Článek
V uplynulé dekádě jen málokterý vrah vzbudil tolik odsouzení a nenávisti společnosti jako Karel Šťovíček. Tento trojnásobný vrah byl v roce 2020 odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody za vraždy 2 žen v Českém ráji, kdy v minulosti (konkrétně v roce 1998) zavraždil při loupežném přepadení jednu další osobu.
Jenže výčet jeho vražedných „aktivit“ ještě stále není kompletní – ještě jako mladistvý bodl vlastní matku do zad. Důvod? Snažila se uklidnit jeho spor s otčímem. Výsledek? Žádný trest. Ten přišel až za majetkovou trestnou činnost, kdy podváděl při prodejích ojetých automobilů. A nesmíme zapomenout ještě na opakované krádeže v mládí. No, opravdu „slušný“ výčet…
O osobě Karla Šťovíčka si už při čtení tohoto výčtu uděláme obrázek, nicméně pojďme pokračovat…
Nacházíme se v roce 1998… Po odpykání trestu za podvody s ojetými automobily se jen o pouhé 2 měsíce později dopustil dalšího trestného činu. Spolu se svou přítelkyní a zároveň spolupachatelkou Věrou Vondrovou zavraždil 63letého seniora, když ho svázali tak, že nemohl dýchat a pomalu se udusil. Tento muž měl tu smůlu, že se zmíněnou Věrou popíjel alkohol a později mělo dojít k sexuálním hrátkám. Jenže když byl muž tzv. V nejlepším, Šťovíček vtrhl do bytu a… Výsledek známe. Prvotní motivace tohoto odporného činu zřejmě byla Šťovíčkova „oblíbená“ loupež a vražda se stát neměla, nicméně i přesto mají tyto 2 hyeny zmíněného seniora tzv. na svědomí. A o to víc je tento čin ohavný a odsouzeníhodný – senior byl v podstatě bezbranný a umíral v neskutečných mukách. Šťovíček byl odsouzen k 14letému trestu odnětí svobody, nicméně si odpykal rovných 16 let. Během výkonu trestu totiž zaslal řediteli valdické věznice výhružný dopis a tato činnost byla „odměněna“ 2 lety navíc… Kdyby to nebylo tak smutné, člověk by se mohl zasmát…
Přesuneme se teď ale do roku 2020…
Po výkonu tohoto trestu začal užívat nabytého majetku, který získal dědictvím po svém otčímovi. Finanční hotovost ale brzo utratil. Navíc si našel přítelkyni a zplodil s ní tři děti. Ani jako otec se ale nezřekl své kriminální činnosti…
25.7.2020 oslovil v restauraci v Českém ráji 35letou Lucii, která s ním odešla na procházku do nedalekého parku v Rovensku pod Troskami. Tato procházka byla její poslední chvíle v životě, protože Šťovíček se chladnokrevně rozhodl ji zavraždit. Nejdříve ji praštil zezadu do hlavy, škrtil ji páskem od ledvinky a její tělo poté odhodil na poli. Zmizení této ubohé Lucie nahlásil její přítel až po 2 dnech…
5.8.2020, tedy o pouhé dva týdny později, se Šťovíček dopustil další vraždy. Její způsob byl podobný jako u Lucie, tentokrát se však jednalo o 39letou Stanislavu. I s ní se seznámil v restauraci a následovala i stejná procházka… Místem její vraždy se však stalo místo u řeky Jizery – Šťovíček ji uškrtil řemínkem od kabelky, tělo hodil do řeky a odešel.
Nutno podotknout, že byl zadržen velmi krátce po druhé vraždě. Na otázku, zda svých činů lituje, odpověděl : „Kdybych ho spáchal, tak jo. Pozůstalým se omlouvám za to, co se stalo.“ Nicméně médii poté rezonovala kritika na prodlevu s jeho zatčením, která byla způsobena jen tím, že po první vraždě Šťovíček sice figuroval mezi hlavními podezřelými, nebylo ale dostatek důkazů k jeho zadržení a obvinění… Názor, že kdyby policie „pracovala rychleji, nemuselo k vraždě Stanislavy H. dojít“, zněl dlouho… Nemyslím si, že by byl oprávněný. Spravedlivě musíme mít na paměti a upřímně doufat, že kriminalisté dělali v danou chvíli maximum proto, aby vraha dopadli a po právu se zasadili o jeho odsouzení…
Karel Šťovíček se v podstatě ihned přiznal a kriminalisté v čele se státním zastupitelstvím počítali se soudním procesem s víceméně jasným výsledkem. Ten zazněl, jen v trochu jiném postupu… Karel Šťovíček totiž přijal dohodu o vině a trestu a se státní zástupkyní se dohodl na doživotním trestu. Tento trest si odpyká v nejpřísnějším režimu, tedy zostřeném, který je v případě Karla Šťovíčka naprosto adekvátní a spravedlivý. O podmíněné propuštění bude moct žádat až po 30 letech, v jeho 72 letech. Doufejme, že budoucí generace budou mít na paměti, že u Karla Šťovíčka nebyla diagnostikována žádná duševní porucha, ale stejně tak byla naprosto vyloučena jeho možná resocializace ve společnosti…
Letos uplynulo již pět let od těchto nepochopitelných vražd a my se můžeme jen domnívat, co se Karlu Šťovíčkovi „honí hlavou“, jestli někdy pocítil aspoň náznak UPŘÍMNÉ lítosti nad svými činy…
Zdroj : autorský text s využitím zdrojů www.wikipedia.cz a www.extra.cz
