Článek
Když se chlapec nevrátil ani o sobě nedal vědět, začali otec s dědečkem pátrat v okolí a babička volala do všech nemocnic a ostatních zdravotnických zařízení. A když o chlapci nevěděli ani kamarádi, bylo už opravdu zle…
Když tedy rodina zavolala policii a policisté prohledali byt, prošli se psy Grébovku a dál už nic, jejich přístup se nesetkal se souhlasem rodiny. Právě chlapcova babička později velmi hlasitě kritizovala tento jejich postup – a tato kritika zněla ještě silněji, protože babička pracovala jako sociální pracovnice Dětského centra SOS dětských vesniček…
I přes vysílanou pátrací relaci se nenašly žádné relevantní zprávy a informace a chlapec byl nalezen až náhodou…
V polovině listopadu 1992 totiž pracovali dělníci na stavebních úpravách v jedné vršovické ulici. Součástí těchto úprav byl i sklep – a právě zde byl chlapec nalezen. Přikrytý prkny a s probodnutým srdcem. A co hůř – stažené oblečení svědčilo i o sexuálním motivu pedofilní vraždy…
Kriminalisté tedy začali vyšetřovat chlapcovu vraždu a i když se v té době na svobodě nacházel vrah Filipovy matky, nepřipadal jim jako možný podezřelý.
Když bylo chlapcovo tělo nezvratně identifikováno, byl to na delší dobu poslední konkrétní posun v případu. Obvyklé prověrky totiž nepřinášely žádné nové poznatky a nebyl nikdo, kdo by mohl kriminalisty nasměrovat správným směrem. Bohužel, Filip v dětském kolektivu nebyl oblíbený a spolužáci mu zazlívali, že se snažil ukrást si pro sebe přízeň všech učitelek. A co hůř, jeho někdy až přehnané a infantilní chování se odráželo i doma – od otce totiž odešla přítelkyně a rozchod zdůvodnila právě tímto Filipovým chováním.
I přesto ale rodiče spolužáků vypsali odměnu za dopadení pachatele. Nutno podotknout, že tak učinili spíš z obavy o své děti…
V této době se budoucí pachatel pedofilní vraždy Ervín Bobek potuloval po republice. Z posledního výkonu odnětí svobody byl propuštěn v srpnu 1992 a přespával, kde se dalo. Jakmile začala zima, obýval teplovodní kanál a vytvořil si doupě, kam později lákal své oběti.
Než byl ale uzavřen případ vraždy Filipa, stala se další vážná věc…
1. 12. 1992 byla brněnská policie na nohou – bylo totiž nahlášeno pátrání po 20měsíčním chlapci Tomáši S. Ten byl doslova ukraden – i s kočárkem jej odvezl tulák a naštěstí byl velmi brzy dopaden. Tento pachatel se jmenoval Ervín Bobek a protože věděl, že nemá smysl zapírat, začal vypovídat.
Chtěl se dostat zpět do vězení, proto ukradl kočárek s dítětem. Proč? V kriminále měl dostatek sexu, na svobodě se musel uspokojovat sám. V Brně měl představy, že osahává malé kluky a v kanále jednoho měl. Naštěstí se chlapci podařilo utéct…
Bobek dál vypověděl, že v kočárku tušil chlapce a měl v plánu si „udělat dobře“… Naštěstí k tomu ale nedošlo…
A po chvíli Bobek přiznal i vraždu malého Filipa…
V parku prý koukal po skupině chlapců a jednomu z nich řekl, aby si k němu sedl na lavičku. Společně pili ovocné víno, a protože se mu chlapec líbil, „dostal chuť si na něj sáhnout“. Slíbil mu sladkosti a odvedl jej do starého sklepa. Když mu začal rozepínat kalhoty, chlapec začal křičet a chtěl utéct. Proto mu Bobek jednou rukou začal zacpávat ústa a druhou jej držel. Po chvíli vytáhl svůj nůž a chlapce bodl do prsou.
Když jej svlékl z kalhot a trenýrek, ucítil Bobek vzrušení. Onanoval tedy až do vyvrcholení a ejakuloval do svých trenek. Potom odešel…
Po zadržení a rekonstrukci se Bobek podrobil znaleckému zkoumání. Znalci zkonstatovali, že neměl žádné lidské vztahy, nulové pracovní návyky, nic neuměl a ani to nechtěl změnit. Ve vězení se cítil líp než na svobodě Zároveň netrpěl zvýšenou agresivitou, spíš byl pasivní a submisivní. Neměl sadistické sklony…
S tímto a dalším materiálem pracovala světská spravedlnost a Městský soud v Praze Ervína Bobka uznal vinným ve všech bodech obžaloby a odsoudil k trestu odnětí svobody v délce 25 let. Odvolací soud ale tento rozsudek upravil na konečných 20 let.
Zdroj : Autorský text inspirovaný knihou Panoptikum sexuálních vražd
