Článek
Odehnal pocházel z obce Hluboká na Třebíčsku, ale přestěhoval se do Jeneweinovy ulice v brněnské čtvrti Komárov. Zde měl hlídat otcův dům a podle sousedů byl popisován jako tichý a nenápadný, neprůbojný, trochu podivín, ale neškodný. Sousedi ale nevěděli, že tento podle nich neškodný mladý muž měl v tu dobu za sebou již několik pokusů o znásilnění i znásilnění dokonané a když si odseděl celé 4 roky trestu, měl nastoupit ještě ústavní psychiatrickou léčbu. Když odmítl kastraci a lékaři po nějaké době usoudili, že Odehnal je v pořádku, navrhli změnit ústavní léčbu na ambulantní.
Odehnal ale tuto protialkoholní a sexuologickou léčbu dodržoval zhruba třičtvrtě roku, ale protože se cítil dle svých slov jako chodící mrtvola, skončil s touto léčbou v březnu 2007. Potřebné prášky vysadil a začal chodit do hospody. Dodržoval jen nutnou abstinenci, když se blížil termín kontroly. To si vždy vzal i potřebný lék… Doktorům pak samozřejmě tvrdil, že léky bere pravidelně a cítí se dobře…
Pak ale přišel osudný den 30. 3. 2009…
Mladá dívka Martina se se svým přítelem Pavlem vracela ze Slovenska zpět domů. Do Liberce ale byla ještě dlouhá cesta a protože kvůli špatnému vlakovému spojení a poruše na trati museli zůstat v Brně, kde nikoho neznali, vydali se do Komárova a našli zde jediný otevřený bar, bar U Piráta. Zde se po chvíli seznámili s Odehnalem. Ten jim koupil pivo a také jim nabídl přespání u něj doma. A to byla osudová chyba…
Po příchodu do domu se Martina šla vysprchovat a všimla si, že Odehnal ji sleduje oknem. Po pár minutách se v posteli přitulila k Pavlovi a zhasla lampičku. Jenže když v noci ucítila něčí ruku v klíně a zjistila, že není Pavlova, ale Odehnalova, začala jej slovně odhánět. Jenže Odehnal ji za chvilku osahával znovu a byl tak dotěrný, že mu Martina začala vyhrožovat, že vzbudí Pavla. A protože Odehnal nepřestával, začala Martina křičet. Rozespalý Pavel se tedy zvedal z postele, ale v tu chvíli se ve dveřích objevil Odehnal s dřevěnou palicí v ruce. Tou třikrát udeřil Pavla do hlavy, až se ten skácel na Martinu a když jej Odehnal odhodil na zem, odvlekl Martinu do druhého pokoje. Pavel se ale ještě zvedl a byť omráčený, snažil se jít za Martinou. Jenže mezi dveřmi jej Odehnal znovu praštil palicí do hlavy a ještě jej bodl nožem do zad.
Martinu poté škrtil, mrštil s ní na postel, kde ji poprvé brutálně znásilnil a když omdlela, odnesl ji do kůlny, kde ji přivázal ruce k trámům a do úst jí dal roubík. Poté se vrátil zpět do domu a začal odstraňovat Pavlovo tělo.
Mrtvolu odtáhl na dvůr, kde začal tělo rozřezávat – oddělil končetiny od trupu a potom hlavu. Rozdělal oheň na venkovním grilu a jednotlivé kusy postupně pálil. Mezitím opětovně znásilňoval v kůlně přivázanou Martinu. Její smrt záměrně oddaloval, protože jej jako sadistu vzrušovalo její utrpení.
Nezměrnou statečnost ale Martina prokázala, když se probrala. Snažila se totiž dostat z domu – uvolnila provaz, utekla zadem přes zahradu na ulici a běžela zpět do baru U Piráta… A nutno podotknout, že tu největší statečnost a naprostý respekt nás ostatních si Martina vysloužila ještě později – u následného soudu. Ale nepředbíhejme…
Po nahlášení na policii se policisté z pohotovostního oddílu do domu dostali až za 2 hodiny, kdy nejdříve museli být odchyceni dva velcí psi. Zásahová jednotka nakonec vnikla do domu a našla zde Odehnala v klidu sedícího na židli. Na zahradě a dvoře našli policisté předmět připomínající torzo lidského těla, které ale bylo tak moc ohořelé, že nebylo jisté, jestli se skutečně jedná o mrtvého Pavla.
Přestože se z nalezených ostatků nepodařilo odebrat DNA a dlouho tak trvalo, než bylo prokázáno, že se skutečně jednalo o lidské tělo, po dvou týdnech přesto Martině kriminalisté sdělili, že její přítel Pavel byl opravdu zavražděn a že z něj zůstala pouze část čelisti s jedním zubem…
Odehnal ale neřekl absolutně nic, a to během vyšetřování ani u následného soudního procesu. Odmítl se dokonce účastnit hlavního líčení. On sice mlčel, ale o to víc mluvila Martina. Našla v sobě neskutečnou sílu a vypověděla soudu vše, co Odehnal udělal…
Podle znalců měl Odehnal v plánu zabít i Martinu, a to stejným brutálním způsobem, jakým zabil i Pavla. Nechtěl ji ale zabít hned, protože potom by pro něj neměla cenu.
Soud také došel k závěru, že všechny činy byly spáchány velmi brutálním a cynickým způsobem, navíc Odehnal byl již za podobné věci trestán. Sám přestal brát předepsané tlumivé léky a začal pít alkohol. Náprava tohoto sadistického vraha byla nereálná a znalci tedy doporučili jeho umístění do detenčního ústavu.
Podle sexuoložky žádná lékařská instituce nebyla schopna spolehlivě ochránit společnost před Odehnalem a proto je nutná jeho naprostá izolace, z čehož poté vycházel i soud a odsoudil Odehnala k doživotnímu odnětí svobody s následnou detencí. Odehnal si sice podal dovolání k Nejvyššímu soudu, ale ten toto dovolání jednoznačně odmítl a rozsudek potvrdil.
Radim Odehnal může po 20 letech zažádat o podmíněné propuštění a kdyby se soudci náhodou „spletli“ a propustili jej na svobodu, dožil by svůj život v detenčním ústavu.
Zdroj: Skutečné případy v Brně a okolí
