Článek
Pojďme si příběh Rostislava Roztočila a Romana Čabrady aspoň trochu rozkrýt…
Vše začíná dnem 8.11.2005. Tehdy dva odsouzení vrazi – Rostislav Roztočil a Roman Čabrada – utekli z Věznice Plzeň-Bory. Roztočil chtěl útěkem upozornit na vraždu z r. 1975, za kterou byl odsouzen na 20 let a kterou dle svých slov nespáchal. Zda se mu to povedlo nebo ne, v tuto chvíli nebylo známé. Vše nám řekne až budoucnost… Teď se ale vraťme do roku 1975…
17.2.1975 bylo Federální ministerstvo zahraničí ČSR požádáno o vyhlášení pátrání po egyptském občanovi Nabilu Kallinim Mohamedovi, který v Československu pobýval jako postgraduální student Vysoké školy chemické a jejího oboru technologie jaderných paliv a radiochemie a který zmizel ze studentských kolejí v Praze 6. Protože měl u sebe větší obnos peněz a protože studoval vysoce exponovaný obor, byl sledován zahraniční službou.
V dubnu 1975 bylo tedy oficiálně vyhlášeno pátrání a protože výslechy jeho kolegů nepřinášely žádné nové poznatky, bylo ukončeno v květnu 1978. Matka pak dostala už pouze jen prohlášení o nezvěstnosti. Víc jako by se po tomto Egypťanovi nikdo nesháněl…
Stále jsme ale v roce 1975, konkrétně ve dni 14.7.1975, kdy bylo v obci Obříství nalezeno mrtvé tělo a ihned bylo jasné, že se jednalo o násilnou smrt, protože mrtvola byla zatížena traverzou. Nebyly nalezeny známky násilí a příčinou smrti bylo udušení z utopení. Tělo bylo ve vodě několik měsíců a totožnost oběti nebylo možné prokázat, antropologickým posudkem bylo pouze zjištěno, že se jednalo o muže.
Totožnost by zůstávala i nadále neznámá, kdyby na policii nepřišel anonymní dopis, ve kterém mimo jiné stálo, „že policisté již dlouho pohřešují jistého cizince, který byl při penězích a se kterým tyto peníze měnili Rosťa Roztočil a Ota Pelant, že Roztočil později rozhodl, že Pelant domluví směnu více peněz najednou a Araba oddělá, že Roztočil domluvil ještě dva cikány a pak jeli všichni tři za Arabem do Olympiku a potom ještě vyzvedli zmíněné cikány. Že když Pelant viděl, že to Roztočil myslí vážně, vystoupil z jeho auta a odešel do Splitu. Že cikáni prý Araba mlátili už v autě, odvezli ho za Prahu, Arab je prosil, ale oni ho zabili, protože prý se báli, aby je neudal, že ho okradli. Že k němu přivázali kus železa a Roztočil ho poslal ke dnu, protože cikánům se udělalo špatně…“
V případu se tak poprvé objevují jména Roztočila a Pelanta nebo Kurucze. Všichni tři byli trestáni za majetkovou a násilnou trestnou činnost, takže pro policii nebyli neznámí. Na scéně se navíc objevuje ještě Monika F. S tvrzením, že její kamarádka, která nechce být jmenována, se jí svěřila, že se její druh Ota Pelant nervově zhroutil a řekl jí, že s Rosťou Roztočilem zabili nějakého Araba při vekslování. Araba měli v Roztočilově autě napadnout nějací dva cikáni a několikrát jej bodnout nožem, pak jej zabalili do deky, převázali silonem a zatíženého hodili do vody. Roztočil prý pak ještě řekl, že mrtvý svědek znamená žádný svědek – i když věděl, že Arab v tu chvíli ještě žil.
Kriminalisté samozřejmě začali pátrat po totožnosti neznámé ženy a po obou cikánech a neznámá žena sice o pár dní později dostala konkrétní jméno, protože se jednalo o Emu K., ale policisté ani tak nebyli rozřešení případu o nic blíž.
Všichni zúčastnění, včetně Mohameda, se věnovali vekslování, taxikaření a překupování. Mohamed se netajil tím, že má zájem o valuty a vlastní značné finanční prostředky. Ale konečné a definitivní propojení pohřešovaného Mohameda a neznámého Araba bylo možné až na přelomu 70. a 80.let, kdy byl požádán kriminalistický ústav VB o provedení znaleckého posudku v oboru zdravotnictví, v odvětví antropologie. Zde byla použita metoda superprojekce a byla tak jednoznačně potvrzena skutečnost, že lebka nalezená u mrtvého těla v Obříství skutečně odpovídala fotce pohřešovaného Mohameda. Jediná věc, kterou se nikdy nepodařilo prokázat, bylo přesné datum smrti a jakými nástroji byl napaden.
Patová situace trvala až do roku 1980 a roku 1981 vyšetřovatel zahájil trestní stíhání pro trestný čin vraždy. Roku 1982 se také podařilo odhalit totožnost postavy Vlka, kterým byl Jan Bašista a který byl v té době ve výkonu trestu odnětí svobody. Ve spisu ale také mimo jiné zazněla informace, že podezřelý Roztočil roku 1980 emigroval do Jugoslávie a použil k tomu ukradený pas. V té době se nacházel v Rakousku, oženil s emigrantkou Věrou N. A v Československu byl podmíněně odsouzen pro trestný čin neoprávněného podnikání.
Roztočil se snažil emigrovat celkem třikrát. Nejprve to bylo roku 1974 do Jugoslávie, ale cestu mu zamítli. Za čtyři roky to zkusil znovu opět přes Jugoslávii a se stejným výsledkem – dlužil totiž 65 tisíc Kčs na půjčkách. Třetí pokus zkusil přes cestovní kancelář a opět do Jugoslávie. Ani tato cesta mu nebyla umožněna, naopak. V roce 1980 mu byl zabaven cestovní pas kvůli odsouzení pro majetkovou trestnou činnost. Jednalo se o krádež šperkovnice a hotovosti Věry N. A odsouzen byl na 8 měsíců nepodmíněně. Byl ale stíhán na svobodě, a tak mu byla zaslána výzva k trestu. Roztočil ji samozřejmě nepřevzal a emigroval. Důvody k emigraci byly zřejmě nasnadě – vzhledem k situaci, že ke zmíněným 8 měsícům měly být připočteny ještě další testy, hrozilo Roztočilovi odnětí svobody na necelé tři roky. Vyšetřovatelé navíc víc a víc přicházeli na kloub vraždě Mohameda. Začali totiž postupně skládat dohromady celý obrázek…
Zatímco všichni ostatní byli celkem klidní a zachovávali chladné hlavy, Pelant ztrácel nervy. Během následujících měsíců byl vyslechnut kvůli jiným záležitostem, ale čím dál víc se zamotával a když byl roku 1982 poprvé vyslechnut jako obviněný a v přítomnosti obhájce, začal vypovídat. Popsal seznámení s Arabem, Roztočilův plán obrat Araba o peníze a plán vraždy. Několik měsíců tak byl díky svým výpovědím v postavení svědka, ale jakmile se k výslechu dostal i Bašista, Pelantovo postavení bylo rázem to tam. Bašista poté u výslechu uvedl stejné věci jako Pelant. Dosvědčil také to, kdo přišel s nápadem Araba okrást a zbavit se jej – a že to byl Roztočil. Poslední spolupachatel Kurucz ale popřel, že by Roztočila s Pelantem vůbec znal, svůj podíl na vraždě nikdy nedoznal a před soudem vypověděl, že jemu a Bašistovi nabídli Roztočil s Pelantem obchod, který se ale nakonec neuskutečnil. O svém stíhání pro vraždu se prý dozvěděl dle svých slov až během výkonu jiného trestu ve Valdicích.
Kriminalisté tak konečně dokončili vyšetřování a obvinili Pelanta, Bašistu a Kurucze z vraždy a postavili před soud. Roztočil byl stíhán jako uprchlý a v Rakousku byl vzat do vazby. Roku 1981 tak Československo právem čekalo, že Rakousko Roztočila vydá, ale toto řízení se začalo neočekávaně prodlužovat. Najednou se objevily fámy, že se jedná o intriky tajných služeb, že Roztočil uprchl z Československa i s tajnými dokumenty, že se jedná o agenta STB atd. Nutno podotknout, že nic z toho nebyla pravda a Roztočil opravdu tajný agent nebyl.
V červenci 1981 Roztočil požádal o vystěhování jeho osiřelých dětí, které bylo kupodivu vyhověno. On sám ale vydán nebyl, naopak byl propuštěn z vazby a odešel do západního Německa.
Soudní projednávání této vraždy bylo ale ukončeno až roku 1985, kdy všichni čtyři byli shledáni vinnými z trestného činu vraždy a loupeže a odsouzeni k trestům odnětí svobody v délkách 24 let pro Roztočila, 21 let pro Kurucze, 13 let pro Pelanta a 15,5 let pro Bašistu. Obhájce Roztočila podal odvolání a později mu byl trest snížen na 20 let, nicméně zbylí tři zahájili svoje tresty. Roztočil dále pobýval na svobodě v Německu díky tomu, že bylo odmítnuto jeho vydání do ČSR.
Roky plynuly a přišel listopad 1989. V Československu se změnily poměry a Německo již nebylo politický nepřítel. Proto se započalo opětovně žádat o Roztočilovo vydání. Zlom přišel až v roce 2000, kdy Roztočila zatkli na pražském letišti a po ověření totožnosti ihned putoval do výkonu trestu v Plzni. Pro tentokrát bylo spravedlnosti učiněno zadost. Ne však na dlouho…
Posuneme se teď o pět let dál…
8.11.2005 byl na policejní oddělení Bory ohlášen útěk dvou vězňů – Romana Čabrady a Rostislava Roztočila. Rozjela se pátrací akce a zapojen byl i vrtulník. Ještě týž den je v bývalých kasárnách vzdálených jen několik set metrů od věznice nalezena bedna naložená na europaletě s přestřiženými pásky. Na to přišel jeden zaměstnanec firmy Europap, který po návratu z oběda zjistil, že jedna bedna dovezená z areálu borské věznice má přestřiženou pásku. Tuto bednu tedy znovu zapáskoval a na policii to oznámil až ve chvíli, kdy vyšlo ve známost, že uprchli dva vězni. Velice brzo bylo tedy zjištěno, že tato bedna posloužila Roztočilovi s Čabradou k útěku. Nutno podotknout, že bedna byla o rozměrech 75×117cm a na výšku měřila pouhých 145cm, takže nic velikého… Měla být plná papírenských výrobků z knihárenské výroby. Místo toho zde bylo osvětlení, ventilátor, sedátka, dvě závaží…
Tato bedna byla naložena na tahač firmy Četrans, který přijel do věznice o půl desáté. Zde pak vězni nakládali bedny se zbožím včetně té upravené pro útěk. O půl jedenácté kamion odjel z věznice a bedny převezl do areálu bývalých kasáren.
Po obou uprchlících bylo samozřejmě vyhlášeno celostátní i mezinárodní pátrání a vyšetřování ve věznici mělo brzo částečný úspěch – byli vyslechnuti vězni, kteří přicházeli do styku s Čabradou i Roztočilem, především však Miroslav B., který také pracoval v dílně. Ten vypověděl, že byl náhle přeřazen na jinou práci a v den útěku nastoupil na směnu a přišel za ním Čabrada. Chtěl po něm, aby si sehnal vozík na odvoz palet. Jakmile jej sehnal, projel s ním až do prvního patra, kde byly další dílny a kde pracoval Roztočil s Kubíčkem, což byl vězeň z Čabradovy cely. Po chvíli mu Čabrada nařídil, aby začal nakládat připravené palety a dal mu pokyny k té, která byla ve skladu. Právě v té se nacházeli uprchlíci a měli několik hodin náskoku…
Policisté dále zjistili, že papírenská firma získala zakázku určenou k vývozu do Německa, což prý věděl i Čabrada. Veškeré palety byly uskladněny ve skladě knihárny, od které měl klíče i Čabrada. Ten věděl také to, jak jsou palety baleny a proto oslovil se svým plánem Roztočila, který měl v Německu sestru a žil zde až do svého zadržení v roce 2000. Tato zakázka měla být odvezena 8.11., ale v ten den zasáhla náhoda, protože v tento den byl přistaven kamion, který bedny převezl jen do areálu bývalých kasáren a ne až do Německa. A tady se kriminalisté i veřejnost rozdělují se svým názorem, protože existují dvě varianty : buď uprchlíci o této informaci nevěděli vůbec a nebo věděli a pak vybírali ze dvou možností – buď útěk odložit nebo riskovat. Výsledek známe…
Ostatní vězni i dozorci dosvědčili, že Čabrada se posledních 14 dní choval divně. Všichni to ale přičítali obnově řízení, která měla začít začátkem prosince. Během těchto 14 dní měli také s Roztočilem vyrobit tuto únikovou bednu, ale nechce se věřit, že by veškeré zařízení zvládli sehnat opravdu během dvou týdnů…
Již pár dní po útěku, konkrétně 12.11., byl Rostislav Roztočil zadržen v bytě své sestry v Německu. Policii ihned sdělil podrobnosti útěku včetně jejich vzájemných vztahů. Po převezení palet do kasáren uprchlíci z bedny vylezli a vyzvedl je Roztočilovi neznámý Čabradův kamarád, který je odvezl do Českých Budějovic a potom na hranice do Velenic, kde pěšky přešli přes zelenou hranici do Rakouska. Český přítel dal Čabradovi čisté oblečení, vzal od něj na oplátku nějaké peníze a zůstal v Česku. Uprchlíci se pak vydali do Vídně, kde se měli rozdělit. Čabrada nechtěl do Německa, protože tam měl také trest a byl nervózní, když Roztočil zavolal své sestře do Německa. Bezpodmínečně požadoval, aby Roztočilova sestra přijela do Vídně a přivezla peníze určené na útěk. Jenže Roztočil se bál, že mu ty peníze Čabrada ukradne, a tak si půjčil od svých známých a Čabradu opustil. Situace mezi uprchlíky se tedy změnila ve chvíli, kdy každý vlastně utíkal z jiných důvodů a také proto, že Roztočil odmítl Čabradův požadavek, aby sestra přivezla peníze.
Roztočil chtěl od začátku uprchnout do Německa, protože zde měl vazby a cítil se tu v bezpečí před českými orgány. Čabrada oproti tomu do Německa nemohl a chtěl z Vídně pokračovat do Itálie, kde v jedné malé vesnici u Neapole měl známého rybáře, který by mu poskytl azyl a kam by mu přítel albánské národnosti dovezl makedonský pas.
Roztočil tedy skončil ve vazbě, Čabrada byl ale dál na útěku. A co hůř, měl bohaté zkušenosti ze zahraničí a s věznicemi několika evropských zemí. Byl tedy považován za velmi nebezpečného recidivistu. Kdo tedy vlastně byl Roman Čabrada a za co byl v Česku odsouzen?
Čabradu roku 2003 odsoudil Krajský soud v Plzni na 18 let za vraždu, kdy spolu s dalšími komplici – Králem a Koppovou – zavraždil německého občana Ericha K., starostu bavorského městečka Rockingen. Muž se takzvaně chytil na volavku Koppovou a pod záminkou sexuálních služeb s ní šel do jejího bytu, kde čekali Čabrada s Králem. Nejdříve začali starostu mlátit násadou od lopaty, poté mu Čabrada svázal ruce a nohy lepící páskou, zalepil mu oči a ústa a začal jej prohledávat. Našel peněženku s platební kartou a hotovostí a v kapse kalhot ještě klíče od luxusního Mercedesu. Král se poté rozhodl ze starosty doslova vymlátit PIN ke kartě a když se mu to povedlo, Čabrada z bankomatu vybral hotovost 30 tisíc Kč a vrátil se do bytu. Peníze potom rozdělil na tři díly a odešel za Koppovou, která utekla do nedalekého kasina. Poté se Čabrada vrátil zpět do bytu a s Králem se rozhodli starostu zavraždit. Čabrada mu přetáhl přes hlavu dvě igelitové tašky, které upevnil lepící páskou na koberec. Poté odjeli s Králem do Aše, kde Čabrada vybral z bankomatu další tisícovku. Odtud jeli za Čabradovým známým, který měl koupit starostův Mercedes a po tomto prodeji se vrátili zpět do bytu. Když zjistili, že starosta je mrtvý, zabalili tělo do koberce a odvezli do lesa, kde jej zakopali.
Rozsudek za tuto vraždu později zněl : Král 16 let, Čabrada 18 let a Koppová 6 let odnětí svobody. Na Čabradu ale ještě v následujících dvou letech čekalo uznání vinným z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek. Už jen tato česká vražda stačí na to, abychom si o Čabradovi udělali obrázek…
Roman Čabrada byl zadržen 22.12.2005 ve Francii a předán zpět do Česka. Jeho domovem se stala cela ve Valdicích a během čekání na soud vypověděl svou verzi útěku. K tomu byl prý „donucen“ poté, co vedení Věznice Plzeň-Bory převzal plk. Zeman. Ten se prý staral o nepodstatné věci a nesnažil se věznici přibližovat evropským standardům. Na druhou stranu je ale potřeba říct, že právě ty podstatné díry v systému věznice mu poté výrazně hrály do karet. Při následném soudu byl odsouzen za maření výkonu úředního rozhodnutí k 2,5 letům vězení.
Tento útěk měl řadu dopadů – vězeňství jako by se Čabradovými slovy začalo řídit a věznice napříč celou republikou se začaly modernizovat. Přišly ale také i personální změny. Hned v den útěku byl odvolán již zmíněný ředitel věznice, plk. Zeman. Dozorce, který měl vězně hlídat, byl dokonce obviněn z porušení služebních povinností a z toho, že nesčítal vězně tak, jak podle předpisů měl. Hrozily mu za to dva roky nepodmíněně, ale později byl zproštěn obvinění. Nutno ale podotknout, že byť se jej před soudem zastali oba uprchlí vězni, zmíněný dozorce se do služby již nevrátil.
No, tady to vypadá, jako by celému příběhu byl konec… Oba uprchlí vězni byli po svém útěku zpátky ve vězení, padl i trest za maření výkonu… Jenže ne na dlouho, situace se změnila.
I když bylo v listopadu 2005 zahájeno trestní řízení pro maření úředního rozhodnutí proti oběma mužům, byl v červenci 2006 z tohoto řízení Rostislav Roztočil vyjmut. Čabrada tak dostal zmíněného dva a půl roku navíc a Roztočil, ten se chystal na druhé kolo.
Díky mezinárodnímu zatykači byl v prosinci 2005 vydán zatykač a Čabrada byl vzat do vydávací vazby. Roztočil dál trval na své nevině a jako důvod k útěku uváděl jedinou cestu, jak dosáhnout obnovy procesu – v roce 1985 byl prý odsouzen neprávem a jednalo se o zmanipulovaný politický proces. Jednání o vydání se tak protahovala a Roztočil byl dokonce v roce 2006 propuštěn z vazby. Vrchní soud ve Stuttgartu nakonec rozhodl o vydání Roztočila k výkonu trestu do ČR, ale měl dvě podmínky – Roztočil měl právo na nový proces a vše bylo třeba provést v přiměřené lhůtě, kdy mělo navíc na stíhaného nahlíženo jako na nevinného. Česká strana samozřejmě tyto podmínky odsouhlasila a vydání Roztočila tak již nic nestálo v cestě.
Roztočil sice kladl různé námitky a požadavky, ale bylo mu to nic platné a putoval do vazby, kde čekal na nový proces. Při novém řízení měl možnost navrhovat svědky, důkazy, zpochybňovat znalecké posudky apod. A nutno říct, že všeho využil. I když se všemožně snažil dokázat svou nevinu, soud dospěl k jinému závěru – v obnoveném řízení rozhodl o vině Rostislava Roztočila, uznal jej vinným z trestného činu vraždy a loupeže a uložil mu trest v délce 13 let odnětí svobody. Roztočil začal podávat odvolání a dovolání – první zamítl Vrchní soud v roce 2008, druhé odmítl Nejvyšší soud v listopadu 2008. Roztočil podal ještě ústavní stížnost, než k ní ale došlo, tak rozhodnutím Nejvyššího soudu mohl ale Krajský soud v Praze vydat na Roztočila zatykač – a také to udělal. Roztočil měl tedy před sebou ještě 8 let trestu v české věznici. Vzhledem k situaci, že byl Roztočil v dubnu 2006 německou justicí propuštěn z vydávací vazby a pobýval na svobodě, v Německu se rozhodli na český zatykač nereagovat a Roztočilovo vydání nepovolilo. Definitivní tečku celého příběhu tak udělal až Ústavní soud, který projednal zmíněnou stížnost a zamítl ji.
Osud obou uprchlíků je tedy značně rozdílný – Roman Čabrada byl za společný útěk spravedlivě potrestán a stále je ve vězení, Roztočil oproti tomu nikdy za tento společný útěk souzen nebyl a nikdy se do žádného vězení nevrátil. A i když Čabrada opakovaně žádal o podmíněné propuštění, soud mu nikdy nevyhověl. A budoucnost je ve hvězdách…
Zdroj : Autorský text za pomoci knihy Skutečné zločiny po česku
