Časokryt: Vraťte se do doby, kdy jste byli nejšťastnější

Kniha v Česku zatím nepříliš známého bulharského spisovatele Georgi Gospodinova je poměrně velkým překvapením.

Osobně sci-fi příliš neholduji, zejména hardcore sci-fi s mimozemšťany, ale tento román v žánru sci-fi je i pro mě až nečekaně zajímavý a svým způsobem poučný, zejména pak v dnešní době plné mezinárodních konfliktů, zvyšujícího se počtu lidí s Alzheimerem…

Nápad fiktivní postavy Gaustina zakládat tzv. kliniky času, kde by se mohli „léčit“ lidé trpící ztrátou paměti návratem do období svého největšího štěstí…

Kdyby to tak šlo i ve skutečnosti. Na druhou stranu by i autorovou myšlenkou na referendum vyhlašované v řadě zemí, s dotazem, do jakého období by se v té které zemi chtěli lidé vrátit, mohlo být ve finále hodně nebezpečné a kontraproduktivní.

Každopádně autorova myšlenka řešení problémů s pamětí návratem do minulosti, vzpruha ve formě vzpomínek na nejšťastnější období toho kterého člověka, a to včetně přeměny prostředí, ve kterém žije, je opravdu výborná. Ono to přece i v životě tak funguje, alespoň zčásti. I proto se lidé obklopují i ve své domácnosti nábytkem, který má často blízko jejich minulosti.

Ať už tak či onak, nápad zasazený do románu Časokryt a celá jeho konstrukce, styl, jazykové prostředky - samozřejmě ovlivněné překladem do češtiny - politický podtext atd. poctivého a náročného čtenáře mohou dosti nadchnout a ve svém důsledku i zcela pohltit.

Anotace (Argo)

Ve svém třetím a zatím posledním románu Časokryt, přeloženým do několika světových jazyků, v Bulharsku oceněným jako nejlepší román roku, a ověnčeným také prestižní Mezinárodní Bookerovou cenou (2023), využívá Georgi Gospodinov fiktivní postavu Gaustina k tomu, aby popsal život s deficitem budoucnosti. Život, ve kterém čas neplyne lineárně, ale stává se součástí nás samých. Gaustin, který dokáže přeskakovat čas jako lesní potůček, se snaží o zdánlivě nemožné – léčit lidi pomocí minulosti. Gaustin, Gospodinovovo alter ego, našel způsob, jak vytvořit kliniky času, kde se lidé trpící ztrátou paměti mohou vrátit do doby, kdy se cítili nejlépe. Tato nemoc, jakási dlouhotrvající časová amnézie, se během vyprávění proměňuje v nemoc, kterou trpí celá společnost. Ta se stává obětí jakési kolektivní „Alzheimerovy choroby“, což vede různé země v Evropě k rozhodnutí dát občanům možnost volby, aby v referendu rozhodli, v jaké historické epoše chtějí žít.

Časokryt je kniha osobní i politická. Její autobiografické prvky vyprávějí životní příběh svého autora. Trefnými komentáři minulého, současného a vlastně i budoucího dění je ale také hluboce společenská. Od svého vydání opakovaně generuje paralely se současným politickým a společenským děním.

Vítězný román Mezinárodní Bookerovy ceny 2023.

Ale složitá témata a nápady se ne vždy dají napsat opravdu jednoduše a čtivě. Není se tak čemu divit, že se Gospodinův Časokryt nečte právě úplně sám, nejjednodušeji, ale naopak vyžaduje neustálou čtenářovu pozornost a přemýšlení. To ale není na škodu, v tomto případě bych čtenářsky „složitější“ čtení spíše kvitoval a jsem za to rád. O to poutavější pro mě čtení Časokrytu zřejmě bylo.

Kniha Časokryt má celkem 264 stran. Bulharský originál vydalo nakladatelství Janet 45 v Plovdivu v roce 2020. Do češtiny ji přeložil David Bernstein. Obálku graficky upravil, grafickou úpravu a sazbu provedl Jan Augusta. Vydalo nakladatelství Argo v roce 2024, a to jako vydání první.

Román Časokryt mohu s klidným svědomím doporučit každému náročnému a hloubavému čtenáři, který chce číst zajímavou knihu, aniž by pro něj bylo důležité při čtení od všeho „vypnout“.