Článek
Jenže tento pasák peníze vzal, ale již se neměl ke splnění svého slibu. A proto se Uzbeci rozhodli vzít si své peníze zpět a pasákovi navíc napařit pokutu v řádu 200 tisíc.
28.2.2008 zavolali Ruslanovi a chtěli jednu dívku na eskort. Ten odmítl a zhatil tak jejich první plán. Juldašbajev ale neztrácel hlavu a zavolal jedné jeho prostitutce Nadii, aby se někde v restauraci sešli a pořádně rozloučili, protože ona měla zanedlouho odjíždět zpět na Ukrajinu. Žena souhlasila a za Sohibekem opravdu přijela…
Ten jí nejdříve zkoušel přemlouvat po dobrém, aby sama zprostředkovala schůzku s Ruslanem. Jenže když žena později i u ní v bytě odmítala, Sohibek s dalšími kumpány ji svázali a zalepili ústa páskou. A aby žena víc poslouchala, Juldašbajev se neštítil ji několikrát udeřit do hlavy a obličeje.
Když měli Nadiu dostatečně zpacifikovanou, začali prohledávat její byt a našli jen nějaké peníze, zlaté řetízky nebo přívěsky. Žádná velká kořist to nebyla…
Když nadešlo ráno, v bytě se přece jen objevil Ruslan v doprovodu neznámé dívky. Dostal ihned ránu do obličeje a když spadl na zem, začali do něj kumpáni kopat. Potom jej Juldašbajev odvlekl do vedlejšího pokoje, kde na něj začal mířit pistolí a dlouhým nožem. Vyděšený muž mu ihned odevzdal zlatý prsten, ale Juldašbajev za doprovodu dalšího brutálního bití požadoval zmíněných 200 tisíc a domluvená víza. Protože muž tvrdil, že vše nechal v autě, vzali mu klíčky a o chvíli později auto prohledali. Protože ale nenalezli to, co chtěli, znásilnili prostitutku Galynu, která s ním před chvílí přišla a s celou záležitostí neměla nic společného. A následoval ještě další brutální útok na pasáka…
Celé toto otřesné divadlo bylo o několik chvil později ukončeno, protože Juldašbajev vzal svůj nůž a nebohého zbitého pasáka podřízl. Potom několikrát znásilnili Galynu, na které se tak otřesně vyřádili již před chvílí – a přišla řada na Nadiu. Tu povalili na postel, Juldašbajev jí obličej zakryl igelitem, na ten dal ručník a dusil ji tak dlouho, dokud se hýbala. Po její smrti ji prohledali a našli jen nějaké peníze, telefon a drobnosti.
Otřesné a hrůzné dílo dokončili s několikrát znásilněnou Galynou – té Juldašbajev také na hlavu nasadil igelitovou tašku a dusil ji. Protože se jí ale podařilo chlapům vysmeknout a roztrhnout tašku, řekla jim, že můžou dostat hodně peněz, které jí může poslat sestra ze Španělska. Žena tedy zůstala naživu a se dvěma kumpány odešla z bytu. Druzí dva v bytě podpálili postel a pustili navíc plyn.
Poté všichni odjeli metrem do Prahy 4 a ve zdejší restauraci si rozdělili kořist a další úkoly. Šodijev dostal na starost ohlídat Galynu a zajistit, aby ona zařídila slíbené peníze. A protože žena svůj slib opravdu plnila a následných pár dní opravdu peníze chodily, žena zůstávala naživu.
Ale když po pár dnech začaly peníze docházet, rozhodli se vrazi nebohou Galynu také zabít…
Jenže osud tomu chtěl jinak…
29.2.2008 do Nadiina bytu jela zásahová jednotka, protože všímaví sousedi ucítili unikající plyn. Na místě byla navíc nalezena mrtvá žena a velmi vážně zraněný muž. Ruslan totiž jen s neskutečným štěstím a v podstatě zázrakem přežil…
Vyšetřování se zpočátku nemělo o co opřít – nikdo nic neviděl, nevěděl, neslyšel. Kriminalisté znali pouze totožnost obou obětí. Navíc podle kamerových záznamů věděli, že Ruslanovo auto se nachází u domu. A protože byl tak zraněný, kdy bez okamžitého lékařského zásahu by zemřel, kriminalisté jej nemohli ani vyslechnout. Jediné, co jim pomohlo, byly fotografie, na kterých byli mimo jiné i Juldašbajev a spol.
Když byl Ruslan o pár dní později schopen alespoň kratičkého výslechu, zjistili vyšetřovatelé, co se vlastně stalo. A zahájili tak pátrání po konkrétních pachatelích. To ale nakonec netrvalo vůbec dlouho, protože všichni čtyři byli zadrženi v Ostravě a umístěni do vazební věznice.
Při následných výsleších házeli vinu jeden na druhého, ale postupem času vznikla přesná mozaika toho, co kdo spáchal. A také vyšlo najevo, že dva vrazi plánovali útěk z vězení doprovázený vraždou členů justiční stráže Městského soudu v Praze.
I přesto (nebo i právě proto) později Vrchní soud v únoru 2011 potvrdil tresty doživotí pro Sohibeka Juldašbajeva a tresty odnětí svobody v délkách 23 let pro Chusnidina Šodijeva, 21 let pro Naimjona Alimova a 16 let pro Akmala Džabareva.
Zdroj : Autorský text s využitím knihy Ne každá zrůda je vrah
