Článek
Po silvestrovských oslavách se Barbora rozloučila se svou kamarádkou Petrou a od té doby ji nikdo neviděl. Celá vesnice se proto vydala ji hledat, z místní hospody dokonce vyrazili štamgasti. Nic ale nebylo platné a Bára byla později bohužel nalezena mrtvá.
Její tělo plavalo v potoce a zavražděna byla na silnici mezi obcemi Kmetiněves a Hospozín, na dohled od zrušeného vlakového nádraží. Její tělo bylo od spodní části hrudníku svlečené. V okolí levého prsu byly bodné rány, stejně jako na levém boku. Poblíž těla se nacházela rukojeť nože se zlomenou čepelí, rozbitý mobilní telefon nebo krev.
Následná pitva prokázala 17 bodných a bodnořezných ran, tupá poranění na hlavě nebo končetinách, krevní výrony vzniklé různými mechanismy, poranění genitálií a konečníku a jako příčinu smrti stanovila udušení kombinací různých způsobů dušení. Pachatel jí zakryl dýchací cesty, rdousil ji, Bára navíc ještě vdechla zvratky do průdušek a při topení vdechla i vodu…
Kriminalisté ihned zahájili pátrání a začali prověřovat nejen Bářiny blízké, ale vytvořili speciální dotazník, pomocí kterého se ptali vytipovaných obyvatel, zda neviděli něco podezřelého. Jenže vrah si dal velmi záležet, aby na místo činu došel nikým neviděn. Když se na místě schoval do křoví a čekal na svou oběť, věděl, že o něm nikdo neví. A hlavně o něm nevěděla Bára, která mu tak nic netuše vešla přímo do náruče…
Až se Bára rozloučila s kamarádkou, pachatel ji na silnici napadl, dívku odtáhl stranou k potoku a zde pokračoval. Ona ještě dokázala na svém mobilu vytočit kamarádčino číslo. Chtěla si zachránit život…
Kriminalisté začali mít brzo podezření, že čin spáchal někdo z místních. A nutno podotknout, že jejich tušení bylo správné. Jen nikdo netušil, že pachatelem je vlastně ještě dítě…
A protože Bára při svém souboji o život pachatele škrábla, měli kriminalisté k dispozici jeho genetický profil. Začali tedy testovat všechny lidi v okolí. Nejdříve totiž potřebovali vyloučit, jestli Bára někoho omylem neškrábla třeba během hry.
Jakmile bylo toto vyloučeno, začali kriminalisté prověřovat všechny muže bydlící v blízkém okolí, kteří měli v minulosti problém se zákonem. Vzhledem k tomu, že žádné výsledky nepřicházely, vznikla ve vesnici myšlenka na plošné testování. A je to celkem logické – nikdo si vzájemně nevěřil a zároveň se všichni obviňovali. Každý tak chtěl mít před sebou i ostatními čisté svědomí. Policie s tím nápadem souhlasila a v dubnu 2004 byl v obou obcích zahájen plošný odběr bukálních stěrů. Aby se zároveň co nejvíc zachovalo soukromí, jména byla nahrazena číselnými kódy a jména znal pouze jeden člověk z týmu kriminalistů. První skupina byli muži nad 15 let. K nim se se souhlasem rodičů a zákonných zástupců přidali třídní spolužáci nebohé Báry.
Protože ale všechny výsledky byly negativní, přišli na řadu chlapci pod 15 let, potom se tato hranice ještě snížila o rok. A tehdy to přišlo…
O 5 měsíců později od zahájení tohoto plošného testování Kriminalistický ústav Praha oznámil, že vzorek číslo 632 se shoduje s Robinem P. z Hospozína…
Vzhledem k tomu, že Robin byl narozen roku 1991, vyvolala tahle shoda obrovské zděšení. Nicméně bylo nutné jej co nejdříve zadržet a případ dořešit.
Prokopec sám později vypověděl, že jakmile začali policisté odebírat vzorky chlapců pod 14 let, bylo mu jasné, že je pouze otázkou času, kdy si pro něj přijdou. Činu prý litoval, ale přiznat se nechtěl. Kriminalistům také řekl, že neriskoval styk s obětí, protože si myslel, že pokud nebude nalezeno sperma, není žádný důkaz… Nutno také podotknout, že poté naprosto cynicky a bez skrupulí vypovídal a popisoval do nejmenších detailů vše, co během vraždy i po ní dělal…
To byla chvíle, kdy už jej kriminalisté nemohli dál vnímat jako dítě…
Při následném znaleckém zkoumání se znalci mimo jiné zaobírali i jeho školní docházkou a vyšlo najevo, že během 5. třídy začal Robin sexuálně obtěžovat spolužačky, pokud se bránily, fyzicky je napadal apod.
Ve vztahu k Báře vypověděl, že se mu líbila už dva roky, ale nevěděla o tom. Navzdory tomu s ní ale nechtěl chodit a zamilovaný do ní taky nebyl. Dva dny předtím, než ji zavraždil, se rozhodl, že ji znásilní. Aby jej nepoznala a nemohla to později nahlásit na policii, vzal si s sebou nůž. Činu litoval, ale přiznat se nechtěl…
Podle psycholožky se jednalo o narcistickou osobnost s poruchami chování na základě lehké mozkové dysfunkce. Byl zkonstatován deviantní sexuální vývoj s rysy agrese nebo porucha sexuální preference v podobě patologické sexuální agresivity. Tuto domněnku později sexuolog také stanovil jako vysoce pravděpodobnou.
S těmito materiály poté pracovala justice a Robin P. byl umístěn na základě výchovného opatření do Výchovného ústavu v Klíčově.
Ten opustil v lednu 2010 jako 19letý a nutno podotknout, že neměl žádnou povinnost pokračovat v léčbě. Vyšel s čistým trestním rejstříkem, změněným jménem a neznámou podobou. Pár let byly všechny tyto skutečnosti platné – roku 2014 byl ale Robin Pokorný odsouzen ke 36 měsícům odnětí svobody za loupež.
I během tohoto soudního líčení zazněly znalecké posudky a během nich bylo vyřčeno například to, že Pokorný je medicínsky neovlivnitelný a je tedy recidiva vyhodnocena jako vysoce pravděpodobná. Znalci dokonce navrhli zabezpečovací detenci, což ale soudci zamítli. Pokorný přece v současné době páchá recidivu pouze majetkového charakteru…
Doufejme tedy, že v budoucnosti nebudeme číst o dalším otřesném případu znásilnění nebo vraždy nevinné dívky, jejíž pachatelem bude právě Robert Pokorný…
Zdroj : Autorský text, Panoptikum sexuálních vražd
