté rezervy jsou stále i dnes univerzálním platidlem a garancí bohatství, alespoň pro státy typu USA nebo Německa, které stále drží přes 70 % zlata poměrem k penězům v oběhu. V posledních měsících se do zlatého klubu přidává také Čína a Polsko, které bylo odpovědné za největší nákup roku 2024 v objemu 90 tun.
Běžný občan ale nepocítí nárůst zlata na svém bohatství - předpokládám, že Češi nevlastní kila zlata uložené za falešnou zdí - ale více na dostupnosti pokročilé elektroniky typu telefonů, počítačů a kvalitních reproduktorů. Tyto produkty obsahují nezanedbatelné množství zlata na vodivých částech konektorů a rostoucí cena se promítá i do cen této kvalitní elektroniky. Investiční zlato poté roste na hodnotě zejména díky chaosu vyvolanému Donaldem Trumpem a odpovědí Číny, která v reakci na Trumpova cla začala prodávat státní dluhopisy USA a nakupovat právě zlato.
Ztenčující se zásoby a poptávka centrálních bankéřů, průmyslníků i soukromých investorů tak signalizují, že mladé páry a šperkůchtiví jedinci budou zřejmě donuceni pod tlakem vysoké ceny najít alternativu dnes běžně užívaných zlatých ozdob, které se vzhledem k nedostupnosti ložisek stanou nedostupným luxusem.
Česko sedí na 600 miliardách ve zlatě, historie je ale plná špatných zkušeností
Česká republika na těžbě zlata zejména v Jílovém u Prahy a Kašperských horách zbohatla. V období 11. až 16. století byly otevřené doly a těžila se až tuna zlata ročně. V období Karla IV. dosáhla těžba svého maxima a v reakci rostl i počet obyvatelstva v Praze a v souvislosti i její bohatství. Bohatí panovníci a církve objednávali architektonické skvosty a i díky středověké těžbě zlata máme dnes v Praze a jiných městech skvosty typu katedrály sv. Víta.
20. století je ale plné špatných zkušeností. Po Hitlerově anexi Československa a souvisejícímu vzniku dvou státních celků - protektorátu Čechy a Morava a nacistického Slovenského štátu - způsobili první křivdu Britové. Ti převedli na Hitlerovu žádost v roce 1939 zásoby Československa uložené v Londýně do Říšské banky nacistického Německa. Stát tak přišel o 23 tun drahého kovu a nebyl nikdy úplně kompenzován. Nutno podotknout, že Britové s Američany nahradili alespoň část, Stalin ale tuto krádež využil pro propagandistické účely a posílil averzi vůči západním mocnostem během přechodu ke komunistickému režimu.
Sověti poté přes 40 let plundrovali a vykořisťovali nejen české zásoby zlata, ale i uranu a kupovali tyto drahé kovy pod cenou. Ty byly následně vyváženy do SSSR a využívány k obnově válkou poničené sovětské ekonomiky. Rusové takto vyčerpali téměř všechny zásoby uranu, zlato ale bylo pro Sovětský svaz podružnou komoditou a tak alespoň v této oblasti dnešní Česko disponuje značnými rezervami. Je v tom ale háček.
Podle geologických průzkumů se v ČR nachází zhruba 220 tun zlata zejména v oblasti Mokrsku a Kašperských horách. Těžba by ale přinesla neadekvátní ekologickou zátěž a poničila krajinu v chráněných oblastech na další dekády. Zlato pod zemí České republiky má dle dnešní tržní ceny hodnotu přibližně 600 miliard korun.
Zdrženlivost dává z pohledu státní politiky logiku - zlato pod zemí nezmizí a můžeme tak v budoucnu využít vyšší ceny a pokročilejších technologií v jeho těžbě. Jisté je, že světové zásoby a zdroje k dispozici pro těžbu rychle dochází a nedostatek nebude pouze důvodem pravděpodobného zvýšení ceny drahého kovu, způsobí také zdražení pokročilé elektroniky a povede technologické firmy k inovacím, které se pokusí dosud nenahraditelné vlastnosti zlata nahradit jiným, dostupnějším materiálem.
