Článek
Dívka se ztratila v úterý 9.9., a to, když nepřišla ze školy domů. Když se neukázala ani večer, babička, u které dívka v současnosti žila, její pohřešování nahlásila na policii.
Ihned bylo vyhlášeno a zahájeno pátrání, včetně prověřování blízkých osob. Když navíc babička zmínila, že dívka by se zřejmě na ulici s nikým cizím nebavila – pouze, kdyby toho dotyčného znala z dřívějška – nikdo v tu chvíli netušil, jak velkou pravdu právě vyslovila…
Prověřováním blízkých osob a výslechy svědků z okolí bylo zjištěno, že se zde zcela nečekaně objevil také synovec Eliščiny babičky, jistý Roman Kalužík. Podle svědectví ženy, která má s Kalužíkem syna, se moc často nevídají a když chtěl vidět syna, jezdila s ním za Kalužíkem do Chomutova. V den zmizení Elišky ale ona sama viděla u její školy právě Kalužíka. Tvrdil, že počká na Elišku a pak půjdou za tetou…
Nicméně i přesto si Kalužík přál sejít se se synem a jeho matkou zhruba o hodinu později. Jaké ale bylo ženino překvapení, když mu později volala a on jí udýchaným hlasem řekl, že teď nemůže, že není ve městě?!
Žena tedy ihned volala Romanově sestře a ta pro změnu potom jemu – bylo slyšet, že je někde u silnice. On sám se vyjádřil, že bude spát někde na posedu.
Nicméně ještě divnější zpráva od Kalužíka přišla v den zmizení později odpoledne, kdy bývalou přítelkyni prosil o okamžitou návštěvu u nich doma, aby se mohl napít a opláchnout. A pokud to nejde u nich, aby mu aspoň přinesla láhev s vodou…
Když tedy přišel před dům, žena si všimla, že měl mokré boty i kalhoty…
Druhý den bývalá přítelkyně zjistila od své známé, že se Eliška pohřešuje. Velkou náhodou u toho byl i samotný Kalužík, který působil naprosto klidným dojmem. I teď měl ale mokré kalhoty…
V dalším rozhovoru se známou Kalužík mimo jiné na myšlenku, že dívka je zřejmě po smrti, odpověděl, že je pohřbená v Ciboušově… To bylo velmi divné, protože Ciboušov je les, ve kterém on měl sám spát v nějakém posedu…
Vzhledem ke skutečnosti, že všichni v Kalužíkově okolí věděli, že několika lidem dluží peníze za drogy, přičítali jeho schovávání právě tomuto. Nikoho zatím ani nenapadlo, že by on mohl mít něco společného se zmizením malé Elišky.
To ale netrvalo dlouho…
Protože Kalužík tvrdil, že se Elišky před školou vůbec nedočkal a své čekání na ni vzdal a odešel, lidé v okolí a jeho sestra jej přemlouvali, aby zašel na policii a vše jim vypověděl. A Kalužík tedy šel…
Na služebně podal svou verzi, policisté jej nechali vymluvit a poté začali svůj koncert – existující rozpory mezi jeho výpovědí a zjištěnými fakty chtěli řádně vysvětlit. Navíc měli k dispozici Kalužíkův trestní rejstřík, kde se vyskytovaly obecně prospěšné práce nebo podmíněný trest za přečin porušování domovní svobody. Protože policejní otázky nedokázal Kalužík zodpovědně vyjasnit a naopak na sebe spíš dál uváděl podezření, zůstal za mřížemi…
Měl zde spoustu času na přemýšlení, ale kriminalisté stále maximálním nasazením hledali malou Elišku…
Velice brzy zjistili, že Kalužík před školou čekal a spolužačka se s Eliškou před školou také bavila. Měla na ni počkat, protože tak byly domluvené. Jenže dívka se musela ještě vrátit do školy a když se po pár minutách objevila zase před školou, Eliška i neznámý muž byli pryč. A tato dívka v neznámém muži poznala právě Romana Kalužíka…
Eliška s ním tedy odešla a on jí vedl co nejrychleji pryč z města, do nedalekého lesa Ciboušov. A protože dívku s mužem viděli dva svědci v lesním prostoru v neobydlené části města, pátrání směřovalo především tam…
Zde také byla nalezena nejdříve bota malé dívky a o pár desítek minut později pátrači nalezli i samotnou dívku. Bohužel, mrtvou…
Tělo leželo na břiše s tváří zabořenou do země a rozprostřenými dlouhými vlasy. Dolní polovina těla byla oblečena jen do kalhotek, které byly navíc staženy do půli stehen. Ohledáním těla bylo za předběžnou příčinu smrti označeno udušení při zardoušení. Dívka měla také krevní výrony v očních spojivkách nebo jazyk stisknutý mezi zuby… A co hůř, byla také jednoznačně znásilněna…
Následná soudní pitva potvrdila udušení jako bezprostřední příčinu smrti a konstatovala mimo jiné i řadu dalších zranění – krevní výrony v očích, na spánkových krajinách, rozedmu plic, otok mozku a plic, oděrky kůže a výrony na pohlavním ústrojí apod… Dívka navíc vdechla i zeminu a rostlinné části, a to díky pravděpodobnému tlačení hlavu proti zemi…
S tímto vším byl při následném opětovném výslechu seznámen Roman Kalužík. A ten se prakticky ihned přiznal…
Ze školy šli prý na houby a on udělal něco, o čem nechtěl dál mluvit. Elišce ublížil a ona mu řekla, že to poví babičce. On do ní proto strčil, ona upadla a hlavou se praštila o kámen. On tedy odešel k telefonní budce, odkud poslal zprávu bývalé přítelkyni a když se vrátil zpět, dívku ze strachu uškrtil kalhotami. A popřel, že by ji znásilnil…
Při dalším výslechu ale byl trochu sdílnější a tvrdil navíc, že jí do pochvy strkal dva prsty. Protože se na ni díval, když vykonávala malou potřebu, vzrušil se a měl v plánu onanovat – klidně i před ní. Chtěl po ní, aby si sáhla na jeho penis a také, aby mu ukázala svoje přirození. Ona to sice s pláčem udělala, ale začala mu vyhrožovat…
Po následném sdělení obvinění a vzetí do vazby se Kalužík podroboval znaleckému zkoumání. Neustále mluvil o sebevraždě a označoval se například za zrůdu.
Nicméně ještě před zahájením zkoumání se uskutečnila policejní rekonstrukce na místě činu – a zde Kalužík tvrdil, že dívku nezabil a že ji mrtvou již našel… Verzi, že na místě činu byl ještě neznámý muž s pistolí, který Kalužíkovi vyhrožoval a on tak musel dělat vše, co mu nařídil, nevěřil nikdo…
Naopak, jeho rozdílné verze u jednotlivých znalců pomáhaly utvářet Kalužíkův obraz. A ten nebyl dobrý. Znalci totiž později naznali, že Kalužík netrpí žádnou duševní chorobou. Pokud vraždil, tak pod vlivem sexuální deviace, a to útočného sadismu. Byť rozpoznávací schopnosti zůstaly plně zachovány, ty ovládací byly vlivem deviace značně snížené. Jeho pobyt na svobodě byl hodnocen jako nebezpečný pro společnost a byla navržena ústavní ochranná sexuologická léčba. S tím byla spjata i možnost případné resocializace…
Druhý znalec zkonstatoval, že pokud vraždil, tak se značnou brutalitou a se známkami útočného sadismu. Jako nevyzrálá, emočně méně diferencovaná osobnost se slabším sebeovládáním je ovlivněn pocity méněcennosti…
S tímto a dalším materiálem následně pracovala světská spravedlnost a Krajský soud v Ústí nad Labem Romana Kalužíka v dubnu 2015 uznal vinným z vraždy a znásilnění a odsoudil jej k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 20 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Součástí rozsudku také bylo následné sexuologické ochranné léčení ústavní formou.
Zdroj: Panoptikum sexuálních vražd
