Článek
Tělo leželo na zádech, mělo mírně pokrčené nohy, hlavu pootočenou na levou stranu a oči pootevřené. V dlani pravé ruky byla hrst suché trávy a listí.
Následné ohledání těla vyloučilo případnou smrt způsobenou srážkou s vozidlem. Na těle se totiž nacházely bodná rána v oblasti hrudníku a zdatně zakrvácený svetr.
Vzhledem ke skutečnosti, že již předchozího večera byla nahlášena jako pohřešovaná jistá Vlastimila V., bylo potřeba ověřit, zda se nejedná o jednu a tutéž osobu. A to se bohužel potvrdilo…
Jakmile otec nezvěstné dívky mrtvolu ztotožnil a bylo jasné, že se opravdu jedná o 18letou Vlastimilu z Lokte, začalo vyšetřování.
Soudní pitva proběhla souběžně s důkladnými a několikadenním ohledáváním místa činu a patolog jako příčinu smrti stanovil bodnou ránu do přední plochy levé poloviny hrudníku. Ta zasáhla plíci, pronikla levou srdeční komorou a způsobila zakrvácení do levé hrudní dutiny.
Nicméně i přesto byla na krku nalezena další bodná rána, přičemž ta ale neporanila žádné větší krční cévy.
Byť dívka po tomto zranění chviličku byla schopná pohybu, povaha jejího zranění znamenala to, že nebylo možné ji zachránit při životě – a to ani v případě okamžité lékařské pomoci.
I díky výpovědi kamarádky kriminalisté věděli, že Vlastimila v den svého zmizení jela večer do Karlových Varů kvůli autoškole. Bohužel, zřejmě se rozhodla využít jízdu stopem – a to se jí stalo osudným…
Verzí motivu ale bylo několik – jako stopařka přisedla k pachateli do auta a on na ni velice brzy (třeba ještě v autě) zaútočil, stejně jako se mohlo jednat například o partnerský konflikt.
Protože ale Vlastimilu v inkriminovanou dobu u krajnice (a zároveň nedaleko od budoucího místa činu) vidělo hodně lidí – známých i neznámých -, verze o stopu dostávala stále konkrétnější obrysy. Nicméně ale i přesto se kriminalisté nedokázali hnout z místa, a tak byl případ v květnu 1980 přerušen.
Spravedlnost zatím zůstávala němá…
Druhé dějství tohoto příběhu začalo ve chvíli, kdy 3.4.1982 telefonovala na SNB v Sokolově jistá žena a nahlásila, že v sousedním bytě došlo k pobodání majitelky a její dcery.
Stalo se tak v Horním Slavkově a mrtvá žena se nacházela v bytě ve druhém patře. Markéta R. Zde žila se svou 31letou, právě se rozvádějící, dcerou a vnučkou.
Prvotní vyšetřování se nejdříve zabývalo několika otázkami. Proč byly ve sklepě vypnuté pojistky schodišťového osvětlení? Byli pachatel a oběť v bližším vztahu? Nebo pachatel pouze věděl, že žena vchodové dveře od bytu nikdy nezamyká?
Následná pitva jako příčinu smrti prokázala bodné poranění srdce s následným zakrvácením osrdečníku a levé dutiny hrudní.
Po zahájení vyšetřování se kriminalisté začali ptát také dcery mrtvé ženy, protože ta své zranění přežila – pachatel jí způsobil bodnou ránu v pravém rameni a řeznou ránu na malíčku a prsteníčku.
Je ale potřeba říct, že dceřina výpověď kriminalistům ihned od začátku pokládala spoustu zneklidňujících otázek a tato situace došla až tak daleko, že dcera si nakonec vyslechla podezření a následně i obvinění z trestného činu vraždy své matky…
Po jejím vzetí do vazby se musela podrobit znaleckému zkoumání a některým zdravotním vyšetřením. Klimová trpěla od narození sníženou ostrostí zraku pravého oka, což s defektem sítnice znamenalo, že žena de facto viděla jen na jedno oko – a to ještě ne dobře, protože levé oko vykazovalo známky krátkozrakosti. Nemohla tedy vnímat útočníka tak jako zdravý člověk. Psychologický posudek zkonstatoval, že Klimová své vztahy s matkou zlepšila po narození dcery, vždy ji považovala za dominantní osobu a více vycházela s otcem. Nicméně když vztahy obou rodičů dospěly do fáze rozvodu, matka to brala jako zisk nové svobody. Po narození zmíněné vnučky se ženy k sobě začaly chovat tolerantněji a matka dceři pomohla s bydlením, když i ona se rozváděla…
Nic tedy nenasvědčovalo tomu, že by Klimová měla důvod svou matku zavraždit. Byť ale posudek byl vyhotoven již v říjnu 1982, Klimová se z vazby dostala až v únoru 1983…
A opět tedy platilo, že kriminalisté uvízli na mrtvém bodě. A také v případě druhé vraždy to bylo opravdu na dlouho…
Vyšetřovatelé totiž prověřovali mezi možnými pachateli druhé vraždy i jakéhosi Jaroslava Lohra…
Ten se narodil roku 1955, pocházel z Horního Slavkova a během základní vojenské služby si odpykal dva roky vězení za napadení 56leté ženy. Roku 1976 totiž napadl tuto ženu, svalil ji na zem, strhal z ní šaty a brutálně ji znásilnil. Ženě tak navíc způsobil vážné zranění…
Čas opět plynul a pachatel nebo pachatelé prostě nebyli…
Jenže pak nastal den 18. 4. 1984…
Mladá žena na jednom balkóně hornoslavkovského sídliště věšela prádlo. Bohužel ji spatřil opilý muž, který navíc trpěl agresivními deviantními sklony. Protože žena se předklonila a nic netuše tak muži ukázala stehna i spodní prádlo, on se vzrušil a dostal chuť na sex. Usmyslel si, že s touto ženou bude souložit, ať se děje, co se děje…
Zašel do své garáže, vzal si nůž a provizorní masku z punčoch. Vrátil se k domu, na schodech si nasadil punčochy a násilím vnikl do bytu. Své jednání později okomentoval slovy: „Byl jsem rozhodnut, že když nebude povolná, že ji bodnu.“
Ženu začal nožem ohrožovat v oblasti ledvin a chtěl, aby jej zavedla do své ložnice a požadoval také, aby byla zticha. Jenže žena přece jen slabě vykřikla a tento její výkřik slyšel manžel. A jakmile přišel do ložnice, reagoval jednoduchou otázkou: „Co blbneš, Jardo?!“
Tento Jarda totiž nebyl nikdo jiný než již zmíněný Jaroslav Lohr a byť se snažil utéct sklepním oknem do ulice, před vchodem stál manžel před chvílí napadené ženy s dalšími muži a snažili se utíkajícího násilníka zadržet. A byť se snažil dokonce ujet autem, neměl Lohr šanci a byl zadržen místními občany. Nakonec byl příslušníky VB odveden na místní služebnu a velice brzo také obviněn z pokusu trestného činu znásilnění a opilství.
Jenže netrvalo moc dlouho a přišlo Lohrovo přiznání k vraždě Vlastimily V. i Markéty R. Během výslechu se tedy přiznal, že v případě vraždy Vlastimily chtěl získat její náklonnost a potom s ní mít sex. Jenže dívka jej hrubě odmítla a do něj vjel vztek.
A vražda Markéty R.? Té předcházela pitka v jedné hospodě. Lohr se potom opilý vracel domů a v první chvíli si neuvědomil, že nestojí před svým domem. Vyšel do druhého patra a bez problémů otevřel dveře svého domnělého bytu. Protože slyšel hrát rádio, uvědomoval si, že je v cizím bytě. A protože neznámá žena v bytě uviděla neznámého muže, začala jej vyhánět. Byť ženu znal již od mládí, vzal nůž a bodl ji do levé strany hrudníku. A protože se ještě objevila i druhá žena, bodl i ji.
Byť některé jím vypovězené skutečnosti kriminalisté vyvrátili, podstata byla stejná – Jaroslav Lohr byl pachatelem dvou vražd. Pobyt ve vazbě byl vyplněn znaleckým zkoumáním a znalci zkonstatovali, že Jaroslav Lohr byl heterosexuální muž se silným pohlavním pudem, jehož motivace k trestné činnosti byla sexuálně sadistická a v pozadí s deviantními sklony včetně fetišismu. Rozpoznávací schopnosti ale zůstaly zcela zachovalé, byť ty ovládací byly částečně snížené. Byl hodnocen jako vysoce egocentrický, úzkostně akcentovaný, má potřebu prestiže a uznání, IQ hodnoceno v pásmu mírného nadprůměru a možnost resocializace byla hodnocena jako snížená.
Sexuologové pak tento posudek doplnili o další diagnózy. Jaroslav Lohr trpěl agresivní formou sadismu bez ritualizovaného týrání a ponižování oběti, ale zároveň byl schopen nečekaně zuřivě napadat oběť a znehybňovat ji usmrcením.
S tímto a dalším materiálem pracovala světská spravedlnost a Jaroslav Lohr byl Krajským soudem v Plzni v říjnu 1985 odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 25 let a 4 měsíců.
I když se Lohr odvolal, Nejvyšší soud ČSSR trest v plné výši potvrdil. Po vykonání tohoto trestu musel Lohr navíc nastoupit na nařízenou ústavní léčbu s navrženou stereotaktickou operací nebo kastrací.
Zdroj : Autorský text s využitím knihy Panoptikum sexuálních vražd
