Článek
Martin Lecián se narodil v říjnu 1900 v Ostrožském Předměstí, což byla část Uherského Ostrohu. Jako jedno ze sedmi dětí otce-cukrovarnického dělníka, který sice velice dobře vydělával, ale zároveň miloval alkohol, karty a rvačky a svou rodinu fyzicky týral, Martin vyrůstal v těžkém rodinném prostředí. Se svými sourozenci na tom byl tak bídně, že když chtěl jídlo, musel si jej někde ukrást nebo vyžebrat.
A protože otcův vzor byl čím dál silnější, Lecián toto chování brzo převzal. Kradl pro přežití, nikomu nevěřil a především na nikoho nebral ohled.
Ve 14 letech byl poprvé trestán a umístěn do polepšovny v Novém Jičíně. Za ty tři roky, co tu strávil, se tu podle svých slov naučil i to, co ještě neuměl. Opětovně odsouzen byl za další dva roky a protože se situace několikrát opakovala, jejím výsledkem bylo, že v 21 letech měl Lecián 7 trestů za sebou.
Když zahájil základní prezenční službu, měl i zde problémy a krátce po přijímači tedy Lecián zběhl. Odjel na jižní Moravu a chycen byl za necelý měsíc v Kyjově. Výsledkem byl 4měsíční trest, ale jakmile se vrátil k útvaru, po pouhých dvou dnech znovu utekl – odešel na vycházku a prostě se z ní už nevrátil.
Začal opětovně krást – za krádeže například v Kroměříži byl odvezen do Olomouce a zde si odseděl trest 7 měsíců. A protože tyto tresty se do vojenské služby nezapočítávaly, čekalo Leciána dlouhé nahrazování…
Nicméně i přesto se začal chovat příkladně a dosáhl první řádné dovolené. Během ní se ale opět vrátil do svých zaběhnutých kolejí a za krádeže nebo pokusy o ně si vysloužil trest 8 měsíců těžkého vězení. Zde pak navíc přišel Leciánův první útěk – v září 1924 utekl z věznice v Olomouci a zadržen byl o necelý měsíc později. V tu dobu ale Lecián stihl se svým komplicem spáchat několik vloupaček. Za to přišel další trest – 16 měsíců vězení v Terezíně. Zde se seznámil s Ladislavem Kašpaříkem a z vězení se dostal až v květnu 1926. Na svobodě ale vydržel pouze pár týdnů, protože byl zatčen ještě tentýž měsíc v Prostějově.
Vzhledem k tomu, že Lecián dlouhodobě trpěl tuberkulózou, využil jeden pobyt ve vězeňské nemocnici k útěku, když v září 1926 vyrazil dveře své cely a utekl strážnému.
Během pobytu na útěku opět kradl, ovšem začal se orientovat na trezory nebo kasy. Vytvořil si svůj styl a neustále se zdokonaloval. Navíc na místech zanechával jako svůj podpis velký šátek. Když ale v říjnu 1926 během vloupání v Přerově uloupil kromě peněz i střelnou zbraň, začal ji aktivně používat. Stalo se tak tedy například v Kojetíně, kdy se rozhodl vykrást trezor hospodářského družstva. Bohužel jej ale slyšel městský strážník Pilný, a tak Lecián neváhal několikrát vystřelit. Strážník sice dostal jednu kulku do stehna, ale Leciánovo řádění přežil.
Hned druhý den se Lecián rozhodl vykrást jednoho přerovského podnikatele. Byl ale vyrušen obyvateli domu, kde se nacházela i obchodníkova kancelář a prodejna. Naštěstí nikdo nebyl zraněn a Leciánovi zbývaly poslední dny na svobodě. Ale ne na dlouho…
Když byl z Přerova převezen do olomoucké věznice a uložen ve zdejší nemocnici, netrvalo dlouho a začal plánovat útěk. Tentokrát ale se dvěma komplici…
Útěk se jim podařil v prosinci, kdy o víkendu sloužil pouze jeden strážný. Ten, který je najednou pustil z cel, je nezajímal. Jakmile se ale dostali k vojínovi, který u sebe měl klíče od dveří věznice, vážně jej zranili a utekli. Při pozdějšímu vyšetřování se zjistilo, že jeden strážný jim pomáhal a ostatní vážně zanedbali svoje povinnosti a výkon služby. Ze 3 vězňů ale utekli pouze 2 - Lecián se Székelym. I přes velmi nepříznivé podmínky se jim podařilo dostat až k Hranicím, kde vykradli železářství a sebrali 4 pistole a sto nábojů.
Tyto použily hned a pár dní později, přesně 18. 12., kdy střílely na policejní hlídku. Jen s velkým štěstím nikdo nezemřel. Kumpáni potom podnikli „turné“ po severní Moravě a vykrádali kasy nebo trezory. Lecián si ale podnikal i svoje samostatné akce a nijak se neupejpal – cestoval vlaky nebo taxíky a dalo by se říct, že si to vlastně užíval. Na místech činu zanechával dost stop, ale včas utíkal. Pak ale přišel 18. leden 1927. Ve Slávkově se pokusil vykrást pokladnu hospodářského družstva (se svými komplici). Byli vyrušeni domovníkem Honákem. Odpovědí mu byla střelba, stejně tak městskému strážníkovi Honákovi, který oba pachatele potkal na útěku. I když strážník byl těžce zranění na břiše, po několika kritických dnech vyhrál svůj zápas o život. O týden později, tedy v noci z 24. na 25.1. Lecián řádil v Holešově. Chtěl vykrást pokladnu kanceláře pana Rolka, ale byl odhalen a na útěku střílel na policistu Paráka. I ten naštěstí přežil. Další střelba bohužel dopadla daleko hůř… 3. 2. 1927 odjel Lecián do Jihlavy. Měl v plánu vykrást kancelář hospodářského družstva, jenže obyčejně zabloudil. Vymyslel si tedy náhradní program v podobě několika obchodů, v jedné ulici. Když byl ve třetím obchodu vyrušil jej zaměstnanec jihlavské Klíčové a uzavírání společnosti, který musel každou noc pravidelně kontroloval uzamčení obchodů. Bohužel, tento muž si během chvíle všiml vypáčených dveří a Lecián na něj ihned vystřelil. Zasáhlo jej několik střel a i když byl převezen do jihlavské nemocnice a podrobil se operaci, vážným zraněním podlehl. A protože lékaři při operaci našli také střely v obou nohách, kdy jedna z nich byla vypálena do ležícího a nemohoucího člověka, bylo jasné, že Lecián střílel na člověka, který neměl sebemenší možnost a sílu se bránit. A protože obyvatelstvo dosud Leciána považovalo za takového hrdinu, který vlastně není tak špatný, po tomto incidentu se mínění o něm začalo velmi rapidně měnit.
Nicméně Lecián necítil žádné výčitky a hned následující noc střílel znovu. Tentokrát byl v Kroměříži vyrušen při pokusu o vloupání, a to samotnými policisty. I přes pronásledování jim ale Lecián utekl, bohužel.
A to opravdu bohužel, protože bylo jasné, že sám od sebe nikdy nepřestane a nikdo a nikde se před ním nemůže cítit v bezpečí…
10.2. střílel v Kojetíně při vloupání do ateliéru jistého fotografa. Ten se utíkal podívat, co se děje a Lecián jej „obdaroval“ střelbou – z pěti ran fotografa zasáhla jedna a on jen zázrakem přežil.
Další incident proběhl 14. 2. v Kunovicích na železniční stanici. Lecián seděl ve vlaku a snažil se co nejvíc zůstat utajen. Nicméně jeho podezřelého chování si všiml jeden chlapec a nahlásil to místnímu policistovi. Ten šel samozřejmě vše zkontrolovat a když byl Lecián vyzván k prokázání totožnosti, jeho odpovědí byla střelba. Kulka naštěstí minula svůj cíl a Lecián utekl. A protože věděl, že na Moravě rozhodně není k nepoznání, na měsíc se jí vyhýbal. Jenže policisté nijak nezaháleli a když ti brněnští zjistili, že se Lecián nechal fotografovat, získali snímek a rozeslali jej do všech koutů – a dokonce i do novin. Lecián tak musel začít měnit svou podobu a také vyžadoval smluvené heslo. Kdo jej neznal, hrozila mu smrt.
Opětovně Lecián zaútočil až 8. 3. 1927 a rovnou opět zabíjel. Jeho obětí se stal strážmistr Stuchlý, který jej zcela náhodou potkal při obchůzce rajónu. Protože byl Lecián oblečen městsky a ve vesnici vyčníval, zeptal se Stuchlý, jak se jmenuje a odkud pochází. Lecián sice odpověděl, ale Stuchlého neuklidnil a ten proto požádal o legitimaci. A Lecián? Opět zbabělá střelba. Strážmistra zasáhla kulka do žebra a zasáhla srdce. Bohužel, muži nebylo jakkoli pomoci…
Několik lidí se seběhlo na místo tragédie a někteří se dokonce vydali utíkajícího Leciána pronásledovat. I jim se za jejich snažení dostalo střelby a jen s velkým štěstím se nikomu nic nestalo. A protože se celá tato tragická událost stala vlastně v Leciánově rodném kraji, protože cesta do Kvačic byla na dohled od Uherského Ostrohu a strážmistr se vydal na obchůzku ze stanice v Ostrožském Předměstí, Lecián utíkal opravdu dlouho. Znalost terénu mu pomohla a on se dostal až do Veselí nad Moravou. Odtud se nechal dovézt až do Bzence a teprve zde odpočíval. Tedy aspoň si zašel na jídlo do místní restaurace… Zde byl ovšem poznán synovcem hostinského a ten, jako uvědomělý občan, ihned zavolal policii. Jenže Lecián přijíždějící policisty viděl a včas utekl. A protože viděl ještě neznámého muže v uniformě, jak tlačí své kolo, Lecián v domnění, že jde o policistu, začal střílet. Muž byl zraněn na předloktí, ale setkání s Leciánem na něm jiné následky naštěstí nenechalo.
Nicméně ještě ten den se střílelo znovu – tentokrát se Starém Městě. A tentokrát byl zasažen sám Lecián. První hlídka policistů, která na něj narazila, se ocitla v přestřelce – jim se nic nestalo, ale Lecián byl zasažen do ramene a opět utíkal. I tentokrát dělal to, na co byl zvyklý – jenže nyní se navíc snažil zachránit si život. A proto odhazoval zátěž. Zahodil tedy všechno, co měl – aktovku, kabát i klobouk. V kabátu potom policisté našli pistoli, kterou Lecián ukradl v Hranicích a se kterou zavraždil strážmistra Stuchlého.
Lecián si mezitím ránu sám ošetřil a vlakem odjel do Brna a odsud se vydal až do Opavy. A protože měl vždy hodně peněz, ubytovával se v luxusních hotelích. V Opavě z tohoto zajetého režimu nevybočil a navíc se ještě seznámil se dvěma komplici – Jakschem a Dedkem. Sehnal si nové zbraně a další střelba tak byla nasnadě.
Ta třináctá se odehrála 9. 4. při pokusu o Leciánovo zatčení. A protože si bohužel obyvatelé spletli policisty s lupiči, v nastalém zmatku mohl Lecián utéct.
Ta poslední střelba se odehrála 23. 4. v Novém Jičíně, kde Lecián s Dedkem vykradli obchod s kůžemi. Byli ale vyrušeni nočním hlídačem, který okamžitě začal střílet. Lecián s Dedkem se nedali zahanbit a hlídače dvakrát zasáhli. Ihned poté odjeli do Nového Bohumína a ve zdejší hospodě probírali dostupné možnosti.
Protože chtěli odjet do Polska, Lecián tvrdil, že nejlepší bude jet co nejdříve, tedy dopoledne, Dedek jej ale přesvědčil, aby jeli až večer. A navíc, dostal od Leciána peníze na směnu zlotých. A to byla Leciánova chyba. Když navíc do této hospody vešli policisté hledajícího Dedka, správně předpokládali, že jeho společník sedící u stolu bude také kriminálník. Objevila se ale i druhá verze – že policisté si všimli Leciána a do hospody šli přímo pro něj.
Buď jak buď, Lecián byl konečně dopaden. I když si v tuhle chvíli policisté stále mysleli, že se jedná o Dedkova dřívějšího spoluvězně a v tu chvíli vůbec netušili, že zatkli právě Leciána, on sám věděl, že je konec…
Následný soudní proces byl velmi ostře sledovaný a Lecián hodlal své „popularity“ náležitě využít. Nebylo mu to ale nic platné a 3. 9. 1927 byl odsouzen k trestu smrti. Jenže prezident Masaryk byl známý odpůrce trestu smrti, a tak byla velice pravděpodobná milost a následné doživotní vězení. Žádost o milost tak byla skutečně poslána a bůhví, jak by to dopadlo, nebýt toho, že Lecián opět vraždil a svůj osud si tak zpečetil…
Když byl totiž dopaden i samotný Kašpařík, se kterým si Leciána spletli při zatýkání, dali oba vězně do sousedních cel. I když bylo nesčetně zesíleno zabezpečení věznice, došlo 25. 9. 1927 k tragédii. Oba vězni se pokusili o útěk a v nastalé rvačce Lecián opět střílel. Jeho obětí se stal voják Kiss. Pachatelé se dostali pouze na chodbu, ze které nebyla žádná další cesta a postupně se vzdali. V té době ještě stále vážně zraněný Kiss byl převezen do nemocnice a zde po pár dnech zemřel. Během pitvy se prokázalo, že měl 13krát prostřelená střeva…
Lecián se tímto definitivně připravil o možnost získat milost a když do olomoucké věznice přijel kat Wohlslager, byl Martin Lecián 6. 10. 1927 popraven.
Zdroj : Autorský text inspirovaný knihou Temná kronika českých vrahů
