Článek
Ve 13 letech u sebe doma škrtil dvě 10leté dívky, které nalákal na korále. Erekci pociťoval již ve chvíli, kdy s nimi mluvil před domem. Škrtil je páskem, jednu po druhé, nicméně první dívka si pod škrtidlo strčila prsty a když šel na tu druhou, otevřela dveře od bytu. Oběma tak nejspíš zachránila život…
Později se ale Chaloupka začal orientovat na chlapce, a to rovnou tak, že v koupelně bodl spolužáka Romana ze zvláštní školy. Toho nalákal pod záminkou vyvolávání filmu. Chlapec naštěstí přežil, protože jej Chaloupka bodl do zad jen jednou, a ještě přes silný svetr. I tak ale později do školy přišli policisté a Chaloupku důrazně varovali, aby se nic podobného neopakovalo…
Chaloupka samozřejmě všechno mužům zákona slíbil, ale jakmile došel do puberty, jeho pozornost se definitivně přesunula na chlapce a rozhodně si nebral servítky – přemlouval například kamaráda, ať se oběsí apod. Stále častěji měl touhy zabít, svléknout a prohlížet si chlapce. A pokaždé měl při tom erekci…
Je nutné říct, že od roku 1975 byl Chaloupka v péči pedagogicko-psychologické poradny a dětské psychiatrie. Důvodem byl především podprůměrný intelekt a problémy se zvládnutím základního vzdělávání. Bohužel, nikdo se nezabýval jeho chováním a četnými sadistickými aktivitami. Varovné signály, že Chaloupka je pro své okolí velmi nebezpečný, neboť trpí zřejmě závažnou sexuální úchylkou, nikdo neřešil…
Vše se začalo řešit, až se z Luboše Chaloupky stal vrah…
Když na podzim 1987 slavil své 18. narozeniny, byl ve 3. ročníku Zvláštního odborného učiliště v oboru pokrývač. Ani zde nebyl nijak oblíbený. Nebyl schopný samostatně pracovat, nezařadil se do kolektivu, dělalo mu dobře, když jeho spolužáci byli trestáni za kázeňské přestupky a sám na ně žaloval.
Velmi vážná situace nastala v říjnu 1987, kdy učni se svým mistrem navštívili kino a shlédli čínský historický velkofilm, který obsahoval velmi mnoho krutých scén. Zatímco všichni byli znechuceni, Luboš byl fascinován. Již během projekce měl erekci a ta jej neopustila ani po odchodu z kina. Dostal neodbytnou představu, že zabije nějakého chlapce – chtěl představy zhmotnit ve skutečnost…
Jeho psychického stavu si všimlo několik lidí ze sousedství a podle nich byl mimo, šel z něj strach a lidi jako by nevnímal. I když se mu v hlavě honila jen jedna myšlenka, zvládl ještě například zajít na nákup, jak jej maminka vzkazem zanechaným doma poprosila. Právě během návratu s nákupem Chaloupka potkal dva známé kluky. Jednoho z nich, 12letého Romana D., si pozval domů, kdy mu namluvil, že má autodráhu, kterou mu ukáže… A Roman opravdu přišel…
Protože Chaloupka byl pevně rozhodnutý, že zabije právě tohoto chlapce, doma si nedočkavě připravil kuchyňský nůž, zastrčil jej za kalhoty a ještě oblékl svetr. Poté si chvíli povídali o všem možném a pak se Chaloupka rozhodl, že začne.
Pod záminkou, že by jej chtěl přeměřit, řekl Romanovi, ať se postaví zády ke zdi. Chlapec to udělal a Chaloupka v tu chvíli nečekaně zaútočil. Po krátkém rdoušení oběma rukama chlapec omdlel a spadl na postel. Odtud jej Chaloupka stáhl na podlahu a chystal se na druhé kolo.
Vytáhl nůž a zasadil chlapci tři rány do břicha. Protože zřejmě nebyl úplně spokojený, odběhl Chaloupka znovu do kuchyně a vzal si další nůž a sekáček na maso. Tímto nožem bodl chlapce několikrát do krku a sekáčkem své dílo dokonal.
Když chlapec umíral, Chaloupka z něj strhával oblečení, nicméně vzrušený byl už při bodání do těla…
Když skončil se svým odporným činem, šel na balkón a uvědomoval si, co hrůzného provedl – a jaký problém to je. Proto se rozhodl spáchat sebevraždu. Napsal krátký vzkaz, šel na balkón a přelezl zábradlí. A to právě ve chvíli, když se vraceli jeho rodiče…
I když Chaloupka svůj pokus nedokončil a později neustále tvrdil, že byl pevně rozhodnutý a odhodlaný to udělat, existovalo samozřejmě podezření na to, že se jednalo o demonstrativní pokus…
Jeho nebohá matka po odemčení bytu nejdříve zahlédla část ležícího těla a bylo jí jasné, že Luboš spáchal něco opravdu zlého. Nicméně tahala svého syna z balkónu zpět do bytu a mezitím otec přišel do bytu, zkontroloval tělo a policii při telefonátu nahlásil, že tělo je ještě teplé…
A protože matce se stále nedařilo dostat Luboše z balkónu, zakřičel na něj otec, aby se okamžitě vrátil domů. A chlapec svého otce poslechl…
Protože malému Romanovi již bohužel nebylo pomoci, bylo tělo odvezeno na soudní pitvu. Ta jako příčinu smrti určila šok z vykrvácení…
Luboš Chaloupka byl zadržen a po prvotních výsleších se podrobil znaleckému zkoumání. To následně zkonstatovalo, že netrpěl žádnou duševní chorobou, ale jen poruchou související s psychopatickým vývojem osobnosti a sexuální úchylkou. V době vraždy byl plně schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednání, ale schopnost ovládnout se byla podstatně snížena. Chaloupka také trpěl sklonem k agresivitě ve stresových situacích a jednoznačně byla klasifikována sexuální deviace ve smyslu sadismu a homosexuální pedofilie.
S tímto materiálem pracovala světská spravedlnost a Městský soud v Praze se Chaloupkou začal zabývat na jaře 1988. V březnu 1988 byl poté uznán vinným ve všech bodech obžaloby a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 14 let vykonaným ve II. nápravně výchovné skupině a ochranným sexuologickým léčením ústavní formou.
Protože se Chaloupka ihned odvolal, byl mu už tak nízký trest snížen na konečných 11 let odnětí svobody.
Zdroj : Autorský text s využitím knihy Panoptikum sexuálních vražd
