Článek
Baráková se narodila v květnu 1902 v Brně a jakožto dcera otce uvězněného kvůli dlužnému bankrotu musela dál vést obchod. Protože se její otec i bratr pohybovali ve zločineckém prostředí a patřili k brněnské „galérce“, Cecílie se sice snažila odolávat, ale velice brzo podlehla svodům. Jakmile si od jednoho zločince jménem Stanislav Rolek půjčila peníze na provoz obchodu, jela v tvrdém světě brněnských zločinců jako po másle. A její cíl byl přímo do pekla – i když to zatím nevěděla…
Kumpáni Rolka začali Cecílii vzdělávat ve zlodějském řemesle, ale samozřejmě to nedělali ze své dobré vůle. Nechávali se Barákovou řádně vydržovat – musela je živit a ve svém bytě přechovávala ty nejhorší zločince. Nutno ale podotknout, že Cecílie nebyla žádná ušlápnutá puťka – naopak. Vyhledávala příležitosti ke krádežím a celkově se projevovala dost dominantně. Takže celkově toto spojení vyhovovalo všem…
Celé její „učení“ skončilo roku 1928 před soudem. Ona sama organizovala krádeže na brněnském nádraží. Odsouzena byla na 9 měsíců, ale její odvolání jí trest snížilo na 3 měsíce.
Již na podzim 1929 ale byla Cecílie opět před soudem. A že byla opět činorodá, to dokázala, když z vazební věznice v Olomouci chtěla svému milenci a učiteli Rolkovi propašovat dopisy, ve kterých naváděla své kumpány, jak si mají naklonit dozorkyni nebo se radovala, jak se jí podařilo ukrýt kradené věci. Navíc měla v plánu zmizet na několik let do Ameriky a po návratu sehnat peníze a koupit si domek.
Tento soud skončil pro Barákovou trestem 4 měsíců v těžkém žaláři.
Další soudní proces Cecílie Barákové se odehrál v červnu 1930 a Baráková byla odsouzena rovnou ke 3 letům těžkého žaláře.
Když roku 1934 do Československa přicestoval mezinárodně hledaný zločinec Vladimir Petreševič, ukryl se v Brně a seznámil se s Rolkem a sourozenci Františkem a Cecílií Barákovými. Byl ale brzy dopaden a Cecílie se začala ukrývat a maskovat, nicméně v květnu 1935 byla také zadržena.
A protože Vladimir Petreševič i Stanislav Rolek po svém zadržení zpívali jako slavíci a na Cecílii snad řekli i to, co nevěděli, především jejich zdařilou loupež pokladny Záložny majitelů domů a pozemků ve Veselé ulici v Brně, byla Cecílie opět ve velkém problému. Na tuto loupež ale byla ona sama velice pyšná - protože tato pokladna byla vystavena v kanceláři a z ulice byla vidět v jednom zrcadle, které policistům nebo nočním hlídačům pomáhalo ji kontrolovat, namalovala Cecílie nákres shodný s realitou a ten vylepila na zrcadlo.
Po zmíněném pochytání Petreševiče, Rolka a dalších členů bandy se Cecílie schovala v Berlíně u své přítelkyně. Když se ale o ní začala zajímat i německá policie, vrátila se zpět do Brna.
Po zadržení později odmítla jakoukoli účast na Petreševičových loupežných výpravách, nebylo jí to ale nic platné. V prosinci 1935 byla opět odsouzena a jako členka Petreševičovy bandy, podílející se na více než stu krádeží a vloupání, byla odsouzena k jednomu roku vězení.
Jakožto totálně nepoučitelná byla Cecílie odsouzena – tentokrát naposledy – v červnu 1942, kdy Německý Zemský soud v Brně odsoudil 5 osob jako škůdce národa a nebezpečné řemeslné zločince. A trest byl tentokrát rozhodně velmi tvrdý – absolutní. Spolu s Bedřichem Podsedkem a Jaromírem Malým tak byla Cecílie Baráková 25.8.1942 popravena.
Zdroj : Autorský text inspirovaný knihou Skutečné zločiny po Česku
