Článek
Příbuzní také věděli téměř se stoprocentní jistotou, že babičce se stalo něco zlého. V rámci rodinného pátrání se totiž vydali k ní domů – a našli poškozené pletivo, náhradní klíče byly ztracené a na verandě bylo rozbité okno…
Policejní vyšetřování se tedy začalo ubírat směrem vyvrácení nebo potvrzení rodinných informací a domněnek. Okolí se rozdělilo na dva tábory – babička se buď šla utopit a nebo by si sama nic udělat nedokázala. A tím pádem jí někdo něco provedl…
Nicméně týdny a měsíce ubíhaly a vyšetřovatelé neměli žádné informace. Pátrání po paní Emílii, živé či mrtvé, uvízlo na mrtvém bodě a i když kriminalisté ve svém úsilí nepolevovali, potřebovali nový impuls…
Ten přišel až o několik měsíců později…
V červenci 1983 bylo totiž v obci Křesín z Ohře vyloveno ženské tělo v pokročilém stadiu hniloby. Poměrně brzy bylo identifikováno jako mrtvola nebohé seniorky Emilie B.
Následná soudní pitva jako příčinu smrti stanovila rdoušení. Patolog ale také nalezl neodborné oddělení levého prsu a zevních částí pohlavního ústrojí. Spolu s tím také konstatoval bodnutí kuchyňského nože přes zevní pohlavní orgán do levé části malé pánve. Hrot tohoto nože byl zcela zapíchnutý do měkkých tkání… Do vody ale byla žena hozena již jako mrtvá…
Vyšetřovatelé se začali zabývat obyvateli obce Křesín a postupně přišli na jméno Jaroslava Kubáče. Tento muž, který se narodil roku 1955, pracoval v místním JZD a ve vesnici nebyl moc oblíbený. Jako vyhlášený silák dokázal (a především toho byl schopný) uškrtit velkého psa a poté jej hodit do studny. Po nocích chodil po vesnici a házel kamínky ženám do okna.
Když jednou navázal poměr s vdanou ženou jednoho souseda, došla jejich pozdější potyčka tak daleko, že jej Kubáč držel pod krkem a vyhrožoval, že jej zabije. Často se také choval řekněme nestandardně – koupal se v ledové Ohři za mrazivých dnů, objímal želevický kříž a mluvil s ukřižovaným Kristem . Jeho kokrhání po ulicích byla téměř na denním pořádku…
Když byl tedy Kubáč ještě v červenci 1983 zadržen a skončil ve vazbě, obyvatelé obce si oddechli. Tentokrát čelil paragrafu recidivy trestného činu ublížení na zdraví. Během pár měsíců totiž napadl dva muže – v dubnu to byl 41letý a ještě před zadržením stihl napadnout 35letého muže.
Byť tedy skončil ve vazbě kvůli jiným paragrafům a o vraždě s ním nikdo nemluvil, Kubáč přesto vycítil, že je ve velkém ohrožení…
A věděl proč…
V obci Koštice totiž došlo v minulosti ještě k jedné tragédii…
22.11.1978 byla ve svém bytě nalezena mrtvá Marie L. Tato žena, narozena roku 1951, pracovala jako skladnice a byla objevena ve vaně plné krve a vody. Byla zavražděna několika ranami tupým předmětem do hlavy a následným udušením z utopení. Vrah navíc ženě odřezal obě bradavky a v jejím análním otvoru manipuloval záchodovou štětkou…
Vyšetřování tehdy zjistilo, že žena mívala časté pánské návštěvy – a že jedním z nich byli například Antonín Kredba nebo Jaroslav Kubáč…
Oba dva se tehdy podrobili vyšetření na detektoru lži a protože Kredba nedopadl zrovna nejlépe, začali kriminalisté uvažovat o tom, zda na této smrti neměl podíl. A podobné, ne-li stejné, to bylo i u Kubáče. Nicméně ani jeden tehdy nebyl zadržen nebo obviněn, protože kriminalisté neměli nic důkazného.
Kubáč ale nyní ve vazbě i tak tušil, že je zle a když se vyšetřovatelé začali ptát na koštické vraždy, zvolil nejdříve taktiku zapírání a popírání. Po pár dnech to ale vzdal a začal se postupně přiznávat…
Paní Emilii zaskočil u ní doma, když rozbil okno a vlezl do kuchyně. Protože na něj začala křičet, uhodil ji pěstí a začal škrtit. Během toho se vzrušil a proto ji znásilnil. Žena byla bez známek života a nijak se nebránila.
Protože Kubáč chtěl vědět, co je za jejím přirozením, začal ji po vyvrcholení řezat. Nakonec ještě odřízl prso. Potom tělo oblékl a hodil do řeky. Druhý den se do domu vrátil a stíral po sobě otisky a hledal svou baterku. Celou dobu měl prý ale pocit, že jej někdo sleduje…
Po následné rekonstrukci se Kubáč v dalším výslechu přiznal ještě k vraždě paní Marie…
Paní Marie byla na mužské a jednou Kubáče pozvala k sobě domů. Když jej později napadlo k ní zajít, přelezl zeď, vyrazil dveře a na půli cesty k jejímu bytu se s Marií potkal. U ní doma potom měli pohlavní styk a protože on ji moc neoslnil, když k ní v opilosti nečekaně vtrhl podruhé, ona jej drsně vyhodila se slovy, ať se vrátí, až bude střízlivý. A to ji stálo život…
Do Kubáče totiž vjel vztek a do bytu se velice brzy opravdu vrátil – jenže ozbrojen kovovou tyčí. Marie se tedy snažila zabránit mu vstoupit do bytu, jenže Kubáč byl silnější a Marii do bytu zatlačil. I když měla v ruce nůž, nebylo to Marii nic platné. Kubáč ji udeřil dvakrát do hlavy a když chrčící spadla na zem, sundal jí košilku, odnesl ji do vany, pustil vodu a když se začala hýbat, otočil ji obličejem dolů…
I když později vše odvolal se slovy, že on nikoho nezabil a nevraždil, nebylo mu to nic platné. Z vězení sice psal rodině dopisy, ve kterých tvrdil, že nic neprovedl a vše je sprostá lež, ale pozdější soudní přelíčení jej jednomyslně uznalo vinným.
A protože soudní znalci ve svém posudku uvedli, že Jaroslav Kubáč je psychopatická osobnost s projevy výbušné agresivity, nedostatkem soucitu s oběťmi a během páchání trestné činnosti zůstaly jeho rozpoznávací schopnosti plně zachovány, byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 25 let. Vykonal si ale pouze 17 let…
Zdroj : Autorský text inspirovaný knihou Panoptikum sexuálních vražd
