Článek
Už dlouho se mi nestalo, abych při čtení stránek popisujících vraždění nějaké lidské zrůdy se slzou v oku dočítala každé kruté slovo… U těchto dvou (zdráhám se napsat lidí) se mi tohle „splnilo“ do posledního puntíku… A jako už několikrát mě napadla otázka, kde se v člověku bere to zlo a schopnost udělat něco tak otřesného, navíc svým příbuzným? A proč? Jen kvůli penězům? A byla paní Poláková opravdu jen oběť rodiny nebo jen o trochu menší bestie než její manžel a syn?
Rodina Polákových byli reemigranti, kteří se do jihočeského kraje vrátili z Maďarska. Rudolf Polák starší se narodil slovenskému otci v Rumunsku. Vychovávala jej ale jen matka s nepříliš dobrou pověstí, a tak když se Rudolf seznámil s Annou Gondekovou a oženil se s ní, odstěhovali se do Maďarska. Zde ale Rudolf začal s paděláním úředních dokladů a rodina se v roce 1946 vrátila zpátky do Československa.
Jejich domovem se stala malá usedlost v Běleni. Rodina již měla 8 dětí a Rudolf si s prací moc nerozuměl - většinou posílal svou ženu. Jemu samotnému se moc pracovat nechtělo a když, tak se vždy s někým porval, kradl nebo fyzicky napadal sousedy. Při jednom takovém pobodání potom naváděl svého syna Rudolfa mladšího, aby to vzal na sebe, protože je nezletilý a vyhnul by se trestnímu stíhání. Rudy za tuto „službičku“ dostal za odměnu motorku. A doma? Ani tam nebyl Rudolf hodný manžel a otec… Bil manželku i děti, které navíc ještě nutil k bezpodmínečnému poslouchání a aby se dokázali ze všeho vylhat… Povedený tatínek…
Nicméně pojďme dál…
Rudolf mladší, který začal krást už na základní škole, dokázal také úmyslně poškozovat společný majetek, a tak není divu, že mu byl velice brzo soudem stanovený ochranný dohled. Otec mu tyto poklesky samotné nikdy nevyčítal, vyčítal mu vždy pouze to, že se nu nich nechal nachytat. Po základní škole začal pracovat jako dělník v jihočeských papírnách ve Větřní, kde i bydlel v malé garsonce. Tato samostatnost mu vyhovovala, protože domů jezdil pouze s prádlem na praní. Brzo se také seznámil s Marií Jozefčíkovou a začal se kamarádit s Ludvíkem Mullerem…
Rodina Polákových se často stýkala s rodinou bratra paní Polákové Josefa Gondeka a během těchto setkávání Polákovi zjistili, že Gondekovi mají našetřeno několik peněz. A tato skutečnost byla začátkem jednoho hrůzného plánu na získání těchto peněz…
Po několika různých variantách Polák starší vymyslel krvavý plán, do kterého zasvětil svého neméně povedeného syna.
10.3.1962 jel Rudy do Větřní a cestou si schoval pistoli se zásobníkem. Měl namířeno za svou přítelkyní Marií do Šebanova a spolu s manželi Mullerovými navštíví taneční zábavu Na Světlíku. Druhý den jel normálně do práce, po ní nakoupil nějaké drobné dárky a těmi obdaroval rodinu své přítelkyně, kde zůstal na noc.
12.3. jel opět normálně do práce a zařídil si na druhý den volno, kdy jako výmluvu použil cestu na dopravní inspektorát. Po práci jel na ubytovnu, kde se na pár hodin prospal. Po probuzení začal s dalšími přípravami na svůj odporný čin - oblékl si dvě vrstvy kalhot i bundy a vyrazil na cestu směr Horní Světlá. Zhruba 2km od domu Gondekových došel na místo zahrabané pistole, kde schoval motorku, brýle i helmu a zbytek cesty šel pěšky. Ke Gondekovým dorazil po desáté hodině večer a během chvíle začalo nemilosrdné vraždění. Jako první byl zasáhnut strýc Gondek, když ho Polák nemilosrdně střelil zezadu do hlavy. Potom třikrát střelil Annu Gondekovou, kdy se kulky trefily do úst, srdce a levé plíce. Ani nad dětmi se nesmiloval - Martínek byl střelen do úst, Charlota dostala zásah do pravého ucha a Silvestr i přes své prosby dostal z bezprostřední blízkosti ránu do hlavy. Následoval Pepík, který dostal ránu do břicha a jako poslední doslova popravil malou Toničku, která Rudolfa prosila, aby to nedělal…
Když si Rudy myslel, že jsou všichni mrtví, jako zázrakem se mu za zády objevil postřelený strýc Gondek, který po něm začal házet různé předměty. Polák tedy začal znovu střílet, ale Gondek se zabarikádoval ve vedlejším pokoji. Než se Polákovi podařilo sekerou vypáčit dveře, Gondek utekl oknem. Polák tedy urychleně utekl k ukrytému motocyklu a jel domů. Jeho otec mu přikázal se okamžitě vrátit do domu hrůzy a dílo dokončit. Tedy prohledat dům a najít ty uložené peníze. Na ničem jiném přece nezáleží…
Tato mnohonásobná vražda byla nahlášena 13. 3., kdy se na stanici dostavil František Gondek s tvrzením, že za ním přišel jeho bratr Josef, velmi zakrvácený, a řekl mu celou tragickou událost. V domě panoval neskutečný nepořádek a naprostá katastrofa. Mezi mrtvolami ležely těžce zraněné děti Charlota a Martin a spolu se svým otcem skončily v nemocnici. Po Polákovi mladším bylo ihned vyhlášeno pátrání a on sám byl zadržen již o dva dny později, kdy navíc hned druhý den byl obžalován a vzat do vazby. 16.3. byl navíc zadržen i jeho otec. Po různých policejních úkonech došlo i ke konfrontaci otce se synem, kdy Polák starší přiznal naplánování celého činu s motivem získání našetřených peněz. Zraněný Gondek poté ještě vypověděl, že měl doma schováno 50 tisíc v hotovosti a vkladní knížku s dalšími 10 tisíci. A také to, že tohle Polák starší věděl… Jen nevěděl, kde přesně jsou peníze schované… Polák starší také tzv. „naprášil“ vlastní manželku, když vypověděl, že Anna ukryla ve střeše domu pistoli se zbylými náboji a hotovost 4 tisíc, které Rudy přivezl…
A tady se tedy dostáváme ještě k matce Anně Polákové a Ludvíku Mullerovi. Poláková tak byla zatčena kvůli podezření ze spáchání trestného činu krytí násilného činu. Kriminalistům doma totiž zapírala, že o ničem neví a odmítala jim vydat pistoli s hotovostí. A Muller? Ten oběma Polákovým poskytl falešné alibi.
Vyšetřování trvalo půl roku a následný osud byl nemilosrdný, stejně jako otec a syn… Rudolf Polák mladší byl uznán vinným čtyřnásobným trestným činem vraždy a odsouzen k testu smrti, Rudolf Polák starší byl uznán vinným trestným činem organizátorství sedminásobného trestného činu vraždy a odsouzen taktéž k trestu smrti. Anna Poláková a Ludvík Muller byli odsouzeni za nadržování k trestu odnětí svobody v délce 2 a 3 let. Všichni odsouzení se na místě odvolali, matka Anna Poláková navíc podala odvolání ještě za svého syna. To bylo samozřejmě zamítnuto.
Polák starší se snažil během soudního procesu vyvolat dojem psychické nemoci a choval se velmi agresivně. Jeden ze služebních záznamů mluví za vše : „…Obžalovaný Rudolf Polák st., nar. 8. 12. 1911, předstíraje duševní poruchu neustále rušil jednání a musel býti po několikerém napomenutí předsedou senátu častokrát vyváděn ze soudní síně. Pro nepřístojné chování musel býti vyváděn i v průběhu čtení rozsudku při čemž se vzpíral a musel býti vyváděn násilím, zúčastnil se proto jen vyhlášení trestů. V době nepřítomnosti v soudní síni byl umísťován v místnosti vedle soudní síně kde nadával jak soudu tak příslušníkům a při vyhlašování rozsudku křičel, takže mu musela býti kapesníkem ucpávána ústa aby soud mohl býti dokončen…“
Polák mladší se snažil změnit svůj osud napsáním dopisu : „Vážený soude. Lituji svého činu, kterého jsem se dopustil 12.-13. 3. 1962. Vím, že jsem se dopustil vysokého trestného činu a proto mě odsoudili přísným trestem. Lituji především, že jsem zastřelil tyto lidi a hlavně děti. Děti, které přežily tento strašný čas té nebezpečné chvíle, která byla organizovaná dospělým člověkem a agresorem Polákem starším. děti, které to přežily ať se jim vrátí zdraví a mají se dobře ať jenž nikdy nepotká taková situace, ať z nich vyrostou zdraví a dobrý lidé. Já vím Vážený soude, žádám každý rok na výročí to je 12. až 13.3. výroční trest a v celém životě svého činu budu litovat, že jsem se nechal navést k takovému činu…“
Pro zachování autenticity jsem neupravovala pravopisné chyby…
Polákovým nebylo nic platné, a proto v den, kdy nastala chvíle popravy, soudce jim přečetl „rozsudek okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 20. 9. 1962 a usnesení krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 1962 a sdělil jim, že podle výnosu ministra spravedlnosti ze dne 11. 12. 1962 byla žádost za milost podaná obhájci odsouzených a matkou ods. Rudolfa Poláka ml. byla zamítnuta, takže nic nebrání výkonu trestu smrti.“
Do pekla se otec a syn propadli 20. 12. 1962…
Zdroj: kniha Rozsudek smrti vykonán, Petr Šámal
