Článek
6.3.1991 objevil náhodný svědek v opuštěném domku zvaném Áčko v Ostravě-Přívozu obnaženou a ohořelou mrtvolu ženy. Tato žena byla částečně zakryta oblečením, ale byly velmi patrné a zjevné stopy ohoření a zuhelnatění, a to především v oblasti břicha, pánve a genitálu. A co víc, v řitním otvoru měla žena zasunutou láhev od ředidla.
Totožnost ženy zůstávala neznámá, nicméně jejích zranění bylo dost. Jen na krku jich bylo 6. Všechny byly provedeny ostrým řezným nástrojem, kdy jedna rána proťala krční tepnu. Žena měla na těle popáleniny II.-III. Stupně, a to jak v obličeji, tak na krku a hrudníku. A co hůř, byla patrná vitální reakce. To potvrzoval i nález tzv. Vraních nohou. To jsou bílé vrásky kolem očí, které vzniknou pevným sevřením víček, jakmile se člověk chrání před ohněm. Posmrtně vznikla pouze zuhelnatění v dolních částech těla.
Příčina smrti byla jasná – vykrvácení kvůli přeříznutí krční tepny. Nepřežila by ani polití hlavy a krku hořlavinou s následným zapálením. A do třetice všeho zlého – v krvi měla žena necelé 3 promile alkoholu a v žaludku takovou koncentraci toluenu, která by znamenala smrt během několika hodin.
Tyto informace znamenaly zúžení okruhu možných pachatelů a vlastně i oběti. Zatím ale byla obě jména neznámá, byť jen pár dní…
Mrtvá žena byla později identifikována jako Amálie Š. Svědek ji poznal například podle tetování na ruce. Tato žena měla 6 dětí, o které se nestarala, navštěvovala hospody a vedla bohatý milenecký život. Několik milenců jí dokonce vyhrožovalo – ovšem to byli pouze ti, kterým se napakovala do bytů a oni se jí chtěli zbavit. Nikdy nešlo o zhrzenou lásku: Nicméně ani jeden z těchto mužů nebyl pachatel. Ten byl nalezen až na základě svědectví kamarádky a kriminalisté zjistili, že se jedná o Tomáše Posejpala.
Posejpal poté všem lidem okolo tvrdil, že tělo našli den před seniorem, ale se svými kamarády si mysleli, že se jedná o figurínu. On sám jim potom vykládal podrobnosti, které se zdály podezřelé, neboť to vypadalo, jako by se snažil udělat si alibi…
Zadržen byl hned druhý den, 7.3., a současně byli vyslechnuti i ostatní feťáci, kteří s ním mrtvolu objevili. Ještě ten den se tak Posejpal přiznal. S Amálií se seznámil v hospodě, jak jinak. Nabídl jí přespání v Áčku, kde můžou fetovat a souložit. Oba byli v podnapilém stavu, ale i tak byli schopní samotného aktu, během kterého Posejpal čichal aceton. Jakmile ale sáhl po sáčku, Amálie se ve tmě lekla, omylem strčila do Posejpala a z rukou mu vyrazila sáček s acetonem. Ten se vylil jí na obličej. Začala tedy křičet, že jí hrozně pálí oči. Protože jí prý chtěl otřít obličej, ale milovali se v úplné tmě, škrtl zapalovačem. A Amálie vzplála…
Posejpal se díval, jak Amálie hoří a když plameny téměř dohořely, vzal jednu láhev od ředidla, tu rozbil a střepem začal opakovaně řezat Amálii do krku.
Také přiznal, že svoje kumpány přivedl do Áčka jen proto, aby získal alibi. Dokonce se s nimi vsadil o tisícovku, že s ní bude mít sex…
Jako vždy, i tentokrát došlo na psychiatrický a psychologický posudek. Podle soudních znalců netrpěl Posejpal duševní chorobou, ale byl psychopat s výraznými rysy nezdrženlivosti, výbušnosti, krutosti a agresivity. Posejpal navíc trpěl polymorfní sexuální deviací, sadismem a fetišistickými rysy pyrofilie a nekrofilie. Laicky řečeno – aby se Posejpal vzrušil, musel vidět svou partnerku znehybněnou, v ohni a s posmrtnými změnami. Takže jakmile viděl ubohou Amálii v plamenech, zhmotnily se jeho nejniternější touhy a představy a uvolnily se jeho sexuální deviace. Proto vzal střep a začal tuto ženu řezat… A jeho „sázka“? To by byl jen prostředek, jak zhmotnit další touhy. Nicméně žádný z jeho kumpánů na tuto sázku nepřistoupil. Posejpal si nicméně s mrtvolou „užíval“ i tak… Ohmatával ji, zastrčil láhev do řitního otvoru, polil stehna a břicho ředidlem a zapálil…
Po dokončení výslechů se konala rekonstrukce činu, kdy kriminalisté splnili Posejpalovo přání a uskutečnili ji ještě tu noc. Pomohla jim krásná kolegyně z drogového a mravnostního oddělení. Díky ní tato rekonstrukce proběhla hladce a Posejpal spolupracoval.
Což se ale nedá říct o dalších výsleších, kdy si začal vymýšlet další verze činu. Nic z toho mu ale nebylo platné a nikdo dalším verzím nevěřil. Navíc důkazy mluvily za své. Čas se tedy čím dál víc blížil k soudu…
Soud samozřejmě a pochopitelně dalším Posejpalovým verzím také neuvěřil a za věrohodnou určil tu první spojenou s noční rekonstrukcí. Celkem nepochopitelně ale soud přihlédl k vyjádření znalců, že u obžalovaného došlo k podstatnému snížení rozpoznávacích schopností a k úplnému vymizení schopností ovládacích v důsledku deviace a intoxikace těkavou látkou. Díky tomu bylo podle soudu nutné posuzovat obžalovaného jako nepříčetného. Také proto překvalifikovali jeho čin z vraždy na trestný čin opilství. A podle toho také vypadal rozsudek – Tomáš Posejpal byl odsouzen na 6 let a 6 měsíců vězení s následným ochranným protialkoholním a speciálním sexuologickým léčením ústavní formou.
