Článek
Kevin Dahlgren se narodil roku 1993 českým rodičům přestěhovaným do Spojených států, kde se jeho otec vypracoval na obchodního ředitele pojišťovny a snil o úspěšném synovi, který půjde v jeho stopách.
Dahlgren bohužel se ale od útlého dětství projevoval agresivně a tvrdil, že slýchá hlasy, které jej ponižovaly, srážely mu sebevědomí a nutily ho dělat špatné věci. Začal tedy být velmi neoblíbený ve školách a v sousedství. Když si matka nevěděla rady a vzala jej na terapii, zjistili psychologové, že by se chtěl stát superhrdinou i superzločincem. Jeho hrdinové zachraňující svět byli hlavně agresivní nemilosrdní zabijáci typu gladiátora nebo Ramba. Ztotožňoval se s historickými postavami, kdy například věřil, že je Alexandr Makedonský.
V pubertě se nemohl zbavit myšlenek zavraždit svého otce, matku a celou rodinu, chtěl všechno kolem sebe zapálit a dívat se, jak hoří starý svět… Toužil také například v Americe „zavést pořádky“ – chtěl vzít spravedlnost do vlastních rukou, povraždit drogové dealery a cyklisty. Tato jeho zvrácená touha už došla do takového stadia, že byl rozhodnut pro konkrétní den, ale nakonec od toho ustoupil, protože kolem bylo mnoho kolemjdoucích a svědků.
Je ale potřeba také říct, že měl rád zvířata a třeba kvůli jejich ochraně v jižní Africe se tam chtěl odstěhovat a střílet pytláky. Začal také mít rád bojové sporty.
Podle psychologů měl silné narcistické sklony, pocity nadřazenosti, nebyl empatický, byl nespolehlivý…
V 18 letech chtěl vstoupit do armády, ale protože rodiče věděli o jeho nebezpečných myšlenkách, tuto kariéru nedovolili. Splnili mu ale druhé přání, a to odjet do Česka ke svým příbuzným do brněnských Ivanovic. Rodiče uvěřili, že by v novém prostředí mohl přijít na jiné myšlenky a dovolili mu odletět.
20letý Dahlgren tak do Česka přiletěl koncem dubna 2013. Ubytoval se u svých příbuzných a začal poznávat nové lidi a prostředí. Brzo začal být oblíbený například v místní restauraci, kam každý druhý den chodil a objednával si stále stejné jídlo. Nehledal stálou práci, nabízel pouze doučování angličtiny a podařilo se mu rozjet výuku anglického jazyka v tamější škole. Brzo ale začal zaspávat nebo nedocházel na schůzky, začal být nespolehlivý ve škole i doma a rodina na něj začala tlačit, zejména otec. Po jeho výtce se Dahlgren na dva dny zamkl ve svém pokoji a opět slyšel hlasy nabádající jej k pomstě. Tohle jeho chování ale ještě víc rozčilovalo otce rodiny a ten častým boucháním na dveře pokoje dával najevo svůj názor. Netušil, že tím akorát zhoršuje situaci…
A pak nastal osudný den 22.5.2013…
Ten den ráno vyšel ze svého pokoje, šel do kuchyně, vzal si největší nože a sekeru na maso…
Jeho první obětí se stala matka rodiny, které zasadil 17 ran, poté sekyrkou napadl otce rodiny a zasadil mu 29 bodných a sečných ran. Jako třetí zemřel 23letý syn, kterého Dahlgren popravil stejně jako matku 17 ranami nožem. Když ze školy přišel mladší 16letý syn, Dahlgren ho nechal projít do pokoje a počkal, až lehne na postel. Nejdříve mu vleže zasadil několik ran kamenem do hlavy a potom mu v lebce zalomil nůž…
Krátce po vraždě mladšího syna přišla paní na úklid, kterou ale Dahlgren poslal pryč s výmluvou, že rodina odjela do Prahy a vrátí se za 3 dny. Paní uklízečce ale bylo divné, že auta stojí na pozemku a Dahlgren jí odpověděl, že odjeli vlakem. Žena se ani tak nenechala odbýt a snažila se dostat do domu, navíc se snažila rodině dovolat na mobil. Když jí její kamarádka mluvící plynně anglicky potvrdila, že jí Dahlgren opravdu řekl, že nemá uklízet, nasedla tato žena do auta a definitivně odjela. O chvíli později přišla ještě pošťačka a i ona se divila, že auta jsou na pozemku, ale nikoho neslyší a nikdo z rodiny si nevybírá poštu. Nicméně Dahlgren od ní zásilku převzal a po jejím odchodu těla přenesl do sklepa, tam je zaházel dekami a zapálil. A hned si volal taxi k odvozu do Vídně na letiště.
Během cesty poslal své kamarádce do Ameriky krátkou zprávu, že zabil 4 lidi a je na cestě do Vídně. Druhá zpráva byla adresována známému z USA, který mu domluvil místo anglického lektora na brněnské univerzitě. Na letišti potom poslal matce krátkou zprávu, že je na cestě domů a že rodina je po smrti. Už ale nenapsal, že je zabil on sám…
Kolem poledne se z domu zavražděné rodiny ozvala silná rána a tlaková vlna rozbila okenní tabulky. Soused, který v té době na své zahradě griloval maso, po chvíli se svými přáteli ucítil štiplavý kouř a dým valící se z oken. Vlezli tedy do otevřeného domu a chtěli uhasit požár hader a dek. Když z nich vypadlo lidské tělo, zavolali policii. Sousedka poté prohledala dům a našla mrtvolu mladšího syna…
Ihned bylo vyhlášeno pátrání po Dahlgrenovi a vyšetřovatelům se podařilo zjistit, že odjel na letiště do Vídně. Už během jeho pozdějšího letu do Washingtonu tak kriminalisté věděli, kde se nachází a do pátrání byl ihned zapojen i styčný důstojník FBI v Praze. Protože měli oprávněné obavy z Dahlgrenova chování, kdyby zjistil, že je po něm pátráno, věděl tuto informaci pouze pilot letadla.
Po příletu letadla do Washingtonu byl Dahlgren zatčen FBI a umístěn do tzv. vydávací vazby. Při výslechu americkou soudkyní požádal o právníka, kterého by platili jeho rodiče a ti mu sehnali jednoho z nejlepších amerických právníků.
Při dalším výslechu ale Dahlgren tvrdil, že rodinu našel zavražděnou při návratu z procházky. Když ale poznal, že mu tuto verzi nikdo nevěří a že důkazy za vraha jasně označují jen jeho, přišel s verzí hlasů v hlavě.
Američtí psychiatři s touto verzí vypracovali posudek, kde naznali, že Dahlgren trpí psychózou, díky které se nemohl ovládat, nebyl by za své činy zodpovědný a byl by uznán nepříčetným. Což by znamenalo mít velkou naději nejít do vězení a strávit život v léčebně. A protože ve Spojených státech funguje tzv. teritorialita, tedy teorie, že americký občan nemůže být souzen za skutky spáchané v jiných státech, začalo okamžitě složité jednání o Dahlgrenovo vydání. Na zpracování žádosti a veškerých podkladů mělo Ministerstvo spravedlnosti lhůtu 2 měsíce.
Vzhledem k tomu, že suverénní Spojené státy se velice nerady podřizují takovým žádostem, navíc od malých států jako je ČR, nebyla moc velká pravděpodobnost úspěchu. Nicméně i přes další hrozbu, že se Dahlgren dostane z vězení na kauci, zůstal až do zaslání žádosti k vydání ve vězení. A je potřeba říct, že v tomto případě se Spojené státy zachovaly až nečekaně a žádosti o vydání vyhověly. Řízení o vydání ale výrazně zpomalila stížnost Dahlgrenova právníka na legálnost vazby, kdy rozhodnutí v této věci padlo až v srpnu 2015. V tuto chvíli se tak Dahlgren stal prvním občanem USA vydaným do ČR k trestnímu stíhání a 31.8.2015 přistál na letišti v Praze.
Soud rozhodl o vazbě a chystalo se soudní líčení. Ve vězení se opět projevila jeho dvojakost – často byl klidný a hned zuřil, začal se sebepoškozovat, napadl strážného a skončil tak na psychiatrii.
Před soudem se Dahlgren během svých výpovědí zaměřoval spíš na svoje dospívání, popisoval touhu ubližovat jiným a další věci. K vraždám nic neřekl. Soudní lékaři i patolog se shodli v tvrzení, že oběti neměly žádnou šanci přežít – všichni napadení zemřeli během několika vteřin, maximálně jedné minuty. Znalecké posudky označily Dahlgrena jako osobu trpící smíšenou poruchou osobnosti, která se projevovala emoční labilitou nebo zvýšenou agresivitou.
Rozdíl v psychiatrických posudcích byl nakonec velmi podstatný, protože američtí psychiatři u Dahlgrena stanovili psychózu, u které by se Dahlgren nemohl ovládat a nemohl by za svůj čin být trestán. Čeští lékaři ale diagnostikovali pouze poruchu osobnosti. Americké posudky tak byly vyvráceny a když byly jasně a spolehlivě vyhodnoceny všechny pachové, genetické stopy a skvrny na oblečení, státní zástupkyně ve své závěrečné řeči pro obžalovaného Dahlgrena navrhla nejvyšší možný trest – doživotí. Obhájce Dahlgrena s tímto trestem samozřejmě nesouhlasil a snažil se rozsudek zvrátit. Nicméně mu to nebylo nic platné a Kevin Dahlgren byl v červenci 2016 odsouzen na doživotí. Proběhlo odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci a i proto, že se zde Kevin Dahlgren ke svým činům přiznal, Vrchní soud rozsudek v plném rozsahu potvrdil. Dahlgren se měl ještě navíc podrobit zabezpečovací detenci.
Padlo ještě dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně a součástí tohoto dovolání byla i žádost o umístění do zabezpečovací detence místo do výkonu trestu a žádost o zmírnění trestu. Vzhledem k tomu, že Dahlgren zřejmě neunesl obrovský psychický tlak a možná i výčitky svědomí a spáchal sebevraždu, Nejvyšší soud toto dovolání projednal až po jeho smrti.
Zdroj : Vraždy v Brně a okolí
