Článek
16. 1. 2003 byla v parku Stromovka v Českých Budějovicích nalezena mrtvola ženy ležící na zádech s rukama mírně rozpaženýma a nohama mírně od sebe. Po ohledání těla lékař nalezl výraznou strangulační rýhu, kdy následná pitva prokázala že žena zemřela na následky udušení z uškrcení.
I když se u mrtvé ženy nenašly žádné osobní věci ani doklady, totožnost byla objasněna druhý den. Na policii totiž muž ohlásil pohřešování své sestry Veroniky F.
Následné vyšetřování od bratra oběti zjistilo základní informace – Veronika byla rozvedená a kamarádila mimo jiné s jistým Jardou, který příležitostně pracoval jako vyhazovač a kterému bratr oběti volal, jestli o Veronice něco neví.
Tento Jarda nebyl nikdo jiný než Jaroslav Steinbauer a kriminalistům nejprve vypověděl, že Veroniku znal pár let, že u něj byla 15. ledna a že po jejím odchodu už ji neviděl, pouze od ní dostal tři SMS zprávy zamilovaného charakteru.
Kriminalisté si ale všechno prověřili a zjistili, že Steinbauer po údajném Veroničiném odchodu z jeho bytu volal své známé z jejího mobilu. A navíc, zmíněné SMSky psal on sám. A když přišli také na to, že Steinbauer Veroničin mobil prodal v jedné zastavárně, byl Steinbauer jako podezřelý znovu vyslechnut.
I když nejprve souhlasil s detektorem lži s tvrzením, že nic neprovedl, o chvíli později měnil výpověď. A nutno podotknout, že i když v tuto chvíli nebyl podezřelý, později mu kriminalisté přesto sdělili podezření.
Steinbauer tvrdil, že mu Veronika mobil půjčila. Hledala prý pronájem a měla několik vyhlédnutých adres. Během návštěvy jí vrátil dlužné peníze, půjčil si telefon, hrál hry a vybil ho. Proto slíbil Veronice, že jej dá do nabíječky a ona ať se staví později. Jenže potom začal přemýšlet, že by telefon prodal a Veronice by řekl, že jej ztratil. Začal tedy lidem rozesílat SMSky ve snaze vyvolat dojem, že je Veronika opilá.
Druhý den mobil skutečně prodal a zjistil, že byla ve Stromovce nalezena mrtvá žena. A měl strach, že když řekne o mobilu pravdu, bude se smrtí Veroniky spojován. Samozřejmě neprávem spojován, protože on by jí přece neublížil…
Ještě dodal, že s Veronikou opakovaně spal, ale nešlo o vztah, sloužila mu pouze dle jeho slov jako matrace, aby si „vrznul“. Půjčoval si od ní peníze, zásobovala jej cigaretami a on neměl sebemenší důvod jí zabíjet.
Tolik k jeho první výpovědi, tedy aspoň stručně…
Steinbauer byl samozřejmě pozorován soudními znalci, kteří došli k jasným závěrům – intelekt v dolní části průměru, jednodušší myšlení, emočně nezralý, infantilně závislý na partnerce, žárlivý, chování méně regulované s asociálními projevy.
Kriminalisté v průběhu vyšetřování zjišťovali bližší informace o jeho zmíněné agresivitě, která byla opravdu značná – bývalá přítelkyně popsala například situaci, kdy byla se Steinbauerem na rybníku a stáli na betonové hrázi. Během chvíle visela nohama dolů do vody a prsty měla pod víkem, kdy Steinbauer betonové víko ještě víc přimáčknul na její prsty a dělal si z toho srandu. O fackách, vyhrožování, tahání za vlasy po schodech apod. se tu zmiňovat nemusíme…
Po Steinbauerové převozu do vazební věznice na Pankráci byl opět podroben znaleckému zkoumání a znalecký posudek byl doplněn o informace z dětství a další trestné činnosti. Snížené známky z chování, pobyt ve výchovném ústavu, opakovaně trestán pro majetkovou i násilnou trestnou činnost. Nenapravitelný recidivista.
Znalci zkonstatovali psychopatii s antisociálními rysy. Je dominantní, emočně nezralý se sklonem ke lhaní a vymýšlení. Možnost resocializace byla výrazně ztížena. I přesto se nepodařilo Steinbauerovi trestný čin vraždy prokazatelně dokázat. On sám vraždu vehementně popíral.
Nicméně i za této situace byl Jaroslav Steinbauer postaven před soud. A protože soudci neměli lehkou důkazní situaci, Steinbauer byl zproštěn obžaloby, ale státní zástupkyně podala odvolání a Steinbauer tak zůstal až do přelíčení Vrchního soudu v Praze ve vazební věznici. Ten potom toto odvolání zamítl a nařídil Steinbauerovo propuštění z vazby. A ten byl tedy definitivně volný.
Vrah mladé Veroniky nebyl odsouzen a její smrt tak nebyla spravedlivě potrestána. Alespoň prozatím…
Čas plynul a nadešel den 29. 4. 2004.
Nedaleko Českých Budějovic byla nalezena mrtvola mladé ženy. Ta byla později identifikována jako Lucie Č., která byla pohřešovaná tři dny. Tělo bylo nalezeno v bažině se škrtidlem z textilního pásku kolem krku a úst. Příčinou smrti bylo tedy udušení z uškrcení.
Kriminalisté zahájili vyšetřování a velice brzy se v jejich záznamech objevilo jméno Jaroslav Steinbauer.
S mladou dívkou Lucií se totiž důvěrně přátelil. Než to byl ale spíš podezřelý fakt, že Luciina matka si ještě v době jejího pohřešování obstarala číslo na Steinbauera, zavolala mu a rovnou jej obvinila, že Lucii znásilnil a někde ji drží.
On to samozřejmě popřel a řekl jí, že kdyby Lucii viděl, rozhodně ji zdrží a oznámí policii.
Po nálezu Luciina těla mu volala znovu a on prý už od nějaké kamarádky o smrti Veroniky věděl. A věděl přímo o vraždě, nemluvil o žádném jiném způsobu smrti. A matka tohle tedy považovala za velmi podezřelé. Navíc, když při jejich rozhovoru byl velmi nervózní.
Do mozaiky navíc zapadlo i svědectví Luciiny spolubydlící z internátu, která vypověděla, že Lucie Steinbauerovi půjčovala peníze a poslední částku měl vrátit právě v den Luciina zmizení a vraždy. Což bylo naprosto shodné jako v případě první vraždy…
A co víc, vyšetřovatel stále přemýšlel, kde viděl textilní pásek, kterým byla Lucie zavražděna? A protože Steinbauer se znovu objevil mezi možnými pachateli, začali kriminalisté prověřovat znovu spis zavražděné Veroniky. Během chvíle pak vyšetřovatel věděl – škrtidlo bylo používáno jako šňůra k sušení prádla ve Steinbauerově pokoji.
Když tedy kriminalisté dodali tuto pásku a další věci ke znaleckému zkoumání a jejich domněnka byla potvrzena, protože se našly genetické stopy Steinbauera a Lucie jako oběti, kdy navíc především textilní pásek byl podroben nejpodrobnějšímu zkoumání, měli kriminalisté opravdu silně nabito a Steinbauera podrobili výslechu.
Velice brzy došlo k zadržení a sdělení obvinění. I když Steinbauer opět zapíral a na každý důkaz nebo svědectví se snažil vymlouvat, nebylo mu to nic platné.
Následné opětovné znalecké zkoumání doplnilo a potvrdilo předešlý posudek a Steinbauer byl opět klasifikován jako osoba deviantně sadisticky motivovaná, kdy navíc trpěl trvalou a léčebně neovlivnitelnou poruchou osobnosti, která se nazývá smíšená porucha osobnosti. Pokud vraždil, byly jeho ovládací schopnosti podstatně sníženy, i když ty rozpoznávací zůstaly zachovány.
S tímto materiálem pracoval následný soudní proces a v prosinci 2004 si Jaroslav Steinbauer vyslechl rozsudek Za vraždu 17leté Lucie dostal trest 15 let odnětí svobody s následnou ochrannou sexuologickou léčbou. Následný odvolací soud sice trest o 2 roky snížil, ale soudní maraton ještě nebyl u konce.
V květnu 2006 totiž Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodoval o návrhu o obnově trestního řízení v souvislosti s vraždou Veroniky F. a státní zástupkyně slavila úspěch.
Vyšetřovatelé tedy následně zažádali o nový znalecký posudek v oblasti psychiatrie a psychologie, kde později nezaznělo nic nového.
Při porovnání obou vražd byly zkonstatovány shodné znaky a nepřímé důkazy. Státní zástupkyně tedy znovu podala obžalobu z vraždy Veroniky F. A za pachatele opětovně označila Jaroslava Steinbauera.
Rozsudek padl v prosinci 2007 a Krajský soud v Českých Budějovicích Steinbauera odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody na doživotí. Okamžitě padlo odvolání a Vrchní soud v Praze rozsudek opravdu zrušil a rozhodl věc vrátit soudu prvního stupně. Další rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích padl v prosinci 2010 a odvolací Vrchní soud v Praze tentokrát trest potvrdil.
Zdroj : Panoptikum sexuálních vražd
