Článek
Na policii tuto skutečnost nahlásil kamarád 18letého Michala Šubrta, ke kterému mladík doběhl, když dle svých slov mrtvoly doma objevil.
Okamžitě bylo zahájeno vyšetřování a mimo jiné také ohledání místa činu. To zjistilo, že Michalův otčím byl 2krát střelen u vchodových dveří, matka ležela u dveří z kuchyně do dětského pokoje a měla v sobě nejméně 12 bodných ran a chlapeček ležel v jedné prázdné garsonce dvoupatrového rodinného domu. Byl bodnut do prsou a na místo nálezu byl donesen.
Když byl Michal propuštěn z nemocnice, proběhl jeho předběžný výslech a on sám vypověděl, že ten osudný večer fotografoval noční Prahu a že kdyby i on zůstal doma, tak by byl nyní zřejmě po smrti i on. Když prý přišel domů, objevil postupně všechny tři mrtvoly a protože zaslechl podivné zvuky, utekl ke kamarádovi.
Vzhledem ke skutečnosti, že kriminalisté získali množství svědectví vypovídajících o rodinných poměrech zavražděných, jakmile byl Michal schopen dalšího výslechu, vzali si jej do parády.
A že toto soužití opravdu nebylo harmonické, potvrdil i sám Michal. Když totiž zemřel jeho biologický otec, žil jen s matkou. Jenže ona se později provdala za Tunisana – a protože tento sňatek se nelíbil Michalovi ani jeho prarodičům z otcovy strany, kteří s nimi v dvoupatrovém domě bydleli, začalo toto soužití být neúnosné. Matka začala Michalovi zakazovat se stýkat s prarodiči a nedlouho poté porodila malého bratra. Michal ji měl rád, ale když otěhotněla znovu, otčím se chtěl odstěhovat zpět do Tuniska a rodinu vzít samozřejmě s sebou. A to Michal nechtěl dopustit.
Kriminalisté měli o jeho verzi ale určité pochybnosti, protože…
V tragický den Michal odešel fotit do centra města. Z několika míst se ozval babičce nebo se potkal s kamarádem. Večer se vrátil domů a našel mrtvá těla. Jenže po tak hrůzném nálezu nezkontroloval ani své prarodiče a některé jeho údaje udané ve výpovědi neodpovídaly skutečnosti. Proto se tedy vyšetřovatelé zaměřili na jeho výpověď detailněji a velmi brzy zjistili, že mladík lhal – a lže neustále.
A co víc, vyšetřovatelé taky zjistili, že se delší dobu snažil sehnat zbraň a zjišťoval, jak vyrobit tlumič. A v den vraždy navíc ani vůbec nebyl ve škole.
I když ale vyšetřovatelé také prověřovali otčímovy kontakty s pochybnou cizineckou komunitou, bylo toto brzy smeteno ze stolu a Michal byl de facto jediným podezřelým.
Proč? Pro toto podezření stačila už jen skutečnost, že se na jeho těle nacházely povýstřelové zplodiny. V domě dál bydlel a kriminalisté za ním občas jezdili. Nenápadně tak zjišťovali věci a skutečnosti důležité pro vyšetřování a Michal neměl sebemenší podezření.
Když později Michal volal všude možně (například i televizi) s tím, že má pocit, že v domě je někdo cizí a chce jej zabít, policisté se chystali na konec této hry a pracovali na Šubrtově zadržení.
A když pro něj přijeli s prosbou, aby podstoupil formalitu v podobě vyšetření na detektoru lži, sklapla nad Michalem mříž.
Jakmile měli kriminalisté k dispozici kompletní výsledky všech vyšetření a expertiz, věděli s jistotou, že Michal Šubrt je trojnásobným vrahem. Zbývalo jen získat přiznání.
I když Michal zpočátku tvrdošíjně zapíral, postupem času se přiznal.
Zbraně získal tak, že mu spolužák dal klíče od bytu, Michal odešel z vyučování a v klidu si odemkl. Kromě pistole vzal ještě peníze a zlato, které předal spolu s klíči zpět spolužákovi. Rodiče poté nahlásili vloupání a krádež zmiňovaných věcí.
A Michal? Ten vraždy naplánoval na 4. 12. 2000. Nešel do školy a radši se toulal po Praze a dal si psaníčko LSD. Když odpoledne přišel domů, byli tam všichni tři. On šel do svého pokoje a zanedlouho slyšel odejít otčíma. Matka přišla za ním do pokoje a začala se vyptávat na prarodiče. A když začala o nich mluvit velmi hanlivě, Michal dostal vztek a chtěl všechno ukončit. Ozbrojil se potápěčským nožem a paralyzérem a zaútočil na matku. Když ležela na zemi u dveří, přiběhl malý bratříček – a Michal bodl i jeho…
Když si uvědomil, co se stalo, dostal strach z otčíma. Přenesl tedy chlapce do prázdného bytu a pokoušel se umýt krev. Protože to nešlo, rozsypal všude po podlaze cukr. Pak si sedl na schody k půdě a s pistolí v ruce čekal na hlavu rodiny.
Když otčím přišel a začal odemykat, Michal jej dvakrát střelil do hlavy…
Po činu si do batohu naskládal všechno zakrvácené oblečení, pistoli, nůž, paralyzér nebo klíč od pokoje, kde uložil mrtvého bratra – a odešel. Teprve venku zavolal babičce, aby zkontroloval prarodiče. Cestou do centra vyhodil do kontejneru oblečení a dózu od cukru, později se zbavil i paralyzéru, pistole a nože. Vše bylo následně po přiznání nalezeno.
Při následném znaleckém zkoumání znalci naznali, že Michal Šubrt netrpí žádnou psychickou poruchou nebo chorobou a byl tak plně schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro společnost.
S tímto materiálem následně pracoval Městský soud v Praze, Michala Šubrta uznal vinným z trojnásobné vraždy a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v délce 13 let. Jelikož padlo odvolání, Vrchní soud tento rozsudek upravil na konečných 15 let.
Zdroj : Autorský text inspirovaný knihou Ne každá zrůda je vrah
