Článek
Tedy až do večera téhož dne, kdy se na policii ohlásila sousedka, která pomáhala s hledáním nebohé dívky a která později Aničku našla – mrtvou v nedalekém řepkovém poli…
Mrtvá dívka měla přikrytý obličej, jinak byla nahá. Místo nálezu bylo jen pár desítek metrů vzdálené od domu nebohé rodiny a když se na místo dostavili Aniččini rodiče, maminka mezi vzlyky vyjádřila obavu, „aby to neudělal jejich syn Jiří“. A babička toto tvrzení téměř potvrdila slovy, že v době, kdy se měla Anička vrátit ze školy a místo toho byla napadena a zavražděna, neštěkali jejich psi, kteří jinak štěkají na každého, kdo jim přejde přes branku.
Když tedy k domu rodiny přišel místní policista, začal se vyptávat na Jiřího. I přesto, že celá rodina byla venku před domem, on jakoby se schovával doma. Na žádost policisty jej tedy rodiče zavolali a když přišel, byl Jiří viditelně nervózní. Při ukázce bot se navíc ukázalo, že jsou od bláta a nesou stopy řepkového okvětí. A to i přesto, že Jiří tvrdil opak – tedy, že v řepce nebyl…
Jakmile místo činu a celý případ převzala kriminální policie a seznámila se s dosavadním průběhem, byl Jiří Skřipský ihned v nočních hodinách zadržen jako důvodně podezřelý…
Než byl Skřipský vyslechnut jako obviněný, došlo také k pitvě nebohé dívky. Příčinou smrti bylo udušení zardoušením. Patrné byly také četné bodnořezné rány v oblasti krku, na zádech a v ledvinách. A aby toho nebylo málo – dívka byla i zneužita…
Během následných výpovědí obviněného i rodiny vyšlo najevo, že Jiří byl svým otcem přistižen, jak na zahradě jejich domu měl svou sestru Aničku svlečenou a on před ní seděl. I když otec nevěděl, co přesně Jiří dělá, bylo mu důrazně přikázáno, že se to nesmí opakovat a Anička měla nakázáno čekat raději u babičky, pokud rodiče nebudou doma a hrozilo by, že by zůstala s Jiřím sama doma.
On sám se ve výslechu přiznal, jen ke svému hrůznému činu přidal tvrzení, že se sestra vrátila ze školy a on na zahradě nemohl najít nějaké nářadí. Pohádal se s ní, protože si myslel, že mu to nářadí někam schovala. Ona na něj ale najednou zaútočila pěstmi a po krátké potyčce utekla do řepkového pole. On se vydal za ní a v běhu otevřel svůj kapesní nůž, který neustále držel v ruce. Když ji dohonil, narazil do ní bokem a jakmile spadla, ve vzteku na ní lehl a začal bodat. Potom si některé věci nepamatoval, až to, jak si oblékal svoje tričko. Když viděl, že sestra ležela na zemi, slabě dýchala a snažila se vstát, zpanikařil a rychle utekl. Chvíli pobíhal po vsi a poté se vrátil domů. Protože byl celý od krve, osprchoval se a převlékl. Krvavé oblečení poté spálil a zakopal na zahradě.
Znásilnění sestry si prý nepamatoval, i když připustil, že během činu byl sexuálně vzrušený. Když později matce odpřisáhl, že se smrtí Aničky nemá nic společného, bylo to jen ze strachu z prozrazení, nechtěl jí způsobit bolest. Jinak si byl vědom, jak strašného činu se dopustil. Dál už nikdy nevypovídal, a tak se kriminalisté snažili více zaměřit na další příbuzné. Jenže například u mladší sestry takzvaně pohořeli – rozhodla se totiž nevypovídat. Její výpověď si totiž mohl přečíst její obviněný bratr. Tohle sestřino rozhodnutí po poradě s maminkou ona sama okomentovala slovy, že je to tak lepší, stačí, že už přišli o jedno dítě…
I přes některá prázdná místa Skřipského výpovědi a naopak další svědecké výpovědi mu přitěžující, se zdálo, že případ spěje ke svému pomalému konci a bude čas vznesení obžaloby a následného soudního procesu.
Ještě před ním se ale Jiří Skřipský podrobil znaleckému zkoumání. V následném znaleckém posudku stálo, že Skřipský čin spáchal s jednoznačným sexuálním motivem. Byl klasifikován jako osoba trpící sexuální deviací v podobě agresivního sadismu a emočně nestabilní se schizoidními rysy. I když rozpoznávací schopnosti zůstaly zachovány, ty ovládací byly vlivem deviace podstatně sníženy. Pobytem na svobodě by byl pro společnost nebezpečný.
S tímto materiálem pracoval Krajský soud v Ostravě a v únoru 1995 Jiřího Skřipského odsoudil k trestu 5 let ve vězení a následnému psychiatricko-sexuologickému léčení ústavní formou.
Zdroj : Autorský text inspirovaný knihou Panoptikum sexuálních vražd
