Článek
Ivan Lazok se narodil roku 1955 a pocházel z neúplné rodiny. Matka byla svobodná, často v kriminále a Ivana se zřekla ihned po porodu. Otce viděl jen párkrát a babička na výchovu nestačila. Proto Ivan od tří let pobýval v dětských domovech. V dospělosti většinou pracoval jako pomocný dělník.
I když byl Lazok trestán podmíněně již během nezletilosti, první trest odnětí svobody dostal hned v 18 letech, kdy mu „napařili“ 14 let za pokus o znásilnění a loupež, a navíc ještě pokus vraždy nepohodlného svědka. K tomu ještě přičetli podmínku z předešlého trestu, kterou Lazok nedodržel.
Tento trestný čin se odehrál 28.7.1974 v Kamenickém Šenově a obětí se stala 25letá Milada.
Lazok vypověděl, že viděl známou účetní, která nesla tašku s penězi a napadlo ho, že ji zabije a okrade. Schoval se tedy do příkopu a dostal nápad, že by jí mohl navíc i znásilnit. Začal být vzrušený a po chvíli zaútočil nožem na břicho nebohé ženy. Ta ovšem ztlumila útok rukou a rána tedy trefila pouze knoflík. Druhé bodnutí již ale bylo do zad a třetí útok žena dokázala odvrátit.
Lazok skončil ve vazbě a při vypracovávání znaleckého posudku znalcům vyprávěl o svých fantaziích. Přiznal se mimo jiné, že sex zkoušel jen s fenou a se ženami neměl žádné zkušenosti…
Po odpykání tohoto trestu byl v říjnu 1988 umístěn na uzavřené oddělení psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích a podstoupil ochranné ústavní sexuologické léčení. Bohužel jej ale neabsolvoval celé, respektive se snažil zkrátit jej na nejmožnější minimum. Odmítl kastraci, hormonální léčba se mu zdála dlouhá a v říjnu 1990 poprvé utekl. Vrátil se ale za 2 dny s prosíkem, že už utíkat nebude…
Po čase ale začal dostávat propustky, ze kterých se vracel včas a bez problémů. Lékaři proto později navrhli změnu ústavní léčby na tu ambulantní. Byl prý stabilizovaný, schopen propuštění, jen musel dál užívat tlumící prášky…
Lazok to všechno samozřejmě sliboval, ale vzhledem k jeho osobnosti byl tento slib spíš pouhé zbožné a naivní přání. Čekání na soud se Lazokovi zdálo dlouhé, proto v červnu 1991 opět utekl. Jenže vedení nemocnice jej v tu dobu vlastně již formálně propustilo a soud krátce nato rozhodl o změněn léčby, takže Lazokovi za tento útěk nic nehrozilo a byl volný. A co hůř, aspoň pro veřejnost, nikdo se nezajímal, kam půjde…
Po několika týdnech se tak Lazok dostal až do Krkonoš. Neměl žádné peníze, přespával kdekoliv a své toulání vyřešil pro něj obvyklým způsobem – u jednoho stánku prodal hodinky a za tyto utržené peníze si koupil jídlo, cigarety a pivo.
V Harrachově se v tuto dobu nacházela i jeho pozdější oběť, Nikol B. Ta přijela ze Znojma a měla se zde zúčastnit kurzu angličtiny…
V osudný den, tedy 31.7.1991, nejen, že slavila 17. narozeniny, ale bohužel potkala i Lazoka. Ten si na ni počkal v lesním areálu zvaném Zimní cesta, nachystal si do ruky nůž a po přepadení dívky ji ubodal 12 ranami nožem. Byl ale vyrušen náhodnými turisty, kteří jej navíc viděli přímo s nožem v ruce nad tělem oběti. Lazok tedy ihned sebral Nikolinu peněženku s hotovostí a utekl. Turisté tedy zavolali záchrannou službu a později pomohli policii sestavit portrét pachatele.
A protože tento popis byl velmi dobrý, byl Lazok zadržen již chvíli po činu.
Když se druhý den konala pitva, prokázala jako příčinu smrti vnitřní a vnější vykrvácení při bodnořezných poraněních srdečnice, plic a jater. Dívka bohužel neměla sebemenší šanci přežít…
Bylo naprosto jasné, že Lazok nikdy neměl opouštět brány psychiatrické léčebny. Pozdější znalecký posudek totiž potvrdil sexuální deviaci zvanou patologické sexuální agresivita, díky které Lazok útočil na mladé ženy. Bez sexuologické léčby byla resocializace zcela vyloučena, navíc Lazok ji kategoricky odmítal…
Svou vinu posléze dramaticky zlehčoval, deviaci popíral. Dívku prý zabil, protože byl v těžké situaci. Neměl peníze, ale nechtěl se vloupat do obchodu, protože tam mají alarmy. Vraždy litoval, ale nemohl prý jednat jinak.
Nicméně o pár týdnů později svou výpověď diametrálně změnil a tvrdil, že dívce dal do ruky nůž, aby jej s ním zapíchla, protože život už jej nebavil. Ona ale měla strach a začali se o nůž přetahovat. Chtěl jí ho tedy vytrhnout a pak ji tedy nějakým způsobem zabil…
Tato svérázná výpověď ale nebyla pravděpodobná a důvěryhodná, protože Lazok neměl na těle žádné stopy zápasu. Proto brzo Lazok přišel s verzí třetí, kdy tvrdil, že dívku našel u cesty už mrtvou a nůž tedy jen vzal do ruky. No a na následném soudu vymyslel a prezentoval čtvrtou verzi činu – vraždil jistý Štaubert z Karlových Varů.
Tento muž měl Lazokovi zaplatit rovné dva miliony korun, a navíc mu měl vyhrožovat, že když to neudělá, Štaubert zavraždí jeho bývalou družku Soňu…
Asi není potřeba zmiňovat, že soud žádné jiné Lazokově verzi nevěřil a že důkazy soudu předložené jasně prokazovaly Lazokovu vinu… Nebylo se tedy čemu divit, když byl Ivan Lazok Krajským soudem v Hradci Králové v září 1992 odsouzen k nejvyššímu možnému trestu – doživotí. I když se Lazok odvolal, následný Vrchní soud v Praze v únoru 1993 rozsudek potvrdil.
Zdroj: Panoptikum sexuálních vražd
