Článek
Narodil se v listopadu 1938 v Lincolnu v Nebrasce jako třetí z 8 dětí. Jeho dětství bylo zpočátku šťastné a celkem spokojené – zlom přicházel se začátkem školní docházky. Charles totiž trpěl drobnou vadou řeči a spolužáci se mu vysmívali. A protože si myslel, že se mu všichni posmívají také kvůli jeho vzhledu, popral se se spolužákem.
Tato rvačka na něj měla blahodárný účinek. Ulevilo se mu a on to chtěl poté zažívat ideálně každý den. V průběhu let byl ale tento nadprůměrně inteligentní chlapec vždy slabším žákem. Když se učitelé snažili zjistit příčinu, v 15 letech mu změřili zrak. A nestačili se divit. Starkweather totiž velmi špatně viděl. Na vzdálenost větší než 6 metrů prakticky nic neviděl. A to mu (jako už tak vnitřně naštvanému) moc nepřidalo. Postavou malý, výrazně zrzavý, skoro slepý a navíc chudý. Nebyl oblíbený ani u spolužáků, neměl kamarády…
Ze svého pohledu měl jediný prostředek na uvolnění stresu – rvačky. Jako vyhlášeného rváče jej v 15 letech vyzval Bob von Busch. Ze zápasu do úplného vyčerpání se poté stalo opravdové přátelství. Von Busch byl ten jediný kamarád-přítel, kterého Starkweather měl.
Po skončení školy odešel v 16 letech pracovat do skladiště novin a velmi rapidně se začal zhoršovat jeho vztah s otcem. To vyústilo ve rvačku a následným částečným stěhováním k Bobovi. A protože oni oba milovali auta, trávili hodiny a dny na automobilové závodní dráze, kde ale Charles prováděl ne úplně legální aktivitu – nenahlášené závodění nebo demoliční jízdy. A co hůř – občas ukradli nějaké auto a projížděli se s ním městem nebo je rozebrali na náhradní díly.
Po nějaké době se Bob seznámil se svou přítelkyní Barbarou a ti také o několik týdnů později Charlese seznámili s Barbařinou mladší sestrou Caril. A vznikl tak ideální pár…
Caril Charlese měl ráda takového, jaký byl. Navíc, ona sama byla považována za slabší žákyni a ve svých 13 letech neměla moc životních zkušeností.
I když se tento vztah mnohým lidem nelíbil, zdálo se, že mladí lidé jsou šťastní – Charles na Caril každý den čekal před školou, chodili na rande nebo se projížděli autem a užívali si jeden druhého. Když ale Charles učil svou přítelkyni řídit, používal k tomu své vlastní auto. Jenže toto auto spoluvlastnil i Charlesův otec – a ten tuhle činnost oběma důrazně zakazoval. A když se Caril stala účastnicí drobné autonehody, otec Charlese uhodil takovou silou, až ten proletěl oknem. A pro Charlese to byla poslední kapka. Odešel od otce nadobro a na krátko se odstěhoval k Bobovi a jeho již manželce Barbaře. A brzy ještě přestěhoval svých pár věcí do pronajatého pokoje ve stejném domě, jako bydleli novomanželé.
Byť to spoustu lidí udivovalo, Starkweather miloval přírodu. Často se toulal po okolí, podnikal lovecké výpravy – a Caril později chodila s ním. Zde se jí také svěřil se svou vidinou – přišla za ním Smrt. Napůl člověk, napůl medvěd – a odvedla jej do pekla, které vypadalo jako nádherné zlaté prameny. A Caril, jako jediná, jej pochopila, nijak neodsuzovala ani se nesnažila měnit téma hovoru, jako to dělali jiní. Charles u ní našel podporu… A to dokonce takovou, že do té Smrti chtěla jít s ním…
A protože Charles si pomyslel, že našel něco (lásku) a někoho (Caril), pro co má smysl i zabít, začal se snažit to dokázat i Caril. Jelikož jí rád kupoval dárky, ale brzo mu začaly docházet peníze, protože plat popeláře byl opravdu mizerný, začal plánovat opravdovou zločineckou kariéru…
Pro svůj čin si vybral čerpací stanici. 1.12.1957 se v ní objevil nový pracovník, teprve 21letý Robert. Byl čerstvě ženatý s dítětem na cestě, takže se rozhodl přivydělávat si nočními směnami na benzínce. Když kolem třetí hodiny ráno Starkweather přijel, byla mrazivá noc. Protože byl nervózní, dvakrát odjel a vrátil se po chvíli zpět. Při poslední „návštěvě“ měl ale nabitou kradenou brokovnici, na sobě loveckou čepici a přes obličej šátek. Když na Roberta namířil, ten ihned pochopil a začal do pytle dávat bankovky a mince z pokladny. Protože ale neznal číselný kód k trezoru, Starkweather začal zuřit. Donutil Roberta nasednout do auta a odjeli na prašnou cestu nedaleko čerpací stanice za městem. Zde vystoupili z auta a podle Starkweathera se začali prát. Výsledkem toho byla prý první rána, která Roberta nezabila. Život mu vzal Starkweather až po chvíli druhou ranou z brokovnice – znovu totiž nabil, přiložil ji oběti k hlavě a stiskl spoušť…
Protože v duši pocítil nebývalý klid, chtěl to zažít znovu. Jako když se v dětství poprvé popral…
A i když touto loupeží získal jen něco málo přes sto dolarů, zjistil, že se dají peníze vydělávat i jinak, než vozit odpadky. Přestal tedy chodit do práce a propustili jej tak z práce. Za čas musel opustit byt a spát v garáži. A když potřeboval peníze, prostě naplánoval další loupež.
Jenže než k ní stačilo dojít, udála se jiná tragická věc…
Caril se s Charlesem ostře pohádala – měl podezření, že je těhotná a měla dost jeho divokého chování a celkového způsobu života. Řekla mu, že jej už nikdy nechce vidět, ale on byl domluvený s jejím otcem, že za dva dny půjdou lovit. A předpokládal, že Caril se do té doby uklidní…
21.1.1958 se tedy dle domluvy dostavil do domu Cariliných rodičů. Jenže když mu Carilina matka řekla, že žádná lovecká výprava nebude a že by místo toho měl nadobro odejít, přičemž svá slova podpořila důraznou fackou, Charles utekl. Jenže tam zapomněl svou pušku – a rozhodl se pro ni vrátit…
I když jej tentokrát vyhodil pro změnu Cariliin otec, Charles se vrátil i potřetí. V nastalé hádce a potyčce tentokrát fyzicky napadl matku a srazil ji ze schodů. I když jej otec chytil pod krkem, Starkweather jej kopl do slabin a srazil na zem. A když se mu muž vysmekl a utíkal pro zbraň, Charles si opatřil tu svou.
V tu chvíli na něj zaútočili Carilini rodiče současně – otec s tesařským kladivem a matka s kuchyňským nožem. Starkweather nabil svou pušku, ale v tu chvíli se do potyčky vložila Caril – od křiku na Starkweathera po jeho příchodu přešla k namíření pušky na vlastní matku. Když ta se začala s dcerou prát, Charles znovu získal svou zbraň, střelil matku do obličeje a praštil ji několikrát pažbou do hlavy.
Protože u této otřesné situace byla i malá, teprve 2,5letá Carilina sestra, Starkweather uhodil pažbou i ji. Když se svým pláčem a křikem nepřestala, hodil po ní nůž. Trefil se do krku a dívenku zabil. Caril se nad smrtí svých dvou nejbližších žen nijak nepozastavila, a ještě Charlesovi připomněla, že otec je v ložnici a ještě žije. A tak jej Starkweather ubodal několika ranami nožem…
Večer s Caril zabalili těla do dek a postupně se jich zbavili. Matčino tělo nacpali do venkovního záchodu, sestřino tělíčko v krabici položili na sedátko a otce ukryli v nepoužívaném kurníku. Společně potom co nejlíp umyli všudypřítomnou krev a užívali si svobody. Žili prostě jako muž a žena…
Přestože oba všem okolo tvrdili, že rodina onemocněla chřipkou a je v karanténě, příbuzným byla celá situace (a především Carilino chování) velmi podezřelá. Proto to nahlásili na policii a ta skutečně k domu přijela a mluvila s Caril. Protože ta ale byla klidná, policisté zase odjeli. Teprve Carilina babička dokázala policii zburcovat – přičemž jí hodně pomohl telefonát Charlesova otce, který jim zopakoval to, co se dozvěděl od dcery. Charles totiž prý plánoval bankovní loupež…
Když tedy policisté opět dojeli k domu a nikdo jim tentokrát neotevíral, vyrazili dveře. Jenže v domě bylo uklizeno, klid a mír – jen Charles s Caril již byli na útěku…
Celá situace se ale pořád nezdála kamarádovi Bobovi a bratrovi Rodneymu. Ti se také znovu vydali k domu a tentokrát jej důkladně prohlédli. A samozřejmě ihned našli zavražděnou rodinu…
Uprchlíci mezitím mířili z města na jih. Zastavili se mimo jiné u 70letého Augusta, který Charlese (jakožto letitý rodinný přítel) nechával lovit ve svých lesích. Bral si vždycky pouze polovinu úlovku. Starkweather ale později zabil i jeho – muž dle jeho verze po nich po hádce začal střílet a on jej zasáhl omylem.
Buď jak buď -muž byl mrtvý a pro Starkweathera to znamenalo další zavražděný jeho rukou. S Caril poté prohledali dům a chvilku si odpočinuli. Protože jejich auto bylo uvízlé v napadaném sněhu, snažili se jej všemožně vyprostit. Když je zahlédl Augustův soused, vytáhl auto na cestu svým nákladním vozem. Když ale u Augustovy farmy uvízli pro změnu v blátě, vydali se pěšky do nedaleké opuštěné školy. Když je potkal 17letý Robert se svou 16letou přítelkyní Carol, nabídl jim odvoz. Během cesty se jich ale zeptal, proč mají s sebou zbraně…
I když Starkweather později tvrdil, že v tu chvíli se chtěl nahlásit policii, představa, že zásluhy by byly připsány právě Robertovi, který představoval právě tu společenskou vrstvu, kterou on nesnášel, v něm vyvolala znechucení. Rozhodl se proto namířit Robertovi zbraň k zátylku a přinutit jej vydat peněženku. Poté měli jet k opuštěné škole, kde Robert s Carol zůstanou a uprchlíci si vezmou jejich auto. Jenže ve škole došlo k další vraždě – Robert měl v oblasti levého ucha 6 střel. Carol zemřela o chvíli později jedinou střelou zezadu. Jejich mrtvoly byly později nalezeny ležící na sobě, Carol byla částečně svlečená, měla poškrábaná a špinavá záda. Ve slabinách měla několik bodných ran a vnitřní poranění pochvy, děložního hrdla i konečníku způsobená dvoubřitou čepelí. Podle Starkweathera to udělala Caril…
Poté se několikrát vraceli do Lincolnu a zase z něj odjížděli. Když Charles rozhodl, že si najdou skrýš v nějakém domě patřícím bohatým obyvatelům, vybral rezidenci prezidenta několika lincolnských společností, 47letého pana Warda. Protože ten už nebyl doma, uprchlíkům otevřela hospodyně…
Se zbraněmi se vrazi dostali do domu a oběma ženám – hospodyni i manželce majitele domu – přikázali věnovat se svým běžným činnostem. Protože v tu chvíli již celé město vědělo o vyvraždění Cariliny rodiny, ženy se rozhodly spolupracovat.
Během pobytu vrahů v domě policie objevila Starkweatherovo auto a v opuštěné farmě i Augustovo tělo. Když navíc našli i mrtvoly Roberta a Carol, začalo pátrání v terénu stovkami policistů. A všichni měli jeden cíl – Charlese Starkweathera a jeho přítelkyni Caril Fugateovou.
Charles mezitím v domě zranil svým nožem paní Wardovou – vrhl jej po ní a zasáhl ji do zad. Odtáhl ji tedy do ložnice a v tu chvíli pažbou zbraně zlomil vaz jejímu psovi – začal jej prý napadat. Ženu poté svázal, dal jí roubík a přikryl. Než se vrátil domů pan Ward, Starkweather volal a psal – telefonicky poprosil svého otce o předání vzkazu svému kamarádovi Bobovi, že se chystá jej zavraždit. A potom napsal vzkaz, že s Caril po vraždě její rodiny chtěli zabít, což ale Bob s ostatními překazili. A když pan Ward přijel domů, nastala další jatka…
Charles na něj čekal v kuchyni s puškou v ruce. V nastalé rvačce ale puška spadla po schodech do sklepa. Protože se oba vydali pro ni a Charles byl rychlejší než Ward, zasáhl jej zezadu do zad. Ward i přesto pokračoval v útěku a mířil ke vstupním dveřím. Zde jej ale Starkweather dohonil a střelil jej z boku do hlavy. A cynicky se ho potom zeptal, jestli je v pořádku…
Jakmile zavraždil dalšího člověka, svázal Strakweather hospodyni v horním pokoji, a zatímco Caril hlídala a u toho balila nějaké oblečení, Charles nakládal zásoby potravin do Wardova auta. A když padla tma, vydali se z města na západ…
Druhý den byli nalezeni mrtví manželé Wardovi i jejich hospodyně – obě ženy zemřely na následky pobodání stejným nožem, který byl použit k pořezání 16leté Carol. A to byl také důkaz toho, že všechny oběti mají na svědomí stejní pachatelé.
I když v tomto bodě se výpovědi obou vrahů značně lišily, protože zatímco Charles tvrdil, že obě ženy žily, když od nich odcházel, Caril tvrdila, že se jí Charles svěřil, jak je zabil kuchyňským nožem a jak nebohou hospodyni bodl pokaždé, když zakřičela, podstata byla stejná – další 3 zmařené lidské životy…
Celé město již vědělo, že pachatelé jsou na útěku – a že to jsou právě Charles s Caril. Lidé měli oprávněný strach, starosta vypsal odměnu za dopadení, v úřadu šerifa se sešlo mnoho dobrovolníků, kteří chtěli pomoci s dopadením vražedné dvojice, guvernér povolal Národní gardu a policisté s vojáky prohlíželi každý kout neprodyšně uzavřeného města.
Jenže bohužel, bestie již byly pryč…
Když přejeli hranice do sousedního Wyomingu a ocitli se v divočině, cítili se bezpečněji. A když dojeli do městečka Douglas, aby doplnili zásoby a palivo, slyšeli v rádiu o vraždách manželů Wardových a vyhlášeném pátrání po jejich autě.
Charles věděl, že potřebují nové auto, a tak když viděl u silnice zaparkovaný buick, přepadl jeho majitele. 37letý prodejce obuvi byl zasažen 7 ranami, uprchlíci přenesli své věci do nového auta a s mrtvolou na místě spolujezdce se snažili odjet. Když Starkweather zápolil se zajišťovací brzdou, jel okolo 29letý geolog Joe. Nabídl pomoc a když mu Charles přitiskl zbraň ke tváři, věděl, že mu jde opravdu o život. Proto ve snaze zachránit si holý život se začal s Charlesem prát.
Když se v tu chvíli na silnici objevil zástupce šerifa, Caril se k němu rozeběhla a chtěla odvézt na policii. Protože Charles věděl, že je zle, pustil zbraň a vrátil se do původního auta – a odjížděl zpět do Douglasu. Jenže policista vysílačkou vyhlásil pátrání a za chvíli se k němu přidalo první policejní auto, ve kterém seděli samotný okresní šerif a náčelník douglaské policie. Následovala honička, která skončila až za městem. Když totiž šerif začal střílet na auto, zasáhl zadní sklo a střep Charlese zranil na hlavě.
Když tedy Charles zastavil, vystoupil z vozu a po výstražné střelbě na vozovku před ním si lehl na zem a vzdal se…
Po zadržení se roztočilo kolo Cariliných výpovědí. Jendou byla jeho zajatkyní a na vraždách se nijak nepodílela, jen její rodina byla držena jako rukojmí, podruhé pro změnu byla svědkem vyvraždění své rodiny… I když Charles vraždy popíral, spolu s Caril byl obviněn z vražd prvního stupně a Caril se tak stala nejmladší ženou souzenou s tímto obviněním v USA. Byli souzeni odděleně a Charles Starkweather byl uznán vinným a odsouzen k trestu smrti popravou na elektrickém křesle.
K soudnímu procesu s Caril přišel později svědčit i samotný Charles. Řekl, že již Caril nemiluje a je mu jedno, jestli žije nebo je mrtvá. Protože nebylo možné vyvrátit Starkweatherova tvrzení, byla Caril uznána vinnou a odsouzena na doživotí. Roku 1976 byla ale podmíněně propuštěna.
Charles Starkweather byl popraven 25.6.1959. K elektrickému křeslu přišel pyšným krokem, na sobě měl novou košili a džíny, ruce v kapsách. Jako pravý rebel James Dean, kterého tak obdivoval…
Zdroj: Zabijáci: Nejzvrácenější vrazi naší doby
