Článek
Když jsme se před lety přestěhovali, jezdily v místě našeho nového bydliště dvě autobusové linky pražské MHD. Teď máme už nějakou dobu jen linku jednu s delšími intervaly. Než jsme se přestěhovali, měli jsme v koupelně vlastní karmu. Mohli jsme si tedy zapnout topení v bytě, kdykoli jsme sami chtěli. A to naprosto kdykoli, třeba i v létě. Teď jsme závislí na tom, kdy začnou na sídlišti centrálně topit. V obou případech jsme tak závislí na rozhodnutí druhých.
Také jste rádi, když máte možnost rozhodovat sami o sobě, případně v součinnosti s vašimi blízkými? Já tedy určitě ano. Ne vždy to ale jde. Byť i v takovém případě máte na rozhodnutí druhých často svůj vlastní podíl. Tedy tak, jako třeba i já.
Už je to pár let, kdy jsme se s přítelkyní rozhodli přestěhovat. A tak jsme začali brouzdat na internetu a hledat, kde by se nám asi tak mohlo solidně bydlet, a to jak bytem, tak lokalitou, a to vše v závislosti na našich finančních možnostech. Zapomínat jsme navíc nemohli ani na dopravní dostupnost, potřebnou infrastrukturu, obchody…
Nesmíme zapomínat na potomky
Ve svých úvahách jsme jako dosud bezdětný pár logicky kalkulovali i s tím, že jednou třeba budeme mít dítě. A tak není divu, že jednou z podmínek byl dostatek zeleně a prostředí vhodné aspoň trochu pro potenciálního potomka.
No jo, ale co byste v Praze chtěli, když nepatříte mezi milionáře, o vlastním domě nepřemýšlíte, jste závislí na penězích, práci a musíte se spoléhat na to, že si zajistíte hypotéku. Ale kdo hledá, najde. Do samotného stěhování uplynul od začátku našeho hledání de facto téměř rok.
Přestěhovali jsme se. V tu chvíli jste plni elánu, radosti, nadšení. Nevnímáte tolik ty mouchy. Ani ty změny oproti tomu, na co jste byli celý dosavadní život zvyklí. Do té doby jsem žil vždy v úplném centru Prahy. Měl jsem všude blízko, de facto hned u nosu jsem měl metro, tramvaje, autobusy…
Není obchod jako obchod
Obchodů bylo kolem také požehnaně. A nemyslím tím jen větší obchodní centra (typu Kotvy, Bílé labutě, Palladia apod.), ale jde o ty klasické menší obchody, ať už rodinné, koloniály, typické masny atd. Prostě pohoda. Stejně tak jsem byl zvyklý zatopit si tehdy, kdy jsem to potřeboval. Bydlel jsem navíc vždy ve staré zástavbě.
Nyní na klasické krámky můžeme koukat jen v televizi či v jiných lokalitách, u nás máme jen jeden relativně fungující supermarket, kde jsou ale velmi nepříjemné pokladní, věčně něco není, sem tam se spletou při markování, při rekonstrukci jej navíc tak parádně zmenšili místo zvětšení…
A ještě jeden, kde to stojí celkově za prd, ale občas stačí. Ten ale už brzy bude zrušen a bude se bourat a na jeho místě vyroste panelák.
Jen jeden spoj
Od našeho přestěhování se ale vše změnilo. Bydlíme na sídlišti, v paneláku. Nemáme všude blízko. Nemůžeme si zatopit, kdykoli sami chceme a potřebujeme. V mnoha ohledech tak vlastně vůbec nerozhodujeme sami o sobě, alespoň tedy ne ve všem.
Zhruba dva, tři měsíce po přestěhování nám navíc odklonili jednu z dvou autobusových linek MHD. A aby toho nebylo málo, postupně nám značně prodloužili intervaly u jediného autobusu, který k nám jezdí. Navíc nespolehlivě.
Prakticky skoro každé léto navíc rozkopou v našem okolí, co se dá. Také nám k tomu někdy zruší v jednom směru trasu autobusu jezdícího kolem nás, musíme tak chodit přes celé sídliště na jinou autobusovou linku MHD, případně na tu naši odkloněnou. Po nějaké době zruší pro změnu druhý směr vedoucí kolem nás. No jo, synchronizace je důležitá.
„Zpoždění spojů v síti DPP“
Náš jediný autobusový spoj mnohdy dokonce zcela vynechá. Nebo má výrazné zpoždění. A když píši „výrazné zpoždění“, mám na mysli skutečně výrazné zpoždění. Nejde o ty klasické a „tolerované“ plus minus dvě minuty, ale jde o minut tu šest, tu devět, někdy i 14, 18, výjimkou nebyla zpoždění i nad dvacet minut…
Mám pokračovat? Pak se stane, že vám přijedou na stanici i dva autobusy za sebou, jeden přeplněný, v závěsu za ním prakticky prázdný. A pak se také sem tam stane, že spoj vynechá úplně. Paráda. A nejčastěji jsou tyto velké výkyvy či vynechání tehdy, když člověk pospíchá, ať už do práce, na schůzku, k doktorovi, do školy, prostě klasika.
A nejlepší je, že do e-mailu člověku prakticky denně chodí - opět se zpožděním (v tomto případě dnů), je asi třeba zachovat synchronizaci s autobusy - informace o „zpoždění spojů v síti DPP“.
