Článek
Žena se poté ihned zeptala, jestli se nejedná o její dceru Kamilu, která se v noci nevrátila domů. Muž tuto domněnku sice nepotvrdil, ale zároveň si všiml, že u jejich domu je malá kaluž krve…
Vzhledem k tomu, že se jednalo o násilnou smrt, případ si převzala teplická kriminálka a krajská složka policie z Ústí nad Labem.
Ohledáním místa činu bylo zjištěno, že pachatel tělo táhl po příjezdové komunikaci garáží až do blízkého křoví. Byly také nalezeny výrazné krevní stopy ve sněhu překryty samotným tělem. A protože bylo hodně sněhu, celá scenérie působila o to víc brutálně.
Totožnost mrtvé byla velmi brzo potvrzena a následné ohledání mrtvoly zkonstatovalo mnoho zranění – například řeznou ránu na levé straně krku s pravděpodobným proříznutím hrtanu. Na hrudníku bylo patrných více než 10 bodných ran a jako vysoce pravděpodobná příčina smrti bylo stanoveno vykrvácení z hluboké rány na krku a po četných ranách do hrudníku.
Nejbližší vyšetřování zjistilo, že Kamila se večer před smrtí doma se dvěma kamarádkami chystala na ples. Tam skutečně odešla a domů se vrátila krátce po půlnoci. Matce to sice bylo divné, ale chystala se s dcerou o tom promluvit až ráno. Potom slyšela, jak Kamile zazvonil telefon a poznala, že volá Jakub. Kamilin Kubíček, Jakoubek apod… Kamila prý řekla, že někam přijde, potom zhasla a matka s přesvědčením, že dcera je a zůstane doma, šla spát.
Ráno bohužel rodiče zjistili, že jejich dcera byla chladnokrevně a brutálně zavražděna…
Vzhledem k tomu, že Kamilin poslední telefonát byl s nějakým Kubou, kriminalisté se začali zaměřovat na chlapce a muže z jejího blízkého okolí s tímto jménem. Proč? Ono, když děvče vyjde před dům jen v noční košili, kozačkách a tátově zimní bundě, musí tomu dotyčnému důvěřovat – a znát ho…
Jakmile se tedy kriminalisté dostali k Jakubu Procházkovi, zjistili, že tento 19letý mladík s Kamilou několik let chodil a dokonce důvěrně znal i Kamilinu rodinu…
Vše se tehdy zdálo idylické, až do okamžiku, kdy se Kamila s Jakubem rozešla. On to nesnášel úplně nejlépe a začal o Kamile mluvit neslušně až vulgárně a na plese se spolu dokonce pohádali. I proto také byl Jakub Procházka pro vyšetřovatele v podstatě jediným podezřelým.
Nutno podotknout, že když se poté kriminalisté vydali k Procházkovi domů, našli v koupelně mokrý oblek, ze kterého do vany kapala voda. Růžová voda… On sám se později o Kamile rozpovídal…
Na plese prý působil jako pořadatel a neměl čas se s Kamilou jakkoli bavit. Když mu to vyčetla, odešla sama domů. On po skončení plesu poseděl s kamarády v jednom baru a k ránu se rozešli. Je nutné říct, že oba kamarádi tuto část potvrdili. Je ale také potřeba uvést, že Procházka se po chvíli samovolně přiznal k vraždě Kamily a zároveň cynicky popsal průběh činu a likvidaci těla. A stejně tak i spolupachatelství dvou kamarádů – Antonína Režňáka a Petra Štencla…
Procházka vypověděl, že po plese šli všichni tři ke Štenclovi domů a zde se rozhodli zrealizovat dlouhodobý plán – zavraždit člověka. Jednoznačná volba ten večer padla na Kamilu…
Vzali si tedy gumovou paličku a když byli poblíž Kamilina domu, Procházka jí zavolal. Když vyšla před branku, čekal tam Procházka s Režňákem. Když k nim přišla, zeptala se, co chtějí. Odpovědí jí ale byl útok – Procházka ji chytil za ruce a zacpal ústa a Režňák ji opakovaně bil paličkou do hlavy. Kamila ztrácela vědomí, a tak ji odtáhli ke garážím. Když nad ní stáli a kouřili, Štencl zjistil, že dívka pořád žije. A to nemohli potřebovat, protože jim bylo jasné, že by je Kamila udala.
Když začala debata o „nejlepším“ způsobu zavraždění člověka, přišel Štencl s radou, aby Kamile prudce dupli na hrudník – a Režňák to hned udělal. Protože ale Kamila pořád žila, rozhodl se Procházka pro „lepší“ a humánnější“ způsob a bodl Kamilu 11krát nožem do hrudníku a řízl ji do krku…
Když bylo po všem, odtáhli tělo za garáž, utřeli si ruce od krve a odešli do baru na diskotéku. Tam se umyli od krve, opláchli paličku i nůž a řešili, co udělat s tělem. Proto se vrátili k tělu a Procházka Kamile svlékl kalhotky a snažil se fingovat sexuální motiv vraždy.
Procházka později také mimo jiné dodal, že : „Kdybychom spolu chodili, tak by se to nestalo. Rozchodem se pro mě stala cizím člověkem. Ukončením vztahu se pro mě stala mrtvým člověkem.“
Během znaleckého zkoumání pak sám Procházka znalcům sdělil, že se v Praze seznámil se skupinou kluků, se kterými mluvili mimo jiné o kanibalismu. Při debatách na toto téma si ujasnil, že nechce být součást stáda a sám se vnímal spíš jako dravec. Postupně se se dvěma kamarády víc a víc nořil do problematiky možností porcování lidského těla a dokonce již měli rozdělené, kdo sní jaký orgán. Procházka sám si vybral vnitřnosti… A později se neštítil prohlásit, že porcování lidského těla by dělal rád…
Když o svých pražských kanibalských debatách vyprávěl bílinským kamarádům, byl za hvězdu. Nejvíce to zaujalo právě Petra Štencla, který měl velký zájem o medicínu a co nejdříve Procházku vyhledal a chtěl něco podniknout. Že prý se mu to bude hodit i při studiu medicíny…
Když tedy zatím oni dva skutečně začali tento čin plánovat, sehnal Štencl ještě řidiče – již zmíněného Antonína Režňáka.
Svou oběť měli získat únosem a nejvhodnější jim připadalo neznámé cikánské dítě. Odvoz na chatu, vražda, polévka z vnitřností a pečínka… Člověku se při té představě zvedá žaludek…
Když Procházka obě skupiny – pražskou i bílinskou – seznámil, došlo dokonce k vzájemnému seznamování s představami. I když zatím nepadla žádná konkrétní dohoda o oběti nebo plánu. Nicméně pražská část chtěla vše natáčet a potom prodat do zahraničí…
Nakonec z tohoto plánu sešlo úplně, protože chata, kde by se mělo později všechno odehrát, se nacházela v zahrádkářské kolonii. Respektive pražská sekce od toho upustila – ta bílinská se svého nápadu tak lehce vzdát nechtěla…
A když nastal den plesu a Kamila odešla sama, viděli to chlapi jako „vhodnou příležitost“…
Následný znalecký posudek obsahoval slova jako pozérství, egocentrismus, egoismus, chladnost bez sebemenších zábran. Procházka působil, jako by se chlubil a jeho počínání mu dělalo dobře. Emočně nezralý, citově chladný, má nedostatek empatie, životní pokory a lítosti. Neprožívá pocit viny, je nespolehlivý, nezodpovědný, neupřímný… Byla u něj klasifikována porucha sexuální preference typu sadismu či nekrosadismu a jako takový byl společensky vysoce nebezpečný. Jeho rozpoznávací schopnosti zůstaly nedotčené, byť ovládací byly podstatně snížené. Sexuolog proto také navrhl uložení ochranné sexuologické léčby ústavní formou. Psychiatři navíc navrhli po výkonu trestu detenci, neboť jeho porucha osobnosti není medicínsky léčebně ovlivnitelná.
S tímto a dalším materiálem pracovala světská spravedlnost a Krajský soud Jakuba Procházku odsoudil k trestu odnětí svobody v délce 20 let s následným sexuologickým léčením. Antonín Režňák byl odsouzen také ke 20 letům a Petr Štencl k 18 letům odnětí svobody. Jejich odvolání i dovolání ale následně byla zamítnuta a tresty zůstaly ponechány.
Zdroj : Autorský text inspirovaný knihou Panoptikum sexuálních vražd
