Článek
3.10.1997 se 10letý Honza chystal do školy a před odchodem ještě krátce pomáhal svému malému nevlastnímu bráškovi Michalovi, který měl pouhé 3 roky. Měl ho upřímně rád a stejně jako měl jeho rád, svého nevlastního otce upřímně nesnášel. Několikrát viděl, jak mámu bije, nadával jí do sviní a kradl peníze, které potom propil a prohrál na automatech.
Když Uhljara zavřeli do vězení, podala jeho žena žádost o rozvod, nicméně po jeho propuštění dovolila, aby se Uhljar opět nastěhoval k nim domů. A to byla osudová chyba…
Nicméně pro pochopení celého případu se vraťme na začátek jejich vztahu…
Budoucí paní Uhljarová se s Uhljarem seznámila v hodonínském ústavu sociální péče, kde oba pracovali. Zamilovala se do něj na první pohled a on toho notně zneužíval. Milada netušila nic o jeho problémech – že se vyučil zedníkem a z každé práce ho vyhodili, protože nechodil vůbec nebo opilý, že v kapse neudrží korunu, poflakuje se po hernách a v nadměrné míře pije alkohol. Milada netušila ani to, že kvůli tomu už skončil u soudu… Uhljar byl ale skvělý manipulátor a za pár měsíců dosáhl jejího rozvodu a navíc i jejich společné svatby. Ta byla navíc korunována ještě brzkým narozením jejich společného syna Michala.
Mráčky ve vztahu se začaly objevovat velice brzo po svatbě, protože Uhljar začal velmi vulgárně po své ženě požadovat peníze na pití a když mu je odmítla dát, ukradl jí například zlatý řetízek, ten prodal, peníze propil a těhotné manželce vyhrožoval, že bude peklo, pokud bude odporovat. Těhotná Milada se neustále utěšovala myšlenkami, že se po narození dítěte vše uklidní a z Uhljara se stane milující otec a manžel…
Syn Michal se narodil v říjnu, ale situace se dramaticky zhoršila. Uhljar totiž denně pil a již měsíc po synově narození ukradl balík novin, které na nádraží sám rozprodal a dostal půlroční podmínku. Soudce se nad ním slitoval ovšem jen proto, že měl doma malé dítě a slíbil se léčit v protialkoholní léčebně. Před Vánocemi tedy Uhljar dobrovolně nastoupil tuto léčbu, ta ale ve finále neměla žádný smysl. Stejný „smysl“ měla i ambulantní forma léčby, protože Uhljar ji zcela ignoroval a stále víc času trávil v barech a hernách. No a v ruku v ruce s tím samozřejmě rostla Uhljarova agresivita, která už propukala i na veřejnosti. Neštítil se například svou manželku zbít v hodonínském parku, a to i když vezla kočárek, vyhrožoval jí nahlas, že ji zabije. Svědci tohoto výstupu vše nahlásili na policii a Uhljar ještě ten den skončil na místním oddělení s hrozbou trestu vězení. Dostal strach, proto koupil kytku a doma slíbil, že se opravdu půjde léčit. Při těchto slibech Milada udělala svou osudovou chybu, když Uhljarovi uvěřila a zrušila manželovo trestní stíhání.
Za pár týdnů se Uhljar zpil do takového stavu, že jej policie nechala odvézt na záchytku a odtud ihned putoval do protialkoholní léčebny. Sliby se rozplynuly, Uhljar léčbu ignoroval a snažil se o jediné – dostat se co nejrychleji domů a po čtyřech dnech utekl. Milada i přes své osobní peklo s manželem stále zůstávala. Až ve chvíli, kdy byl odsouzen k 21 měsícům vězení, podala žádost o rozvod. Manželství skončilo hned při prvním stání a Milada byla volná – do doby, než Uhljar vyšel z vězení a ona ho vzala zpět…
Zcela nepochopitelně měla Milada svého exmanžela pořád v srdci a velice často na něj myslela. Nutno podotknout, že vzpomínala a myslela na něj s bolestí v srdci. Uhljar pro změnu přemýšlel jen nad tím, jak by se jí znovu vetřel do života. Nebylo to z nějaké nehynoucí lásky, šlo čistě jen o to, že potřeboval z někoho profitovat.
V den propuštění z vězení na konci prázdnin 1997 šel ihned do hodonínského parku a čekal na „svou ženu“…
Každý den ji nenápadně sledoval a teprve po několika dnech se jí ukázal. Ona se rozplakala a celý večer poslouchala tu obvyklou pohádku – jak špatnému manželovi a otci ve vězení došlo, jak špatně se choval, jak si ujasnil priority, samozřejmě se zbavil závislosti a bude už jen sekat dobrotu. Milada se v tu chvíli ocitla na významném bodu svého života. Poslechnout rozum, který říkal NE, nebo srdce, které říkalo ostýchavé a bolavé ANO?
Milada se rozhodla a tato volba byla opravdu životní. Bohužel ne v dobrém slova smyslu…
Vzala Uhljara do svého bytu, ihned s ním strávila noc a již druhý den si znovu stěhoval věci k Miladě a dětem…
Uhljar se ale přetvařoval jen pár dní a Milada brzy zjistila, že udělala další chybu a že bude mít velký problém dostat jej z bytu. Uhljar ji denně trápil žárlivými scénami, že má jiného chlapa a že se o syna stará víc než o něj.
V osudný den 3.10.1997 si Milada řekla, že už toho má opravdu dost a Uhljara postavila před hotovou věc – ať se sebere a nadobro odejde z bytu. Šla vyvenčit jejich psa a Uhljar mezitím zůstal se synem sám doma. Starší syn Honza již naštěstí odešel do školy – před odchodem si ještě na chviličku pohrál s malým Míšou a protože byl tak otrávený, že je Uhljar zase s nimi, nevzal si ani svačinu.
Uhljar byl vzteky bez sebe. Manželce řekl, že když ji nebude mít on, tak ji nebude mít nikdo a když ona odešla z bytu se psem, vešel do dětského pokoje k hrajícímu synovi, bez zaváhání mu rozbil hlavu kladivem a když syn spadl na břicho, z hlavy mu tekla krev a tělo se ještě třáslo, šel Uhljar do kuchyně pro nůž a začal do těla bodat jako šílený.
Po chvíli přestal a když viděl přes kukátko, že se Milada vrací domů, zaútočil na ni slzným plynem. Milada utíkala do kuchyně a volala o pomoc, jenže Uhljar ji chytil do kravaty a začal do ní bodat nožem. Tím stejným, kterým před chvílí zavraždil vlastního syna… Do ženy tento nůž vrazil celkem 58krát a zřejmě by pokračoval, kdyby jej nezlomil. Ulomená část potom Miladě uvízla v krku.
Po masakru byl Uhljar naprosto klidný, umyl se a převlékl do čistého oblečení, z Miladiny peněženky vzal hotovost, z příborníku sebral kávovou soupravu z porcelánu, v zámku zalomil klíč a šel rovnou na nádraží. Zde prodal porcelánovou soupravu prvnímu zájemci, který měl zájem, z utržených peněz si poté koupil alkohol, cigarety a lístek na vlak. Jel do Čejče za svou matkou, která ale nebyla doma. Uhljar z toho byl zklamaný, protože ji chtěl vidět ještě před tím, než skončí ve vězení. Aspoň tedy navštívil svou babičku a svěřil se jí s tím, co udělal.
Zatčen byl jen pár hodin po vraždě a nijak nezapíral. O synově vraždě vypovídal s ledovým klidem. Patologové na jeho těle napočítali 16 ran nožem a 7 ran kladivem. Jako důvod vraždy Uhljar vypověděl, že nechtěl, aby syn vyrůstal v dětském domově a bez mámy. A motiv vraždy exmanželky? Uhljar prý nemohl dovolit, aby žila s jiným mužem. Později začal tvrdit, že se chtěl podřezat a proto si koupil žiletky.
Během následné rekonstrukce se Uhljar choval tak zvráceně a bestiálně, že i zkušeným kriminalistům a soudním znalcům běhal mráz po zádech.
Soudní znalci poté také došli k závěru, že vražda dítěte byla důsledkem odreagování nahromaděné zloby a žárlivosti. Nikdy svého syna neoslovil jménem a chlapec pro něj byl vlastně jen překážkou. Nejdůležitější ale bylo to, že Uhljar byl nenapravitelný zločinec, pro kterého není nejhorší zážitek vyvraždění rodiny, ale pobyt v kriminále. Náprava tedy byla naprosto nemožná.
V dubnu 1998 se konalo hlavní líčení v případu jednoho z nejbrutálnějších vrahů v české historii. Uhljar neprojevil lítost ani emoci, a to ani v případě, když jej soudci uznali vinným z dvojnásobné vraždy a odsoudili jej k nejpřísnějšímu možnému trestu – doživotí. Uhljar se sice ihned odvolal a Vrchní soud si později vyžádal nové znalecké posudky, které de facto kopírovaly ty předešlé a Uhljara opět označily za nenapravitelného agresora se sklony k sadismu, nicméně k žádné změně rozsudku nedošlo a Vrchní soud rozsudek Krajského soudu potvrdil.
Zdroj : Autorský text inspirovaný knihou Vraždy v Brně a okolí
