Článek
Oběť byla rozvedená, přestěhovaná do Frýdku-Místku a mající dvě dcery, které ale žily s otcem. Na Silvestra Blanka skončila svou směnu v odpoledních hodinách a spolu s kamarádkou šly na jednu soukromou oslavu. Po desáté hodině se ale Blanka rozhodla jít domů…
Kriminalisté tak nejdřív museli vyřešit, jak se oběť dostala z Ostravy do Frýdku-Místku. Když to nešlo veřejnou dopravou, bylo to stopem? Podle svědectví několika řidičů ano. Vzhledem k tomu, že ji svezli dva řidiči, dostala se Blanka do Frýdku kolem 23. hodiny. A navštívila potom ještě jednu oslavu ve zdejším kulturním domě…
Když později odcházela, byla ve společnosti neznámého mladého muže…
Protože na oslavě bylo několik set lidí, museli kriminalisté nakreslit plán kulturáku a všech stolů a k nim přiřadit jména všech hostů. Tato doslova mravenčí práce ale přinesla ovoce, protože když byli ztotožněni všichni návštěvníci oslavy, zůstal neznámý pouze jeden mladý muž.
Tento mladík byl známý svou agresivitou a velmi nevybíravým chováním vůči ženám. Jmenoval se Antonín Marčík a ve svých 24 letech byl několikrát trestán – opakovaně přepadal ženy s nožem v ruce, vyhrožoval jim klidně i zbraní, fackoval je, nutil je svlékat do naha, zavazoval jim oči, některé donutil k orálnímu sexu nebo jim v genitáliích manipuloval rukou. A neštítil se napadnout ani starší ženu s vnučkou a tuto dívku také ohrožovat nožem. Roku 1987 byl tedy odsouzen k trestu 4 let a 9 měsíců ve vězení. Bohužel, na svobodu se dostal předčasně, a to po prezidentské amnestii. V lednu 1990 tak věznici opustil.
Měl sice nařízenou ústavní léčbu, ale totálně ji ignoroval. A když odborný lékař, který jej měl na starosti v ambulantní léčbě, už po 2 měsících vydal kladný posudek, Marčíkova léčba ústavní byla v únoru 1990 definitivně zrušena…
Protože tedy Marčík nebral potřebné léky a navíc v podstatě denně pil alkohol, a to ve velkém, byl vlastně chodící nebezpečí…
Vraťme se teď ale k oběti…
Při pitvě bylo zjištěno, že příčinou smrti bylo vdechnutí krve z rozsáhlých ran v obličeji a řezného poranění na krku. Brutalita útoku byla značná, protože oběť byly bita pěstí, kopána, střepem z láhve pořezána na krku až k průdušnici a co hůř – v pochvě byly mnohé trhliny sliznice a tržné rány s roztrženým měchýřem. Tato zranění byla sama o sobě život ohrožující a ani včasný chirurgický zákrok by nemusel znamenat záchranu života…
Patolog také v pochvě nalezl plochou kruhovou čepičku z vláknitého materiálu o nevelkém průměru. Co to bylo? Odpověď podal o něco později až přivolaný pyrotechnik…
Jednalo se totiž o zátku petardy Pachatel tedy oběti do pochvy strčil petardu a zapálil ji…
Byl tohoto nepochopitelného činu schopen Antonín Marčík? Odpověď byla jednoduchá : ANO.
Ale kde se Marčík nacházel?
Kriminalisté prověřili všechny dostupné informace o možném Marčíkově výskytu a později zjistili, že se vrátil zpět do Frýdku-Místku. Pomohlo svědectví ženy pracující v hotelu, kde se Marčík ubytoval. Několikrát si totiž tuto ženu zavolal, aby mu na pokoj donesla snídani nebo kávu. Vždy byl pouze v ručníku a i když ženě vlastně nijak neublížil, měla z něj strach.
Kriminalisté tedy tuto ženu poprosili, aby jim pomohla se k němu dostat. Ona tedy zavolala na pokoj, jestli si může zajít pro špinavé prádlo. A on souhlasil…
Nicméně, když místo ženy do pokoje vešli kriminalisté, našli Marčíka ve sprše s podřezanými žilami…
Marčík byl tedy ihned převezen do nemocnice a následně byl hospitalizován v opavské psychiatrické nemocnici. Při prvním výslechu se přiznal k vraždě Blanky a vše velmi detailně popsal…
Při následném znaleckém zkoumání dospěli znalci k názoru, že Antonín Marčík je psychopatická osobnost s rysy nezdrženlivosti, egocentrismu a agresivity. Vzhledem k diagnostikované sexuální deviaci sadismu byl Marčík také považován za nebezpečného pro společnost. Následný soud jej tedy odsoudil jako zvlášť nebezpečného recidivistu k trestu odnětí svobody v délce 15 let.
Zdroj : Autorský text s využitím knihy Bratrstvo tajných hrobů
