Článek
20.6.2001 byla na policii v Kladně nahlášena jako pohřešovaná malá dívka, teprve 5letá Terezka. Její zmizení nahlásila matka Helena Čermáková a zároveň vypověděla, že šly s dcerou na hřiště nacházející se kousek od jejich domu, pod vlivem zbytkového alkoholu v krvi na chvíli usnula a když se vzbudila, dcera byla pryč…
Pátrání bylo několik dní zcela bezvýsledné, a tak se 26.6. uskutečnila největší pátrací akce v historii Kladna - 500 policistů včetně studentů střední policejní školy pročesávalo celé město. Bohužel, bezvýsledně…
Vzhledem k tomu, že Čermáková nevedla žádný spor o dítě a neznala ani žádné okolnosti zmizení, začínali se kriminalisté více zaměřovat právě na ni. Z následných výslechů se Čermáková pomalu, ale jistě stávala matka-podezřelá než matka-oběť, která právě přišla o dítě a nemá s jeho zmizením nic společného…
Helena Čermáková se tak tedy z oběti a nešťastné matky pomalu, ale jistě stávala důvodně podezřelou. Policisté ji znovu a znovu vyslýchali, zpracovávali a posuzovali každé její slovo, mlčení a celkové chování. Celé vyšetřování bylo také ovlivněno výrazným mediálním zájmem - každý člověk v republice chtěl vědět, co je s Terezkou, jak pokračuje pátrání, nabízely se různé formy pomoci… Čermáková tento tlak nejdříve vítala, ze začátku se cítila za hvězdu. Jenže jak se časem postupně měnilo mínění veřejnosti i kriminalistů, Čermáková se začala hroutit. Nakonec se rozhodla pro sebevraždu skokem z okna ve 2. patře. Zachránil ji pád na trávu.
V nemocnici ale začala postupně naznačovat, kde by Terezka mohla být a co se s ní stalo. Když ale přizvaná policejní psycholožka dostala za úkol posoudit věrohodnost Čermákové a jejích výpovědí, tato psycholožka velmi rychle dospěla k názoru, že Čermáková není věrohodná a její pokus o sebevraždu vyzněl spíš kontraproduktivně, protože matky pohřešovaných dětí většinou vynakládají obrovské úsilí, aby se jejich dítě našlo a aby zjistily, co se s jejich potomkem stalo. A myšlenky na sebevraždu nebo její samotný akt přicházejí až při tragickém konci…
Čermáková tedy na odborníky působila spíš jako matka, která moc dobře ví, co se s její dcerou stalo a snaží se jen zakrýt stopy a svou vinu…
Později během hospitalizace ale Čermáková učinila částečnou výpověď a připustila, že Terezka by mohla být v jednom opuštěném domku. A to byl první významný posun v případu…
Když kriminalisté získali podezření, že Terezka by mohla být v základech bývalé hájovny v lesíku zvaném Bažantnice, jejich podezření nebylo liché a 11.7. byla mrtvá a částečně ohořelá Terezka nalezena a vyproštěna hasiči. Čermáková sem opakovaně chodila a snažila se zahlazovat stopy…
Při následné pitvě se ale nepodařilo určit přesnou příčinu smrti – ať už bohužel nebo bohudík. Čermáková pouze vypověděla, že dceru zalehla v opilosti a udusila ji. Na místo nálezu tak donesla již mrtvé dítě…
Čermáková svou mrtvou dceru tedy nesla v náručí a před domem ještě mluvila se sousedem. Ten si myslel, že holčička spí… Bohužel, dívence by už nebylo pomoci…
Když Čermáková dorazila k domku, svlékla se do spodního prádla, prolezla do sklepa, polila tělíčko hořlavinou a zapálila. Poté vylezla, oblékla se a odešla. A protože se snažila zničit tělíčko i všechny stopy, vracela se sem opakovaně…
A když se poprvé vrátila k domu, začala volat na místní chlapce na hřišti, jestli neviděli její dceru…
Po následném plném přiznání a zadržení byla Čermáková vzata do vazby, kde čekala na soud. Ten přišel o pár měsíců později a Helena Čermáková byla odsouzena k trestu odnětí svobody v délce 3 let. Propuštěna byla roku 2006 a odstěhovala se na druhou stranu republiky, na Ostravsko.
Zdroj: Autorský text inspirovaný knihou Panoptikum sexuálních vražd
