Článek
17. 8. 2009 byl na břehu kunratického rybníka nalezen hořící automobil. Nalezli jej zde strážníci městské policie, které zavolala svědkyně bydlící nedaleko rybníka. Ta v noci slyšela zvuky podobné střelbě, a protože ve svém domě už pár let bydlela sama, bála se, že ji někdo přepadne nebo oloupí. Proto se podívala z okna ven, a když v tu chvíli navíc uslyšela výbuch a uvědomila si, že někde hoří, dokázala se přes svůj strach znovu pořádně podívat z okna.
Jakmile žena zjistila, že požár se nachází u rybníka, zavolala zmíněné strážníky. Ti se vsadili mezi sebou, zda se opravdu stalo něco vážného – a ten, který tomu nevěřil, záhy zjistil, že svou sázku prohrál…
Na břehu Dolnomlýnského rybníka hořelo auto, ale co bylo horší, v rybníce samotném plavalo tělo…
Muž ležel obličejem dolů a hlavu měl od krve. Bohužel, i přes možnou okamžitou pomoc mu nebylo možné zachránit život.
Jakmile začalo svítat, byla na břehu nalezena ještě kaluž krve. Přijeli také například psovodi, potápěči nebo chemičtí specialisté. Soudní lékař při prvotním ohledání naznal, že příčinou smrti byla střela do hlavy. Velice brzo byla také známá totožnost mrtvého – jednalo se o 70letého Rudolfa S., který si k důchodu přivydělával taxikařením…
Pro tuto chvíli ale případ opustíme a zaměříme se na zmíněného doživotně odsouzeného vraha…
Luboš Miko byl ve svých 53letech 8krát trestaný. V Praze se během svých intermezz mezi výkony trestu pohyboval většinou jako bezdomovec a pouze příležitostně obýval nějakou garáž. Nebyl schopen žít normální život bez mříží a věděl, že stejně zase skončí před soudem a potom ve vězení. Možná, že byl už i rád…
Vůči ostatním byl značně sobecký až krutý. Nechával se živit a vydržovat ženami, kterým vždy sliboval hory doly. Když měl nějaké peníze, většinou je utopil v automatech a jiné to nebylo ani v případě posledního pobytu na svobodě… Jen s tím rozdílem, že tentokrát měl u sebe i zbraň…
Revolver ukradl svému bytnému, který Mikovi poskytl levné ubytování včetně energií a vody zdarma. Jakmile ale bytný odjel na víkend z Prahy, Miko vlezl do jeho bytu sklepním oknem, vzal revolver a zmizel.
Vzhledem k tomu, že byl Miko propuštěn na podmínku, věděl, že v případě dalšího odsouzení by jej čekal velmi dlouhý trest. Ale bylo mu to jedno. Jakmile přijel taxikář, kterého si zavolal, Miko věděl, že tento muž zemře…
V osudný den 17. 8. se tedy taxikář rozloučil se svou ženou a odjel do ulic Prahy. Poblíž Karlova náměstí si jej objednal neznámý muž a cílem se staly Kunratice. Protože si zákazník sedl na zadní sedadlo, nebyl z toho taxikář nijak nadšený. Z muže neměl dobrý pocit a v autě nepadlo ani slovo. Když jej muž navigoval k rybníku, nervozita byla hmatatelná. Miko měl jediný cíl – zmocnit se tržby. Taxikář potom oproti tomu pouze chtěl zachránit svůj život. Měl hotovost pouze pár stovek, ale Miko jej i přes jeho prosby poslal na břeh rybníka a poručil mu, aby si klekl. A potom zákeřně zezadu vystřelil… A po pár vteřinách ještě i podruhé…
Vůbec mu nevadilo, že muž doslova prosí o život…
Mrtvé tělo potom odtáhl do rybníka a zapálil auto…
Druhý den sice Miko přepadl bar v Praze, ale nedostal nic. Začal tedy přemýšlet, jak se zbavit revolveru a jako nejlepší řešení mu přišlo jej vrátit bytnému. A tak to s omluvou udělal…
Následující dny chodil po Praze s vědomím, že je vrah. Výčitky svědomí? Ty ale neměl. Spíš se cítil jako hrdina… Ovšem myšleno pouze jeho optikou…
Když se svým touláním po ulicích dostal do míst, kde bydlela jedna 62letá známá, jejíž manžel byl zrovna v nemocnici, rozhodl se byt vykrást. Co na tom, že žena v bytě zrovna byla a spala?
Miko šmejdil po bytě a nechtěně ženu vzbudil. Ta se šla podívat – a to byla osudná chyba. Miko ji udeřil do prsou a poté bodl svým nožem. Žena ale začala křičet a Miko věděl, že je zle. I přesto, že žena dostala další dvě bodné rány, křičela tak silně, až vzburcovala sousedy v domě. Jakmile ti začali bouchat na bouchat na ženiny dveře, Miko utekl oknem. Žena přežila jen s velkým štěstím a jen díky své srdnaté obraně.
Mikovi se (naštěstí pro něj) podařilo utéct a pár týdnů opravdu sekal latinu. Možná, že se i bál, kdoví… Později se ale rozhodl, že peníze prostě získá, ať se děje, co se děje. Vydal se tedy do ulic a pro svůj úspěch si vzal půlmetrovou mačetu.
Mezitím se na pražském Chodově schylovalo k tragédii, o které neměl nikdo ani tušení. 47letá vietnamská majitelka večerky seděla na lavičce a v ruce držela kabelku s 50 tisíci, které chtěla půjčit synovi na nové auto. V tu chvíli se kolem ní mihl neznámý muž, ona ucítila v ruce obrovskou bolest a viděla téct krev z prstů ruky, která držela kabelku.
No, neznámý muž… To až tak nebyla pravda, protože když žena vzhlédla, zjistila, že neznámý muž je vlastně Luboš Miko. Vzteky tedy sevřela druhou rukou kabelku a bránila svoje našetřené peníze. Výsledkem toho byly useknuté dva prsty, těžké zranění palce a kloubu levé ruky, hluboká díra v hlavě a v neposlední řadě useknutý boltec. To proto, že ubožák Miko se po ženě svou mačetou ohnal ještě jednou…
Žena přežila jen díky včasnému zásahu zdravotníků. A Miko? Ten sebral kabelku a zmizel.
Zadržen byl později zásahovkou v garáži, kterou obýval se svou těhotnou družkou. Nechtěl svou kůži dát tak lacino a mával kolem sebe sekerou. Kulisu ještě navíc dokresloval hysterický křik ženy. Nicméně i přes tyto vypjaté okolnosti byl Miko po chvíli přemožen a při prvním výslechu na služebně se přiznal.
Následovalo tedy obvinění z trestného činu poškozování cizí věci, krádeže, porušování domovní svobody, křivého obvinění a v neposlední řadě i z vraždy a pokusů o vraždu.
Při pozdějším soudním procesu u Městského soudu v Praze se Miko rozhodl zapírat a lhát, přiznal pouze křivé obvinění. Naopak se navíc rozhodl vystupovat značně lhostejně, až cynicky. A to i ve chvíli, kdy se díval do očí vdově po zavražděném taxikáři. Věta : „Je mi vás líto, ale já to nebyl,“ mluví za vše…
Nebylo tedy až tak velkým překvapením, když byl Luboš Miko v červnu 2011 odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody.
Jemu samotnému se tento rozsudek samozřejmě nelíbil a ihned se odvolal. Vrchní soud ale nehodlal mít s Mikem žádné slitování. Naopak. Den před vyhlášením rozsudku totiž soudci vyslechli utajovaného svědka, který vypověděl všechno, co mu Miko o zločinech vyprávěl. Vrchní soud tak rozsudek v plném rozsahu potvrdil.
A navíc, Miko byl podroben znaleckému zkoumání a znalci zkonstatovali, že trpí poruchou osobnosti, má sklony k nezvladatelné agresivitě, je v podstatě nepolepšitelný, a pokud bude někdy ještě na svobodě, bude pokračovat v trestné činnosti a jako takový tedy bude vysoce nebezpečný pro společnost.
Miko se se svým osudem ale stále nehodlal smířit a podal dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně. Není asi potřeba dodávat, že neuspěl ani tam…
Zdroj :
Autorský text s využitím knihy Skutečné zločiny v Praze a okolí
